Ni Č’-fu

Ni Č’-fu
Ni Č’-fu
Narození	květen 1933; Šanghaj
Úmrtí	24. dubna 2013 (ve věku 79 let); Peking
Povolání	politik
Politická strana	Komunistická strana Číny
Funkce	poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ni Č’-fu (čínsky pchin-jinem Ní Zhìfú, znaky 倪志福; 4. května 1933 – 24. dubna 2013) byl čínský komunistický politik a odborář, vzorový dělník a inženýr byl během kulturní revoluce vyzdvižen do politiky: stal se členem ústředního výboru Komunistické strany Číny (1969–2007), jedním z tajemníků městského výboru strany v Pekingu a Šanghaji, kandidátem (1973–1977) a členem (1977–1987) politbyra, předsedou Všečínské federace odborů (1978–1993), vedl městský výbor strany v Tchien-ťinu (1984–1987), byl místopředsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (1988–1998).

Život

Ni Č’-fu se narodil v Šanghaji roku 1933 v rolnické rodině, než dosáhl jednoho roku života, zemřel mu otec.^[1] Od roku 1944 pracoval, v letech 1945–1948 se vrátil do školy. V roce 1950 se vyučil v šanghajské továrně Te-tchaj. V červnu 1953 byl přeložen do státní továrny 618 (Strojírny Jung-ting) v Pekingu. Během svého působení v továrně vyvinul vrtací stroj, který výrazně zvýšil výkon a životnost vrtáků a na který mu byl později udělen patent. V roce 1958 vstoupil do Komunistické strany Číny^[1] a v roce 1959 byl jmenován národním „vzorovým pracovníkem“. V roce 1965 byl povýšen na zástupce hlavního inženýra továrny 618 a později na hlavního inženýra.

Patřil k příkladným dělníkům vyzdviženým do politiky během kulturní revoluce. V dubnu 1969 byl na IX. sjezdu KS Číny zvolen členem ústředního výboru a v roce 1973 na X. sjezdu KS Číny, kdy třetinu nově zvoleného ústředního výboru tvořili dělníci a rolníci, se stal kandidátem politbyra, jedním ze čtyř lidí zastupujících v politbyru lidové masy (vedle Wang Chung-wena, Čchen Jung-kueje a Wu Kuej-sien).^[2] V letech 1973–1976 působil také jako tajemník pekingského městského výboru KS Číny, místopředseda pekingského revolučního výboru a předseda pekingských odborů.

Když na konci kulturní revoluce v roce 1976 padl „gang čtyř“, byl Ni poslán do Šanghaje se Su Čen-chuou a Pcheng Čchungem, aby převzali vedení Šaghaje od stoupenců gangu čtyř. Ni se stal druhým tajemníkem šanghajského městského výboru KS Číny a místopředsedou šanghajského revolučního výboru^[1] a převzal městskou milici a odbory, které dosud byly pod kontrolou Wang Chung-wena, jednoho ze čtyř. V roce 1977 se vrátil do Pekingu, kde zastával funkci druhého tajemníka městského výboru KS Číny. Téhož roku byl na XI. sjezdu KS Číny zvolen členem politbyra.^[1]

Na IX. kongresu odborů v roce 1978 byl zvolen předsedou Všečínské federace odborů,^[1] což bylo vnímáno jako razantní změna, částečně i kvůli jeho relativně nízkému věku. Funkci předsedy odborů vykonával po tři po sobě jdoucí období až do roku 1993. Na XII. sjezdu KS Číny v roce 1982 byl znovuzvolen do politbyra. Od října 1984 do srpna 1987 současně zastával funkci tajemníka městského výboru KS Číny v Tchien-ťinu. V letech 1988 až 1998 působil jako místopředseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu). V roce 1999 se stal předsedou Asociace čínských vynálezců, kterou v roce 1985 spoluzakládal. Do ústředního výboru KS Číny byl zvolen na sedm po sobě jdoucích období, od roku 1969 až do roku 2007.

Dne 24. dubna 2013 zemřel v Pekingu na následky nemoci.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e BARTKE, Wolfgang. Who's who in the People's Republic of China. 2. vyd. München: K. G. Saur, 1987. Dostupné online. S. 347–348. (anglicky)
↑ TEIWES, Frederick C.; SUN, Warren. The end of the Maoist era : Chinese politics during the twilight of the Cultural Revolution, 1972–1976. Armonk, New York: M.E.Sharpe, 2007. ISBN 978-0-7656-1096-6. S. 105. (anglicky) [Dále jen Teiwes, Sun].

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ni Č’-fu na Wikimedia Commons

Člen vedení Komunistické strany Číny

[Bartke_347_348-1] BARTKE, Wolfgang. Who's who in the People's Republic of China. 2. vyd. München: K. G. Saur, 1987. Dostupné online. S. 347–348. (anglicky)

[teiwes07_105-2] TEIWES, Frederick C.; SUN, Warren. The end of the Maoist era : Chinese politics during the twilight of the Cultural Revolution, 1972–1976. Armonk, New York: M.E.Sharpe, 2007. ISBN 978-0-7656-1096-6. S. 105. (anglicky) [Dále jen Teiwes, Sun].

[1]

[2]

Představitelé Tchien-ťinu po roce 1949

tajemníci městského výboru KS Číny	Chuang Kche-čcheng (1949) • Chuang Ťing (1949–1953) • Chuang Chuo-čching (1953–1958) • Wan Siao-tchang (1958–1966) • Sie Süe-kung (1967–1978) • Lin Chu-ťia (1978) • Čchen Wej-ta (1978–1984) • Ni Č’-fu (1984–1987) • Li Žuej-chuan (1987–1989) • Tchan Šao-wen (1989–1993) • Nie Pi-čchu (úřadující, 1993) • Kao Te-čan (1993–1997) • Čang Li-čchang (1997–2007) • Čang Kao-li (2007–2012) • Sun Čchun-lan (2012–2014) • Chuang Sing-kuo (úřadující, 2014–2016) • Li Chung-čung (2016–2022) • Čchen Min-er (2022– )

starostové	Chuang Ťing (1949–1952) • Wu Te (1952–1955) • Chuang Chuo-čching (1955–1958) • Li Keng-tchao (1958–1963) • Chu Čao-cheng (1963–1967) • Sie Süe-kung (1967–1978) • Lin Chu-ťia (1978) • Čchen Wej-ta (1978–1980) • Chu Čchi-li (1980–1982) • Li Žuej-chuan (1982–1989) • Nie Pi-čchu (1989–1993) • Čang Li-čchang (1993–1998) • Li Šeng-lin (1998–2002)• Taj Siang-lung (2002–2007) • Chuang Sing-kuo (2007–2016) • Wang Tung-feng (2016–2017) • Čang Kuo-čching (2018–2020) • Liao Kuo-sün (2020–2022) • Čang Kung (2022– )

předsedové městského lidového shromáždění	Jen Ta-kchaj (1980–1983) • Čang Caj-wang (1983–1988) • Wu Čen (1988–1993) • Nie Pi-čchu (1993–1998) • Čang Li-čchang (1998–2003) • Fang Feng-jou (2003–2006) • Liou Šeng-jü (2006–2011) • Siao Chuaj-jüan (2011–2018) • Tuan Čchun-chua (2018–2023) • Jü Jün-lin (2023– )

předsedové městského výboru ČLPPS	Chuang Chuo-čching (1955–1960) • Wan Siao-tchang (1960–1966) • Sie Süe-kung (1977–1979) • Jen Ta-kchaj (1979–1980) • Chuang Č’-kang (1980–1983) • Čchen Ping (1983–1987) • Wu Čen (1987–1988) • Tchan Šao-wen (1988–1990) • Liou Ťin-feng (1990–1998) • Fang Feng-jou (1998–2003) • Sung Pching-šun (2003–2008) • Sing Jüan-min (2008–2013)• Che Li-feng (2013–20414) • Cang Sien-fu (2015–2018) • Šeng Mao-lin (2018–2023) • Wang Čchang-sung (2023– )