Přeskočit na obsah

Heinrich von Fath

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Heinrich von Fath
Velitel armádního sboru na východní frontě
Ve funkci:
1915 – 1916
Velitel ve Vídni
Ve funkci:
1914 – 1915
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty (1915), polní podmaršál (1911), generálmajor (1908)

Narození9. května 1863
Kluž
Úmrtí13. února 1929 (ve věku 65 let)
Vídeň
Profesevoják
OceněníŘád železné koruny 3. třídy (1906)
Řád železné koruny 1. třídy (1916)
Jubilejní pamětní medaile 1898
Vojenská záslužná medaile
CommonsHeinrich von Fath
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinrich von Fath (9. května 1863 Kluž13. února 1929 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1880 a jako štábní důstojník působil u řady jednotek pěchoty na různých místech monarchie. Za první světové války byl velitelem ve Vídni (1914–1915), poté byl v hodnosti generála pěchoty povolán na východní frontu jako velitel armádního sboru. Kvůli neúspěchům byl na podzim 1916 z fronty odvolán a od té doby žil v soukromí.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Generál Heinrich Fath

Byl synem vojenského soudce Rudolfa Fatha. Studoval gymnázium v Temešváru, kde pak v letech 1876–1880 získal vojenskou průpravu na kadetní škole. Aktivní službu nastoupil v roce 1880 u 29. pěšího pluku v Komárně a v roce 1881 byl povýšen na poručíka. Od roku 1882 sloužil u 86. pěšího pluku v Budapešti a v letech 1884–1886 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni. V hodnosti nadporučíka (1886) sloužil v Jarosławi a v roce 1889 byl jako kapitán přeložen k 2. pěší divizi taktéž v Jarosławi.[1] V letech 1890–1894 působil jako pedagog na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, kde vyučoval vojenské dějiny.[2] a v hodnosti majora (1895) poté působil jako štábní důstojník v Šoproni a Prešpurku.[3] V roce 1898 byl povýšen na podplukovníka a byl zástupcem velitele 19. pěšího pluku v Györu[4] a 12. pěšího pluku v Trebinji. V roce 1901 dosáhl hodnosti plukovníka a v letech 1902–1907 byl velitelem 28. pěšího pluku v Českých Budějovicích.[5][6][7]

V roce 1908 byl povýšen do hodnosti generálmajora[8] a již od září 1907 zastával funkci velitele 60. pěší brigády ve Lvově,[9] od roku 1909 velel 12. pěší brigádě v Klagenfurtu.[10][11] K datu 1. listopadu 1911 obdržel hodnost polního podmaršála a převzal velení 33. pěší divize v Komárně.[12][13] V roce 1913 byl přidělen k vrchnímu velení 2. armádního sboru ve Vídni.[14][15] Po začátku první světové války a odvelení 2. armádního sboru na východní frontu zůstal ve Vídni jako posádkový velitel (1914–1915).[16][17] V srpnu 1915 získal hodnost titulárního generála pěchty. V říjnu 1915 byl povolán na srbskou frontu, krátce poté byl převelen do oblasti Volyně a byl pověřen velením kombinovaných jednotek zformovaných do sboru pojmenovaného Korps Fath.[18][19] Skutečným generálem pěchoty byl jmenován k datu 1. května 1916[20] a se svým sborem bojoval na východní frontě proti Brusilovově ofenzívě. Po značných početních ztrátách byly Fathovy jednotky na podzim začleněny do 22. armádního sboru pod velením generála Krausse. Heinrich Fath byl 22. října 1916 odvolán z fronty na časově neohraničenou dovolenou a další velení již neobdržel. K datu 1. ledna 1919 byl v armádě penzionován[21] a dožil v soukromí ve Vídni. Pohřben je na Centrálním hřbitově ve Vídni.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V květnu 1916 byl povýšen do šlechtického stavu (Edler von Fath) a v červnu téhož roku obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[22] Během vojenské kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[23]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]
  1. Kais. Königl. Militär Schematismus 1889; Vídeň, 1888; s. 166, 210 dostupné online
  2. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1894; Vídeň, 1894; s. 181, 965 dostupné online
  3. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1896; Vídeň, 1895; s. 171 dostupné online
  4. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1900; Vídeň, 1899; s. 424 dostupné online
  5. Přehled velitelů pěších pluku rakousko-uherské armády 1900–1914 dostupné online
  6. Historie 28. pěšího pluku dostupné online
  7. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1903; Vídeň, 1902; s. 167, 452 dostupné online
  8. Heinrich Fath na webu weltkriege.at dostupné online
  9. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1909; Vídeň, 1909; s. 145, 171 dostupné online
  10. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 309 dostupné online
  11. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1910; Vídeň, 1909; s. 131, 172 dostupné online
  12. Generale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 6 dostupné online
  13. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1913; Vídeň, 1912; s. 313 dostupné online
  14. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 82, 131 dostupné online
  15. Generale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 4dostupné online
  16. Přehled velitelů Vídně 1914–1918 na webu weltkriege.at dostupné online
  17. Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 5 dostupné online
  18. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  19. Přehled velitelských postů Heinricha Fatha za první světové války dostupné online
  20. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  21. Služební postup Heinricha Fatha in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 44 dostupné online
  22. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 345 dostupné online
  23. Přehled řádů a vyznamenání Heinricha Fatha in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 327 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]