Zikmund Ignác z Thun-Hohensteinu

Zikmund hrabě z Thun-Hohensteinu
Zikmund hrabě z Thun-Hohensteinu
	Hrabě Zikmund Thun-Hohenstein jako místodržitel v Salcburku (přibližně 1880)
Salcburský místodržitel
	Ve funkci:; 1872 – 7. září 1897
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Adolf z Auerspergu
Nástupce	Clement Saint-Julien
5. moravský místodržitel
	Ve funkci:; 1870 – 1872
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Adolf von Poche
Nástupce	Philipp Weber von Ebenhof
Zástupce nejvyššího maršálka Českého království
	Ve funkci:; 1870 – ?
Panovník	František Josef I.
Poslanec Českého zemského sněmu
	Ve funkci:; 1867 – 1869
Panovník	František Josef I.
C. k. tajný rada
Panovník	František Josef I.
C. k. komorník
Panovník	František Josef I.
Narození	11. června 1827; Klášterec nad Ohří ; Rakouské císařství
Úmrtí	7. září 1897 (ve věku 70 let); Salcburk ; Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Komunální hřbitov v Salcburku
Choť	(1855) Matylda Nosticová (1831–1910)
Rodiče	Josef Matyáš z Thun-Hohensteinu (1794–1868) ; Františka z Thun-Hohensteinu (1796–1883)
Děti	Josef (1856–1932) ; Felix Leopold (1859–1941)
Příbuzní	bratr: Josef Osvald I. z Thun-Hohensteinu (1817–1883) ; bratr: Quido z Thun-Hohensteinu (1823–1904)
Zaměstnání	politik
Profese	politik a úředník
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	Řád železné koruny 1. třídy (1870), Řád červené orlice, čestné občanství v Salcburku, Telči a Klášterci nad Ohří
Commons	Sigmund von Thun und Hohenstein
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zikmund Ignác Karel hrabě z Thun-Hohensteinu (německy Sigmund/Siegmund Ignaz Karl Graf von und zu Thun-Hohenstein, 11. června 1827 Klášterec nad Ohří – 7. září 1897 Salcburk) byl česko-rakouský šlechtic z rodu Thun-Hohensteinů, působil jako politik a státní úředník. Původně sloužil v armádě, po krátké epizodě na české politické scéně se stal státním úředníkem a zastával funkce místodržitele na Moravě (1870–1872) a v Salcburku (1872–1897).

Životopis

Narodil se jako čtvrtý syn českého vlastence a politika, hraběte Josefa Matyáše z Thun-Hohensteinu (1794–1868) z klášterecké rodové větve.

Původně sloužil v armádě, vyznamenal se během potlačení revoluce v Uhrách v roce 1849, do výslužby odešel v hodnosti majora. V letech 1867–1869 byl poslancem českého zemského sněmu za velkostatkářskou kurii a do roku 1870 zároveň zástupcem nejvyššího maršálka Českého království. V letech 1870–1872 byl místodržitelem na Moravě a poté až do smrti místodržitelem v Salcburku (1872–1897), kde zároveň zastával funkci zemského finančního ředitele. Byl též c. k. tajným radou a komořím, získal čestné občanství v Salcburku, Telči nebo v rodném Klášterci. Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny a také několika zahraničních vyznamenání.

V roce 1855 se na zámku v Měšicích oženil s hraběnkou Matyldou Nosticovou (1831–1910), dcerou Ervína z Nostic-Rienecku. Měli spolu tři syny, z nichž prostřední Ervín (1858–1870) zemřel v dětství. Nejstarší syn Josef (1856–1932) působil taktéž ve státních službách a byl zemským prezidentem ve Slezsku, nejmladší Felix Leopold (1859–1941) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti c. k. polního podmaršála.

Zikmundův nejstarší bratr Josef Osvald (1817–1883) byl majitelem velkostatku Klášterec nad Ohří, v Klášterci byl také dlouholetým starostou. Další bratr Quido z Thun-Hohensteinu (1823–1904) byl významným rakouským diplomatem a později velkopřevorem Maltézského řádu v Čechách.

Odkazy

Literatura

KURTANIČ, Josef A.: Thun-Hohenstein. Klášterecká větev; Klášterec nad Ohří, 2008; 73 s. ISBN 978-80-254-4262-3
VYSKOČIL, Aleš: Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918; Historický ústav Akademie věd České republiky, Praha, 2011; s. 291–292 ISBN 978-80-7286-183-5

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Zikmund Ignác z Thun-Hohensteinu na Wikimedia Commons
Rodokmen klášterecké větve Thun-Hohensteinů dostupné online

Místodržitelé Moravského markrabství (1850–1918)

1. Leopold Lažanský z Bukové (1849–1860) • 2. Anton Forgách (1860) • 3. Gustav Ignác Chorinský (1860–1862) • 4. Adolf von Poche (1862–1870) • 5. Zikmund z Thun-Hohensteinu (1870–1872) • 6. Philipp Weber von Ebenhof (1872–1874) • 7. Ludwig von Possinger (1874–1880) • 8. Franz Kallina von Urbanow (1880) • 9. Karl Korb von Weidenheim (1880–1881) • 10. Bedřich Ervín z Schönbornu (1881–1888) • 11. Hermann von Loebl (1888–1893) • 12. Alois von Spens-Booden (1893–1900) • 13. Karel Emanuel ze Žerotína (1900–1906) • Hermann von Pillersdorf (1906–1907) • 14. Karl Heinold (1908–1911) • 15. Oktavian Regner von Bleyleben (1911–1915) • 16. Karl Heinold (1915–1918)

kurzivou a zároveň neočíslovaní – pověřeni správou úřadu