Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě

Územní ztráty Německa po druhé světové válce

Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (anglicky Final Act of the Conference on Security and Cooperation in Europe, rusky Заключительный Акт Совещания по безопасности и сотрудничеству в Европе) je výsledný dokument jednání Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE). Byl podepsán nejvyššími představiteli třiceti pěti států světa 1. srpna 1975 v Helsinkách. Jeho podpisem skončila nejdůležitější fáze procesu KBSE.

Závěrečný akt KBSE je považován za významný krok ke snížení napětí studené války a diplomatické vítězství Sovětského svazu v jeho snaze o upevnění územních a politických zisků vyplývajících z druhé světové války (zejména uznání existence NDR, hranice na Odře a Nise a sovětských územních zisků v bývalém Východním Prusku a na území dnešní Litvy) výměnou za závazky v oblasti lidských práv, které Sovětský svaz stejně nemínil dodržovat.^[1]

V Československu vzniklo v důsledku přijetí lidskoprávních závazků a jejich nedodržování státní mocí hnutí Charta 77.

Obsah

Závěrečný akt obsahuje deklaraci deseti zásad řídících vztahy mezi zúčastněnými státy a dále se věnuje záležitostem týkajícím se uplatňování některých z těchto zásad.

Uvedené zásady jsou:

svrchovaná rovnost, respektování práv vyplývajících ze svrchovanosti,
zdržení se hrozby silou nebo použití síly,
neporušitelnost hranic,
územní celistvost států,
pokojné urovnávání sporů,
nevměšování do vnitřních záležitostí,
respektování lidských práv a základních svobod včetně, svobody smýšlení, svědomí, náboženství nebo přesvědčení,
rovná práva a sebeurčení národů,
spolupráce mezi státy, a
poctivé plnění závazků mezinárodního práva.