Přeskočit na obsah

Thea Červenková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Thea Červenková
Rodné jménoTerezie Červenková
Narození17. května 1878
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1961 (ve věku 82–83 let)
São Paulo
BrazílieBrazílie Brazílie
Povoláníherečka, spisovatelka, filmová režisérka, filmová herečka, filmová dokumentaristka, filmová kritička, novinářka, dramatička, filmová producentka, scenáristka, překladatelka a filmová scenáristka
Aktivní roky1914–1923
ZaměstnavateléFilmový ústav (1918–1923)
Pragafilm
Sascha-Film
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Thea Červenková, či Tea Červenková, křtěná Terezie (17. května 1878 Praha[1]1961 či 1957? São Paulo), byla česká filmová režisérka (druhá po Olze Rautenkranzové),[2] scenáristka, žurnalistka, spisovatelka a autorka divadelních her.

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se 17. května 1878 v Praze na Novém Městě ve Školské ulici č. 687/13 v rodině řezníka Václava Červenky (1845–1922[3]) a jeho manželky Žofie, rozené Barochovské (1848–1915[4][5][6]), pokřtěna byla jménem Terezie.[1][7] Měla bratra Václava (1880–1956),[8][9] který se později vystěhoval do Brazílie (zemřel v São Paulu),[10][9] a několik dalších sourozenců, kteří zemřeli v dětském věku.[7] Její otec byl místopředsedou Prvního spolku ku podporování řezníků královského hlavního města Prahy.[6] Už v roce 1915 rodině patřil dům v Klicperově (dnešní Záhřebské) ulici č. 634/13 na Královských Vinohradech[6] (na jehož dvorku byly později natočeny i mnohé Červenkové filmy[11]).

Dne 30. června 1897 se Terezie Červenková v Praze u sv. Havla provdala za inženýra a továrníka v Košířích Františka Císaře (1867[12]–???).[13][14] Syn Václav se jim narodil 26. září 1900.[15][13] Manželství bylo rozvedeno od stolu a lože v roce 1901 a rozloučeno v roce 1918.[14] Se synem žila sama, František Císař se totiž vystěhoval nejprve do Ruska, kde byl již v říjnu 1900, a pak do Brazílie (v roce 1903 přebýval v Porto Alegre),[16][17][13] kde se v Riu de Janeiru v roce 1908 znovu oženil.[18]

V letech 1910–1913 byla v policejních přihláškách v pražské aglomeraci zapsána jako Terezie Císařová-Dvorská (rozená Červenková, dramatická umělkyně), vždy byla přihlášena sama.[19][20][21] Veřejně známá byla jako Tea (Thea) Červenková, křestní jméno též uváděla jako Zíňa[13] či Ziča.[22] V letech 1913–1914 se v tisku podepisovala též jako Tea Červenková-Dvorská.

Žurnalistka, dramatička a divadelní režisérka

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1902 byla zaměstnáním uváděna jako modistka,[17] později jako operní zpěvačka.[7] Umělecké vzdělání údajně získávala i v cizině, mj. ve Vídni u režiséra Maxe Reinhardta.[23][p 1] Dramatickému umění pak v Praze nejpozději od roku 1915 i sama vyučovala (česky i německy).[25]

Od roku 1913 jí Český denník a Národní politika uveřejňovaly fejetony.[26][27] Lidové noviny ji v roce 1918 označily za „známou fejetonistku“.[28]

Zasazovala se o rozvoj českého divadla.[29] V roce 1915 uvedlo pražské divadlo Urania její adaptaci románu Hřích paní Hýrové od Václava Štecha, kterou sama režírovala.[30] Totéž divadlo uvedlo v roce 1916 její tříaktovou komedii Požár továrny; uváděly se tehdy již i další její hry Babička a Komedie.[31][32] V roce 1915 působila jako režisérka souboru „Česká činohra“, se kterým realizovala Tylovu veselohru o třech aktech Děvče z předměstí aneb Všecko přijde najevo (v Pištěkově Lidovém divadle na Královských Vinohradech),[33] drama O lásku od Antonie Fischerové z prostředí slepeckého ústavu (tamtéž),[34] dvouaktovou kratochvíli Lupičem z přinucení od Quida Maria Vyskočila (hotel Palace)[35] a rozmarnou aktovku Stará paní od Ladislava Mattuše (tamtéž).[35]

Toulky moravským Slovenskem

V roce 1917 vyšel její vzpomínkový vlastenecký cestopis Toulky moravským Slovenskem, který byl kritikou přijat přívětivě.[28] V knize vylíčila své dojmy, nálady a vzpomínky z letního pobytu v roce 1916 na Slovácku v Blatnici pod Svatým Antonínkem a návštěv Brna, Svatého Antonínka, Hodonína, Těšic, Hroznové Lhoty, Velehradu, Uherského Hradiště, Tasova, Velké nad Veličkou, Javorníka, Skalice, Olomouce a Svatého Hostýna. Ještě v roce vydání utrpěla publikace zpětným zásahem válečné cenzury, která autorčino užití pomístního názvu „Cesta hříšníků“ na Hostýně v souvislosti s návštěvou Františka Josefa I. považovala za urážku členů císařského rodu.[36]

Začátky ve filmu a společnost Slaviafilm

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1916 ji tisk uvedl jako autorku myšlenky, podle které by cizina měla být seznamována s díly české literatury prostřednictvím filmu[37][38] (tuto myšlenku realizovala např. v roce 1921 filmem Babička). V lednu 1917 ve fejetonu poukázala na to, že dílům zahraniční literatury se postupně dostává filmové dramatizace, nicméně i v českých zemích už se prý „cosi zvolna kutí“.[39] Prokazatelné počátky filmové práce Tey Červenkové se řadí do roku 1918.

V červnu 1918 založila Tea Červenková spolu s kinooperátorem Josefem Brabcem, který se stal technickým ředitelem, kinematografickou společnost Slavia (též Slaviafilm). Červenková se věnovala umělecké stránce.[40] Ve Slavii měly vzniknout první pokusné filmy Náměsíčník a Monarchistické spiknutí v Praze.

Slavia se nevyhnula politickým potížím. V roce 1918, kdy Červenková natáčela na pražském Staroměstském náměstí převratové události, upadla v podezření, že chtěla aranžovat scény, které by Čechy ostouzely, a předat je rakouským společnostem. Červenková tento úmysl popřela. (Snímek se nedochoval.) V říjnu 1918 společnost prodala.[41]

Když byla v důsledku revolučních událostí 3. prosince 1918 provedena domovní prohlídka u emauzského opata Albana Schachtleitera (později byl z Prahy vyhnán), byla Thea Červenková označena za jeho „důvěrnou sekretářku“.[42][43] Noviny přinášely tvrzení o tom, že do časopisu Hlas národa psala fejetony pod pseudonymem „Dagmar“ a honorář za ně dostávala zprostředkovaně právě od Schachtleitera.[44] Měsíc předtím měla být propuštěna z pozice redaktora listu Union, prý v souvislosti s prodejem Slavie rakouskému podnikateli.[45] Nato měla odjet na Slovensko a snad dále do Pešti, kde jí zaměstnání nabídly německo-maďarské noviny.[45] Převor kláštera se písemně ohradil proti vysloveným nařčením včetně toho, „že spisovatelka T. Červenková-Dvorská byla kdy sekretářkou neb něčím podobným u opata Albána“.[46]

Natočením filmu Byl první máj společně s kameramanem Josefem Brabcem pro Slaviafilm se v roce 1919 stala druhou českou filmovou režisérkou. Do jednoduchého děje o mladíkovi snícím před schůzkou s milou se jí podařilo angažovat pozdějšího režiséra Svatopluka Innemanna, jeho matku, operní zpěvačku Ludmilu Innemannovou, a komika Josefa Švába-Malostranského.

Výrobna filmů Filmový ústav

[editovat | editovat zdroj]

Poté, co se Slavia stala výhradně filmovou půjčovnou, provozovala Červenková v letech 1920 až 1923, společně s Janem Brabcem, na Královských Vinohradech vlastní výrobní firmu Filmový ústav, která zahrnovala výrobnu, malý filmový ateliér a laboratoř. Tam mezi jiným poprvé zfilmovala novelu Boženy Němcové Babička (1921).

Ve Filmovém ústavu debutoval i režisér Václav Wasserman (Kam s ním, 1922) a z jeho produkce vzešly i dokumentární a kulturní snímky (např. o Karlu Havlíčku Borovském).

Další osudy

[editovat | editovat zdroj]

Činnost Filmového ústavu skončila v roce 1923, když opustila Československo. O jejím dalším životě nejsou prozatím dohledány spolehlivé zdroje; literatura uvádí bez dalších podrobností a zdrojů jako místo jejího pobytu a úmrtí brazilské São Paulo, jako rok úmrtí 1961 či někdy 1957.[p 2] List Národní politika, do kterého přispívala v době svého pobytu v Praze, otiskl její reportáže z významných událostí roku 1928 v Riu de Janeiru a v São Paulu, což potvrzuje její pobyt v Latinské Americe.[47][48]

Angažovanost v jiných oblastech

[editovat | editovat zdroj]

Během první světové války se Tea Červenková zapojovala do činnosti českých ženských spolků, přátelila se s jejich organizátorkou Libuší Bráfovou a její rodinou. Působila ve výboru družstva SvérázHospodářské družstvo pro svéráz krojový a bytový (působení doloženo v letech 1915[49]–1918[50]), ve společnosti dalších dam jako byly Anna Slavíková, Valérie Hachlová-Myslivečková, Anna Jehličková, A. Prencová, A. Nesá, slečna Rosenbergová, Marie Hoppe-Teinitzerová, paní Nekvasilová, Marie Farská, Marie Havelková, Božena Hamerová, Růžena Houšková-Tillnerová či Doubravka Hlaváčová.[49][50] Na charitativním večeru na památku Marie Červinkové-Riegrové (sestry Libuše Bráfové) v lednu 1916 přednesla Červenková životopis zesnulé a předčítala z jejích zápisků z národní pouti na Velehradě v roce 1885, kterou navštívila se svým otcem, F. L. Riegrem.[51] Činnost Svérázu inspirovala její vlastní studijní cestu na Slovácko a některá další místa Moravy v létě 1916, z níž v roce 1917 vydala vzpomínkovou knihu, kterou věnovala památce své matky, „upřímné vlastenky“.[52] Propagaci cestopisů Marie Červinkové-Riegrové se Tea Červenková věnovala i po návratu z cesty.[53]

V listopadu 1914 podepsala (podpis T. Červenková-Dvorská) spolu s předními osobnostmi jako T. G. Masaryk, Ladislav Šaloun, Josef Thomayer, František Úprka a dalšími výzvu k podpoře fondu ve prospěch českých literátů, žurnalistů a výtvarníků.[54] Za tímto účelem také v létě 1915 spolu s Karlem Hašlerem, Ottem Boleškou, V. Lukavským, Ladislavem Šalounem, K. V. Muttichem, Otakarem Štáflem a Karlem Štapferem sestavili, z části napsali a nacvičili v cirkuse Koruna představení zorganizované výborem vedeným podnikatelem Emilem Sommerschuhem.[55]

Politicky se za česká práva angažovala v květnu 1917, když připojila svůj podpis[56] pod tzv. Projev českého spisovatelstva[57] (též Manifest českých spisovatelů).[p 3]

Působila i jako filmová teoretička a kritička. Své články z těchto oborů v letech 1919–1920 uveřejňovala v časopise Československý film.[58]

  • 1915 – Hřích paní Hýrové (dramatizace, režie; předloha: Václav Štech: Hřích paní Hýrové) – Praha, Urania
  • 1915 – Josef Kajetán Tyl: Děvče z předměstí aneb Všecko přijde najevo (režie) – Praha, Lidové divadlo na Královských Vinohradech, v rámci „České činohry“
  • 1915 – Antonie Fischerová: O lásku (režie) – Praha, Lidové divadlo na Královských Vinohradech, v rámci „České činohry“
  • 1915 – Quido Maria Vyskočil: Lupičem z přinucení (režie) – Praha, hotel Palace, v rámci „České činohry“
  • 1915 – Ladislav Mattuš: Stará paní (režie) – Praha, hotel Palace, v rámci „České činohry“
  • 1915/1916? – Babička (autorka?)
  • 1915/1916? – Komedie (autorka?)
  • 1916 – Požár továrny (autorka, režie) – Praha, Urania

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]
Plakát filmu Babička

Odborníci poukazují na technické nedostatky filmového díla Tey Červenkové, ale současně konstatují, že adaptacemi klasických děl české literatury si kladla vyšší cíle.[23]

  • 1917 – Toulky moravským Slovenskem : dojmy, nálady a vzpomínky (Grosman a Svoboda, Praha, 79 s.)
  1. Literatura k tomuto tvrzení zdroj neuvádí, o možné pravdivosti nasvědčuje zmínka v Národní politice 18. ledna 1915 „…bylo viděti, že je žačkou Reinhardtovou“.[24]
  2. Pravděpodobně se uchýlila ke svému bratrovi do Brazílie, kde nakonec ve věku 79 let v roce 1961 zemřela; přesné datum úmrtí ale není známo a dle některých zdrojů k němu mohlo dojít už v roce 1957. Její bratr Václav zemřel v São Paulu v roce 1956.[9]
  3. V tomto manifestu se čeští spisovatelé, vedení Aloisem Jiráskem, obrátili na české poslance rakouské říšské rady s požadavkem ve jménu národa „…jenž sám promluviti nemůže…“, aby se zastali českých práv a požadavků a pokud tak neučiní, aby se raději vzdali svých mandátů.
  1. a b Matriční záznam o narození a křtu – farnost při kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském
  2. Národní filmový archiv: Olga Rautenkranzová
  3. Matrika VIN Z8, sn. 82, str. 77 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2024-04-07]. Dostupné online. 
  4. Matrika VIN Z7, sn. 154, str. 149 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2024-04-07]. Dostupné online. 
  5. Úmrtí. Národní politika. 14. 4. 1915, s. 6. Dostupné online. 
  6. a b c Pohřeb paní Žofie Červenkové. Národní politika. 16. 4. 1915, s. 5. Dostupné online. 
  7. a b c Soupis pražských obyvatel: Červenka Václav, 1845. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  8. Matriční záznam o narození a křtu (6. a 15. srpna 1880) – farnost při kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském
  9. a b c Brasil, São Paulo, Registro Civil, 1925-1995 – úmrtí Wenceslau José Cervenha, Indianópolis, São Paulo, 1. 3. 1956, záznam č. 4581
  10. úmrtní oznámení Žofie Červenkové. Národní listy. 14. 4. 1915, s. 6. Dostupné online. 
  11. Ateliér Filmového ústavu
  12. Matrika TO N13, sn. 191, str. 186 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2024-04-08]. Dostupné online. 
  13. a b c d Soupis pražských obyvatel: Císař František, 1867. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  14. a b Matrika oddaných, sv. Havel, 1875-1902, snímek 301. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  15. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka matrik, katolické, Praha II – Nové Město, Kostel sv. Apolináře, AP N67 (narození 1899–1900), str. 362
  16. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 67, obraz 82 („Císař Franz 1867“): „Laut Erhebung nach Russland übersiedelt. Erheb. 27/10 [1]900“; „18/II. 1903 in Porto Alegro, Estado Rio Grande, Brasilien.“
  17. a b Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 67, obraz 291 („Císař Theresie 1878“): „Gatte Franz Cisař lebt ger. geschieden in Brasilien“
  18. Brasil, Rio de Janeiro, Registro Civil, 1829-2012 – sňatek Franz Cisar a Franciska Theresia Herren, Rio de Janeiro, 11. 7. 1908 (záznam č. 339)
  19. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 67, obraz 290 („Císař (Dvorská, Červenková) Terezie (1882)“) [online]. Národní archiv [cit. 2024-04-08]. Dostupné online. 
  20. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 67, obraz 289 („Císař (Dvorská, Červenková) Terezie (1882)“) [online]. Národní archiv [cit. 2024-04-08]. Dostupné online. 
  21. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 67, obraz 288 („Císař (Červenka, Dworský) Therese (1882)“) [online]. Národní archiv [cit. 2024-04-08]. Dostupné online. 
  22. Rodinné zprávy. Národní listy. 1891-06-27, s. 3. Dostupné online. 
  23. a b BARTOŠEK, Luboš. Náš film. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1985. S. 62. 
  24. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7244353
  25. Dramatickému umění. Národní politika. 9. 9. 1915, s. 9. Dostupné online. 
  26. ČERVENKOVÁ-DVORSKÁ, Tea. Jak ze Zeyerovy »Sestry Paskalíny« stal se »Das Mirakel«. Český denník. 1913-10-01, roč. 2, čís. 269, s. 1. Dostupné online. ISSN 1801-2620. 
  27. např. Tea Červenková: Malostranská pohádka. Národní politika. 16. 6. 1915, s. 3. Dostupné online. 
  28. a b Poznámky literární (recenze knihy). Lidové noviny. 25. 1. 1918, s. 1. 
  29. „Česká činohra“. Národní politika. 1915-01-19, roč. 33, čís. 19, s. 4. Dostupné online. 
  30. L. M. Divadlo a hudba/Hřích paní Hýrové. Národní politika. 1915-01-18, s. 6. Dostupné online. 
  31. Divadlo a umění/Požár továrny. Národní listy. 1916-09-17, s. 6. Dostupné online. 
  32. Požár továrny. Národní politika. 1916-09-17, roč. 34, příloha č. 258, s. 3. Dostupné online. 
  33. Pištěkovo lidové divadlo na Král. Vinohradech. Národní politika. 1915-03-02, roč. 33, čís. 61, s. 9. Dostupné online. 
  34. „Česká činohra“. Národní politika. 1915-03-30, roč. 33, čís. 89, s. 9. Dostupné online. 
  35. a b Večer českých autorů. Národní politika. 1915-05-13, roč. 33, čís. 132, s. 7. Dostupné online. 
  36. WÖGERBAUER, Michael. V obecném zájmu. Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře 1749–2014. Svazek 1. Praha: Academia : Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., 2015. 2 svazky (1661 s.). Dostupné online. ISBN 978-80-200-2491-6. Část čtvrtá V zájmu širší a užší vlasti. Literární cenzura v éře měšťanského liberalismu a modernismu, s. 559. 
  37. Literatura/České romány ve filmech. Našinec. 1916-07-03, s. 4. Dostupné online. 
  38. ČERVENKOVÁ, Tea. Literatura ve filmu. S. 1–2. Národní listy, Večerní vydání [online]. 1916-10-17 [cit. 2023-03-03]. S. 1–2. Dostupné online. 
  39. Umění kinematografické. Národní politika. 16. 1. 1917, s. 1. Dostupné online. 
  40. Nová česká filmová společnost. Domov. 19. 9. 1918, s. 4. Dostupné online. 
  41. POLÁK, Ivan. Nejistá sezona: Slaviafilm napříč obdobím němého film. Brno, 2016. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Michal Večeřa. Dostupné online.
  42. Opat emauzský p. Albán Schachleitner pod dozorem. S. 4. Večer: lidový deník [online]. Roln. tiskárna, 1918-12-05 [cit. 2023-03-03]. S. 4. Dostupné online. 
  43. Albanova sekretářka. S. 4. Večer: lidový deník [online]. Roln. tiskárna, 1918-12-05 [cit. 2023-03-03]. S. 4. Dostupné online. 
  44. Thea. S. 4. Večer: lidový deník [online]. Roln. tiskárna, 1918-12-05 [cit. 2023-03-03]. S. 4. Dostupné online. 
  45. a b Ostuda s prodejem »Slavia-filmu«. S. 4. Večer: lidový deník [online]. Roln. tiskárna, 1918-12-05 [cit. 2023-03-03]. S. 4. Dostupné online. 
  46. WOLFF, Odilo. Po 10.000 korunách. Čech. 1918-12-07, roč. 48, čís. 334, s. 8. Dostupné online. 
  47. Santos ve smutku. Národní politika. 11. 4. 1928, s. 3. Dostupné online. 
  48. President Hoover v Rio. Národní politika. 16. 1. 1929, s. 1. Dostupné online. 
  49. a b Její Excel. pí. Marie hr. Coudenhoveová ve vánoční tržnici „Svérázu“. Národní politika. 4. 12. 1915, roč. 33, čís. 335, s. 2. Dostupné online. 
  50. a b Valná hromada Svérázu. Ženský svět. 25. 4. 1918, s. 31–32. Dostupné online. 
  51. Památce Marie Červinkové-Riegrové. Národní politika. 1916-01-28, roč. 34, čís. 28, s. 3. Dostupné online. 
  52. ČERVENKOVÁ, Tea. Toulky Moravským Slovenskem : dojmy, nálady a vzpomíky. Praha: Grosman a Svoboda, [1917]. 79 s. S. 3. 
  53. Hospodářské družstvo pro Svéráz. Národní politika. 1917-01-19, roč. 35, čís. 17, s. 7. Dostupné online. 
  54. Pomocná činnost. Lidové noviny. 8. 11. 1914, s. 2. Dostupné online. 
  55. Slavnostní představení v cirku „Koruně“. Národní politika. 1915-08-03, roč. 33, čís. 213, s. 3. Dostupné online. 
  56. Osvědčení souhlasu s národním projevem českého spisovatelstva. Národní politika. 30. 5. 1917, s. 5. Dostupné online. 
  57. Appel spisovatelů na české poslance rakouské říšské rady. Národní listy. 14. 5. 1927, s. 1. Dostupné online. 
  58. Jindřiška Bláhová: Thea Červenková (anglicky). wfpp.columbia.edu [online]. [cit. 2023-02-21]. Dostupné online. DOI 10.7916/d8-dn2b-9w86. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • POLÁK, Ivan. Nejistá sezona: Slaviafilm napříč obdobím němého filmu. Brno, 2016. 57 s. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Ústav filmu a audiovizuální kultury. Vedoucí práce Michal Večeřa. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]