Potočnice lékařská

Potočnice lékařská
	Potočnice lékařská
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	brukvotvaré (Brassicales);
Čeleď	brukvovité (Brassicaceae);
Rod	potočnice (Nasturtium);
Binomické jméno
	Nasturtium officinale; W.T.Aiton, 1812
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Potočnice lékařská (Nasturtium officinale), starší název řeřicha potoční, někdy také řeřišnice bílá je rostlina z čeledi brukvovitých.

Latinský název dle Varrona i dle Isidora Sevillského prý vychází z obratu nasum torquere, což znamená „zkroutit nos“ - pravděpodobně však jde o lidovou etymologii. Řekové ji nazývali κάρδαμον (kardamom) a u Xenofonta se o ní píše jako o převažující stravě pro Kýrovy vojáky předtím, než se vydávají do bitvy. Potočnici jako zeleninu si údajně oblíbil i Napoleon Bonaparte a na jeho popud začala být pěstována a šlechtěna. Cíleně pěstována začala být opravdu ve Francii, a to v okolí města Chantilly. V ČR je chráněna (jako rostlina silně ohrožená, neboli C2).

Vzhled

Jedná se o vytrvalou bylinu, dorůstající 30 až 90 centimetrů.
Lodyha je hranatě rýhovaná, lysá a dutá, často kořenící.
Čtyřčetné květy jsou bílé se žlutými prašníky (na rozdíl od podobné řeřišnice hořké).
Kvete v hroznovitém květenství od května do konce srpna.
Plody jsou šešulky obsahující ve dvou řadách jedno semeno.
Listy jsou lesklé, masité, lichozpeřené, sytě zelené, a to většinou i přes zimu.

Rozmnožování

Generativní

Je to rostlina cizosprašná (allogamní), hmyzosnubná (entogamická), diploidní.

Vegetativní

Někdy se rozmnožuje též pomocí kořenících lodyh a listů.

Rozšíření

Ve volné přírodě roste u pramenů, v příkopech nebo v potocích. Potrpí si na chladnou čirou tekoucí vodu, má ráda vodu bohatou na vápník. Roste od nížin až po horské polohy, téměř v celé Evropě, kromě severu (nejseverněji nalezena v Dánsku). Původně je to euroasijský druh mírného pásu, dnes je rozšířena do všech kontinentů vyjma Austrálii a Antarktidu. V České republice roste roztroušeně, na Slovensku je však již hojnější.

Použití

Dříve využívána jako náhražka hořčice (semena). Zelené listy se přidávají do salátů (mají pálivou chuť podobnou ředkvičkám nebo slabšímu wasabi). Nať je používána jako koření (údajně dodává lehce pikantní chuť). Léčivé účinky potočnice jsou známy už od starověku.

Zdravotní rizika spojená s konzumací

Listy a stonky mohou být během růstu kontaminovány metacerkáriemi motolice jaterní^[2], proto je potočnice lékařská považována za jeden z častých zdrojů infekce člověka.^[3]^[4]^[5] Například ve Francii bylo zaznamenáno během jedné studie 23 případů fasciolózy lidí z konzumace doma pěstované potočnice, 8 onemocnění z volně rostoucí a 2 případy z komerčně pěstované rostliny.^[5] V preventivních opatřeních fasciolózy člověka se uvádí zákaz konzumace potočnice v endemických oblastech výskytu fasciolózy.^[4]

Obsažené látky

Potočnice v čerstvém stavu obsahuje vitamin C, vitamin E, vitamin D a provitamin A. Obsahuje hořčičnou silici glykonasturtin a také důležité stavební kameny, kterými jsou pro tělo železo a draslík. Dále také jód nebo síru.

Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v potočnici lékařské.^[6]

Složka	Jednotka	Průměrný obsah	Prvek (mg/100 g)	Průměrný obsah	Složka (mg/100g)	Průměrný obsah
voda	g/100 g	92,5	Na	49	vitamin C	62
bílkoviny	g/100 g	3,0	K	230	vitamin D	0
tuky	g/100 g	1,0	Ca	170	vitamin E	1,46
cukry	g/100 g	0,4	Mg	15	vitamin B6	0,23
škrob	g/100 g	stopy	P	52	vitamin B12	0
vláknina	g/100 g	1,5	Fe	2,2	karoten	2,52
mastné kyseliny	g/100 g	0,8	Cu	0,01	thiamin	0,16
cholesterol	g/100 g	0	Zn	0,7	riboflavin	0,06
energie	kJ/100 g	94	Mn	0,6	niacin	0,3

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
↑ RONDELAUD, D.; VIGNOLES, P.; VAREILLE-MOREL, C., et al. Fasciola hepatica and Paramphistomum daubneyi: field observations on the transport and outcome of floating metacercariae in running water.. J Helminthol. Jun 2004, roč. 78, čís. 2, s. 173–7. PMID 15153290.
↑ DREYFUSS, G.; VIGNOLES, P.; RONDELAUD, D. Fasciola hepatica: epidemiological surveillance of natural watercress beds in central France.. Parasitol Res. Mar 2005, roč. 95, čís. 4, s. 278–82. DOI 10.1007/s00436-004-1269-3. PMID 15682341.
↑ ^a ^b MAS-COMA, S.; BARGUES, MD.; VALERO, MA. Fascioliasis and other plant-borne trematode zoonoses.. Int J Parasitol. Oct 2005, roč. 35, čís. 11–12, s. 1255–78. DOI 10.1016/j.ijpara.2005.07.010. PMID 16150452.
↑ ^a ^b Cliver, D. O., Fayer R. Categories of waterborne disease organisms [online]. WHO. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-26. (anglicky)
↑ McCance a Widdowson´s:The Composition of Foods, 6. Summary edition, Royal Society of Chemistry Cambridge a Food Standard Agency, 2008, ISBN 978-0-85404-428-3

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu potočnice lékařská na Wikimedia Commons

[93944396952da53112886bb2e2a2510be21e2b5e-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].

[2] RONDELAUD, D.; VIGNOLES, P.; VAREILLE-MOREL, C., et al. Fasciola hepatica and Paramphistomum daubneyi: field observations on the transport and outcome of floating metacercariae in running water.. J Helminthol. Jun 2004, roč. 78, čís. 2, s. 173–7. PMID 15153290.

[3] DREYFUSS, G.; VIGNOLES, P.; RONDELAUD, D. Fasciola hepatica: epidemiological surveillance of natural watercress beds in central France.. Parasitol Res. Mar 2005, roč. 95, čís. 4, s. 278–82. DOI 10.1007/s00436-004-1269-3. PMID 15682341.

[mas-coma05-4] MAS-COMA, S.; BARGUES, MD.; VALERO, MA. Fascioliasis and other plant-borne trematode zoonoses.. Int J Parasitol. Oct 2005, roč. 35, čís. 11–12, s. 1255–78. DOI 10.1016/j.ijpara.2005.07.010. PMID 16150452.

[cliver-5] Cliver, D. O., Fayer R. Categories of waterborne disease organisms [online]. WHO. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-26. (anglicky)

[6] McCance a Widdowson´s:The Composition of Foods, 6. Summary edition, Royal Society of Chemistry Cambridge a Food Standard Agency, 2008, ISBN 978-0-85404-428-3

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]