Ferdinand Laurencin d'Armond
Ferdinand hrabě Laurencin d'Armond | |
---|---|
Nejvyšší hofmistr arcivévody Rudolfa | |
Ve funkci: 1811 – 1825 | |
Vojenská služba | |
Služba | Rakouské císařství |
Hodnost | polní podmaršál (1813), generálmajor (1808) |
Titul | hrabě |
Ocenění | Leopoldův řád |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Ferdinand hrabě Laurencin d'Armond (francouzsky Ferdinand comte Laurencin, baron d'Armond) (2. února 1751 Pavia – 15. února 1825 Kroměříž) byl rakouský generál francouzského původu. Po francouzské revoluci vstoupil do služeb rakouské armády a jako důstojník jezdectva bojoval ve válkách proti republikánské Francii, později byl účastníkem napoleonských válek. V letech 1811–1825 byl nejvyšším hofmistrem olomouckého arcibiskupa arcivévody Rudolfa. Mimo aktivní službu dosáhl v armádě hodnosti polního podmaršála (1813). Od roku 1809 byl majitelem zámku Bílovice na jižní Moravě.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel ze staré francouzské šlechtické rodiny, předkové se uplatňovali převážně ve vojenských službách a v roce 1742 získali hraběcí titul ve Francouzském království.[1] Ferdinand po Velké francouzské revoluci emigroval a vstoupil do rakouské armády. Jako důstojník jezdectva se zúčastnil válek proti revoluční Francii a dosáhl hodnosti majora.[2] Po uzavření míru v Campo Formio (1797) v hodnosti podplukovníka příslušný k 15. dragounskému pluku v Uhrách.[3] Později sloužil u 1. kyrysnického pluku, v roce 1801 dosáhl hodnosti plukovníka a stal se velitelem této jednotky.[4] Pro válku v roce 1805 mu byla udělena provizorní hodnost generálmajora, formálně byl povýšen až v roce 1808. V té době již aktivně v armádě nesloužil a zastával hodnosti u dvora.[5] Byl jmenován c. k. komořím a tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[6] Mimo aktivní službu byl v roce 1813 povýšen do hodnosti polního podmaršála.[7] V letech 1811–1825 zastával funkci nejvyššího hofmistra olomouckého arcibiskupa arcivévody Rudolfa.[8][9] V roce 1820 získal komandérský kříž Lepoldova řádu.[10]
Zemřel na zámku v Kroměříži v roce 1825 a byl pohřben na hřbitově v Bílovicích.[11]
Majetkové a rodinné poměry
[editovat | editovat zdroj]V roce 1810 obdržel český inkolát, již předtím v roce 1809 koupil na jižní Moravě panství Bílovice,[12] které bylo lénem olomouckého arcibiskupství. Panství získal od rodiny Bevierů a zaplatil za ně 60 139 zlatých.[13] Zdejší zámek nechal empírově přestavět a trvale se zde usadil.[14]
Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla hraběnka Josefína Koháryová (1764–1815) z významné uherské šlechty, sestra uherského dvorského kancléře knížete Františka Josefa Koháryho.[15] V roce 1816 se podruhé oženil s hraběnkou Annou d'Allemagna (1787–1852), ovdovělou Příchovskou z Příchovic.[16] Anna v roce 1831 prodala Bílovice rodině Logothettiů. Z druhého manželství se narodil syn Ferdinand Petr (1819–1890), který proslul jako hudební skladatel a teoretik.[17] Zemřel bez potomstva jako poslední svého rodu.[18]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser 1889; Gotha, 1889; s. 556 dostupné online
- ↑ Militär-Almanach 7; Vídeň, 1796; s. 46 dostupné online
- ↑ Militär-Almanach 9; Vídeň, 1798; s. 42 dostupné online
- ↑ Militär-Almanach 14; Vídeň, 1803; s. 49, 140 dostupné online
- ↑ Militär-Almanach 20; Vídeň, 1810; s. 27 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1824; Vídeň, 1824; s. 59, 78 dostupné online
- ↑ Služební postup Ferdinanda Laurencina in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 55 dostupné online
- ↑ Militär-Almanach 23; Vídeň, 1813; s. 20 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1824; Vídeň, 1824; s. 39 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1823; Vídeň, 1823; s. 31 dostupné online
- ↑ Hrob Ferdinanda Laurencina na hřbitově v Bílovicích na webu Spolku pro vojenská pietní místa dostupné online
- ↑ Historie Bílovic na webu Obec Bílovice dostupné online
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. - Jižní Morava; Praha, 1981; s. 31
- ↑ Zámek Bílovice na webu Národního památkového ústavu dostupné online
- ↑ Rodokmen Koháryů na webu euweb.cz dostupné online
- ↑ Rodokmen Příchovských z Příchovic dostupné online
- ↑ Ferdinand Peter Laurencin in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser 1891; Gotha, 1891; s. 566–567, 1211 dostupné online