Přeskočit na obsah

Ferdinand Laurencin d'Armond

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ferdinand hrabě Laurencin d'Armond
Nejvyšší hofmistr arcivévody Rudolfa
Ve funkci:
1811 – 1825
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Hodnostpolní podmaršál (1813), generálmajor (1808)

TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
OceněníLeopoldův řád
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ferdinand hrabě Laurencin d'Armond (francouzsky Ferdinand comte Laurencin, baron d'Armond) (2. února 1751 Pavia15. února 1825 Kroměříž) byl rakouský generál francouzského původu. Po francouzské revoluci vstoupil do služeb rakouské armády a jako důstojník jezdectva bojoval ve válkách proti republikánské Francii, později byl účastníkem napoleonských válek. V letech 1811–1825 byl nejvyšším hofmistrem olomouckého arcibiskupa arcivévody Rudolfa. Mimo aktivní službu dosáhl v armádě hodnosti polního podmaršála (1813). Od roku 1809 byl majitelem zámku Bílovice na jižní Moravě.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Zámek Bílovice, sídlo Ferdinanda Laurencina od roku 1809

Pocházel ze staré francouzské šlechtické rodiny, předkové se uplatňovali převážně ve vojenských službách a v roce 1742 získali hraběcí titul ve Francouzském království.[1] Ferdinand po Velké francouzské revoluci emigroval a vstoupil do rakouské armády. Jako důstojník jezdectva se zúčastnil válek proti revoluční Francii a dosáhl hodnosti majora.[2] Po uzavření míru v Campo Formio (1797) v hodnosti podplukovníka příslušný k 15. dragounskému pluku v Uhrách.[3] Později sloužil u 1. kyrysnického pluku, v roce 1801 dosáhl hodnosti plukovníka a stal se velitelem této jednotky.[4] Pro válku v roce 1805 mu byla udělena provizorní hodnost generálmajora, formálně byl povýšen až v roce 1808. V té době již aktivně v armádě nesloužil a zastával hodnosti u dvora.[5] Byl jmenován c. k. komořím a tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[6] Mimo aktivní službu byl v roce 1813 povýšen do hodnosti polního podmaršála.[7] V letech 1811–1825 zastával funkci nejvyššího hofmistra olomouckého arcibiskupa arcivévody Rudolfa.[8][9] V roce 1820 získal komandérský kříž Lepoldova řádu.[10]

Zemřel na zámku v Kroměříži v roce 1825 a byl pohřben na hřbitově v Bílovicích.[11]

Majetkové a rodinné poměry

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1810 obdržel český inkolát, již předtím v roce 1809 koupil na jižní Moravě panství Bílovice,[12] které bylo lénem olomouckého arcibiskupství. Panství získal od rodiny Bevierů a zaplatil za ně 60 139 zlatých.[13] Zdejší zámek nechal empírově přestavět a trvale se zde usadil.[14]

Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla hraběnka Josefína Koháryová (1764–1815) z významné uherské šlechty, sestra uherského dvorského kancléře knížete Františka Josefa Koháryho.[15] V roce 1816 se podruhé oženil s hraběnkou Annou d'Allemagna (1787–1852), ovdovělou Příchovskou z Příchovic.[16] Anna v roce 1831 prodala Bílovice rodině Logothettiů. Z druhého manželství se narodil syn Ferdinand Petr (1819–1890), který proslul jako hudební skladatel a teoretik.[17] Zemřel bez potomstva jako poslední svého rodu.[18]

  1. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser 1889; Gotha, 1889; s. 556 dostupné online
  2. Militär-Almanach 7; Vídeň, 1796; s. 46 dostupné online
  3. Militär-Almanach 9; Vídeň, 1798; s. 42 dostupné online
  4. Militär-Almanach 14; Vídeň, 1803; s. 49, 140 dostupné online
  5. Militär-Almanach 20; Vídeň, 1810; s. 27 dostupné online
  6. Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1824; Vídeň, 1824; s. 59, 78 dostupné online
  7. Služební postup Ferdinanda Laurencina in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 55 dostupné online
  8. Militär-Almanach 23; Vídeň, 1813; s. 20 dostupné online
  9. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1824; Vídeň, 1824; s. 39 dostupné online
  10. Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1823; Vídeň, 1823; s. 31 dostupné online
  11. Hrob Ferdinanda Laurencina na hřbitově v Bílovicích na webu Spolku pro vojenská pietní místa dostupné online
  12. Historie Bílovic na webu Obec Bílovice dostupné online
  13. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. - Jižní Morava; Praha, 1981; s. 31
  14. Zámek Bílovice na webu Národního památkového ústavu dostupné online
  15. Rodokmen Koháryů na webu euweb.cz dostupné online
  16. Rodokmen Příchovských z Příchovic dostupné online
  17. Ferdinand Peter Laurencin in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online
  18. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser 1891; Gotha, 1891; s. 566–567, 1211 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]