El amor brujo
A Love Bewitched
Čarodejná láska
Režie:
Carlos SauraKamera:
Teo EscamillaHrají:
Antonio Gades, Cristina Hoyos, Laura del Sol, Emma Penella, La Polaca, José Luis Luna, María PagésObsahy(1)
V cikánské vesnici se domluví otcové Josého a Candely a svoje děti sobě zaslíbí. O několik let později si nešťastný José musí Candelu vzít, avšak brzy poté je pobodán ve rvačce, ve které hájil svou milenku Lucíu, a umírá. Carmelo, jež tajně Candelu miluje již od dětství, je neprávem zatčen, když se snaží Josému pomoci, a je vsazen do vězení. O čtyři roky později je propuštěn a vyznává se Candele ze své lásky. Avšak ona je prokletá a nucena každou noc chodit na místo, kde José zemřel a celou noc protančí s jeho duchem. Přestože si Carmela nakonec bere, stále ještě není od ducha svého muže odpoutána. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Vedela som, že to je niečo pre mňa. Preto som si stiahnutý film šetrila 3 mesiace. A hoci príbeh je tu jednoduchý, láska, zrada a stará láska, nie je to na prekážku. Ide totiž hlavne o tanec. A ten je fantastický. Premyslená choreografia a krásna realizácia hlavnou trojicou protagonistov: Antonio Gades, Cristina Hoyos, Juan Antonio Jiménez. Perfektne zvládnutý každý pohyb až po končeky prstov. Pastva pre oči, aj pre uši. Ďakujem Willy Kufaltovi za zaradenie do VRK a drSovovi za možnosť vidieť film vo výbornej kvalite, akú si zaslúži. ()
Jednoduchý cikánsky mysteriózní příběh plný krásných hrdých lidí, pěkné muziky a sebevědomých tanců. ()
Nesmírně erotický film. ()
Přemýšlel jsem pouze nad jedinou věcí a hodnocení to určitě nebylo. Byl to jen fakt, jestli tenhle film už někdy viděl. Ale pak jsem to vzdal a raději se věnoval tomuto příběhu o čarovné lásce. Naprosto jednoduchému, přesto tak dokonalému. Víc snad nemá ani cenu psát, stačí se jen dívat a poslouchat. ()
Můj druhý viděný „taneční“ Carlos Saura a oproti starší Carmen (1983), na níž mě fascinovalo a dovedlo mě k plnému hodnocení mj. prolínání dramatu ze zkoušené baletní hry s reálným děním mezi vztahy umělci-tanečníky, jsem se tentokrát dočkal přeci jen klasičtějšího inscenování tanečního dramatu, do aranžovaných exteriérů evokujících tematicky nějakou tu cikánskou kolonii. To však vůbec nemusí být výhradou směrem k pořád působivému a nezaměnitelnému zážitku (byť možná subjektivně tentokrát lehce slabšímu), protože bohaté dění plné zpěvu, tance, hudby s vyladěnou choreografickou stylizací ten zážitek po většinu i přináší, třeba už jen v napínavé sekvenci „šermířského“ souboje. Celkově mě nejvíc nadchla první třetina, nicméně ani později v této vášní protkané romance ze země toreadorů nechybí překvapení či zpestření v podobě fantaskního prvku, vtipu třeba ve veselé písničce pradlen o „ptáčkách“ nebo závěrečný tanec s gradujícím milostným trojúhelníkem až čtyřúhelníkem. [75%] ()
Krvavá svatba a Carmen jsou krásné filmy, ale vrcholem této baletní trilogie je pro mne Čarodějná láska - tentokrát (jako vždy bravurní) Saura zpracoval podmanivý opus Manuela De Fally. Srdeční záležitost. ()
„Moje hniezdočko je horúce a nikde žiadny vtáčik...” • Vskutku som sa predsa trocha viac obával práve toho, že akurát v tomto prípade už akosi teda i obzvlášť naskakujem do »idúceho vlaku« s tým azda naprosto automatickým upozornením, že som zatiaľ vôbec nenastúpil ani v úvodnej stanici v podobe Krvavej svadby; ba dokonca ani hneď na tom nasledujúcom nádraží v podobe Carmen, a tak tým pádom som sa ani nijako extra zvlášť nestihol poriadne zoznámiť i s ústrednými dvomi cestujúcimi/predstaviteľmi v danom kupé - elektrizujúcim Antoniom Gadesom a temperamentnou Cristinou Hoyosovou; zatiaľ ale čo trebárs povedzme takého rušňovodiča - Carlosa Sauru; jednako trošku poznám, pričom táto špecifická, «muzikálna-tanečná-spevácka» trať, mi bola napokon máličko nezrozumiteľnou, v čom podstate zároveň spočíval i jeden z rozporuplných pocitov, prečo vlastne ma táto »pomalá železnica,« až tak príliš e-x-t-r-a neoslovila, resp. trošku „naivný príbeh s neustále sa opakujúcimi motívmi.” • Normálne by som ešte aj podotkol, že ústrední protagonisti boli mierne odsunutými na vedľajšej koľaji, kedy zrovna zase vtedy - mašinista znovu prehodil výhybku smerom na opačnú koľaj, ktorej smer následne smeroval do akéhosi formového cieľu namiesto toho obsahového - inými slovami chcem teraz naznačiť najmä i to, že obidva cieľové prvky [obsah + forma], sa postupným časom prestali držať v jednej línii či harmónii; áno, presne tak - rozdelili sa každý oddelene; kedy tentoraz si už hádam i konečne prichádzam na svoje v tom ponímaní, nakoľko - pomaly švenkujúca, až by som dôkladne zdôraznil, že fetišistická kompozícia obrazu + miestami i úplne nadštandardne prevedená choreografia z pohľadu účinkujúcich aktérov, vrátane aj samotnej umelohmotnej výpravy zo štúdiového, španielskeho ateliéru, ktorý sa mi mimochodom celkom na začiatku náramným spôsobom pred mojim zrakom prekrásne doširoka rozprestrel, aby proste začínajúci divák aspoň na malú chvíľu nazrel do hlavných kulís, kde sa bude vzápätí inkriminovaný dej pomaličky odohrávať, ktorý takpovediac zúplna zatienila technická stránka veci; citovaná o pár riadkov vyššie. • V takejto celej podobe by som tento španielsky, muzikálový, tanečný a spevácky titul - viackrát absolvovať už nechcel, za to ale niektoré špecifické čísla/výstupy - rozhodne áno; napríklad ihneď s tými tancujúcimi, sympatickými dievčatami, ktoré vešali mokrú bielizeň..., alebo možno i podaktoré ďalšie. PS: Ak by dajme tomu dostala viacej hereckého priestoru - predstaviteľka Lucie - charizmatická španielska tanečníčka - Laura del Solová, ktorá mi pripomínala svoju budúcu, hereckú kolegyňu - Natáliu Portmanovú, tak pevne verím, že konečný výsledok by bol minimálne aspoňže i o rovný stupeň priaznivejším, pretože na hlavnú protagonistku Candelu v podaní Cristiny Hoyosovej - som si nemohol ani za svet zvyknúť, keďže mi z jej strany chýbala pravá ženskosť. ()
Jsem se poněkud spletla, když jsem si u dvou předchozích částí trilogie myslela, že nemůže být hůř... Má to i svoje výhody, například zcela jistě vím, že svůj příděl flamenca mám tímto vyčerpaný. Sbohem, Carlosi Sauro a spol. ()
Antonio Gades a Cristina Hoyos tvoří nádherný taneční pár, když ti dva spolu tančí, tají se mi dech... Příběh, ve kterém otcové domluví svatbu svých dětí a na city se nehledí, na mě zapůsobil pohádkově podmanivým způsobem.. U mě filmová spokojenost, krásné čtyři hvězdy a poděkování Willymu.. ()
Brilantní záležitost ! Celá trilogie je excelentní a stojí za podívání, ale Čarodějná láska předčila všechna moje očekávání. ()
Láska, vášeň, erotika, nenávist, ohnivé i teskné rytmy španělských cikánů, jedna vražda a co z ní vzešlo. Stačí se dívat a tohle všechno v okamžiku prožijete...úchvatné. ()
ocenenia : MFF Cannes 1986 - nesúťažný výber ()
Z taneční trilogie nejlepší. Flamenco, vášeň, tragedie.Život v jeho nejdivočejší podobě. ()
Flamenco, Flamenco, to je to, preco som pristupil k maximalnemu hodnoteniu. Pribeh je jednoduchy no spracovanie genialne 95 % ()
Čarodějná láska Carlose Saury je návratem k prapůvodní podstatě flamenca - k lásce, tanci, zpěvu a smrti v cikánském temperamentu vášně života. Saura vychází ze stejnojmenného baletu, zřejmě nejslavnějšího díla hudebního skladatele Manuela de Fally z roku 1915 (do roku 1925 vzniklo devět rozdílných verzí) na libreto spisovatelky Maríe de la O Lejárragy Garcíy (byla to manželka zde zmiňovaného Gregoria Martíneze Sierry), čerpající z cikánské hudby a literatury. Saura si skutečnosti upravil, a nezatajuje prostředí filmového studia, v němž nechal vytvořit stylové kulisy pro svou třetí spolupráci se slavným tanečníkem flamenca Antoniem Gadesem (ten si stejnou roli zkusil již ve filmu z roku 1967). Čarodějná láska, to jsou starobylé, vlastně až archaické náboženské struktury. Španělsko (nejen cikánské etnikum) si uchovalo velkou část z římského (ve skutečnosti jsou to prapůvodní indoevropské kořeny) dědictví: při pobožnosti Parentalia se mrtví vracívali na zemi a sytili se potravou na hrobech, při obřadech Lemuria se mrtví zas vraceli, navštěvovali domy i své potomky, jež se zaříkávali proti odvlečení, a mundus neboli jáma do podzemního světa se otevírala ještě v dalších třech dnech do roka. A dochází zde rovněž k použití rituální výměny v jisté obdobě obřadu devotia. Flamenco je zejména prostředkem iniciačních zkoušek, znovuposvěcuje život, očišťuje, připravuje a provádí universální obnovení. Flamenco je pulsem života, je tou nejdůstojnější esencí lidského pudu, je nejhlubším životním prožitkem. Láska má mít romantického hrdinu, tím je Carmelo (dobrý Antonio Gades), cikán, jenž svou vyvolenou miluje snad již od narození. V čarodějné lásce zajatá je zde Candela (pozoruhodná Cristina Hoyos), život se smrtí nemají pevné rozhraní. Mezi výrazné postavy patří nevěrný muž Candely José (Juan Antonio Jiménez), jenž pro jinou láskou hoří i čest její brání, a dále Lucía (Laura del Sol), jež ve své podstatě je prapříčinou veškerého běsu lásky. Čarodějná láska, to je flamenco ve své nejpůvodnější podobě a ve své nejvelkolepější kráse, neboť znovuposvěcuje a obnovuje důstojnost lidského života, vyjevuje nejhlubší city, je komunikačním prostředkem. Navíc odhaluje staré zvyky a životní potřeby. Vášeň, toť největší cikánský dar životu! Velmi stylový taneční požitek! ()
----- "Tomu, aby se mrtví vraceli, zabrání jediné: Oheň." ----- Jenomže oheň, který "Čarodějná láska" přináší, je nadobro zkrocený - a potupně uvězněný v pečlivě udržovaném, všestranně zabezpečeném krbu, který s velkou rezervou splňuje všechny protipožární předpisy. Příběhu tak chybí vášnivá živelnost a nefalšovaný žár, které by společně výše uvedený oheň živily, aby se v případě potřeby mohl nekontrolovatelně rozhořet a všechno spálit na uhel ... aby se mohl stát živlem, jemuž se nelze ubránit - a před nímž se nelze skrýt. Ale třeba jsem jenom prachobyčejný (ne)kulturní barbar, který pro Carmela, Candelu a precizně provedená taneční čísla nemá dostatek pochopení ... 3,5* ()
(♫) "Láska je jako bludička, utíkáš přes ní a dožene tě, utíkáš za ní a uteče ti...." Musím přiznat, že podobně paradoxně, jako se o tom zpívá v té úvodní písni tohoto muzikálu, na mě působil i celý film. Někdy toho tancování bylo na mě až přes příliš a já měl tendenci před tím obrazně řečeno "utéct". Svou působivou (řekl bych až erotickou) atmosférou a výbornou hudbou mě ten film nakonec ale stejně "dohnal". Děj moc raději nekomentuji, protože mi místy přišel podivný (duchařinu nemusím), ale musím uznat, že natočeno to bylo vážně krásně (viz třeba scéna s ohněm s retrospektivami z celého předchozího děje). ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1985. ()
Takový zážitek jsem vůbec nečekal. Zatím nejlepší Saurův film, který jsem viděl. Všechno v něm bylo na svém místě a nevadily ani studiové kulisy cikánské osady. Oslava národa, který má hudbu v krvi, podobná jako ve filmu Cikáni jdou do nebe, ale zase úplně jiná. Oheň a vášeň v srdcích, která spojená se žárlivostí dovede zabíjet. Flamenco, hra ladných pohybů těla, tleskání, rytmického podupávání a ovšemže kytar, samotný tanec souzní s dějem a my pohlédáme přímo do duší tanečníků. Žádný záběr nebyl zbytečný, žádná melodie, tanec, vše přesně umístěné. Samozřejmě jasných pět hvězdiček. Tragédie neblahého rozhodnutí otců v dětském věku hrdinů, nádherný svatební tanec, boj nožů, noční zjevování mrtvého Josého. A zase rozpustilá erotická píseň pradlen, ta mě přímo dostala. Ani čas jsem nevnímal. ()
Osobitý rukopis, dechberoucí kulisy, zpěv a tanec, nevšední vizáž herců, zajímavý příběh, vrcholné umělecké dílo. ()
Reklama