meň

See also: Appendix:Variations of "men"

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *mьnь.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈmɛɲ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈmɛɲ/

Noun

meň m animal

1. burbot

Declension

Declension of meň (soft o-stem reducible)

	singular	dual	plural
nominative	meň	mně	mni, mňové
genitive	mně	mňú	mňóv
dative	mňu, mňovi	mňoma	mňóm
accusative	meň, mně	mně	mně
vocative	mňu	mně	mni, mňové
locative	mni, mňu, mňovi	mňú	mních
instrumental	mňem	mňoma	mni

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• ⇒ Czech: mník

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “meň”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění