kombinace

Czech

Etymology

Borrowed from Latin combinātiō.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkombɪnat͡sɛ]
• Rhymes: -atsɛ

Noun

kombinace f

1. (mathematics) combination

Declension

Declension of kombinace (soft feminine)

	singular	plural
nominative	kombinace	kombinace
genitive	kombinace	kombinací
dative	kombinaci	kombinacím
accusative	kombinaci	kombinace
vocative	kombinace	kombinace
locative	kombinaci	kombinacích
instrumental	kombinací	kombinacemi

Derived terms

• kombinační

 

Related terms

• See bi-

Further reading

• “kombinace”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “kombinace”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989