bonhomie
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština
výslovnost
- IPA: [bɔnɔmɪjɛ]
etymologie
Z francouzského bonhomme – dobrácký, dobromyslný, dobrosrdečný.
podstatné jméno
- rod ženský
skloňování
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | bonhomie | bonhomie |
| genitiv | bonhomie | bonhomií |
| dativ | bonhomii | bonhomiím |
| akuzativ | bonhomii | bonhomie |
| vokativ | bonhomie | bonhomie |
| lokál | bonhomii | bonhomiích |
| instrumentál | bonhomií | bonhomiemi |
význam
- (knižně) dobráctví, dobromyslnost, dobrosrdečnost[1]
- Palackého tvář jest jakoby beze vášní, na první pohled vidí se ti, jakoby lehký nádech bonhommie po ní se rozléval, avšak i hned tím ostřeji vystupují jednotlivé tahy, onen nádech bonhommie je zastřen mramorovou chladností, onať jest resultátem dlouhého sebezapírání.[2]
synonyma
- (zřídka) bonhomnost
související
poznámky
- ↑ Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2015-01-31]. Heslo bonhomie.
- ↑ Jan Erazim Sojka: Naši mužové, kapitola František Palacký