Přeskočit na obsah

Zdeněk Mysliveček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. MUDr. Zdeněk Mysliveček
Zdeněk Mysliveček (Československá psychiatrie, 1956)
Zdeněk Mysliveček (Československá psychiatrie, 1956)
Narození13. září 1881
Pelhřimov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. března 1974 (ve věku 92 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Povolánílékař, pedagog a neurolog
PříbuzníValérie Hachla-Myslivečková (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Mysliveček (13. září 1881 Pelhřimov [1]11. března 1974 Praha) byl český neurolog a psychiatr, profesor Karlovy univerzity.

Život a působení

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Pelhřimově jako druhé dítě tehdejšího c. k. komisaře Aloise Myslivečka (* 1842) a jeho ženy Marie rozené Hartmanové (* 1856). Roku 1889 se rodina přestěhovala na Smíchov a od roku 1894 bydleli na Vinohradech.[2] Starší sestra Valérie Hachla-Myslivečková (1878–1968) byla česká designérka, šperkařka, malířka a grafička.

Vystudoval medicínu na lékařské fakultě české univerzity, kde roku 1905 promoval. Působil jako neurolog a psychiatr také v cizině a v letech 1919–1930 byl profesorem neurologie a psychiatrie na nově založené Univerzitě Komenského v Bratislavě. Od roku 1930 byl přednostou Psychiatrické kliniky a (kromě válečných let) profesorem psychiatrie na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze (později 1. lékařská fakulta). V roce 1957 odešel do důchodu.[3]

Mysliveček byl zastáncem čistě fyziologicky a neurologicky pojaté psychiatrie a spíše odpůrcem psychologických a psychoanalytických směrů. Byl autorem řady celostátních vysokoškolských učebnic, publikoval v oblasti neurohistologie a neuropatologie, zabýval se také léčením alkoholismu a soudní psychiatrií.

Patřil mezi zakladatele české psychiatrie a jeho klinice v Kateřinské ulici říkají starší Pražané dosud "u Myslivečků".

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Policejní přihlášky, Praha, rodina Aloise Myslivečka
  3. Archivovaná kopie. www.libri.cz [online]. [cit. 2013-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-01. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]