Přeskočit na obsah

Vladivoj Tomek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o skautovi popraveném v roce 1960. O historikovi a politikovi pojednává článek Václav Vladivoj Tomek.
Vladivoj Tomek
Narození9. června 1933
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí17. listopadu 1960 (ve věku 27 let)
Pankrácká věznice, Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtípopraven
Místo pohřbeníneznámé
Oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
PříbuzníVladimír Bystrov bratranec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska v ulici Dukelských hrdinů číslo popisné 349/15 v Praze 7[1]
Symbolický náhrobek Vladivoje Tomka na Čestném pohřebišti popravených a umučených z padesátých let – třetí odboj

Vladivoj Tomek (9. června 1933 Praha17. listopadu 1960 Praha, Pankrácká věznice) byl skaut, odpůrce československého komunistického režimu odsouzený za trestné činy velezrada, vražda, padělání a pozměňování platidel. Podle některých názorů je Tomek poslední osobou popravenou československou komunistickou justicí z politických důvodů.[2][3]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Činnost Vladivoje Tomka

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Othello (skupina).

Již jako mladistvý vystupoval proti komunistickému režimu (například karikatury politiků apod.). Dne 16. prosince 1952 se třemi kamarády potkal v tramvaji čtyři vojáky, které chtěl odzbrojit. Dva z nich souhlasili a zbraně jim vydali, ovšem druzí dva se je pokoušeli zastavit. Poté, co se jeden z vojáků pokoušel střílet, začali utíkat a jednoho vojáka buď Tomek nebo jeho kamarád zastřelil a dalšího zranil.[4][5] Se svou skupinou chtěl Tomek dále podnikat protikomunistické záškodnické akce. Plán na bombový útok na ÚV KSČ byl však přerušen z důvodu rozdrcení Maďarského povstání.[6]

Zatčení a soudní proces

[editovat | editovat zdroj]

Zatčen byl dne 18. prosince 1959. Členové odbojové skupiny byli obžalováni z velezrady, vraždy, padělání a pozměňování platidel. On sám projevil ochotu učinit doznání, které bylo poprvé v dějinách československé kriminalistiky zaznamenáno pomocí magnetofonu.[7]

Řádný soud na základě zajištěných důkazů se v podstatě ztotožnil s názory obžaloby. Členům Tomkovy skupiny – kromě něj samotného – vyměřil tresty odnětí svobody od 2,5 do 25 let nepodmíněně, propadnutí veškerého jmění, ztrátu vojenských hodností a ztrátu čestných práv na dobu 3 let po odpykání trestu.

V jeho případě soud přihlédl k míře jeho iniciativy a závěrům posudku, který jej charakterizoval – mimo jiné – jako jedince, jehož ponecháním v lidské společnosti by dále byly ohrožovány lidově demokratický společenský řád a životy lidí a jehož náprava není možná. Tomek byl odsouzen podle § 78 odstavce 3 a 5, § 216, § 139 odstavce 1 trestního zákona[8] s přihlédnutím § 22 odstavci 1 k trestu smrti, prezident republiky Antonín Novotný mu neudělil milost a poprava byla vykonána 17. listopadu 1960 (výkon trestu byl nařízen na 11:50; v tomto případě nebylo dodrženo nařízení popravovat za úsvitu).

Urna s popelem Vladivoje Tomka byla převzata státními orgány. Její další osud není znám.[9] Na Čestném pohřebišti na pražském Ďáblickém hřbitově se nachází Tomkův symbolický hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich skutečné místo pohřbení.[10]

O popravě nebyla vydána tisková zpráva; věc byla široké veřejnosti prakticky neznámá až do Sametové revoluce. Dodnes nebyly okolnosti případu dostatečně vědecky studovány.

V roce 1967 však v 50 000 nákladu vyšla prorežimně naladěná kniha autorů Romana Cílka a Jaromíra Křivana s názvem Smrtelný byl druhý zásah.

V roce 2001 byla v Praze Tomkovi odhalena pamětní deska v Praze 7 (U Krále železnic).[11]

Byl bratrancem Vladimíra Bystrova.[12]

Jeho strýc Nikolaj Bystrov byl vězněn v gulagu.

  1. Jitka Lenková. Pamětní deska Vladivoj Tomek [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-08-23]. Dostupné online. 
  2. http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_tomekv.php Navštíveno 28. 2. 2009
  3. Podle názoru historika Ivo Pejčocha poslední popravy z politických důvodů v Československu byly vykonány 9. srpna 1966, kdy byli v Praze popraveni vojíni základní služby Vladimír Cagášek a Alois Porteš. PEJČOCH, Ivo. Vojáci na popravišti. Cheb: Svět křídel, 2011. ISBN 978-80-87567-01-2. 
  4. www.army.cz [online]. [cit. 2006-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-03-02. 
  5. http://www.arcig.cz/projekty/historseminar/lang.pdf
  6. Praha 7 [online]. 2020-12-11 [cit. 2020-12-12]. Dostupné online. 
  7. [1]
  8. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-04-10. 
  9. DVOŘÁKOVÁ, Zora. Popravení, kam jste se poděli? Příběh jednoho výzkumu.. Praha: Nakladatelství Eva – Milan Nevole, 2013. ISBN 978-80-904313-2-4. S. 165. 
  10. Dvořáková, 2013, s. 32.
  11. http://www.totalita.cz/pomnik/pomnik_praha_005.php
  12. Umřel Vladimír Bystrov. Reflex.cz [online]. CZECH NEWS CENTER a.s., 2010-06-01 [cit. 2019-11-13]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]