Sekavský klášter
Sekavský opatství Milostivé Panny Marie Abbatia B.M.V. Secoviensis (la) Abtei Unserer Lieben Frau in Seckau | |
---|---|
Vnější klášterní nádvoří benediktinského opatství v Sekavě | |
Lokalita | |
Stát | Rakousko |
Kraj | Štýrsko |
Místo | Sekava |
Souřadnice | 47°16′27,2″ s. š., 14°47′14,84″ v. d. |
Základní informace | |
Řád | benediktini |
Založení | 12. století |
Mateřský klášter | - |
Odkazy | |
Kód památky | 57580 |
Web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sekavský klášter-opatství, (německy Abtei Seckau, celým názvem Opatství Milostivé Panny Marie / Abtei Unserer Lieben Frau, latinsky Abbatia B.M.V. Secoviensis) je benediktinský klášter v rakouské Sekavě ve Štýrsku. Klášter náleží do skupiny Beuronské kongregace a do roku 1782 byl sídlem biskupa hradecko-sekavské diecéze.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Založení kláštera
[editovat | editovat zdroj]Fundátorem zdejšího kláštera augustiniánů kanovníků založeného roku 1140 původně v St. Marein bei Knittelfeld byl Adalram z Valdeka. Již v roce 1142 bylo salcburským arcibiskupem Konrádem I. schváleno přemístění fundace do oblasti sekavské náhorní plošiny. 16. září 1164 vysvětil biskup Hartmann z Brixenu starší románský kostel z roku 1143.
Z iniciativy papeže Honoria III. a arcibiskupa Eberharda II. Salcburského byla roku 1218 zřízena salcburská sufragánní diecéze Sekava. Klášterní kostel byl poté nazávýn katedrálním kostelem (proto je dodnes označována jako Dom im Gebirge - katedrála v horách[1]).
Do roku 1491 existoval v Sekavě také ženský kanovnický klášter. Roku 1782 byl kanovnický klášter zrušen v rámci církevních reforem císaře Josefa II. a sídlo diecéze přeloženo do Štýrského Hradce. Umělcké předměty a knihy byly odvezeny, více než třetina klášterních budov byla stržena nebo se rozpadla. Roku 1883 klášterní budovy osídlili beuronští benediktini a zachránili je od úplné zkázy. Roku 1940 bylo opatství zrušeno nacisty a mniši byli vykázáni ze Štýrska. Po návratu konventu v roce 1945 došlo k opětovnému rozkvětu kláštera.
19. století – úpadek a výstavba
[editovat | editovat zdroj]Císař Josef II. zrušil v roce 1782 klášter, který po 642 let sloužil jako duchovní a náboženské centrum Štýrska. Biskupské sídlo bylo přeneseno do Štýrského Hradce. V důsledku toho několik částí budov zchátralo, poslední sekavský správce kapituly zemřel v roce 1835. Jen díky existenci mauzolea z 15. století a v něm pohřbených členů habsburské dynastie nebyl klášter srovnán se zemí.
Roku 1883 se benediktini z Beuronského arciopatství, kteří kvůli „kulturnímu boji“ říšského kancléře Otty von Bismarcka museli opustit Německo, úsídlili v Emauzském klášteře v Praze, kam byli pozváni pražským arcibiskupem kardinálem Bedřichem Josefem ze Schwarzenbergu[2]. Beuronští mniši však i nadále hledali útočiště pro svou početnou komunitu a to také nakonec našli s pomocí knížete-biskupa Johannese Zwergera v Sekavském klášteře. Následné práce spojené s úpravami nemovitostí vyšly kongregaci na 70 000 zlatých.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Benno Roth: Seckau, Der Dom im Gebirge, nakl. Styria, Graz, 1995, ISBN=3-222-11313-0
- ↑ Leander Helmling: Emaus. Kurzgefasste Geschichte und Beschreibung der Kirche und des Klosters Unserer l. Frau von Montserrat zu Emaus in Prag, Prag 1903, S. 64 u. 66; Anály Emauzského kláštera I, např. str. 262ff.
- ↑ Benno Roth: Benediktiner-Abtei Seckau. str. 13.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sekavský klášter na Wikimedia Commons