SIAI S.12
| SIAI S.12 | |
|---|---|
 SIAI S.12 v lednu 1921 | |
| Určení | létající člun |
| Výrobce | SIAI |
| Šéfkonstruktér | Raffaele Conflenti |
| První let | 1919 |
| Vyvinuto z typu | SIAI S.9 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
SIAI S.12 byl prototypem italského lehkého bombardovacího[1] a průzkumného dvouplošného létajícího člunu, který se účastnil roku 1920 soutěže o Schneiderův pohár[2] a jako jediný ze zúčastněných jej dokončil.[3]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]S.12 zachoval obecný vzhled hydroplánů své doby. Konstrukčně navázal na svého předchůdce hydroplán SIAI S.8. Jednalo se o dvouplošný hydroplán s centrálním trupem vyrobeným ze dřeva, měl otevřenou pilotní kabinu s dvojicí sedadel vedle sebe. V trupu bylo také místo pro obranného střelce, které u soutěžního provedení bylo odstraněno.
Horní křídlo dvouplošníku bylo mírně zvětšené oproti spodnímu křídlu. Letoun měl jednu svislou ocasní plochu a vyztužené jednoplošné vodorovné ocasní plochy.
O pohon letounu se staral vodou chlazený dvanáctiválcový motor Ansaldo San Giorgio 4E-28 o výkonu 353 kW (480 k), který roztáčel čtyřlistou vrtuli v tlačném uspořádání. Při letech z jezera Lago Maggiore byl letoun vybaven výkonnějším motorem o výkonu 410 kW (557 k).[4]
Vznik a vývoj
[editovat | editovat zdroj]Na základě požadavků z 1. světové války přistoupila společnost SIAI k návrhu nového letounu, který měl být určen pro Italské královské námořnictvo[4], které již používalo letouny SIAI S.8. Společnost pověřila konstruktéra Raffaele Conflentiho, aby navrhl nové letadlo pro vojenské letectvo. Conflenti vylepšil předchozí projekt S.8 a v roce 1918 vznikl letoun S.9, který byl vybaven motorem Fiat A.12bis o výkonu přibližně 221 kW (300 k), následoval S.12, jehož prototyp byl poprvé zalétán během roku 1919. Italské královské námořnictvo o letoun, ale neprojevila zájem. Letoun S.12 byl upraven na soutěžní pro závod o Schneiderův pohár.
Schneiderův pohár
[editovat | editovat zdroj]21. září 1920 se letoun zúčastnil soutěže o Schneiderův pohár. Jeho pilotem byl poručík Luigi Bologna. Novinkou v pravidlech závodu byl požadavek, aby letoun byl schopný unést 300 kg užitečného zatížení, což lépe vyhovovalo nasazeným italským létajícím člunům.[5] Závod měl deset kol, každé o délce 37,117 km.[3] Celkem tedy 371,17 km, které letoun urazil za 2 hodiny 10 minut 35 vteřin.[6], při průměrné rychlosti 172,55 km/h.[3]
Specifikace (S.12)
[editovat | editovat zdroj]Technické údaje[1]
- Posádka: 2–3
- Délka: 10 m
- Rozpětí křídel: 11,72 m
- Maximální vzletová hmotnost: 2 360 kg
- Pohonná jednotka: 1 × Ansaldo-San Giorgio 4E-28 V-12 vodou chlazený pístový motor, 404,5 kW (550 k)
- Vrtule: pevná čtyřlistá
Výkony
- Maximální rychlost: 222 km/h
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b SIAI S.12 [online]. aerei-italiani [cit. 2022-02-26]. (italsky)
- ↑ KOUTNÝ, Lubomír. Schneiderův pohár. [s.l.]: Computer Press, 2004. 38–39 s. ISBN 80-722-6976-3.
- ↑ a b c Koutný, s. 100.
- ↑ a b Good Speed by Savoia Flying-Boat. Flight. Roč. 1921, čís. 633, s. 104. Dostupné online [cit. 2022-02-26]. (anglicky)
- ↑ Koutný, s. 38.
- ↑ Koutný, s. 39.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KOUTNÝ, Lubomír. Schneiderův pohár. [s.l.]: Computer Press, 2004. 112 s. ISBN 80-722-6976-3.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu SIAI S.12 na Wikimedia Commons - (rusky) SIAI S.12
