Přeskočit na obsah

Ronaldo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek pojednává o brazilském fotbalistovi. Možná hledáte: Cristiano Ronaldo – portugalský fotbalista.
Ronaldo
Osobní informace
Celé jménoRonaldo Luiz Nazário de Lima
Datum narození18. září 1976 (48 let)
Místo narozeníRio de Janeiro, BrazílieBrazílie Brazílie
Výška183 cm
Hmotnost90 kg
PřezdívkaO Fenômeno[1]
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Poziceútočník
Mládežnické kluby*
1990–1993 Brazílie São Cristóvão
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
1993–1994
1994–1996
1996–1997
1997–2002
2002–2007
2007–2008
2009–2011		 Brazílie Cruzeiro
Nizozemsko PSV Eindhoven
Španělsko FC Barcelona
Itálie Inter Milán
Španělsko Real Madrid
Itálie AC Milán
Brazílie Corinthians		 0140(12)
0460(42)
0370(34)
0680(49)
1270(83)
02000(9)
0310(18)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1993–1994
1996
1994–2011		 Brazílie Brazílie U17
Brazílie Brazílie (Olympijská)
Brazílie Brazílie		 220(22)
0800(6)
980(62)
Úspěchy
Mistrovství světa
Zlatá medaile 1994 Brazílie
Stříbrná medaile 1998 Brazílie
Zlatá medaile 2002 Brazílie
Copa América
Stříbrná medaile 1995 Brazílie
Zlatá medaile 1997 Brazílie
Zlatá medaile 1999 Brazílie
Olympijské kruhy Fotbal na LOH
Bronzová medaile LOH 1996 Brazílie (Olympijská)
Pohár UEFA
Zlatá medaile 1997/98 FC Inter Milán
Pohár PVP
Zlatá medaile 1996/97 FC Barcelona
Konfederační pohár
Zlatá medaile 1997 Brazílie
Interkontinentální pohár
Zlatá medaile 2002 Real Madrid
1. španělská fotbalová liga
Zlatá medaile 2002/03 Real Madrid
Zlatá medaile 2006/07 Real Madrid
Další informace
Povolánífotbalista
Webwww.ronaldo.com
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k konec kariéry
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k konec kariéry
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ronaldo Luis Nazario de Lima, známý jako Ronaldo (* 18. září 1976, Bento Ribeiro), je bývalý brazilský fotbalový útočník. Kromě brazilského má i španělské občanství. Od roku 2018 je většinovým vlastníkem a prezidentem druholigového španělského klubu Real Valladolid.[2]

Je přezdíván O Fenômeno („Fenomén“). Díky své rychlosti, schopnosti driblovat a střeleckým instinktům je Ronaldo obecně uznáván za jednoho z nejlepších hráčů v moderní historii fotbalu. Jeho slabinou byla dlouhodobá zranění. 2× vyhrál zlatý míč.

FIFA jej zvolila nejlepším fotbalistou v letech 1996, 1997 a 2002.[3] Ve Španělsku obdržel Trofeo Pichichi za největší počet nastřílených branek, konkrétně v letech 1997 a 2004.[4]

Zúčastnil se čtyř světových šampionátů, a to v letech 1994 (zlato), 1998 (stříbro), 2002 (zlato) a 2006 (čtvrtfinále). Na mistrovství v roce 2006 se stal nejlepším střelcem světových šampionátů v historii s 15 góly, roku 2014 jej ale překonal Miroslav Klose.[5]

V únoru 2011 oznámil ukončení kariéry ve 34 letech.[6]

Klubová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Cruzeiro (1993–1994)

[editovat | editovat zdroj]

Ronaldo za Cruzeiro debutoval ve svých 16 letech a v premiérové sezóně vsítil 12 branek, pět z nich proti týmu Bahia.[5] V brazilské lize byl v tomto období známý jako „Ronaldinho“.[5]

PSV Eindhoven (1994–1996)

[editovat | editovat zdroj]

První sezóna (1994–1995)

[editovat | editovat zdroj]

První evropskou štací nadějného Brazilce se stal nizozemský PSV Eindhoven, v jehož dresu se už dříve prezentoval Romário. Mezi zájemci, kteří neuspěli, byly týmy jako Ajax, AC Milán a Juventus.[7] Trenér Aad de Mos jej nasadil od začátku do zápasu prvního kola ligy proti Vitesse a Ronaldo se odvděčil gólem ještě před desátou minutou. PSV v Arnhemu zvítězilo 4:2, u dvou gólů byl Luc Nilis.[8] Další zápas před domácími fanoušky na stadionu Philips otevřel skóre v první minutě. V průběhu přidal ještě druhý a zajistil vítězství 4:1 nad Go Ahead Eagles.[7] Na dubnovém pokoření Utrechtu 4:0 se podílel premiérovým hattrickem.[7]

Cesta Pohárem UEFA byla krátká, v 1. kole totiž Eindhoven vypadl s Leverkusenem. Zářijový zápas na půdě německého týmu přinesl porážku 4:5 a tři góly soupeřova Ulfa Kirstena. Mnozí však opěvovali výkon mladého 17letého Brazilce, který svůj výkon též korunoval hattrickem. Ronaldo se dostal do dalších šancí, proti byl však německý gólman Rüdiger Vollborn.[7]

Za sezónu nastřílel celkově 33 branek za 35 utkání. V nizozemské lize se počet jeho gólů zastavil na 30, stal se tak nejlepším střelcem. Mužstvo vybojovalo třetí příčku.

Druhá sezóna (1995–1996)

[editovat | editovat zdroj]

Nizozemská liga začala v srpnu, první Ronaldovy góly dorazily v září proti Heerenveenu (výhra 5:1) a Utrechtu (výhra 3:0). Proti každému z nich se prosadil dvakrát a jednu trefu zaznamenal další zápas proti Volendamu (výhra 5:0).[7][9] První kolo Poháru UEFA proti finskému MyPa ovládl celkově 5 góly, Eindhoven se po výsledcích 1:1 a 7:1 dostal do další části. V říjnu 1995 absentoval tři zápasy kvůli kolenu, vrátil se však a 18. listopadu dalšími třemi góly zničil De Graafschap (výhra 8:0).[10] Potíže s kolenem jej znovu dostihly v polovině prosince, chyběl až do dubna.[7] Eindhoven v závěru sezóny ztratil místo v čele tabulky ve prospěch Ajaxu. Ronaldo stihl zasáhnout už jen do předposledního zápasu proti Spartě Rotterdam (porážka 1:2), a to pouze na druhý poločas. Proti tomu samému soupeři nastoupil i ve finále domácího poháru v květnu 1996, to mužstvo Dicka Advocaata zvítězilo 5:2.[11]

Za sezónu zaznamenal 18 branek za 19 zápasů.

FC Barcelona (1996–1997)

[editovat | editovat zdroj]

Ronaldo zamířil za částku 12,5 milionu liber (£) do Barcelony,[12] kterou vedl anglický trenér Bobby Robson. V srpnovém dvojutkání o nakonec získaný Španělský superpohár se Ronaldo prosadil už po šesti minutách, a to další gól a gólovou asistenci přidal.[13] Barcelona první zápas vyhrála 5:2.[14]

Soupeřem v rámci 10. kola La Ligy byla dne 26. října Valencia. Ronaldo poslal katalánské mužstvo do vedení po 15 minutách a ve 35. minutě vedení navýšil. Soupeř však po půli vyrovnal góly Ferreiry a Karpina. Poslední slovo měl ale mít Ronaldo, který ten večer překonal brankáře Zubizarretu potřetí.[13]

Během jednoho roku v Barceloně vstřelil 47 soutěžních gólů za 49 utkání.[15]

Inter Milán (1997–2002)

[editovat | editovat zdroj]

První sezóna (1997–1998)

[editovat | editovat zdroj]

Ronaldo byl už ve svých 20 letech fotbalovou hvězdou, jejíž služby si za částku 32 milionu dolarů ($) zajistil Inter Milán pod vedením Massima Morattiho. Podepsal kontrakt na pět let.[16] Nově příchozí kouč Luigi Simoni Ronalda nasadil do úvodního utkání italské ligy proti Brescii, se kterou milánský klub vyhrál 2:1 díky gólům jiného debutanta, Álvara Recoby.[17] Úvodní šňůra dvanácti zápasů bez prohry se neobešla bez devíti Ronaldových branek. Po prohře s Udinese 0:1 se Inter na domácím hřišti utkal s Juventusem, kde Djorkaeff vstřelil jediný gól celého klání. Byl to Ronaldo, kdo mu asistoval nahrávkou poté, co se sám vyhnul dvojici obránců – Paolu Monterovi a Ciru Ferrarovi.[18] Průběhem sezóny přišla krize, po prohře s Parmou se ale Inter na jaře vzchopil a zaznamenal šest výher za sebou včetně té (3:0) proti AC Milán. Ronaldo se na ní podílel přesně mířeným lobem za záda gólmana Sebastiana Rossiho.[18] Souboj o titul mezi Interem a Juventusem se měl rozhodnout na Stadio delle Alpi. Juventus měl jednobodový náskok, do konce soutěže zbývaly čtyři zápasy. Turínští se dostali do vedení gólem Del Piera. Ronaldo se dvacet minut před koncem dostal do šance, byl však odstaven Markem Iulianem. Rozhodčí Piero Ceccarini penaltu nepískl a Inter padl.[18] Mistrovský titul vybojoval Juventus.

Cesta italským pohárem Coppa Italia skončila ve čtvrtfinále proti AC Milán. Naproti tomu v Poháru UEFA se zadařilo. Ve finále milánské mužstvo stanulo proti římskému Laziu, do kterého Ronaldo nastoupil po boku Zamorana. Zamorano a Zanetti poslali Inter do vedení 2:0, v 70. minutě výhru zpečetil sám Ronaldo poté, co překonal Marchegianiho.[18] Pro Inter to byl už třetí triumf v Poháru UEFA za posledních osm let.[19]

Druhá sezóna (1998–1999)

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Třetí sezóna (1999–2000)

[editovat | editovat zdroj]

Třetí rok za Nerazzurri nastřílel pouze tři góly v Serii A, a to proti Piacenze, AC Milán a Lecce. Právě proti Lecce 21. listopadu 1999 si přivodil potíže se šlachou v pravém koleni a v 59. minutě musel střídat.[18] Inter Milán utkání vyhrál 6:0, na několik měsíců ale přišel o Ronalda.[20]

Podle všeho byl připraven na první zápas finále domácího poháru proti Laziu dne 12. dubna 2000. Ze střídačky přihlížel Simeoneho brance na 2:1 pro Římany, o několik minut později vkročil na trávník za Baggia.[21] Znovu se ale ozvalo pravé koleno, které Ronaldovi zabránilo zápas dohrát. Inter tedy podlehl 1:2 a v odvetě gól již nepadl.

Čtvrtá sezóna (2000–2001)

[editovat | editovat zdroj]

Ronaldo byl pro zranění nucen vynechat celou sezónu 2000/01, během které skončili „Černomodří“ v italské lize až pátí.

Pátá sezóna (2001–2002)

[editovat | editovat zdroj]

Po 21 měsících se Ronaldo dočkal návratu na hřiště – v půlce srpna si na 35 minut zahrál v jím organizovaném charitativním zápase proti šampionovi nigerijské ligy, týmu Enyimba (výhra 7:0). Při odchodu z trávníku dostal „standing ovation“ od 20 tisíc přihlížejících.[22] Prvním soutěžním zápasem po nucené přestávce byl souboj proti rumunskému Brașovu v rámci Pohár UEFA.[23]

Real Madrid (2002–2007)

[editovat | editovat zdroj]
Ronaldo ve dresu „Bílého baletu“

V srpnu 2002 se čerstvý mistr světa Ronaldo stal posilou Realu Madrid, který pod Florentinem Pérezem budoval hvězdný tým přezdívaný „Galácticos“. Madridskému celku se upsal na čtyři roky.[24] Přestupová částka činila 47 milionů eur.[25] La Liga poprvé poznala Ronalda 6. října. V průběhu druhého poločasu proti Alavés nahradil Gutiho a asi minutu poté přesně zacílil za gólmana Dutruela zvyšujíc na 3:1, když hrudníkem zpracoval balon od Roberta Carlose. Jeho druhý gól mu připravil McManaman, Real porazil baskický tým 5:2.[26] Na další gól ve španělské lize čekal do listopadového zápasu s Rayo Vallecano, kde jednou trefou přispěl k vítězství 3:2.[27]

Před třetím skupinovým domácím zápasem Ligy mistrů proti Dortmundu ještě obhajující „Bílý balet“ nevyhrál. Na branku Jana Kollera ale reagovali Raúl a Ronaldo. Ten byl v zápase obzvlášť živý a měl šance vstřelil druhou branku, na Jense Lehmanna ale znovu nevyzrál.[28] Po remíze 1:1 na Signal Iduna Parku se Real postavil italskému AC Milán, proti němuž stanul Ronaldo za podpory Raúla, Zidaneho a Figa. Ve 12. minutě se dostal do kombinace s Raúlem a ten poslal madridské mužstvo do vedení. Raúl přidal ještě jeden gól a Ronalda střídající Guti třetí. Souboj velkoklubů skončil 3:1, za Milán skóroval Rivaldo.[29] Jediným gólem venkovního zápasu s Lokomotivem zařídil další cestu za obhajobou. V prvním zápase čtvrtfinále doma proti Manchesteru United vyšel střelecky naprázdno, přesto Real vyhrál 3:1. Ronaldo byl ve 20. minutě zastaven Wesleym Brownem, ale penaltu rozhodčí Anders Frisk nepískl.[30] První patnáctiminutovka na Old Trafford byla v režii Angličanů, poté se ale režie chopili Los Blancos a po ose Zidane–Guti se míč dostal k Brazilcovi, jenž nedal brankáři Barthezovi šanci.[31] Před poločasem srovnal van Nistelrooy, po něm vrátil Španělům vedení Ronaldo, který opět těžil z kombinace Zidana a Gutiho a z nepozornosti obránců Browna a O’Shey.[31] Ačkoli fotbalisté United opět srovnali, v 59. minutě Ronaldo opět přesně zakončil po další přihrávce Gutiho.[32] David Beckham sice otočil stav zápasu na 4:3 pro anglický tým, na postup přes Real to ale nestačilo.[31] Domácí semifinále s Juventusem odstartoval v útoku po boku Morientese. Ve 23. minutě prostřelil Buffona a otevřel skóre, jeho potíže s lýtkem ale přiměly trenéra del Bosqueho vystřídat jej. Juventus nakonec prohrál 1:2,[33] na domácí půdě ale Los Blancos vyřadil.

Po sezóně 2003/04 měl na svém kontě 25 branek za 32 utkání a získal tak svou druhou Trofeo Pichichi pro nejlepšího střelce La Ligy. [4]

AC Milán (2007–2008)

[editovat | editovat zdroj]

Dne 30. ledna 2007 přestupuje za 7,5 milionu Euro + 500 000 Euro na bonusech v případě kvalifikace do LM 2007/08.[34] Jelikož LM hrál za Real Madrid, tak podle nařízení UEFA, které zakazuje hrát v evropských pohárech za dva různé kluby, nemůže klubu Rossoneri pomoci v LM. První utkání odehrál 11. února proti Livornu (2:1).[35] První branku vstřelil již ve druhém utkání 17. února když pomohl k vítězství nad Sienou (4:3).[36] Do konec sezony nastoupil do čtrnácti utkání a vstřelil sedm branek a přispěl k dosažení čtvrté pozice, která zajistila kvalifikaci pro příští ročník LM. I když oficiálně nikdy nevyhrál LM, stal se alespoň oslavujícím spoluhráčem.[37]

V sezoně 2007/08 utrpěl několik zranění, které ho donutily vynechat MS klubů. Do posledního utkání, které odehrál 13. února 2008[38] se ukázal na hřišti jen na šest utkání a vstřelil dvě branky. Po tomhle utkání přišlo další vážné zranění levého kolena a musel jít na operaci. Po operaci se již v mediích psalo o konci kariéry.[39] Dne 30. června 2008 vypršela jeho smlouva s Rossoneri, který se rozhodl ji neobnovit pro následující sezónu. Poprvé ve své kariéře tak brazilský útočník zůstal bez smlouvy.[40]

Reprezentační kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Mistrovství světa 1994

[editovat | editovat zdroj]

Trenér Carlos Alberto Parreira 17letého Ronalda vměstnal do nominace pro mistrovství světa 1994. Fotbalisté jako Romário, Dunga, Zinho, Jorginho a Cafú získali Brazílii historicky čtvrté zlato. Ronaldo se během mistrovství na hřišti neobjevil.[1]

Copa América 1997

[editovat | editovat zdroj]

Trenér Mário Zagallo Ronalda zahrnul do konečné nominace na turnaj Copa América 1997. V prvním utkání proti Kostarice pomohl dvěma góly k výhře 5:0.[41] Výhry nad Mexikem 3:2 a Kolumbií 2:0 zajistili Brazilcům první místo, ve čtvrtfinále pak čekala Paraguay. Tu Ronaldo pokořil jedinými dvěma góly v onom utkání.[42] Ve finále stanul Ronaldo po boku Edmunda, nikoliv Romária, proti domácí Bolívii, která ještě v průběhu druhého poločasu hrála nerozhodně 1:1. Nejprve Ronaldo a poté Zé Roberto rozhodli o výhře 3:1 a zisku prvního zlata od turnaje Copa América roku 1989.[41]

Konfederační pohár 1997

[editovat | editovat zdroj]

Brazílie se na prosincovém Konfederačním poháru FIFA v Saúdské Arábii v roce 1997 představila s hvězdným útokem Ronaldo–Romário a dokráčela si pro celkové prvenství.[43] Po postupu ze skupiny vsítil Ronaldo v semifinále proti České republice první gól na turnaji. Brazílie vyhrála také díky Romáriovi 2:0 a ve finále se střetla s Austrálií, kterou ve skupinovém utkání neporazila, ono utkání totiž skončilo nerozhodně 0:0. V souboji o prvenství čekali diváci na gól 15 minut, Denílson našel Ronalda a ten otevřel skóre. Ve 27. minutě zvýšil vedení na 2:0 a další gól vstřelil z pokutového kopu.[43] Romário rovněž vstřelil hattrick a Brazílie vyhrála 6:0.[43]

Mistrovství světa 1998

[editovat | editovat zdroj]

Na Mistrovství světa 1998 se Ronaldo ocitl v roli největší hvězdy celého šampionátu pořádaného Francií.[44] Kvůli zranění jej nemohl podporovat Romário,[43] trenér Mário Zagallo tak Ronalda spároval s Bebetem. Po úvodním vítězství 2:1 proti Skotsku se Brazílie postavila Maroku,[45] proti kterému vstřelil Ronaldo svůj první gól na turnaji ještě před 10. minutou po přihrávce Rivalda. Brazílie porazila Maroko 3:0 a zajistila si osmifinále.[46] Na tom nic nezměnila ani prohra s Norskem 1:2, u které byl celých 90 minut rovněž Ronaldo.[47]

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Copa América 1999

[editovat | editovat zdroj]

Ronaldo se v roce 1999 zúčastnil již svého třetího turnaje Copa América. Trenér Vanderlei Luxemburgo zde představil útočný trojzubec ve složení Ronaldo, Ronaldinho, Rivaldo, který později uspěl na MS 2002.[48] V úvodním utkání Ronaldo dvěma góly přispěl k vítězství nad Venezuelou 7:0.[49] Ve třetím utkání proti Chile z penalty zajistil první místo s devíti body, Brazílie vyhrála 1:0.[50] Proti Argentině vstřelil vítězný gól na 2:1 a dostal mužstvo do semifinále.[48] Poté, co svěřenci trenéra Luxemburga vyřadili Mexiko góly Amorosa a Rivalda, utkali se v Asunciónu s Uruguayí. Krátce po začátku druhého poločasu navázal na dvougólového Rivalda, zvýšil vedení na 3:0 a toto skóre se již nezměnilo.[48]

Mistrovství světa 2002

[editovat | editovat zdroj]

Trenér Luiz Felipe Scolari se na mistrovství světa 2002 rozhodl spoléhat na útočnou trojici tří „R“, kterou utvořili Ronaldo, Rivaldo a Ronaldinho. Ačkoli byl Ronaldo po dlouhodobém zranění a Brazílie se v kvalifikace trápila, na světovém šampionátu v Jižní Koreji a v Japonsku získala svoji pátou zlatou medaili.[51] Ronaldo se s osmi góly stal nejlepším střelcem celého turnaje. Více než osm gólů na jednom MS vstřelili pouze čtyři hráči: Just Fontaine (13 gólů), Sándor Kocsis (11), Gerd Müller (10) a Eusébio (9).[51]

V úvodním skupinovém utkání proti Turecku Ronaldo srovnal po gólu Hasana Şaşe na 1:1, když v 50. minutě překonal dobře chytajícího brankáře Rustu Recbera. Po 73 minutách jej vystřídal Luizão, na něhož byl spáchán faul v penaltovém území. Následnou penaltu proměnil Rivaldo a Brazílie tak získala tři body za výhru 2:1. Pro Ronalda to byl první reprezentační gól po takřka třech letech.[52] Podobnou minutáž strávil na trávníku v utkání proti Číně, kterou pomohl porazit jedním gólem a asistencí. Před poločasovou přestávkou byl nedovoleně zastaven, Ronaldinho z následné penalty zvýšil vedení na 3:0. Konečný výsledek 4:0 se urodil v 54. minutě, to na gól Ronaldovi nahrál Cafú.[53] Ve třetím utkání proti Kostarice si dal Luis Marín vlastní gól, následně navýšil vedení na 2:0 Ronaldo. Ve druhé půli mířil sám na brankáře Ericka Lonnise, ale nepřekonal jej. Utkání odehrál Ronaldo celé, Brazílie nakonec vyhrála 5:2.[54] V osmifinále proti Belgii se Ronaldo dlouho nedokázal prosadit, svůj pátý gól na turnaji nakonec přece vstřelil, a to v 86. minutě. Zpečetil tak výhru 2:0 poté, co se v průběhu druhého poločasu prosadil Rivaldo.[55] Ve čtvrtfinále proti Anglii se brazilská ofenzíva prosazovala s obtížemi, naopak anglický forvard Michael Owen se gólově prosadil už během 30 minut. Brazílie ale otočila na 2:1 a udržela vedení i v 10 lidech poté, co byl vyloučen Ronaldinho.[56] Semifinálový souboj znovu proti Turecku rozhodl Ronaldo jediným gólem utkání ve 49. minutě, v 68. minutě ho vystřídal Luizão.[57] Turecké defenzívě však dělal větší starosti spíše Rivaldo.[58] Ve finále čelil Ronaldo reprezentaci Německa a nejlepšímu brankáři turnaje Oliveru Kahnovi, jenž na šampionátu kapituloval jen jednou. Během úvodních 45 minut přesně nezakončil, ale v 67. minutě využil ojedinělé chyby Kahna a poslal vlastní mužstvo do vedení. Druhý a zároveň poslední finálový gól dostal za Kahnovy záda v 79. minutě a získal tak druhou zlatou medaili z mistrovství světa v kariéře.[59]

Mistrovství světa 2006

[editovat | editovat zdroj]
Malba Ronalda na mistrovství světa v Německu v roce 2006

Trenér Parreira měl pro mistrovství světa 2006 v útoku k dispozici nejen Ronalda, ale též Ronaldinha, Kaká, Robinha nebo Adriana. Přes pochybnosti ohledně jeho zdravotního stavu nastoupil Ronaldo proti Chorvatsku v základu vedle Adriana při výhře 1:0. Úvodní utkání se mu úplně nepovedlo, nedokázal se zapojit do dění a až po 55 minutách poprvé střelecky ohrozil gólmana Pletikosu. Po 69 minutách jej vystřídal Robinho.[60][61] Proti Austrálii nastoupila Brazílie v totožném složení, kdy dvojici útočníků ofenzivně podporovali ještě Kaká a Ronaldinho. Obrana „Socceroos“ dělala brazilským hvězdám problémy, Ronaldo navíc obdržel poněkud zbytečnou žlutou kartu, když po odpískání ofsajdu vstřelil míč do soupeřovy branky. Několik minut do druhé půle však nahrál Adrianovi na první gól. Později jej opět střídal Robinho, Brazílie díky závěrečnému gólu vyhrála 2:0 a zajistila si postup do osmifinále.[62] Třetí utkání proti Japonsku hrálo obměněné mužstvo, Ronaldo ale odehrál celých 90 minut. Vyrovnáním na 1:1 překonal počet Pelého gólů na světovém mistrovství a gólem na konečných 4:1 v 81. minutě dorovnal německého útočníka Gerda Müllera, do té doby historicky nejlepšího střelce mistrovství. Mimo jiné byl vyhlášen mužem zápasu podle FIFA.[63] Proti Ghaně skóroval už po pěti minutách a definitivně překonal Gerda Müllera. Znovu odehrál celé utkání, které Brazílie vyhrála 3:0.[64] Podobně jako v roce 1998 zastavila Brazílii Francie, tentokráte už ve čtvrtfinále. Evropské mužstvo vyhrálo 1:0 a zatímco Ronaldo nenašel recept na gólmana Fabiena Bartheze, Thierry Henry překonal Didu.[65] Nakonec obdržel Bronzovou kopačku FIFA pro třetího nejlepšího střelce turnaje.[66]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Narodil se v Bentu Ribeiru, chudém předměstí Rio de Janeira. Jméno dostal po doktoru Ronaldu Valentem, který asistoval jeho matce při třetím porodu. Starší bratr Nelinho a sestra Lone mu však častěji říkali přezdívkou Dadado.[67]

Již v sedmnácti letech byl srovnáván s králem fotbalu Pelém a byl také nominován na Mistrovství světa v USA, kde však nenastoupil. O čtyři roky později ve Francii nastřílel celkem 4 góly. Ovšem den před finálovým utkáním měl záhadný kolaps. Do zápasu sice nastoupil ale byl jenom stín nejlepšího hráče světa. Brazílie bez jeho schopnosti zkrátka prohrála. V roce 2002 v Japonsku a Koreji se stal s osmi brankami nejlepším střelcem, přičemž ve finále dvakrát překonal na turnaji dosud pouze jednou kapitulujícího německého brankáře Olivera Kahna. Na mistrovství světa 2006 vstřelil celkem tři góly, což mu zajistilo překonání rekordu Gerda Müllera a s celkově patnácti vstřelenými brankami se stal nejlepším střelcem MS všech dob. V roce 2011 ukončil svou bohatou a dlouhou kariéru.

Přestupy

[editovat | editovat zdroj]

[68]

Hráčská statistika

[editovat | editovat zdroj]
Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Zápasy Góly
1993 Cruzeiro ES CM+Série A 2+14 0+12 BP 0 0 SL+RS 4+1 8+0 21 20
1994 CM 18 22 - 0 0 PO 8 2 26 24
1994/95 PSV Eindhoven Eredivisie 33 30 NP 1 2 UEFA 2 3 36 35
1995/96 Eredivisie 13 12 NP 3 1 UEFA 5 6 21 19
1996/97 FC Barcelona Primera División 37 34 ŠP+ŠS 4+1 6+2 PVP 7 5 49 47
1997/98 FC Inter Milán Serie A 32 25 IP 4 6 UEFA 11 6 47 34
1998/99 Serie A 19 14 IP 3 0 LM 6 1 28 15
1999/00 Serie A 7 3 IP 1 0 - 0 0 8 3
2000/01 Serie A 0 0 IP+IS 0+0 0 LM+UEFA 0+0 0 0 0
2001/02 Serie A 10 7 IP 1 0 UEFA 5 0 16 7
2002/03 Real Madrid Primera División 31 23 ŠP 1 0 LM+ES+IP 11+0+1 6+0+1 44 30
2003/04 Primera División 32 24 ŠP+ŠS 5+2 2+1 LM 9 4 48 31
2004/05 Primera División 34 21 ŠP 1 0 LM 10 3 45 24
2005/06 Primera División 23 14 ŠP 2 1 LM 2 0 27 15
2006/07 Primera División 7 1 ŠP 2 1 LM 4 2 13 4
2007 AC Milán Serie A 14 7 IP 0 0 - 0 0 14 7
2007/08 Serie A 6 2 IP 0 0 LM+ES+MSK 0+0+0 0 6 2
2009 SC Corinthians Paulista CP+Série A 10+20 8+12 BP 8 3 - 0 0 38 23
2010 CP+Série A 9+11 3+6 - 0 0 PO 7 3 27 12
2011 CP 2 0 - 0 0 PO 2 0 4 0
Celkově 384 280 - 39 22 - 95 50 518 352

Reprezentační statistika

[editovat | editovat zdroj]

Statistika na velkých turnajích

[editovat | editovat zdroj]
Reprezentace Rok Zápasy
Fáze turnaje Datum Soupeř Odehraných minut Vstřelené branky Výsledek
Brazílie Brazílie 1994 Zlatá medaile Nehrál žádné utkání
1995 Stříbrná medaile 1 zápas ve skupině 7. 7. Ekvádor Ekvádor 5 0 1:0[69]
1997 Zlatá medaile 1 zápas ve skupině 13. 6. Kostarika Kostarika 90 2 5:0[70]
2 zápas ve skupině 18. 6. Mexiko Mexiko 90 0 3:2[71]
3 zápas ve skupině 19. 6. Kolumbie Kolumbie 59 0 2:0[72]
Čtvrtfinále 22. 6. Paraguay Paraguay 90 2 2:0[73]
Semifinále 26. 6. Peru Peru 58 0 7:0[74]
Finále 29. 6. Bolívie Bolívie 90 1 3:1[75]
1998 Stříbrná medaile 1 zápas ve skupině 10. 6. Skotsko Skotsko 90 0 2:1[76]
2 zápas ve skupině 16. 6. Maroko Maroko 90 1 3:0[77]
3 zápas ve skupině 23. 6. Norsko Norsko 90 0 1:2[78]
Osmifinále 27. 6. Chile Chile 90 2 4:1[79]
Čtvrtfinále 3. 7. Dánsko Dánsko 90 0 3:2[80]
Semifinále 7. 7. Nizozemsko Nizozemsko 120 1 1:1 (4:2 na pen)[81]
Finále 12. 7. Francie Francie 90 0 0:3[82]
1999 Zlatá medaile 1 zápas ve skupině 30. 6. Venezuela Venezuela 90 2 7:0[83]
2 zápas ve skupině 3. 7. Mexiko Mexiko 90 0 2:1[84]
3 zápas ve skupině 6. 7. Chile Chile 90 1 1:0[85]
Čtvrtfinále 11. 7. Argentina Argentina 90 1 2:1[86]
Semifinále 14. 7. Mexiko Mexiko 75 0 2:0[87]
Finále 18. 7. Uruguay Uruguay 90 1 3:0[88]
2002 Zlatá medaile 1. zápas ve skupině 3. 6. Turecko Turecko 73 1 2:1[89]
2. zápas ve skupině 8. 6. Čína Čína 72 1 4:0[90]
3. zápas ve skupině 13. 6. Kostarika Kostarika 90 2 5:2[91]
Osmifinále 17. 6. Belgie Belgie 90 1 2:0[92]
Čtvrtfinále 21. 6. Anglie Anglie 70 0 2:1[93]
Semifinále 26. 6. Turecko Turecko 68 1 1:0[94]
Finále 30. 6. Německo Německo 90 2 2:0[95]
2006 1 zápas ve skupině 13. 6. Chorvatsko Chorvatsko 69 0 1:0[96]
2 zápas ve skupině 18. 6. Austrálie Austrálie 72 0 2:0[97]
3 zápas ve skupině 22. 6. Japonsko Japonsko 90 2 4:1[98]
Osmifinále 27. 6. Ghana Ghana 90 1 3:0[99]
Čtvrtfinále 1. 7. Francie Francie 90 0 0:1[100]

Úspěchy

[editovat | editovat zdroj]

Klubové

[editovat | editovat zdroj]

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]

Individuální

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b HERRERA, Luis. Ronaldo: The Phenomenon's Top 10 Moments. Bleacher Report [online]. 2011-02-14 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Brazilec Ronaldo už je majitelem Realu Valladolid. Sport.cz [online]. 2018-09-03 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b THE BEST FIFA FOOTBALL AWARDS™ [online]. FIFA.com [cit. 2020-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-10. (anglicky) 
  4. ↑ a b Spain - List of Topscorers ("Pichichi") 1929-2018 [online]. RSSSF, rev. 2019-06-20 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c ALVES, Marcus. O Fenomeno had every quality a striker could want. Only injuries and fitness could stop him. FourFourTwo.com [online]. 2017-07-27 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Brazil's Ronaldo confirms retirement. The Irish Times [online]. 2011-02-14 [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d e f KELLY, James. RONALDO: THE PSV DIARIES. These Football Times [online]. 2019-03-05 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Spielbericht: 1094152 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. 
  9. ↑ Spielbericht: 1093885 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. 
  10. ↑ Spielbericht: 1093958 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. 
  11. ↑ Spielbericht: 2219561 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. 
  12. ↑ BRIGGS, Michael. Barca bank on Ronaldo. Independant [online]. 1997-03-16 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ a b CARMICHAEL, Charlie. RONALDO AND THE GAME THAT SUMMED UP HIS GREATEST INDIVIDUAL SEASON. These Football Times [online]. 2018-11-27 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Spielbericht: 2424031 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. 
  15. ↑ HERRERA, Luis. Ronaldo: The Phenomenon's Top 10 Moments. Bleacher Report [online]. 2011-02-14 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ INTER MILAN SIGNS BRAZILIAN RONALDO. Washington Post [online]. 1997-06-22 [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Spielbericht: 2214519 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b c d e NEWMAN, Blair. THE HEARTBREAK OF RONALDO AT INTERNAZIONALE. These Football Times [online]. 2018-09-18 [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ FITZGERALD, Nick. WHY THE 1990S SHOULD’VE BELONGED TO A STAR-STUDDED INTERNAZIONALE. These Football Times [online]. 2019-10-23 [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Spielbericht: 2211372 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. 
  21. ↑ Spielbericht: 2428142 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. 
  22. ↑ Ronaldo returns as Inter thrash Enyimba. BBC Sport [online]. 2001-08-09 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Inter return for Ronaldo. The Telegraph [online]. 2001-09-19 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ Real swoop for Ronaldo. BBC [online]. 2002-09-01 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Real Madrid acquires Ronaldo. ESPN [online]. 2002-09-01 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ LOWE, Sid. Ronaldo scores on his first date. The Guardian [online]. 2002-10-07 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Bayern go clear. BBC [online]. 2002-11-20 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Ronaldo rescues Real. BBC [online]. 2003-02-20 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ MCCARRA, Kevin. Real take their cue from Raul. The Guardian [online]. 2003-03-13 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ MCCARRA, Kevin. United hopes hang by a thread. The Guardian [online]. 2003-04-09 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ a b c TEJWANI, Karan. THE NIGHT RONALDO SILENCED A RAUCOUS OLD TRAFFORD WITH A HAT-TRICK OF SUBLIME QUALITY. These Football Times [online]. 2018-11-30 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Manchester United 1:3 Real Madrid [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. 
  33. ↑ GLENDENNING, Barry. Real Madrid 2 - 1 Juventus. The Guardian [online]. 2003-05-06 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ https://www.sport.cz/fotbal/serie-a/clanek/108065-kanonyr-ronaldo-definitivne-prestoupil-do-ac-milan.html
  35. ↑ https://www.transfermarkt.com/spielbericht/index/spielbericht/65396
  36. ↑ https://www.transfermarkt.com/spielbericht/index/spielbericht/65410
  37. ↑ https://www.gettyimages.com/detail/news-photo/milan-players-including-ronaldo-dida-kaka-and-cafu-news-photo/535149270
  38. ↑ https://www.transfermarkt.com/spielbericht/index/spielbericht/84063
  39. ↑ https://sport.aktualne.cz/fotbal/ac-milan-v-soku-ronaldovi-hrozi-konec-kariery/r~i:article:521330/
  40. ↑ https://www.eurofotbal.cz/clanky/ronaldo-je-bez-smlouvy-od-ac-milan-cekal-vice-57999/
  41. ↑ a b CARROLL, Jack. Ronaldo, nightclubs and my summer at the 1997 Copa América. The Guardian [online]. 2017-06-14 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ Spielbericht: 3041980 (Brazil 2:0 Paraguay) [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. 
  43. ↑ a b c d SHARP, Will. The dream of Ronaldo and Romário. These Football Times [online]. 2018-08-29 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ STEINBERG, Jacob. World Cup stunning moments: Ronaldo falters as France win. The Guardian [online]. 2018-05-08 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ SOUTHWICK, Andrew. Craig Brown: Manager feared Scotland would be humiliated v Brazil at 1998 World Cup. BBC [online]. 2018-06-11 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ Ronaldo, the goal that started it all. FIFA.com [online]. 2013-06-13 [cit. 2020-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-19. (anglicky) 
  47. ↑ Spielbericht: 936691 (Brazil 1:2 Norway) [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. 
  48. ↑ a b c PETERS, Jerrad. 20 Stunning Copa America Goals. Bleacher Report [online]. 2015-06-09 [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ Brazil 7:0 Venezuela [online]. World Football [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ Brazil 1:0 Chile [online]. World Football [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ a b Scolari’s Seleção of '02 in numbers [online]. FIFA.com, 2018-01-02 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ Staff and agencies. Brazil 2 - 1 Turkey. The Guardian [online]. 2002-06-03 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ Brazil smash China. BBC [online]. 2002-06-08 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ Brazil dump out Costa Rica. BBC [online]. 2002-06-13 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ GLENDENNING, Barry. Brazil 2 - 0 Belgium. The Guardian [online]. 2002-06-17 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ INGLE, Sean. Brazil stroll past limp England. The Guardian [online]. 2002-06-21 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ Brazil stride into final. BBC [online]. 2002-06-26 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ Brazil-Turkey player ratings. BBC [online]. 2002-06-26 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. ↑ Brazil crowned world champions. BBC [online]. 2002-06-30 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. ↑ Ronaldo fit for Brazil Cup opener. BBC [online]. 2006-06-06 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. ↑ Brazil 1-0 Croatia. BBC [online]. 2006-06-13 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. ↑ Brazil 2-0 Australia. BBC [online]. 2006-06-18 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. ↑ Japan 1-4 Brazil. BBC [online]. 2006-06-22 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ BRAZIL 3-0 GHANA. FIFA.com [online]. 2006-06-27 [cit. 2020-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-19. (anglicky) 
  65. ↑ Brazil 0-1 France. BBC [online]. 2006-07-01 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. ↑ 2006 FIFA World Cup Official FIFA Awards: Zidane wins adidas Golden Ball award. FIFA.com [online]. 2006-07-10 [cit. 2020-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-06. (anglicky) 
  67. ↑ Ronaldo to the rescue. The Irish Times [online]. 1997-08-30 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. ↑ https://www.transfermarkt.de/ronaldo/profil/spieler/3140
  69. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041998
  70. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041972
  71. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041974
  72. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041976
  73. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041980
  74. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041982
  75. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041984
  76. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936658
  77. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936675
  78. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936691
  79. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936706
  80. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936715
  81. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936718
  82. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936721
  83. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041930
  84. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3042207
  85. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041934
  86. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041944
  87. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041946
  88. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041948
  89. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987519
  90. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987535
  91. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987551
  92. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987568
  93. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987571
  94. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987576
  95. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987578
  96. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/46384
  97. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/49324
  98. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/49338
  99. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/53480
  100. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/53487
  101. ↑ Topscorers Eredivisie 1994-1995 Archivováno 12. 4. 2012 na Wayback Machine., Eredivisielive.nl (nizozemsky)
  102. ↑ European Golden Shoe (anglicky)
  103. ↑ Golden Boot ("Soulier d'Or") Awards, RSSSF.com (anglicky)
  104. ↑ UEFA Club Footballer of the Year, UEFA.com, citováno 30. 8. 2014 (anglicky)
  105. ↑ Team of the Year 2002. UEFA.com [online]. 2003-02-03 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Ronaldo – ocenění
Držitelé ocenění Zlatý míč
V letech 2010–2015 sloučeno do ankety Zlatý míč FIFA
Umístění českých fotbalistů v anketě Zlatý míč
Fotbalista roku (FIFA) podle roků
Fotbalista roku (FIFA)
1991 Lothar Matthäus • 1992 Marco van Basten • 1993 Roberto Baggio • 1994 Romário • 1995 George Weah • 1996 Ronaldo • 1997 Ronaldo • 1998 Zinédine Zidane • 1999 Rivaldo • 2000 Zinédine Zidane • 2001 Luís Figo • 2002 Ronaldo • 2003 Zinédine Zidane • 2004 Ronaldinho • 2005 Ronaldinho • 2006 Fabio Cannavaro • 2007 Kaká • 2008 Cristiano Ronaldo • 2009 Lionel Messi
Zlatý míč FIFA
Nejlepší fotbalista FIFA
2016: Cristiano Ronaldo • 2017: Cristiano Ronaldo • 2018: Luka Modrić • 2019: Lionel Messi • 2020: Robert Lewandowski • 2021: Robert Lewandowski • 2022: Lionel Messi • 2023: Lionel Messi
Zlatá kopačka
1968 Eusébio • 1969 Petar Žekov • 1970 Gerd Müller • 1971 Josip Skoblar • 1972 Gerd Müller • 1973 Eusébio • 1974 Héctor Yazalde • 1975 Dudu Georgescu • 1976 Sotiris Kaiafas • 1977 Dudu Georgescu • 1978 Hans Krankl • 1979 Kees Kist • 1980 Erwin Vandenbergh • 1981 Georgi Slavkov • 1982 Wim Kieft • 1983 Fernando Gomes • 1984 Ian Rush • 1985 Fernando Gomes • 1986 Marco van Basten • 1987 Rodion Cămătaru/Toni Polster • 1988 Tanju Çolak • 1989 Dorin Mateuț • 1990 Hugo Sánchez a Christo Stoičkov • 1991 Darko Pančev • 1997 Ronaldo • 1998 Nikos Machlas • 1999 Mário Jardel • 2000 Kevin Phillips • 2001 Henrik Larsson • 2002 Mário Jardel • 2003 Roy Makaay • 2004 Thierry Henry • 2005 Diego Forlán a Thierry Henry • 2006 Luca Toni • 2007 Francesco Totti • 2008 Cristiano Ronaldo • 2009 Diego Forlán • 2010 Lionel Messi • 2011 Cristiano Ronaldo • 2012 Lionel Messi • 2013 Lionel Messi • 2014 Cristiano Ronaldo / Luis Suárez • 2015 Cristiano Ronaldo • 2016 Luis Suárez • 2017 Lionel Messi • 2018 Lionel Messi • 2019 Lionel Messi • 2020 Ciro Immobile • 2021 Robert Lewandowski • 2022 Robert Lewandowski • 2023 Erling Haaland
Nejlepší střelci španělské fotbalové ligy
Nejlepší střelci Eredivisie *
1956/57: Coen Dillen (43) • 1957/58: Leo Canjels (32) • 1958/59: Leo Canjels (33) • 1959/60: Henk Groot (37) • 1960/61: Henk Groot (41) • 1961/62: Dick Tol (27) • 1962/63: Pierre Kerkhoffs (22) • 1963/64: Frans Geurtsen (28) • 1964/65: Frans Geurtsen (23) • 1965/66: Willy van der Kuijlen a Piet Kruiver (23) • 1966/67: Johan Cruijff (33) • 1967/68: Ove Kindvall (28) • 1968/69: Ove Kindvall a Dick van Dijk (30) • 1969/70: Willy van der Kuijlen (26) • 1970/71: Ove Kindvall (24) • 1971/72: Johan Cruijff (25) • 1972/73: Cas Janssens a Willy Brokamp (18) • 1973/74: Willy van der Kuijlen (27) • 1974/75: Ruud Geels (30) • 1975/76: Ruud Geels (29) • 1976/77: Ruud Geels (34) • 1977/78: Ruud Geels (30) • 1978/79: Kees Kist (34) • 1979/80: Kees Kist (27) • 1980/81: Ruud Geels (22) • 1981/82: Wim Kieft (32) • 1982/83: Peter Houtman (30) • 1983/84: Marco van Basten (28) • 1984/85: Marco van Basten (22) • 1985/86: Marco van Basten (37) • 1986/87: Marco van Basten (31) • 1987/88: Wim Kieft (29) • 1988/89: Romário (19) • 1989/90: Romário (23) • 1990/91: Romário a Dennis Bergkamp (25) • 1991/92: Dennis Bergkamp (24) • 1992/93: Dennis Bergkamp (26) • 1993/94: Jari Litmanen (26) • 1994/95: Ronaldo (30) • 1995/96: Luc Nilis (21) • 1996/97: Luc Nilis (21) • 1997/98: Nikos Machlas (34) • 1998/99: Ruud van Nistelrooy (31) • 1999/00: Ruud van Nistelrooy (29) • 2000/01: Mateja Kežman (24) • 2001/02: Pierre van Hooijdonk (24) • 2002/03: Mateja Kežman (35) • 2003/04: Mateja Kežman (31) • 2004/05: Dirk Kuijt (29) • 2005/06: Klaas-Jan Huntelaar (33) • 2006/07: Afonso Alves (34) • 2007/08: Klaas-Jan Huntelaar (33) • 2008/09: Mounir El Hamdaoui (23) • 2009/10: Luis Suárez (35) • 2010/11: Björn Vleminckx (23) • 2011/12: Bas Dost (32) • 2012/13: Wilfried Bony (31) • 2013/14: Alfreð Finnbogason (29) • 2014/15: Memphis Depay (22) • 2015/16: Vincent Janssen (27) • 2016/17: Nicolai Jørgensen (21) • 2017/18: Alireza Jahanbakhsh (21) • 2018/19: Luuk de Jong a Dušan Tadić (28) • 2019/20: Steven Berghuis a Cyriel Dessers (15) • 2020/21: Giorgos Giakoumakis (26) • 2021/22: Sébastien Haller (21) • 2022/23: Xavi Simons a Anastasios Douvikas (19) • 2023/24: Luuk de Jong a Vangelis Pavlidis (29)
* v závorce je uveden počet gólů nejlepších střelců
Držitelé ceny Bravo
1978: Case • 1979: Birtles • 1980: H. Müller • 1981: Wark • 1982: Shaw • 1983: Bonini • 1984: Righetti • 1985: Butragueño • 1986: Butragueño • 1987: van Basten • 1988: Ohana • 1989: Maldini • 1990: Baggio • 1991: Prosinečki • 1992: Guardiola • 1993: Giggs • 1994: Panucci • 1995: Kluivert • 1996: Del Piero • 1997: Ronaldo • 1998: Ronaldo • 1999: Buffon • 2000: Casillas • 2001: Hargreaves • 2002: Metzelder • 2003: Rooney • 2004: C. Ronaldo • 2005: Robben • 2006: Fàbregas • 2007: Messi • 2008: Benzema • 2009: Busquets • 2010: T. Müller • 2011: Hazard • 2012: Verratti • 2013: Isco • 2014: Pogba • 2015: Berardi
Ronaldo – reprezentace
Medailisté – fotbal na Letních olympijských hrách 1996
Nigérie Nigérie Zlatá medaile
Argentina Argentina Stříbrná medaile
Brazílie Brazílie Bronzová medaile
Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale 1994
Brazílie Zlatá medaile
Itálie Stříbrná medaile
Švédsko Bronzová medaile
Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale 1998
Francie Zlatá medaile
Brazílie Stříbrná medaile
Chorvatsko Bronzová medaile
Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale 2002
Brazílie Zlatá medaile
Německo Stříbrná medaile
Turecko Bronzová medaile
Zlatá medaile Pohár vítězů pohárů 1996/1997 – FC Barcelona Zlatá medaile
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Konfederační pohár FIFA 1997 – Brazílie Zlatá medaile
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Pohár UEFA 1997/1998 – Inter Milán Zlatá medaile
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Copa América 1997 – Brazílie Brazílie Zlatá medaile
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Copa América 1999 – Brazílie Brazílie Zlatá medaile
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Interkontinentální pohár 2002 – Španělsko Real Madrid
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Primera División 2002/2003 – Real Madrid
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Primera División 2006/2007 – Real Madrid
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ronaldo&oldid=24235298“