Přeskočit na obsah

Poslední mohykán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o české filmové komedii. Další významy jsou uvedeny na stránce Poslední Mohykán (rozcestník).
Poslední mohykán
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Délka89 min
Žánrfilmová komedie
PředlohaF. X. Svoboda
(divadelní hra Poslední muž)
ScénářJaroslav Mottl
Josef Hlaváč
RežieVladimír Slavínský
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleJaroslav Marvan
Meda Valentová
Soňa Červená
Dagmar Frýbortová
Jaroslav Mareš
… více na Wikidatech
ProdukceBohumil Šmída
HudbaMiloš Smatek
KameraJosef Střecha
StřihJosef Dobřichovský
ZvukStanislav Vondraš
ArchitektKarel Škvor
Výroba a distribuce
Premiéra5. září 1947 (Československo)
Produkční společnostČeskoslovenská filmová společnost
DistribuceStátní půjčovna filmů
Poslední mohykán na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poslední mohykán je česká filmová komedie z roku 1947 natočená režisérem Vladimírem Slavínským. Předlohou byla divadelní hra Poslední muž od F. X. Svobody.

Zámožný obchodník se starožitnostmi Kohout si velmi zakládá na disciplíně a tyranizuje tím celou rodinu. Teprve nedobrovolný pobyt v psychiatrické léčebně ho přivede k rozumu. Starožitník Kohout není zlý, doma však chce být neomezeným pánem. Nevidí proto přání své ženy, ani že si dcera Helena našla ženicha, druhá dcera se zamilovala a syn je vášnivý plavec. Chtěl by řídit jejich život podle svých staromódních představ. Zdenčin nápadník, inženýr Bečvář, však léčkou pronikne do Kohoutovy přízně, když tvrdí, že chce o jeho výchovných metodách napsat knihu. Starožitník mu dokonce sám nabídne Zdenčinu ruku. Do děje navíc vstupuje Kohoutův bratr lesník, který přijíždí na návštěvu, právě když se starožitník ocitá vlastní vinou nejprve v cirkusové manéži, a poté na psychiatrii. S jeho pomocí Bečvář dokončí svůj plán, když navrhne, aby si bratři vyměnili role, a starožitník tak mohl vidět, jak to doma chodí, když není doma. A tak rodina považuje otce za milého strýčka a stěžuje si mu na jeho chování.

Jaroslav Marvan starožitník Bořivoj Kohout / lesník Jaroslav Kohout, Bořivojův bratr
Meda Valentová Kohoutová, Bořivojova žena
Soňa Červená PhDr. Helena Kohoutová, Bořivojova dcera
Dagmar Frýbortová Zdeňka Kohoutová, Bořivojova dcera, absolventka Umprum
Jaroslav Mareš Ing. Jaroslav Kohout, Bořivojův syn
Eman Fiala Antonín, Bořivojův pomocník
František Hanus Ing. Karel Bečvář, Zdeňčin snoubenec
Oldřich Slaný Dr. Marek, Helenin snoubenec
Blažena Slavíčková služebná Baruška
Jaroslav Seník profesor
Ota Motyčka ošetřovatel Petr
Erik Zámiš simulant Viktor
Bedřich Vrbský ředitel cirkusu
Alena Kreuzmannová oktavánka Tonča Vacková
Josef Chvalina zřízenec v cirkuse
František Stach lékař v sanatoriu
Antonín Jirsa zřízenec v sanatoriu
F. X. Mlejnek zřízenec v sanatoriu
Václav Trégl zřízenec v cirkuse
Valja Petrová žena se psem
Olga Příhodová žena s kočkou
Josef Steigl kočí
Karel Effa přihazovatel
Rudolf Princ jednatel spolku
Jiří Vondrovič člen výboru spolku

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Od své premiéry v září 1947 až do 31. srpna 1976, kdy byl stažen z distribuce, vidělo film v českých kinech v rámci 23 506 představení celkem 4 726 068 diváků.[1]
  • Ve filmu zazní ukolébavka „Schlafe, mein Prinzchen“ v české verzi „Princi můj maličký spi“, jejíž text napsal Václav Renč. Hudbu ukolébavky složil Wolfgang Amadeus Mozart.
  1. KOLEKTIV AUTORŮ. Československý film a filmová distribuce I. Katalog dlouhých zvukových hraných filmů 1930–1987. Praha: Ústřední půjčovna filmů, 1988. 297 s. S. 170. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]