Otto Ambros

Otto Ambros
Otto Ambros
	fotografie pořízená během následných norimberských procesů
Narození	19. května 1901; Weiden in der Oberpfalz
Úmrtí	23. července 1990 (ve věku 89 let); Mannheim
Alma mater	Mnichovská univerzita
Povolání	chemik a inženýr
Zaměstnavatel	IG Farben
Politická strana	Národně socialistická německá dělnická strana
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otto Ambros (19. květen 1901 – 23. červenec 1990) byl německý chemik a nacistický válečný zločinec, který se mj. angažoval ve vývoji nervových plynů, sarinu a tabunu. Po válce byl v následných norimberských procesech odsouzen za zločiny proti lidskosti za užívání otrocké práce vězňů koncentračního-vyhlazovacího tábora Osvětim III-Monowitz.

Život

Studia

Narodil se v roce 1901 v obci Weiden in der Oberpfalz. Jeho otec byl univerzitní profesor. Maturoval na střední škole v Mnichově, kde poté v roce 1920 pokračoval na univerzitě Ludwiga Maximiliana ve studiu chemie a zemědělství pod Richardem Willstätterem (laurelátem Nobelovy ceny). V roce 1925 studium zakončil doktorátem, o rok později nastoupil do firmy BASF v Ludwigshafenu, ale roce 1930 odjel na rok studia na Dálný východ.

Kariéra

V roce 1926 začal pracovat ve firmě BASF, která později (s dalšími továrnami a firmami) byla sloučena do koncernu IG Farben. V roce 1934 Ambros přešel do IG Farben, kde se již o rok později stal ředitelem továrny v Schkopau. Jeho divize IG Farben vyvíjela chemické zbraně, včetně nervového plynu sarinu (1938) a somanu (1944) a byl poradcem ředitele koncernu, Dr. Carla von Kraucha. Ambros též vedl továrnu v Dyhernfurthu, která vyráběla další nervový plyn – tabun, a v továrny v Gendorfu, která vyráběla yperit (též hořčičný plyn, použitý v 1. světové válce). Dyhernfurthská továrna používala otrockou práci 3 tisíc vězňů koncentračního tábora, jak na stavbu a provoz továrny, ale též jako pokusný materiál. V roce 1944 byl Ambros honorován rytířským válečným křížem za zásluhy. Na začátku 40. let Ambros pracoval na vedoucí pozici v továrny na výrobu gumy IG Buna Werke v komplexu vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, pobočce Monowitz, která pro svou výstavbu a provoz používala vězně koncentračního tábora.

V roce 1946 byl Ambros zadržen americkou armádou a v roce 1948 byl v procesu s IG Farben (v rámci následných norimberských procesů]]) odsouzen k 8 letům odnětí svobody ve věznici v Landsbergu, kde si nakonec odseděl polovinu trestu a byl propuštěn na začátku roku 1952.

Po propuštění se stal poradcem společností jako W. R. Grace, Dow Chemical stejně jako Chemical Corps americké armády, ale též poradce kancléři Konrada Adenauera.^[1] Krom toho pomáhal společnosti Chemie Grünenthal (později Grünenthal GmbH) ve vývoji thalidomidu.^[2]^[3]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Otto Ambros na Wikimedia Commons
http://toxipedia.org/display/toxipedia/Otto+Ambros Archivováno 21. 5. 2015 na Wayback Machine.
https://www.dailymail.co.uk/news/article-1292877/Did-Nazi-scientist-save-Britain-Hitlers-deadly-gas-killed-millions.html

[1] ttps://www.wollheim-memorial.de/en/otto_ambros_19011990

[2] ttps://www.newsweek.com/nazis-and-thalidomide-worst-drug-scandal-all-time-64655

[3] ttps://ahrp.org/from-the-holocaust-to-thalidomide-a-nazi-legacy/

[1]

[2]

[3]