Nikos Skalkottas

Nikos Skalkottas
Nikos Skalkottas
Základní informace
Narození	8.jul. / 21. března 1904greg.; Chalkis
Úmrtí	19. září 1949 (ve věku 45 let); Athény
Příčina úmrtí	kýla
Žánry	klasická hudba a dodekafonie
Povolání	hudební skladatel a houslista
Nástroje	housle
Členem skupin	Druhá vídeňská škola; Panhellenic Musician Union
Manžel(ka)	Maria Pangali (1946–1949)
Partner(ka)	Mathilde Temko (1926–1931)
Děti	Alekos Skalkottas; Nikos N. Skalkottas; Artemis Lindal
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikos Skalkottas (také Nikolaos, řecky Nίκος Σκαλκώτας) (21. března 1904 Chalcis ostrov Euboea, Řecko – 19. září 1949 Athény) byl řecký hudební skladatel. Jeden z významných členů Druhé vídeňské školy.

Život

Skalkottas se narodil na řeckém ostrově Euboea v chudé rodině. Otec byl řezač mramoru a lidový muzikant. Na housle začal hrát v pěti letech pod vedením svého otce a strýce Kostase. O tři roky později se rodina přestěhovala do Athén, protože Kostas ztratil místo městského kapelníka. Nikos pokračoval ve studiu hudby na athénské konzervatoři, kterou s vynikajícím prospěchem absolvoval v roce 1920. Získal stipendium z Averoffovy nadace, které mu umožnilo pokračovat ve studiu v zahraničí.

V letech 1921–1933 žil v Berlíně. Nejprve studoval hru na housle u Willy Hesse na Pruské akademii umění. V roce 1923 se rozhodl studovat kompozici. Jeho učiteli byli Robert Kahn, Paul Juon, Kurt Weill a Philipp Jarnach. V letech 1927–1932 byl žákem Arnolda Schoenberga v jeho berlínské mistrovské třídě. Po několik let žil s houslistkou Matla Temko, se kterou měl dvě děti.

V březnu 1933 byl donucen chudobou a dluhy k návratu do Athén. Měl původně v úmyslu se vrátit do Berlína, ale utrpěl nervové zhroucení a řecké úřady mu odebraly pas, údajně proto, že nevykonal vojenskou službu. V Řecku tak zůstal až do konce svého života. Živil se jako houslista v athénských orchestrech. Pracoval také Archivu lidové hudby v Athénách na transkripci řeckých lidových písní do běžné evropské notace. Během německé okupace Řecka za 2. světové války byl po několik měsíců internován. V roce 1946 se oženil s klavíristkou Marií Pangaliovou, se kterou měl dva syny. V roce 1949, krátce po narození druhého syna, zemřel.

Dílo

Orchestrální skladby

Symfonická suita č. 1 (1929)
36 řeckých tanců (1931–36)
Overture (také nazývaná Symfonie) Návrat Odyseův (1942)
Symfonická suita č. 2 (1944–46)
Klasická symfonie pro dechový orchestr (1947)
Starověký řecký pochod (1947)
Symfonieta b-moll (1948–9)
Řecký tanec c-moll (1949)

Koncerty

Concerto Grosso pro dechový orchestr (1928–31, ztraceno)
Koncert pro housle, klavír a komorní orchestr (1930)
Klavírní koncert č. 1 (1931)
Concertino pro dva klavíry a orchestr (1935)
Tři řecké tance (1936)
Sedm řeckých tanců (1936)
Klavírní koncert č. 2 (1937)
Houslový koncert (1938)
Violoncellový koncert (1938, ztracen)
Klavírní koncert č.. 3 (1939; pro klavír a 10 dechových nástrojů)
10 skic (1940)
Koncert pro housle, violu a velký dechový orchestr (1940–42)
Malá suita pro smyčce (1942)
Koncert pro kontrabas (1942)
Koncert pro dvoje housle (1944–45)
Concertino pro klavír (1948–49)
Nocturne-Divertimento pro xylofon a orchestr (1949)

Balety

Dívka a smrt (1938)
Skřítci (1939, částečně podle klavírních skladeb Bély Bartóka a Igora Stravinského)
Ostrovní obrazy (baletní suita, 1943)
Kráska s růží (1946)
Řecká země a moře (1947–48)
Moře (1948–49)

Scénická hudba

Mayday Spell, a Fairy Drama (Christos Evelpidis, 1944)
Jindřich V., (William Shakespeare, pro rozhlas, 1947–48)

Komorní hudba

Sonáta pro housle sólo (1925)
Smyčcový kvartet (1926; ztraceno)
Smyčcové trio (1926; ztraceno)
Smyčcový kvartet č. 1 (1928)
Sonatina č. 1 pro housle a klavír (1929; partly ztraceno)
Sonatina č. 2 pro housle a klavír (1929)
Smyčcový kvartet č. 2 (1929–30; ztraceno)
Easy Music pro smyčcový kvartet (1930; ztraceno)
Oktet (1931)
Smyčcové trio č. 2 (1935)
Sonatina č. 3 pro housle a klavír (1935)
Sonatina č. 4 pro housle a klavír (1935)
Smyčcový kvartet č. 3 (1935)
Klavírní trio (1936)
Malý chorál a fuga pro housle a klavír (1936)
Pochod vojáčků pro housle a klavír (1936)
Nocturno pro housle a klavír (c. 1937)
Rondo pro housle a klavír (c. 1937)
8 variací na řeckou národní píseň pro klavírní trio (1938)
Gavotta pro housle a klavír (1939)
Concertino pro hoboj a klavír (1939)
Scherzo pro housle, violu, violoncello a klavír (1936–40)
Scherzo pro housle a klavír (1940)
Largo pro violoncello a klavír (1940)
Menuetto Cantato pro housle a klavír (1940)
10 skic pro smyčcový kvartet (1940)
Smyčcový kvartet č. 4 (1940)
Duo pro housle a violu (1939–42)
Kvartet pro hoboj, trubku, fagot a klavír (1940–43)
Concertino pro trubku a klavír (1940–43)
Tango a Foxtrot, pro hoboj, trubku, fagot a klavír (1940–43)
Sonáta pro housle a klavír (1940–43)
Sonata concertante pro fagot a klavír (1943)
Malá suita č. 1 pro housle a klavír (1946)
Malá suita č. 2 pro housle a klavír (1946)
Duo pro housle a violoncello (1947)
3 řecké lidové písně pro violoncello a klavír (c. 1942–48)
Bolero pro violoncello a klavír (1948–9)
Něžná melodie pro violoncello a klavír (1948–9)
Serenáda pro violoncello a klavír (1948–9)
Sonatina pro violoncello a klavír (1949)
Gero Dimos pro smyčcový kvartet (1949)

Vokální hudba

Doe pro zpěv a klavír (1931)
16 melodií pro mezzosoprán a klavír (1941)

Klavírní skladby

Řecká suita (1924–25)
15 malých variací (1927)
Sonatina (1927)
4 suity č. 1 (1936–1941)
32 klavírních skladeb (1940)
4 etudy (1941)
Berceuse (1941)
Echo (1946)
Procesí k Acheronu (1948)

Literatura

Hans Keller: "Nikos Skalkottas: An Original Genius". The Listener, no. 52/134 (9 December 1954), p. 1041
The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Second Edition. Ed. John Tyrrell, London 2001.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikos Skalkottas na Wikimedia Commons
Volně přístupné partitury děl od Nikose Skalkottase v projektu IMSLP
Stručný životopis (anglicky)