Přeskočit na obsah

Meruzalka

Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMeruzalka
alternativní popis obrázku chybí
Rybíz klasnatý (Ribes spicatum)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádlomikamenotvaré (Saxifragales)
Čeleďmeruzalkovité (Grossulariaceae)
DC., 1805
Rodmeruzalka (Ribes)
L., 1753
Mapa světového rozšíření rodu
Mapa světového rozšíření rodu
Mapa světového rozšíření rodu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Meruzalka neboli rybíz (Ribes) je jediný rod čeledi meruzalkovité (Grossulariaceae), jež náleží do řádu lomikamenotvaré (Saxifragales) vyšších dvouděložných rostlin. Zahrnuje zhruba 190 druhů jednodomých či dvoudomých, opadavých nebo ojediněle i stálezelených, trnitých nebo netrnitých keřů většinou s dlanitými listy. Jejich květy jsou tvořeny srostlým, často nápadně barevným kalichem a volnou, nenápadnou, někdy i chybějící korunou; plody jsou bobule. Rod je rozšířen především v mírných a chladných oblastech Evropy, Asie a Severní Ameriky a také v Jižní Americe v Andách až po Patagonii; největší diverzita zástupců je na západě Severní Ameriky a v Číně. V české květeně jsou původní 3 nebo 4 druhy, některé další pěstované zde zplaňují.

Černý a červený rybíz, angrešt či josta patří k oblíbeným ovocným dřevinám, neboť jejich plody obsahují množství vitamínů (zejména vitamínu C), minerálů, flavonoidů i dalších látek a mají široké využití v gastronomii. Černý rybíz a řada dalších jsou léčivé rostliny s dlouhou tradicí užívání v mnoha kulturách. Poskytují též dobrou pastvu včelám. Jako okrasné keře jsou často pěstovány americké druhy meruzalka krvavá (Ribes sanguineum), meruzalka zlatá (Ribes aureum), meruzalka nádherná (Ribes speciosum) nebo evropský rybíz alpínský (Ribes alpinum). V Evropě jsou rybízy kulturně pěstovány již minimálně od 16. století.

V češtině má rod Ribes tři jména – rybíz, meruzalka a srstka, která však již neodpovídají aktuální taxonomii.

Popis

[editovat | editovat zdroj]
Srstka angrešt – botanická ilustrace

Vegetativní orgány

[editovat | editovat zdroj]

Meruzalky (rybízy) jsou jednodomé nebo dvoudomé, vzpřímené nebo poléhavé keře. Jsou převážně opadavé, jen málo druhů je stálezelených (například čínský Ribes laurifolium nebo kalifornský R. viburnifolium). Část druhů je vybavena trny vyrůstajícími v uzlinách větví, popřípadě též osténky v internodiích; případné odění je z jednoduchých, někdy i žláznatých trichomů. Krátké postranní větve mívají charakter brachyblastů, poléhavé přízemní větve mohou zakořeňovat. Listy jsou jednoduché, střídavé, dlanitě členěné, méně často celistvé, s dlanitou žilnatinou, celokrajné nebo zubaté, většinou bez palistů. U některých druhů, zejména černých rybízů sekce Coreosma, jsou listy aromatické díky přítomnosti siličných žlázek. Listy opadavých druhů se na podzim zbarvují většinou žlutozeleně či žlutě, u meruzalky americké, zlaté a několika dalších jsou v různých odstínech červené.[1][2][3]

Generativní orgány

[editovat | editovat zdroj]
Průřez češulí rybízu

Květy jsou pravidelné, pětičetné (vzácně čtyřčetné, např. u meruzalky nádherné), s nápadnou češulí, v převislých nebo vzpřímených hroznech, řidčeji v chocholičnatých latách, případně jednotlivé. Kališní lístky jsou srostlé v miskovitý útvar či dlouhou trubku s rozevřenými, vztyčenými nebo nazpět přehrnutými cípy a svým zbarvením přebírají funkci koruny; u některých druhů jsou i velmi nápadné, růžové, červené nebo zlatožluté. Korunní lístky jsou naproti tomu volné, zpravidla drobné a nenápadné, někdy i zcela chybějí. Suché kališní lístky vesměs vytrvávají i na plodu. U většiny druhů jsou květy oboupohlavné; funkční dvoudomost, kdy jsou v květech orgány jednoho z pohlaví sterilní a pouze rudimentárně vyvinuté, se vyskytuje u jihoamerických druhů podrodu Parilla, striktně dvoudomé jsou rybízy podrodu Berisia (například meruzalka alpínská vyskytující se i v Česku).[4] Dvoudomost se u zástupců vyvinula buď vícekrát nezávisle na sobě, nebo je ancestrálním znakem.[4]

Tyčinky jsou v počtu 5 nebo 4, na jejich bázi jsou laločnatá nádržkovitá nektária či nektáriový disk.[5] Gyneceum je spodní, složené ze dvou plodolistů, jednopřehrádkové, se 2 volnými nebo jednou dvojitě rozeklanou čnělkou. Plodolisty jsou volné nebo částečně až téměř zcela srostlé, s několika až mnoha vajíčky. Plodem je dužnatá, šťavnatá bobule, která je kulatá nebo podlouhle vejčitá, barvy červené, černé, bílé, žluté či zelené, vzácně i modré. U některých druhů je sivě ojíněná, u angreštů (podrod Grossularia) bývá štětinatě chlupatá. Obsahuje 10–100 semen s olejnatým endospermem.[1]

Meruzalky jsou zásadně diploidní, s počtem chromozomů x=8 (2n=16); polyploidie není známa ani u hybridů, kterých ostatně není mnoho a jsou vesměs kulturního původu.[6]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]
Meruzalka lepkavá (Ribes viscosissimum) v horách Montany

Rod je nejvíce rozšířen v mírném a chladném pásu severní polokoule, jen zřídka zasahuje do subtropů a výjimečně do tropů. V Eurasii jeho areál zahrnuje převážnou většinu Evropy (s prolukami ve Středomoří), Kavkaz, téměř celou Sibiř, východní Asii, Himálaj a Pamír; chybí na Arabském a Indickém poloostrově, v malajských tropech, ve stepích a polopouštích Střední Asie i v suchých a chladných oblastech kontinentální Číny (Tibet, Sin-ťiang). Dále roste ve většině Severní Ameriky (mimo arktické ostrovy Kanady a subtropický jihovýchod a jih USA) a v Kordillerách Střední Ameriky; v Jižní Americe jeho areál kopíruje hřeben And od severu až po Patagonii a Ohňovou zemi na jihu. Dva druhy rostou v severoafrickém pohoří Atlas, izolované arely jsou v Anatolii a na Blízkém východě. Nejvíce druhů roste ve východní Asii (jen v samotné Číně 54 původních druhů), v Severní Americe (53 druhů) a v Andách; největší fylogenetické diverzity rod dosahuje na západě Severní Ameriky.[7][8][2]

V uvedených oblastech se meruzalky vyskytují převážně v keřovém patře smíšených, jehličnatých i listnatých lesů, na zastíněných suťových svazích a ve vlhkých skalních soutěskách, na lesních okrajích a pasekách či v křovinách podél vodních toků. Menší část druhů roste v subalpínských podmínkách kosodřeviny a lavinových drah nebo v močálech mokřadních a boreálních lesů. Některé se objevují i na stromech jako epifyty.[9] Jen málo meruzalek preferuje sucho a plné slunce – takoví jsou především severoameričtí zástupci podrodu Calobotrya rostoucí v kalifornském chaparralu, suchých skalních a prérijních křovinách či v otevřených borových a jalovcových lesích horského stupně. V tropických oblastech Střední a Jižní Ameriky je výskyt rybízů omezen na horské až alpínské biotopy, například andské páramo.[10] Mnohé rostou též synantropně.[8][11]

Rybíz skalní (Ribes petraeum)

Česká květena

[editovat | editovat zdroj]

V české květeně jsou původní 3 nebo 4 druhy (u rybízu černého je původnost sporná). Rybíz alpínský a srstka angrešt převážně rostou na čerstvě vlhkých, humózních půdách v roklinových a suťových lesích či na stinnějších křovinatých a skalnatých svazích, často též synantropně. Rybíz skalní se vyskytuje pouze v karech, na subalpínských svazích a v potočních roklích Vysokých Sudet a patří ke kriticky ohroženým druhům české flóry. Rybíz černý je vlhkomilným druhem mokřadních olšin a lužních lesů. V ruderalizovaných lesoparcích, humózních křovinách, akátinách a podobně běžně zplaňuje rybíz červený.[1] Jako pozůstatek kultury mnohde vytrvávají keře meruzalky zlaté, zřídka lze najít zplaňovat i jiné, okrasně pěstované druhy.[12]

Ekologické interakce

[editovat | editovat zdroj]
Meruzalka krvavá s opylujícím kolibříkem

Rybízy jsou opylovány primárně hmyzem, především dlouho- i krátkojazyčnými včelami a motýly, kterým většina druhů nabízí hojnost nektaru a menší množství pylu. Některé velkokvěté americké druhy jsou opylovány kolibříky. Menší množství druhů je anemogamní. Plody jsou konzumovány ptáky a dalšími živočichy (včetně medvědů, lišek apod.), kteří tak přispívají k šíření diaspor; pěstované druhy jsou rozšiřovány též lidmi (antropochorie).[8] Kořeny formují vztahy arbuskulární mykorhizy.[13]

Některé druhy meruzalek jsou mezihostiteli houbových chorob, především rzí, z nichž nejvýznamnější je rez vejmutovková (Cronartium ribicola), zavlečená spolu s černým rybízem z Evropy do Severní Ameriky a působící zhoubně na pětijehličné borovice, na kterých dokončuje svůj vývoj; z toho důvodu podléhá pěstování rybízů v mnoha oblastech USA a v Kanadě zákonným omezením. Počátkem 20. století probíhaly dokonce programy k jejich plošné likvidaci v důsledku obrovských škod na lesních porostech.[8] Dalšími častými škůdci z říše hub jsou pakustřebka rybízová (Drepanopeziza ribis), která způsobuje antraknózu, nebo americké padlí (Podosphaera mors-uvae). Přestárlé, odumírající a odumřelé dřevo různých druhů meruzalek vyhledává dřevorozkladná houba ohňovec rybízový (Phellinus ribis).[14] Z hmyzu jsou rostliny napadány například rybízovými vlnovníky, nesytkami, zavíječi nebo pilatkami.[1][15]

Taxonomie, systematika a evoluce

[editovat | editovat zdroj]
Plodenství druhu Ribes fasciculatum var. chinense

Rod Ribes popsal Carl Linné v knize Species plantarum v roce 1753, a to s osmi druhy. Brzy nato byli jinými autory zástupci angreštů vyděleni do samostatného rodu Grossularia, jehož pojetí posléze variovalo na pomezí rodu a podrodu. Čeleď Grossulariaceae navrhl De Candolle roku 1805. Taxonomické zařazení rodu i celé čeledi se v minulosti několikrát měnilo: například v Cronquistově systému je čeleď meruzalkovité řazena do řádu růžotvaré (Rosales) a je pojata velmi široce – kromě rodu rybíz (Ribes) jsou do ní řazeny ještě rody Brexia, Itea, Pterostemon, Escallonia či Tetracarpaea. Pozdější molekulární výzkumy však prokázaly heterogenitu takové skupiny. Často býval rybíz řazen též do čeledi lomikamenovité (Saxifragaceae).[16] V systémech APG jsou nejblíže příbuznou čeledí právě lomikamenovité; společně s čeledí Iteaceae formují monofyletický klad v jádrové skupině řádu lomikamenotvaré (Saxifragales). Evoluční stáří skupiny se odhaduje na 90 milionů let, tedy do období svrchní křídy; vyvinula se pravděpodobně v Severní Americe.[7]

Ribes magellanicum je na Ohňové zemi nejjižněji zasahujícím druhem rodu

Též vnitřní uspořádání rodu doznalo v čase mnohých proměn. Byly popisovány různé taxonomické skupiny na základě pohlavnosti květů, trnitosti, morfologie listových řapíků, pupenových šupin a dalších kritérií; z těch obecně přijímanějších lze uvést dělení Bergerovo (1924) na dva rody (Ribes a Grossularia) a celkem 12 podrodů nebo přístup polského biologa Edwarda Jancewského (1907) se 6 podrody a 11 sekcemi.[17] Pozdější molekulární studie byly vesměs pouze dílčí a regionální; moderní ucelená struktura rodu není doposud k dispozici. Rozdělení jednotlivých zástupců do sekcí, sérií atd. se sice jeví již jako relativně stálé, vyřešeny však nejsou jejich vzájemné fylogenetické vztahy ani taxonomická hodnota jednotlivých skupin.[18][4] Zřejmé je nicméně to, že fylogeneticky nepřirozené je klasické dělení meruzalek na „angrešty“ a „rybízy“; podrod Grossularia se sice ukazuje jako monofyletický, ovšem vydělený uvnitř mezi ostatními větvemi fylogenetického stromu rodu.[18][19]

Co do celkového počtu druhů, databáze Plants of the World uvádí v roce 2023 192 druhů včetně kříženců.[20] Typovým druhem je rybíz červený (Ribes rubrum).[21]

Vybraní zástupci

[editovat | editovat zdroj]

V přehledu použito v zásadě Bergerovo pojetí upravené dle výše citovaných moderních studií, které jistě nelze považovat za závazné a definitivní (viz výše), především co se týče taxonomické hodnoty jednotlivých skupin.[4] České názvy jsou převzaty ze stránek BioLib[22] a z Praktické dendrologie Karla Hieka.[3]

Podrod Ribes (též Ribesia)

Meruzalka himálajská (Ribes himalense)

Červené a bílé rybízy temperátní a chladné Eurasie, s jednou výjimkou rozšířenou cirkumboreálně i do subarktické Severní Ameriky

Stálezelený druh Ribes viburnifolium

Podrod Coreosma (syn. Botrycarpum)

Černé rybízy s aromatickými žlázami na listech.

Meruzalka zlatá (Ribes aureum)

Podrod Symphocalyx

Jediný zástupce, v rámci celého rodu unikátní svými jasně žlutými květy s dlouhou kališní trubkou.

  • meruzalka zlatá (Ribes aureum) – včetně dříve odlišovaného taxonu meruzalka vonná (Ribes odoratum, syn. Ribes aureum subsp. villosum); většina Severní Ameriky krom teplého jihovýchodu a chladné Arktidy

Podrod Calobotrya

Meruzalka vosková (Ribes cereum)

Převážně suchomilné druhy Severní Ameriky s nápadně zbarvenými květy.

Podrod Berisia

Meruzalka ledovcová (Ribes glaciale)

Striktně dvoudomé druhy Starého světa.

Meruzalka žláznatá (Ribes glandulosum)

Podrod Heritiera

Podrod Grossularia

Meruzalka Roezlova (Ribes roezlii) pojmenovaná po českém cestovateli Benediktu Roezlovi
Meruzalka nádherná (Ribes speciosum)

Sekce Grossularia: trnité, pravé angrešty neboli srstky; cirkumboreální rozšíření[17]

Sekce Lobbia[17]: angrešty s lysou čnělkou; dle molekulárních výzkumů zahrnuje všechny zbylé morfologicky vymezované skupiny (Hesperia, Lobbia, Robsonia), všechny jsou domovem na západě Severní Ameriky[19]

Podrod Grossularioides

Meruzalka jezerní (Ribes lacustre)

Cirkumboreální skupina druhů kombinujících významné znaky rybízů (hroznovitá květenství) a angreštů (trnité větve).

  • meruzalka jezerní (Ribes lacustre) – Kanada, Aljaška, sever USA
  • meruzalka vysokohorská (Ribes montigenum) – Britská Kolumbie, západ USA
  • Ribes horridum – Japonsko, Sachalin, Korea, ruské Přímoří, Čína

Podrod Parilla

Několik desítek blízce příbuzných, funkčně dvoudomých druhů rozšířených výhradně ve vysokých horách Střední a Jižní Ameriky, s přesahy na jih do regionů valdivijských a magellanských lesů; například:

  • Ribes andicola – sever Jižní Ameriky
  • Ribes bolivianum – Bolívie, Peru
  • Ribes magellanicum – jih Argentiny a Chile
  • Ribes punctatum – Chile
  • Ribes valdivianum – jižní a centrální Chile a Argentina

Kříženci

  • josta (Ribes ×nidigrolaria; komplexní kříženec druhů R. nigrum, R. uva-crispa a R. divaricatum)
  • Ribes ×culverwellii (podobný jostě, kříženec R. nigrum × R. uva-crispa)
  • Ribes ×fontenayense (R. sanguineum × R. uva-crispa)
  • Ribes ×gonduinii (R. petraeum × R. rubrum)
  • Ribes ×gordonianium (R. sanguineum × R. aureum)
  • Ribes ×houghtonianum (R. spicatum × R. rubrum)
  • Ribes ×kochii (R. seciosum × R. niveum)
  • Ribes ×urceolatum (R. petraeum × R. multiflorum)

Využití

[editovat | editovat zdroj]

Gastronomie

[editovat | editovat zdroj]
Rybízový a angreštový kompot

Některé druhy jsou pěstovány jako ovocné dřeviny, především rybíz černý (Ribes nigrum), rybíz červený (Ribes rubrum), srstka angrešt (Ribes uva-crispa) a kulturní kříženec josta (Ribes ×nidigrolaria), v Severní Americe též meruzalka chloupkatá (tzv. americký angrešt, R. hirtellum).[23] Jsou oblíbené jak k přímé konzumaci, tak k výrobě kompotů, zavařenin, marmelád, sirupů, šťáv či ovocných likérů a vín. Využití mají při přípravě cukrovinek, dezertů, koláčů, zmrzlin, výtažky z plodů černého rybízu jsou využívány k aromatizaci a barvení.[24] Vzácně je k dostání druhový angreštový med.[25]

Plody obsahují značné množství vitamínu C a B, flavonoidy, antokyany, minerální látky (hlavně draslík, vápník, železo), organické kyseliny a pektin. Jejich kulturní pěstování se v Evropě datuje již do 15.–16. století, moderní odrůdy jsou výsledkem šlechtění a hybridizace.[24] Největším světovým producentem je Ruská federace, následovaná s velkým odstupem Ukrajinou, Velkou Británií a Polskem.[26][27]

Okrasné pěstování

[editovat | editovat zdroj]
Okrasný kultivar Ribes ×gordonianium

Jako okrasné keře jsou v Česku nejčastěji pěstovány americké druhy meruzalka krvavá (Ribes sanguineum) a meruzalka zlatá (Ribes aureum), méně často pak jejich sterilní hybrid Ribes ×gordonianium; všechny jsou ceněny zejména ve stejnorodých i smíšených skupinových výsadbách pro krásné a příjemně vonící květy. Univerzálně využitelnou okrasnou dřevinou je pro svou odolnost a nenáročnost evropský rybíz alpínský (Ribes alpinum), který lze pěstovat jako podrost pod vyššími dřevinami, jako výplň a lemování vzrůstnějších skupin, jako půdní pokryv svahů i ve volně rostoucích nebo stříhaných živých plotech. Zakrslé druhy a kultivary lze pěstovat též v alpinech. Subtropické klima potřebuje velmi dekorativní meruzalka nádherná (Ribes speciosum) s nápadně ozdobnými květy připomínajícími fuchsii. Meruzalky se množí obvykle dřevitými řízky nebo hřížením, odnožující druhy též odkopky.[28] Stromkové varianty či hůře rostoucí druhy jsou roubovány na podnože z meruzalky zlaté (Ribes aureum).[3]

Fytoterapie a kosmetika

[editovat | editovat zdroj]

Řada druhů, především rybíz černý, červený, srstka angrešt, rybíz východní, rybíz východoasijský a některé patagonské druhy, mají dlouhou tradici využívání v lidovém léčitelství. Šťávy, odvary a čaje z listů, plodů, kořenů či kůry byly využívány k úlevě od bolesti kloubů, k prevenci a léčbě nachlazení, při kašli, revmatismu, zažívacích či menstruačních potížích. Moderní studie prokázaly jejich antioxidační, antimikrobiální, diuretický, neuroprotektivní a protizánětlivý účinek; obsahované látky mohou snižovat cholesterol, zlepšovat vidění, snižovat krevní tlak či zpomalovat stárnutí. Pro komplexnější využití jsou nicméně třeba další studie.[29]

Ze semen černého rybízu se lisuje olej použitelný v kuchyni, ale též v kosmetice a péči o pleť;[30] aromatická esence téhož druhu se uplatňuje i jako přísada do parfémů.[31]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Různé odrůdy rybízu červeného
    Různé odrůdy rybízu červeného
  • Angrešt
    Angrešt
  • Josta
    Josta
  • Rybíz černý
    Rybíz černý
  • Domácí výroba marmelády
    Domácí výroba marmelády
  • Angrešt Grossularia reclinata na poštovní známce Uzbekistánu
    Angrešt Grossularia reclinata na poštovní známce Uzbekistánu
  • Rybíz červený v erbu francouzského města Rembercourt-sur-Mad
    Rybíz červený v erbu francouzského města Rembercourt-sur-Mad

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d Kirschner J. (1992): Ribes L. – rybíz, meruzalka, srstka. – In: Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), Květena České republiky 3, s. 358–371, Academia, Praha.
  2. ↑ a b GROSSULARIACEAE DC. – meruzalkovité / egrešovité | BOTANY.cz [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 2.,. 1. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363. 
  4. ↑ a b c d WEIGEND, Maximilian; MOHR, Oliver; MOTLEY, Timothy J. Phylogeny and classification of the genus Ribes (Grossulariaceae) based on 5S-NTS sequences and morphological and anatomical data. Botanische Jahrbücher für Systematik, Pflanzengeschichte und Pflanzengeographie. 2002-12-19, roč. 124, čís. 2, s. 163–182. Dostupné online [cit. 2023-10-16]. ISSN 0006-8152. DOI 10.1127/0006-8152/2002/0124-0163. (anglicky) 
  5. ↑ ŠVAMBERK, Václav. Včelí pastva. [s.l.]: Mája, 2019. ISBN 978-80-88045-05-2. S. 19. 
  6. ↑ MORPHOLOGICAL TRAITS IN RIBES NIGRUM POLYPLOIDS | International Society for Horticultural Science. www.actahort.org [online]. [cit. 2023-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-06-01. (anglicky) 
  7. ↑ a b Angiosperm Phylogeny Website – Grossulariaceae (Saxifragales). www.mobot.org [online]. [cit. 2023-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d Ribes in Flora of North America @ efloras.org. efloras.org [online]. [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ AGENCY, Japan Science and Technology. Ayumi Matsuo - Ribes fujisanense (Grossulariaceae): A New Obligate Epiphytic Species of Gooseberry Discovered in Central Japan - Papers - researchmap. researchmap.jp [online]. [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ RIBES ANDICOLA Jancz. – rybíz / ríbezľa | BOTANY.cz [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. 
  11. ↑ Ribes in Flora of China @ efloras.org. efloras.org [online]. [cit. 2023-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Ribes – meruzalka • Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2023-04-05]. Dostupné online. 
  13. ↑ Mycorrhizal Status of Families and Genera [online]. [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Chorošovitost (polyporosa) ovocných dřevin. www.manitera.cz [online]. [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. 
  15. ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2023-04-05]. Dostupné online. 
  16. ↑ Saxifragaceae - an overview | ScienceDirect Topics. www.sciencedirect.com [online]. [cit. 2023-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ a b c SENTERS, Anne E.; SOLTIS, Douglas E. Phylogenetic Relationships in Ribes (Grossulariaceae) Inferred from ITS Sequence Data. Taxon. 2003-02, roč. 52, čís. 1, s. 51. Dostupné online [cit. 2023-10-16]. DOI 10.2307/3647301. (anglicky) 
  18. ↑ a b c ZHANG, Baoshan; YU, Ziyang; XU, Zhichao. A Phylogenetic and Morphological Evolution Study of Ribes L. in China Using RAD-Seq. Plants. 2023-01, roč. 12, čís. 4, s. 829. Dostupné online [cit. 2023-04-03]. ISSN 2223-7747. DOI 10.3390/plants12040829. (anglicky) 
  19. ↑ a b SCHULTHEIS, Lisa M.; DONOGHUE, Michael J. Molecular Phylogeny and Biogeography of Ribes (Grossulariaceae), with an Emphasis on Gooseberries (subg. Grossularia ). Systematic Botany. 2004-01-01, roč. 29, čís. 1, s. 77–96. Dostupné online [cit. 2023-10-17]. ISSN 0363-6445. DOI 10.1600/036364404772974239. (anglicky) 
  20. ↑ Ribes L. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2023-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Tropicos. tropicos.org [online]. [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Ribes. www.biolib.cz [online]. BioLib.cz [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. 
  23. ↑ HAIRY-STEM GOOSEBERRY - RIBES HIRTELLUM | The UFOR Nursery & Lab. trees.umn.edu [online]. [cit. 2023-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ a b STEINBACH, Günter. Lexikon užitkových rostlin. [s.l.]: Knižní klub, 1997. 
  25. ↑ HARAGSIM, Oldřich. Včelařské dřeviny a byliny. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-4647-0. S. 60. 
  26. ↑ Which Country Produces the Most Currant?. www.helgilibrary.com [online]. [cit. 2023-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Fresh Gooseberry Production [online]. [cit. 2023-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ HURYCH, Václav; MIKULÁŠ, Ernest. Sadovnická dendrologie. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1973. S. 254–256. 
  29. ↑ SUN, Qing; WANG, Na; XU, Wenhua. Genus Ribes Linn. (Grossulariaceae): A comprehensive review of traditional uses, phytochemistry, pharmacology and clinical applications. Journal of Ethnopharmacology. 2021-08-10, roč. 276, s. 114166. Dostupné online [cit. 2023-04-05]. ISSN 0378-8741. DOI 10.1016/j.jep.2021.114166. (anglicky) 
  30. ↑ PANENSKE-OLEJE.CZ. Rybízový olej 250ml. panenske-oleje.cz [online]. [cit. 2023-04-05]. Dostupné online. 
  31. ↑ Perfume Trends: Blackcurrant Fragrances [online]. 2021-07-19 [cit. 2023-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Judd et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. 2. ed. Sinauer Associates Inc, 2002. ISBN 978-0-87893-403-4.
  • Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0-691-11694-6.
  • Koblížek J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
  • Hejný S. et al. Květena České republiky 3. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0256-1.
  • ŘÍHA, Jan. České ovoce : Díl 4. Meruňky, broskve, srstky, rybíz, maliny a ostružiny. Praha: Ovocnický spolek pro království České, 1917. 196 s. Dostupné online. - kapitola Rybíz, s. 151–178. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Ovoce
jádroviny
peckoviny
drobné bobuloviny
souplodí
skořápkoviny
(sub)tropické ovoce
ananas • avokádo • banán • curuba • čerimoja • datle • durian • fejchoa • fík • granátové jablko • indický fík • jujuba • kaki • karambola • kiwi • kvajáva • liči • luo-chan-kuo • mango • mangostan • marakuja • oliva • papája • muďoul • pitahaya • rajčenka • rambutan • salak • sapota • žakie
citrusy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Meruzalka&oldid=23741763“