Přeskočit na obsah

Locika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o rostlině. O pohádce a postavě pojednává článek Locika (pohádka).
Jak číst taxoboxLocika
alternativní popis obrázku chybí
Locika setá – nejznámější druh lociky
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďhvězdnicovité (Asteraceae)
Rodlocika (Lactuca)
L., 1753
Druhy rostoucí v ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Locika (Lactuca) je rod rostlin (asi s 125 druhy) které při poranění vylučují mléčnou šťávu (latex) a ta při kontaktu se vzduchem tuhne a hnědne. Rod je v čeledi hvězdnicovitých řazen do podčeledě čekankové (Cichorioideae).

Výskyt

[editovat | editovat zdroj]

Locika je rozšířena převážně v mírném podnebném pásmu téměř po celé zeměkouli, největší počet druhů roste v Evropě. Dále osídlila Asii, Afriku, Severní i Jižní Ameriku a Austrálii. Její druhy jsou variabilní, mohou existovat v různých biotopech. Některé mohou vyrůstat na neúrodných půdách s narušeným povrchem (např. locika jedovatá), jiné rostou nejlépe na vápnitém podkladě nebo na místech i částečně zasolených (např. locika vrbová), jiné osídlují ornou půdu (např. locika tatarská) nebo rostou jako lesní podrost (např. locika dubová). Většina z nich jsou xerofyty dobře uzpůsobené pro růst v suchém prostředí. Převážná část jich vyrůstá do nadmořské výšky okolo 600 m, některé rostou stabilně i ve 2000 m.

Mnoho druhů je domovem ve středomořské oblasti, která je považována za jedno z genetických center rodu. Odtud pochází i v Evropě nejrozšířenější druh locika kompasová a nejznámější druh locika setá (hlávkový, listový salát).[1][2]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Rod zahrnuje jednoleté, dvouleté a řídce i vytrvalé rostliny mající v pletivech specializované buňky, mléčnice, které obsahují ve vakuole latex. Po porušení těchto buněk rostlina mléčí, intenzita je u jednotlivých druhů rozličná. Přímé nebo vystoupavé lodyhy, které bývají lysé nebo chlupaté, vyrůstají ze ztlustlých vřetenovitých až řepovitých kořenů a obvykle se v horní polovině rozvětvují. Bazální řapíkaté listy jsou nejčastěji sestaveny do růžice, lodyžní vyrůstající střídavě bývají především přisedlé, u některých druhů jsou vytvořena ouška. Listy jsou jednoduché a jejich čepele jsou častěji dělené než celistvé, většinou jsou žilnaté a po okrajích ostnaté. Některé druhy mají na listech pigmenty antokyanu.

Drobné květní úbory s plochými lůžky bez plevek mívají 4 až 25, ojediněle i 50 oboupohlavných jazykovitými kvítků a bývají sestaveny do květenství lata, hrozen nebo klas. Květní listeny jsou šupinovité, u báze hrálovité nebo střelovité a přitisknuté k ose květenství a k větvím. Ligula jazykovitých květů je žlutá, na spodní straně je někdy načervenalá nebo modrá a mívá dvojnásobnou délku než korunní trubka. Prašníkovitá trubička je žlutá stejně jako dvouramenná blizna na chlupaté čnělce. Zákrov, kratší než jazykovité květy, je 5 až 20 mm dlouhý, bývá válcovitého tvaru a má 3 až 4 řady lysých nebo na konci vzpřímených a přitlačených brvitých listenů, jež jsou někdy na špičce fialově zabarvené, později listeny mívají vrcholy odstálé.

Plody jsou nažky které mají zobánek a jsou zploštělé, někdy i vřetenovité a vždy mají po stranách vícero žeber. Délka nažky kolísá od 3 do 10 mm a jejich barva bývá krémová, olivová nebo hnědá v různých odstínech. Zobánek může být kratší nebo delší než tělo nažky a má barvu shodnou nebo je světlejší. Na konci nažky je jednořadý bílý, nažloutlý nebo nahnědlý chmýr dlouhý 2 až 10 mm tvořený mnoha jednoduchými, jemnými, stejně dlouhými paprsky.[1][3][4]

Locika jedovatá a Locika kompasová má lehké stimulační a euforické účinky způsobem inhalace kouře vysušených listů, stonků. [5]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Rod se dělí do několik sekcí, podsekcí a skupin, přesné taxonomické vymezení a jednotná klasifikace rodu dosud není pro nedostatek podkladů dokončena. V České republice vyrůstá těchto 8 druhů:

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c TVARDKOVÁ, Markéta. Morfologické znaky lociky vrbové. Olomouc, 2010. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Eva Křístková. Dostupné online.
  2. ↑ BRUNCLÍKOVÁ, Táňa. Hodnocení genových zdrojů amerických druhů rodu Lactuca .... Olomouc, 2010. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Ivana Doležalová. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  3. ↑ VAFKOVÁ, Blanka. Fenotypová a fenologická variabilita populací Lactuca saligna.... Olomouc, 2012. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Aleš Lebeda. Dostupné online.
  4. ↑ STROTHER, John L. Flora of North America: Lactuca [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2013-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ BUREŠOVÁ, Lenka. Jeden z nejsilnějších léků na bolest možná roste přímo u vašeho domu a vy o tom nevíte. Účinky se podobá morfinu, ale je zcela legální! [online]. 2022-05-06 [cit. 2024-07-29]. Dostupné online. 
  6. ↑ DANIHELKA, Jiří; Chrtek Jindřich; Kaplan Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811, Botanický ústav, AV ČR, Průhonice. Preslia [online]. 2012 [cit. 29.03.2013]. Čís. 84, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu locika na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Locika&oldid=24399947“