Liška horská

Liška horská
	Liška horská
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Nadtřída	čtyřnožci (Tetrapoda);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	šelmy (Carnivora);
Čeleď	psovití (Canidae);
Rod	liška (Vulpes);
Binomické jméno
	Vulpes ferrilata; Hodgson, 1842
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Liška horská čili liška tibetská (Vulpes ferrilata) je menší druh lišky žijící na Tibetské náhorní plošině. Je přizpůsobena vysokohorskému způsobu života, živí se především pišťuchami.

Popis

Tělo lišky horské dosahuje délky 49 až 70 cm, ocas měří 22 až 29 cm. Samice je menší a váží od 3 do 4,1 kg, samci mohou vážit až 5,7 kg. Jde o podsaditou šelmu s dlouhým čumákem, malýma ušima a malýma očima posazenýma daleko od sebe. Zbarvení je světle rezavé na hřbetě, hlavě a dolních částech nohou, spodní část těla a ocas má barvu šedou až téměř bílou.

Rozšíření a habitat

Liška horská se vyskytuje na Tibetské náhorní plošině, což zahrnuje jižní část Číny, sever Nepálu a Ladak v Indii. Obývá především stepi, horské louky a svahy ve výškách 2500 až 5200 m n. m. Toleruje teplotu od -40 °C do + 30 °C.

Maximální nadmořská výška, ve které byl tento druh šelmy pozorován, je 5300 metrů. Proti extrémnímu chladu chrání lišku velmi hustá srst s výbornými izolačními vlastnostmi.^[2]

Biologie

Liška horská je masožravec a predátor, ačkoliv masitou stravu doplňuje i ovocem. Živí se především pišťuchami, s nimiž je úzce svázán její život. Další důležitou kořistí jsou myši a cokorové. Požírá i zajíce, sviště, ptáky, ještěrky, hmyz a různé bobule. Přiživuje se na mršinách ulovených většími predátory, například vlky a medvědy. Lišky horské někdy doprovází medvědy a snaží se profitovat z jejich rozhrabávání pišťuších nor.

Lišky horské žijí v párech nebo malých skupinách, ale loví obvykle osamoceně. K páření dochází mezi prosincem a březnem. Březost trvá 50–55 dnů. Počet mláďat ve vrhu je dvě až pět.

Hrozby

Liška horská je početná a široce rozšířená, tudíž jí nehrozí zásadní nebezpečí. Jediným potenciálním problémem je státem řízené hubení hlodavců, jež může negativně ovlivnit kolonie pišťuch a tím i lišek. V některých oblastech mohou pro šelmu představovat hrozbu domácí psi. Lidé lišku horskou někdy loví, neboť její kožešina se používá ke zhotovování tradičních tibetských čepic.

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
↑ SOCHA, Vladimír. Kdo netrpí závratěmi: Nejlepší zvířecí „horolezci“. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2020-07-03 [cit. 2020-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-03. (anglicky)

Literatura

HARRIS, Richard B., a kol. Notes on the Biology of the Tibetan Fox. Canid News. 2008, roč. 11, čís. 1, s. 1–7. Dostupné online.
HUNTER, Luke; BARRETT, Priscilla. A Field Guide to the Carnivores of the World. London: Panthera, 2011. S. 110.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu liška horská na Wikimedia Commons

[6a3574533f0bb84abcbd40184c3cb294867055ae-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].

[2] SOCHA, Vladimír. Kdo netrpí závratěmi: Nejlepší zvířecí „horolezci“. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2020-07-03 [cit. 2020-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-03. (anglicky)

[1]

[2]