Přeskočit na obsah

Levandule lékařská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxLevandule lékařská
alternativní popis obrázku chybí
Levandule lékařská, ilustrace z r. 1887
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďhluchavkovité (Lamiaceae)
PodčeleďNepetoideae
Rodlevandule (Lavandula)
Binomické jméno
Lavandula angustifolia
Mill., 1768
Poddruhy
  • Lavandula angustifolia angustifolia
  • Lavandula angustifolia pyrenaica
Synonyma
  • Lavandula officinalis Chaix ex Vill.
  • Lavandula pyrenaica DC.
  • Lavandula spica L.
  • Lavandula vera DC.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Levandule lékařská (Lavandula angustifolia) je aromatická a léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Lidově se levandule nazývá také jako dulenka, devandule, špikanard nebo špikrnát.

Podle biolib.cz je pro rostlinu s označením Lavandula angustifolia používáno více rozdílných názvů, například Lavandula officinalis, Lavandula vera nebo Lavandula spica.[2] Jednoznačný EPPO kód druh identifikuje označením LAVAN[3]

České názvy

[editovat | editovat zdroj]

Podle biolib.cz je pro rostlinu s označením levandule lékařská používáno více rozdílných českých odborných názvů, například levandule klasnatá nebo levandule úzkolistá.[2]

Levandule je silně vonný, 60–120 cm vysoký, bohatě větvený, vytrvalý polokeř.

Lodyha a list

[editovat | editovat zdroj]

Lodyhy na dřevnaté bázi jsou hustě bělavě chlupaté. Chlupy hvězdicovitého tvaru jsou výše čtyřhranné. Listy má vstřícné s podvinutým okrajem, 2–6 cm dlouhé, čárkovitě kopinaté až podlouhle kopinaté, na rubu žláznatě tečkované. Jsou zelené, v mládí šedoplstnaté, později olysávají.

Lichopřesleny květů má uspořádány vrcholově na dlouze stopkatých přerušovaných klasech. Podkvětní listeny jsou 3–4 mm dlouhé, kosočtverečné až obvejčité, výrazně žilnaté, hnědofialově zabarvené. Květy jsou souměrné, krátce stopkaté s podlouhle trubkovitým, třináctižilným, 4,5–7 mm dlouhým kalichem. Ušty jsou nestejné, horní s obsrdčitým chlupatým hustě kadeřavě fialovým přívěskem. Dvoupyská koruna s dvou až trojzubým horním pyskem je 8–12 mm dlouhá, souměrná, modrá až fialová. Tyčinky jsou v květu 4, dvě mnohem kratší (dvoumocné), nitkami přirostlé ke koruně. Semeník je svrchní a 4dílný. Tvrdky leskle hnědé. Doba kvetení je především v červnu, červenci až srpnu.[4]

Účinné látky

[editovat | editovat zdroj]

Největší význam má jako tradiční léčivá a aromatická rostlina. Drogou je květ, který obsahuje třísloviny a silice s několika terpeny, působící fytoncidně. V České republice lze tento druh volně pěstovat, droga má však slabší účinky.[5] Za relativně silný anxiolytický efekt, indukovatený inhalací aromatických sloučenin uvolňovaných hlavně z čisté silice je zodpovědný terpenový alkohol linalool, jehož mechanizmus účinku není zatím dobře zmapován, ale hovoří se o efektu na GABA receptory. Potence této substance po inhalaci je porovnatelná s konvenčními benzodiazepiny. [6]

Tato rostlina se vyskytuje na vysluněných svazích, ojediněle vystupuje až k hranici lesa a často je pěstovaná v kultivarech. Původně se vyskytovala pouze v západním Středozemí, ale kulturou se rozšířila po celém Středozemí. Tradiční oblastí pěstování je jihovýchodní Francie v Provence, ale pěstuje se i v mnoha dalších zemích jižní Evropy, v Alžírsku aj.[4]

Pěstování

[editovat | editovat zdroj]

Levanduli vyhovují hlinitopísčité půdy. Nemá ráda přemokření. Dobře snáší sucho. Při pěstování můžeme substrát nechat téměř vyschnout. Při pěstování v květináči, musí být květináč, pro správný vývoj rostliny, alespoň dvojnásobné šířky.

Generativní rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Semena se předpěstovávají v pařeništi, vyklíčí zhruba do 5 týdnů. Asi 10centimetrové rostlinky se přemístí na záhon o sponu 50 cm. Levanduli stačí zalévat zřídka.

Vegetativní rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Vegetativně se druh množí řízkováním. Vegetativní rozmnožování umožňuje zachování znaků kultivaru, má velký význam v zahradnické velkovýrobě.

Bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů s různými vlastnostmi. Na plantážích se pěstuje mnoho různých kříženců a jejich rozšíření odpovídá na proměnlivé požadavky trhu během času. Kultivary se ve velkovýrobě množí vegetativně, řízkováním.[4]

Nálev z květu levandule se přidává do koupele – již v antickém Římě ji přidávali do koupele (latinské lavare znamená mýt, umývat se). Levandule se také vkládá mezi oblečení v šatníku, které krásně provoní a zároveň odpuzuje šatní moly. Uplatní se v kosmetickém průmyslu (vonné oleje, parfémy). Používá se i v kuchyni, hlavně ve Francii, Španělsku, Itálii,[7] je jednou ze součástí provensálského koření. Květ levandule je pro své zklidňující účinky přidáván do směsí bylinek užívaných při bolestech hlavy, nespavosti, nervozitě a závratích. Mírně snižuje krevní tlak. Masáže oleji z levandule pomáhají při revmatických bolestech a mají povzbuzující účinek.

Kultura a umění

[editovat | editovat zdroj]
  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. a b biolib.cz
  3. EPPO, LAVAN
  4. a b c Václav Zelený. Rostliny Středozemí. Praha: Academia, 2005. 401 s. ISBN 80-200-1224-9. 
  5. Petr a Ingrid Schonfelderovi. Léčivé rostliny. Praha: NS SVOBODA, 2001. 93 s. 
  6. Uklidňující vůně levandule má možná reálný základ | Zajímavosti. Lidovky.cz [online]. 2018-11-22 [cit. 2019-05-24]. Dostupné online. 
  7. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Levandule lékařská, s. 1230. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SCHÖNFELDER, Peter a SCHÖNFELDER, Ingrid. Léčivé rostliny. Vyd. 1. Praha: NS Svoboda, 2001, 93 s. ISBN 80-205-1017-6.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]