Přeskočit na obsah

Ladislav Velen ze Žerotína

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ladislav Velen ze Žerotína
Ladislav Velen ze Žerotína
Ladislav Velen ze Žerotína
Moravský zemský hejtman
Ve funkci:
1619 – 1621
PanovníkFridrich Falcký, Ferdinand II.
PředchůdceLadislav IV. Popel z Lobkowicz
NástupceLadislav IV. Popel z Lobkowicz
Přísedící moravského zemského soudu
Ve funkci:
1612 – 1619
PanovníkMatyáš
Olomoucký krajský hejtman
Ve funkci:
1609 – 1612
PanovníkMatyáš

Narození7. prosince 1579
Břeclav
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí3. dubna 1638 (ve věku 58 let)
Poznaň
PolskoPolsko Polsko
Náboženstvíbratrské
CommonsLadislav Velen ze Žerotína
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ladislav Velen ze Žerotína s manželkou Bohunkou rozenou z Kunovic

Ladislav Velen ze Žerotína, někdy psán také jako Ladislav Velen ze Žerotína na Břeclavi (také německy jako Ladislav Velen von Zerotein, 7. prosince 1579, Břeclav3. dubna 1638, Poznaň, Polsko) byl moravský šlechtic z břeclavské větve pánů ze Žerotína, moravský zemský hejtman během povstání proti Ferdinandovi II., vůdce bělohorského odboje na Moravě. Byl komorníkem a radou českého krále Fridricha Falckého a pobělohorský emigrant. Později se stal radou a vojenským komisařem dánského krále a vojenským velitelem Opavy.

Ladislav Velen byl syn Jana ze Žerotína na Břeclavi († 1592) a jeho ženy Kunhuty, řečené Kunka, Černohorská z Boskovic (1538 – 23. září 1590), dcery Ladislava Velena Černohorského z Boskovic († 1551) a Bohunky z Lipé. Kunka měla dvě sestry - Marii Annu a Johanku, dva bratry - Jana a Václava.

Manželství

[editovat | editovat zdroj]

Ladislav Velen byl třikrát ženat:

Jeho první manželkou byla Bohunka (Kunka) z Kunovic (15821614), se kterou měl syna Bartoloměje († 1644).

Druhá manželka byla Eliška Alžběta z Thurnu († 1622, Ruda nad Moravou), dcera Martina z Thurnu († 1611) a jeho manželky Anny. Měla tři sourozence - Magdalenu († 3. duben 1617), Jana Viléma († 1620), Jindřicha Václava († 1642). Také to byla neteř Jindřicha Matyáše Thurna (15671640)

Jeho třetí manželkou byla Anna Maximiliana z Oppersdorffu (1587, Kosel, Svatá říše římská1657, Elblag, Varmijsko-mazurské vojvodství, Polsko). Dcera Viléma z Oppersdorffu (1554, Brzeg, Polsko – 4. květen 1598, Praha) a Zuzany z Hardeka. Měla sestru Voršilu Žofii (1589, Kosel, Svatá říše římská – 4. prosinec 1649, Frankenštejn, Polsko). Jejím prvním manželem byl Petr II. ze Švamberka (1581 – 24. září 1620, Praha). Z prvního manželství měla dceru - Marii Kateřinu (* 23. únor 16211664), Jana Viléma pohrobka (* únor 1630, Elblag, Varmijsko-mazurské vojvodství, Polsko). V druhém manželství se ji narodili tito potomci: Jiří Vilém (* 26. březen 1638, Lipsko), Anna Dorota (* Elblag, Varmijsko-mazurské vojvodství, Polsko), Zuzana Alžběta (* Elblag, Varmijsko-mazurské vojvodství, Polsko), Jiří Bedřich (* Elblag, Varmijsko-mazurské vojvodství, Polsko), Jan Erazim (* Elblag, Varmijsko-mazurské vojvodství, Polsko), Anna Žofie (* Elblag, Varmijsko-mazurské vojvodství, Polsko).

Vzdělávání

[editovat | editovat zdroj]

Po brzké smrti rodičů zdědil rozsáhlý, avšak hodně zadlužený majetek – panství Břeclav, Rudu nad Moravou, Zábřeh, Moravskou Třebovou, zámek Tatenice, tvrz v Nemili u Zábřeha. Poručníky, mezi nimiž byl i Opavan Amand Polan z Polansdorfu, byl veden k reformovanému humanismu, čemuž odpovídaly i jeho studijní cesty po Evropě. Během kavalírské cesty studoval na univerzitáchBasileji, Ženevě, Heidelbergu, Padově a Štrasburku.

Po ukončení studií se přiblížil Jednotě bratrské, ale není doloženo, že by se stal jejím členem. Ujal se také správy vlastního majetku, brzy se zbavil dluhů a svá panství dále zvětšoval. Patřil mezi nejbohatší šlechtice předbělohorské Moravy.

Ladislav Velen ze Žerotína byl významným stavebníkem a objednavatelem literárních a výtvarných uměleckých děl. Jeho nejvýznamnějšími stavebními počiny je manýristická architekturazámku v Moravské Třebové (asi 1611–1615) a loveckého zámečku v Tatenici (1606). Financoval také sakrální stavby, např. špitální kostelík (1598) a kostel na Křížovém Vrchu v Moravské Třebové. V jeho službách působil lékař a autor alchymistického spisu o přípravě tekutého zlata Marcus Eugenius Bonacina a podpořil též vydání dalších děl s alchymistickou tematikou. Projekt Žerotínovy rezidence v Moravské Třebové zhotovil císařský dvorní architekt a stavitel Giovanni Maria Filippi. Výzdoba zahrnovala bohatou sochařskou dekoraci nádvoří vytvořenou rukama dvou anonymních sochařů, působili zde brněnský kameník Abbondio Olivier Salis, Lorenz Paris a sochař Hans Gatscha z Ivančic. Kromě nich ve městě žili i další, většinou vlašští řemeslníci.Stavbu moravskotřebovského zámku například vedl Giovanni Motalla.

Mezi lety 1609 a 1612 byl olomouckým krajským hejtmanem, od 1612 byl přísedícím moravského zemského soudu a tento úřad vykonával až do roku 1619.

moravském sněmu patřil k radikálnímu křídlu nekatolíků. V roce 1616 uzavřel sňatek s neteří Jindřicha Matyáše Thurna, radikálního vůdce opoziceČechách.

Po vypuknutí stavovského povstáníČechách prosazoval připojení Moravy ke konfederaci. V květnu 1619 velel jezdectvu, které táhlo na Vídeň. Dne 5. srpna porazil početně silnější rakouské vojskobitvě u Dolních Věstonic. Dne 7. srpna 1619 byl zvolen moravským zemským hejtmanem.

V únoru 1620 zavítal do Brna nový český král Fridrich Falcký, který potvrdil Žerotína v jeho úřadě a později ho jmenoval svým poradcem, komořím a dokonce se stal kmotrem jeho syna.

Období exilu

[editovat | editovat zdroj]

Po bitvě na Bílé hoře Žerotín prosil o milost, ale marně. V nepřítomnosti byl odsouzen k trestu smrti a zabavení veškerého majetku. V emigraci se připojil k odpůrcům Habsburků. Roku 1621 se pokusil spolu s vojskem Jana Jiřího Krnovského dobýt zpět Opavu, která byla v držení Karla z Lichtenštejna. Po dalších prohrách se odebral do Uher a později ke dvoru Fridricha Falckého do Haagu.

Roku 1626, v době třicetileté války, bojoval ve jménu dánského krále Kristiána IV. Dánského po boku velitele koaličních armád Petra Arnošta Mansfelda a podílel se na okupaci Slezska, včetně Opavska. Roku 1634 byl jmenován vrchním velitelem švédského okupačního vojska ve Slezsku. Po porážce Švédů ustoupil do Poznaně, kde pak také zemřel.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ladislav Velen von Zerotein na německé Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BALCÁREK, Pavel. Ve víru třicetileté války : politikové, kondotiéři, rebelové a mučedníci v Zemích české koruny. České Budějovice: Veduta, 2011. 524 s. ISBN 978-80-86829-61-6. 
  • HRUBÝ, František. Ladislav Velen ze Žerotína. Praha: [s.n.], 1930. Historický klub
  • HRUBÝ, František. Ladislav Velen ze Žerotína. Praha: [s.n.], 1929.  in Český časopis historický XXXV.
  • PEKAŘ, Augustin. Žerotínský lev. Brno: [s.n.], 1934. 
  • ŘÍHOVÁ, Vladislava. Dílo sochařů, kameníků a štukatérů počátku 17. století. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2011. 173 s. ISBN 978-80-7395-453-6.