Lžičník lékařský

Lžičník lékařský
	Lžičník lékařský (Cochlearia officinalis)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	brukvotvaré (Brassicales);
Čeleď	brukvovité (Brassicaceae);
Rod	lžičník (Cochlearia);
Binomické jméno
	Cochlearia officinalis; L., 1753
Synonyma
	Cochlearia cyclocarpa;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lžičník lékařský (Cochlearia officinalis) je nevysoká, bíle kvetoucí bylina často považována za léčivou rostlinu; jediný druh rodu lžičník, který v České republice roste.

Rozšíření

Původní výskyt druhu je vázán na evropská pobřeží Atlantského a Severního ledového oceánu, hlavně na moře Baltské, Irské, Norské, Severní, Barentsovo, Bílé a Karské. Nynější výskyt ve vnitrozemských oblastech Evropy je až druhotný.

Pro zdárný růst vyžaduje rostlina dostatek světla, vlhkou a propustnou půdu, která může být mírně kyselá až alkalická, obvykle roste v místech částečně zasolených. Nejčastěji se vyskytuje na skalách nebo písečných dunách, dobře snáší místa se silnými větry i poměrně chladné oblasti s krátkým létem.

Tato rostlina byla v minulosti ze západo- a severoevropských oblastí šířena na území nynější ČR, kde se pěstovala jako léčivka. Později lžičník lékařský zplaněl, dostal se ze zahrad do volné přírody, kde byl prvně zaznamenán roku 1819, a od té doby se tento příležitostný neofyt v Česku vyskytuje pravidelně, byť poměrně vzácně.^[2]^[3]

Popis

Lžičník lékařský je dvouletá až krátce vytrvalá rostlina, jejíž lodyha dorůstá v době dozrávání plodů do výše 15 až 30 cm. Přízemní listová růžice je tvořena téměř tučnolistými řapíkatými listy o průměru 2 až 4,5 cm s čepelemi ledvinovitého až srdčitého tvaru, které jsou po obvodě celistvé, nebo mají mělké laloky; střed čepele bývá promáčklý a list takto připomíná lžičku. Z růžice vyrůstá rozvětvená lodyha, jejíž spodní listy jsou podobné přízemním, listy prostřední na kratičkých řapících mají čepele buď kopinaté, nebo vejčité až okrouhlé a na bázi obvykle srdčité, listy horní jsou přisedlé a srdčité.

Na konci lodyhy i větví vyrůstají bezlistenné voňavé oboupohlavné květy ve stáhnutém hroznu, který se při odkvětu postupně rozvolňuje a prodlužuje. Jejich čtyři vejčité a vyduté kališní lístky, dlouhé 2 až 4 mm, jsou světle zelené a mají bílý blanitý lem. Korunní lístky elipsovitého až obvejčitého tvaru bývají 4 až 7 mm dlouhé a jsou bílé, nebo méně často růžové. Rostliny vykvétají ve středoevropských podmínkách v květnu až červnu, opylovány jsou létajícím hmyzem, případně jsou i samosprašné.

Plody, vyrůstající na bezmála vodorovně odstávajících stopkách, jsou téměř kulovité, dvoudílné šešulky 3 až 6 mm dlouhé. Obsahují elipsoidní, hnědá a na povrchu bradavičnatá semena, velká 2 až 4 mm.^[3]^[4]

Význam

Rostlina byla v minulosti pro svůj vysoký obsah vitamínu C konzumována námořníky na ochranu proti kurdějím. Čerstvé listy mají poněkud palčivou chuť a pro svou pikantnost bývaly součástí salátů; obsahují hořčiny a silice s obsahem síry, glykosid glykokochlearin, třísloviny a enzymy; jsou močopudné, zvyšují chuť k jídlu a podporují trávení. Mají antiseptické účinky, sušená droga se dodnes používá ve směsích k léčbě špatně se hojících ran, zánětů v dutině ústní, při angíně a podobně; bývá i součásti směsí regulujících nadváhu. K léčbě se používají hlavně mladé listy a občas i nať trhaná v době počátku kvetení.^[3]^[5]

Listová růžice
Hustá kolonie
Květenství
Odkvétající květy a zrající šešulky

Reference

↑ BioLib.cz – Cochlearia officinalis (Lžičník lékařský) [online]. BioLib.cz [cit. 2018-06-24]. Dostupné online.
↑ PYŠEK, Petr; DANIHELKA, Jiří; SÁDLO, Jiří et al. Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition). S. 155–255. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 03.01.2014]. Čís. 84, s. 155–255. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c GOLIAŠOVÁ, Kornélia; ŠÍPOŠOVÁ, Helena. Flóra Slovenska V/4: Cochlearia officinalis [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2002 [cit. 2014-01-03]. S. 560–561. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-03. ISBN 80-224-0710-0. (slovensky)
↑ Plants For a Future: Cochlearia officinalis [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2014-01-03]. Dostupné online. (anglicky)
↑ SKRUŽNÁ, Jarmila. Lžičník lékařský [online]. Medicom International s. r. o., Medicina.cz,, rev. 03.04.2000 [cit. 2014-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-03. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu lžičník lékařský na Wikimedia Commons

[1] BioLib.cz – Cochlearia officinalis (Lžičník lékařský) [online]. BioLib.cz [cit. 2018-06-24]. Dostupné online.

[2] PYŠEK, Petr; DANIHELKA, Jiří; SÁDLO, Jiří et al. Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition). S. 155–255. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 03.01.2014]. Čís. 84, s. 155–255. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)

[bib-3] GOLIAŠOVÁ, Kornélia; ŠÍPOŠOVÁ, Helena. Flóra Slovenska V/4: Cochlearia officinalis [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2002 [cit. 2014-01-03]. S. 560–561. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-03. ISBN 80-224-0710-0. (slovensky)

[pfaf-4] Plants For a Future: Cochlearia officinalis [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2014-01-03]. Dostupné online. (anglicky)

[5] SKRUŽNÁ, Jarmila. Lžičník lékařský [online]. Medicom International s. r. o., Medicina.cz,, rev. 03.04.2000 [cit. 2014-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-03. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]