Přeskočit na obsah

Korunovace britských panovníků

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fotografie z korunovace Alžběty II. (1953)
Korunovační klenoty: Koruna sv. Eduarda, královské jablko a dvojice žezel

Korunovace britského panovníka (anglicky coronation of the British monarch) je obřad, během kterého je panovník Spojeného království pomazán, korunován a jsou mu předány korunovační klenoty. Dle tradice se korunovace většinou koná několik měsíců po smrti předchozího britského panovníka, kterou se následník či následnice trůnu automaticky stávají novým britským panovníkem. Časový rozestup mezi smrtí předchozího panovníka a korunovací jeho nástupce umožňuje konání slavnostní události, jakou je korunovace až po skončení truchlení po zesnulém panovníkovi a také dává prostor pro naplánování celého obřadu. Přestože korunovace není pro výkon panovnických pravomocí a povinností nutná, tak ji během své vlády většina britských i anglických králů absolvovala. Pokud je mužský panovník ženatý, tak většinou společně s ním korunovaci podstupuje i jeho manželka.

Obřad korunovace probíhá ve Westminsterském opatství a vede jej arcibiskup canterburský jako nejvýše postavený duchovní Anglikánské církve, jejíž je panovník oficiální hlavou. Kromě arcibiskupa se korunovace účastní další duchovní i světští hodnostáři. Přítomní jsou také členové britské královské rodiny, zástupci britské šlechty, členové vlády a parlamentu, generální guvernéři a předsedové vlád zemí kterým vládne britský panovník (Commonwealth realm), guvernéři britských závislých území, zástupci dalších zemí Commonwealthu, představitelé zahraničních panovnických rodin a také představitelé cizích států. V minulosti byly korunovacím přítomni mj. i představitelé podřízených území.

Části obřadu

[editovat | editovat zdroj]

Základní části obřadu jsou: představení panovníka lidu a jeho přijetí, přísaha panovníka podporovat anglikánskou církev a zákony zemí jímž vládne, pomazání panovníka olejem, investitura (předání korunovačních klenotů panovníkovi) a jeho samotná korunovace, intronizace a následné složení holdu britských poddaných nově korunovanému panovníkovi. Po korunovaci většinou následuje tradiční korunovační hostina.[pozn. 1] Během 20. století se stalo zvykem, že se před hostinou ukáže královská rodina veřejnosti na balkónu Buckinghamského paláce.

Korunovace krále Karla III. a jeho manželky proběhla v sobotu 6. května 2023, tj. osm měsíců po smrti Alžběty II.

Britští králové a královny jsou poslední evropští panovníci, kteří jsou během své vlády korunováni. Ostatní evropské monarchie byly zrušeny nebo korunovační obřady už nevykonávají.[pozn. 2]

Imperial State Crown

Od roku 1603, kdy zemřela Alžběta I. a na anglický trůn nastoupil skotský král Jakub VII. Stuart byly obě země spojeny pod vládou společného panovníka. Od roku 1685 podstupovali společní panovníci pouze jediný korunovační obřad v Londýně (za účasti části skotských šlechticů). Vilém III. a Marie II. byly v roce 1689 jako historicky jediní britští panovníci korunováni jako spoluvládci. Zákonem o unii došlo roku 1707 ke spojení Anglie a Skotska do jednotného království Velké Británie. Britští králové tak byli nadále korunováni arcibiskupem z Canterbury jako králové Velké Británie v londýnském Westmisterském opatství, čím fakticky pokračovala tradice anglických korunovací. Prvním takto korunovaným králem byl Jiří I. roku 1714. Jelikož neuměl dostatečně anglicky, byla za jazyk korunovace netradičně zvolena latina. Nejhonosnější korunovace byla uspořádána pro Jiřího IV. v roce 1821. Naopak korunovace jeho bratra o deset let později byla z důvodu ekonomické krize značně zredukována a král samotný ji původně ani nechtěl podstoupit. Některá úsporná opatření byla zachována i pro korunovace dalších panovníků.

Korunovace Eduarda VII. v roce 1902 byli přítomni představitelé britských dominií (autonomních států v rámci britského impéria). Při korunovaci jeho syna Jiřího V. v roce 1911 byla dominia reprezentována také jejich symboly a některé části korunovace byly fotografovány.[1] Westminsterským statutem z roku 1931 byla dominia postavena naroveň Spojenému království a získala nezávislost, přičemž zůstala součástí Britského impéria a panovníkem každého z nich zůstal britský král. Proto byla změněna korunovační přísaha, kterou panovník skládá resp. je korunován společně za všechny země kterým vládne.[2] První korunovací, kde byla tato změna reflektována byla v roce 1937 korunovace Jiřího VI. Ta byla také první korunovací, která byla přenášena rozhlasem a některé její části byly natočeny a následně promítány v kinech.[3] Většina následující korunovace Alžběty II. v roce 1953 byla i přes značné protesty přenášena televizí.

Průběh korunovace

[editovat | editovat zdroj]
Eduard VII. skládá korunovační přísahu (1902)

Představení krále a složení slibu

[editovat | editovat zdroj]

Za zpěvu litanií přichází duchovní a další hodnostáři. Poté během zpěvu Žalmu 122 vejde do chrámu panovník v rudém surcotu. Poté arcibiskup představí přítomným v chrámu osobu krále a zeptá se zda ho přijimají za krále. Po jejich souhlasu přistoupí ke složení korunovační přísahy králem, jak ji vyžaduje Coronation Oath Act 1688 a ve které panovník mj. slibuje zachovávat zvyky a parlamentem ustanovené zákony, stejně jako protestantskou víru. Před korunovací panovník slibuje zachovávat presbyteriánskou Skotskou církev. Poté je slavena Eucharistie, která je po nicejském vyznání přerušena a následuje pomazání krále.

Will you solemnly promise and swear to govern the Peoples of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland, Canada, Australia, New Zealand, the Union of South Africa, Pakistan and Ceylon, and of your Possessions and other Territories to any of them belonging or pertaining, according to their respective laws and customs?

Slibuješ a přísaháš, že budeš vládnout lidu Spojeného království Velké Británie a severního Irska, Kanady, Austrálie, Nového Zélandu, Jihoafrické unie, Pákistánu a Cejlonu, a dalších tvých držav a území, v souladu s jejich příslušnými zvyky a zákony?[4]
— Část korunovační přísahy Alžběty II. (1953)

Pomazání krále

[editovat | editovat zdroj]

Po přerušení Eucharistie je recitován hymnus Veni Creator Spiritus, po jehož doznění arcibiskup recituje modlitby předcházející pomazání. Poté je král (oblečený v korunovačním taláru) usazen do korunovačního Křesla svatého Eduarda, ve kterém je od středověku uložen skotský Kámen osudu. Vzhledem k posvátnosti pomazání je nad panovníkem umístěn královský baldachýn, držený čtveřicí rytířů Podvazkového řádu. Akt pomazání nebyl ani fotografován v roce 1937 ani přenášen televizí v roce 1953. Poté arcibiskup pomaže krále svatým olejem (křižmem) do tvaru kříže na rukou, hlavě a na hrudi, během čehož recituje konsekrační formuli upomínající k pomazání krále Šalomouna knězem Sádokem. Poté král vstane z Korunovačního křesla a poklekne a arcibiskup recituje modlitbu Deus, Dei Filius. Poté se král opět usadí na křeslo a je odstraněn baldachýn.[4]

Investitura a korunování

[editovat | editovat zdroj]
Korunování Jiřího VI.

Panovník je oblečen do spodní tuniky Colobium sindonis, přes kterou je oblečena svrchní zdobená zlatá supertunika. Následně jsou panovníkovi předvedeny ostruhy a státní meč, který arcibiskup odloží na oltář. Následuje zahalení krále do zdobeného zlatého korunovačního pláště. Králi jsou arcibiskupem postupně předány korunovační klenoty: jablko (které arcibiskup odloží na oltář), prsten a dvojice královských žezel.

Arcibiskup z oltáře vezme Korunu svatého Eduarda a posléze odloží zpět a pronese modlitbu Deus tuorum Corona fidelium. Korunu následně převezme westminsterský děkan a společně s arcbiskupem a dalšími duchovními se přesune k panovníkovi sedícímu na Křesle svatého Eduarda. Korunu předá arcibiskupovi, který ji posadí na královu hlavu. V tuto chvíli přítomné osazenstvo třikrát souhlasně zvolá God Save the King nebo God Save the Queen (česky Bože ochraňuj krále resp. Bože ochraňuj královnu v závislosti na pohlaví panovníka). Přítomní britští šlechtici (pairové) a vybraní královští hodnostáři si nasadí své koronety. Poté se rozezní fanfáry a po celé zemi se rozezní zvony. Dělové baterie v Toweru a Hyde Parku vystřelí slavnostní salvy.[4]

Zatímco všichni kromě panovníka stojí, recituje arcibiskup modlitbu Coronet te Deus, po které zazní antyfona Confortare, následována požehnáním.

Britští panovníci jsou většinou korunováni Korunou svatého Eduarda (2,3 kg), kromě královny Viktorie v roce 1838 a Eduarda VII. v roce 1902, kteří byli korunováni lehčí Britskou imperiální korunou (1 kg). Korunou podobného vzhledu jako má Imperiální koruna byli korunováni i Jiří I., Jiří II., Jiří III. a Vilém VI. Jiří IV. nechal pro svou korunovaci vyrobit novou korunu, která při dalších korunovacích užita nebyla.

Intronizace a vzdání holdu

[editovat | editovat zdroj]
Karel III.Camilla na balkóně Buckinghamského paláce po korunovaci, 6. května 2023

Po požehnání král vstane z křesla svatého Eduarda a usedne na opodál stojící trůn. Zazní intronizační formule Sta et retine (anglicky: Stand firm) užívaná již od 10. století. Poté následuje vzdávání holdu a přísaha věrnosti nově korunovanému panovníkovi. Nejdříve společně předstoupí duchovní v čele s arcibiskupem z Canterbury, poté postupně členové královské rodiny. Po královské rodině přistupují šlechtici sestupně podle šlechtických hodností.[4]

Poté může následovat obřad pomazání, investitura, korunovace a intronizace královny.[pozn. 3] Následně na konci obřadu jsou recitovány modlitby za nově korunovaného panovníka, příp. jeho korunovanou manželku. Král, příp. královský pár se s procesím odebere do Kaple svatého Eduarda, kde na oltář odloží korunovační klenoty včetně koruny a zlatého korunovačního pláště. Namísto toho obdrží Imperiální korunu, žezlo, jablko a je oblečen do fialového královského pláště, zatímco v chrámu zazní slavnostní hymnus Te Deum laudamus. Poté král za znění národní hymny God Save the King (česky Bože, ochraňuj krále) opustí kapli.

Seznam korunovací králů a královen Spojeného království

[editovat | editovat zdroj]
Korunovační portrét Jiřího V. a Marie z Tecku
Korunovační křeslo svatého Eduarda obsahující skotský Kámen osudu.
Koruna královny Marie z Tecku
Status Panovník Datum Místo Koronátor
Král Jakub II. 23. duben 1685 Westminsterské opatství, Londýn William Sancroft
arcibiskup z Canterbury
Královna Marie Modenská 23. duben 1685 Westminsterské opatství, Londýn William Sancroft
arcibiskup z Canterbury
Král a královna
společně
Vilém III. a Marie II. 11. dubna 1689 Westminsterské opatství, Londýn Henry Compton
biskup londýnský
Královna Anna Stuartovna 23. dubna 1702 Westminsterské opatství, Londýn Thomas Tenison
arcibiskup z Canterbury
Král Jiří I. 20. října 1714 Westminsterské opatství, Londýn Thomas Tenison
arcibiskup z Canterbury
Král Jiří II. 11. říjen 1727 Westminsterské opatství, Londýn William Wake
arcibiskup z Canterbury
Královna Karolina z Ansbachu 11. říjen 1727 Westminsterské opatství, Londýn William Wake
arcibiskup z Canterbury
Král Jiří III. 22. září 1761 Westminsterské opatství, Londýn Thomas Secker
arcibiskup z Canterbury
Královna Šarlota Meklenbursko-Střelická 22. září 1761 Westminsterské opatství, Londýn Thomas Secker
arcibiskup z Canterbury
Král Jiří IV. 19. ledna 1821 Westminsterské opatství, Londýn Charles Manners-Sutton
arcibiskup z Canterbury
Král Vilém IV. 8. září 1831 Westminsterské opatství, Londýn William Howley
arcibiskup z Canterbury
Královna Adelheid Sasko-Meiningenská 8. září 1831 Westminsterské opatství, Londýn William Howley
arcibiskup z Canterbury
Královna Viktorie 28. červen 1838 Westminsterské opatství, Londýn William Howley
arcibiskup z Canterbury
Král Eduard VII. 9. srpen 1902 Westminsterské opatství, Londýn Frederick Temple
arcibiskup z Canterbury
Královna Alexandra Dánská 9. srpen 1902 Westminsterské opatství, Londýn Frederick Temple
arcibiskup z Canterbury
Král Jiří V. 22. červen 1911 Westminsterské opatství, Londýn Randall Davidson
arcibiskup z Canterbury
Královna Marie z Tecku 22. červen 1911 Westminsterské opatství, Londýn Randall Davidson
arcibiskup z Canterbury
Král Jiří VI. 12. květen 1937 Westminsterské opatství, Londýn Cosmo Gordon Lang
arcibiskup z Canterbury
Královna Elizabeth Bowes-Lyon 12. květen 1937 Westminsterské opatství, Londýn Cosmo Gordon Lang
arcibiskup z Canterbury
Královna Alžběta II. 2. června 1953 Westminsterské opatství, Londýn Geoffrey Fisher
arcibiskup z Canterbury
Král Karel III. 6. květen 2023 Westminsterské opatství, Londýn Justin Welby
arcibiskup z Canterbury
Královna Camilla Shandová 6. květen 2023 Westminsterské opatství, Londýn Justin Welby
arcibiskup z Canterbury

Korunovace anglických králů

[editovat | editovat zdroj]
Korunovace Eduarda III.
Korunovace Jindřicha IV. anglickým králem roku 1399

Anglický korunovační řád vychází z tradice korunovací anglosaských králů, především postup korunovace užitý arcibiskupem Dunstanem z Canterbury pro korunovaci Edgara I. z roku 973. Podoba vycházela z korunovací franských králů a z biskupského svěcení. V průběhu středověku doznal korunovační řád několika změn (anglicky recension), zvláště pak ve 12. století měl na jeho podobu vliv německých korunovačních řádů.[5] Verze užívaná od 12. století se nazývá Liber Regalis.[6] Od roku 1066 až na ojedinělé výjimky se korunovace konaly v londýnském Westminsterském opatství a obřad vedl arcibiskup canterburský jako nejvýše postavený duchovní církve v Anglii.

Korunovace Eduarda VI. v roce 1547, kterou provedel arcibiskup Thomas Cranmer byla první z protestantských korunovací anglických králů. Po Eduardově smrti o několik let později nastoupila na trůn jeho setra Marie I., která jako katolička podstoupila opět katolickou korunovaci. Korunovace Alžbety I. v roce 1559 byla poslední pod záštitou římskokatolické církve. Nicméně zapojení prvků reflektujících Alžbětinu protestantskou víru do korunovačního obřadu vedlo k tomu že žádný z nejvyše postavených biskupů korunovaci neprovedl a tento úkol připadl Owenu Oglethorpovi, biskupovi z Carliste.[7] V roce 1601 byl Liber Regalis přeložen do angličtiny a korunovace alžbětina nástupce Jakuba Stuarta a jeho manželky v roce 1603 byla první korunovací pro kterou byla použita angličtina namísto do té doby používané latiny.

Status Panovník Datum Místo Koronátor
Král Eduard Vyznavač 3. duben 1047 Winchesterská katedrála, Winchester Edsige
arcibiskup z Canterbury
Král Harold II. Godwinson 6. ledna 1066 Westminsterské opatství, Londýn Stigand
arcibiskup z Canterbury
nebo
Ealdred
arcibiskup z Yorku
Král Vilém I. Dobyvatel 25. prosinec 1066 Westminsterské opatství, Londýn Ealdred
arcibiskup z Yorku
Královna Matylda Flanderská 11. května 1068 Westminsterské opatství, Londýn Ealdred
arcibiskup z Yorku
Král Vilém II. 26. září 1087 Westminsterské opatství, Londýn Lanfranc
arcibiskup z Canterbury
Král Jindřich I. 5. srpna 1100 Westminsterské opatství, Londýn Mořic
biskup londýnský
Královna Matylda Skotská 11. listopadu 1100 Westminsterské opatství, Londýn sv. Anselm
arcibiskup z Canterbury
Královna Adeliza z Lovaně 30. ledna 1121 Westminsterské opatství, Londýn Ralph d'Escures
arcibiskup z Canterbury
Král Štěpán 26. prosinec 1135 Westminsterské opatství, Londýn William de Corbeil
arcibiskup z Canterbury
Královna Matylda z Boulogne 22. březen 1136 Westminsterské opatství, Londýn
Král Jindřich II. 19. prosince 1154 Westminsterské opatství, Londýn Theobald z Bec
arcibiskup z Canterbury
Královna Eleonora Akvitánská 19. prosince 1154 Westminsterské opatství, Londýn Theobald z Bec
arcibiskup z Canterbury
Král Jindřich Mladík
(za vlády otce)
14. června 1170 Westminsterské opatství, Londýn Roger de Pont L'Évêque
arcibiskup z Yorku
Královna Markéta Francouzská 27. srpna 1172 Winchesterská katedrála, Winchester Rotrou
arcibiskup rouenský
Král Richard I. 3. září 1189 Westminsterské opatství, Londýn Balduin z Exeteru
arcibiskup z Canterbury
Královna Berengarie Navarrská 12. květen 1191 Kypr
Král Jan 27. květen 1199 Westminsterské opatství, Londýn Hubert Walter,
arcibiskup z Canterbury
Královna Isabela z Angoulême 8. říjen 1200 Westminsterské opatství, Londýn Hubert Walter,
arcibiskup z Canterbury
Král Jindřich III. 28. říjen 1216 Gloucesterská katedrála, Gloucester Guala Bicchieri nebo Peter des Roches
biskup z Winchesteru
17. květen 1220 Westminsterské opatství, Londýn Stephen Langton
arcibiskup z Canterbury
Královna Eleonora Provensálská 20. ledna 1236 Westminsterské opatství, Londýn Edmund Rich
arcibiskup z Canterbury
Král Eduard I. 19. srpna 1274 Westminsterské opatství, Londýn Robert Kilwardby
arcibiskup z Canterbury
Královna Eleonora Kastilská 19. srpna 1274 Westminsterské opatství, Londýn Robert Kilwardby
arcibiskup z Canterbury
Král Eduard II. 25. února 1308 Westminsterské opatství, Londýn Henry Woodlock
biskup z Winchesteru
Královna Isabela Francouzská 25. února 1308 Westminsterské opatství, Londýn Henry Woodlock
biskup z Winchesteru
Král Eduard III. 1. února 1327 Westminsterské opatství, Londýn Walter Reynolds
arcibiskup z Canterbury
Královna Filipa Henegavská 4. března 1330 Westminsterské opatství, Londýn Simon Mepeham
arcibiskup z Canterbury
Král Richard II. 16. července 1377 Westminsterské opatství, Londýn Simon Sudbury
arcibiskup z Canterbury
Královna Anna Lucemburská 22. ledna 1382 Westminsterské opatství, Londýn William Courtenay
arcibiskup z Canterbury
Královna Isabela z Valois 8. leden 1397 Westminsterské opatství, Londýn Thomas Arundel
arcibiskup z Canterbury
Král Jindřich IV. 13. říjen 1399 Westminsterské opatství, Londýn Thomas Arundel
arcibiskup z Canterbury
Královna Jana Navarrská 26. únor 1403 Westminsterské opatství, Londýn Thomas Arundel
arcibiskup z Canterbury
Král Jindřich V. 9. dubna 1413 Westminsterské opatství, Londýn Thomas Arundel
arcibiskup z Canterbury
Královna Kateřina z Valois 23. únor 1421 Westminsterské opatství, Londýn Henry Chichele
arcibiskup z Canterbury
Král Jindřich VI. 6. listopadu 1429[pozn. 4] Westminsterské opatství, Londýn Henry Chichele
arcibiskup z Canterbury
Královna Markéta z Anjou 30. květen 1445 Westminsterské opatství, Londýn John Stafford,
arcibiskup z Canterbury
Král Eduard IV. 28. června 1461 Westminsterské opatství, Londýn Thomas Bourchie
arcibiskup z Canterbury
Královna Alžběta Woodvillová 26. května 1465 Westminsterské opatství, Londýn Thomas Bourchie
arcibiskup z Canterbury
Král Richard III. 6. července 1483 Westminsterské opatství, Londýn Thomas Bourchie
arcibiskup z Canterbury
Královna Anna Nevillová 6. července 1483 Westminsterské opatství, Londýn Thomas Bourchie
arcibiskup z Canterbury
Král Jindřich VII. 30. říjen 1485 Westminsterské opatství, Londýn Thomas Bourchie
arcibiskup z Canterbury
Královna Alžběta z Yorku 25. listopadu 1487 Westminsterské opatství, Londýn John Morton
arcibiskup z Canterbury
Král Jindřich VIII. 24. června 1509 Westminsterské opatství, Londýn William Warham,
arcibiskup z Canterbury
Královna Kateřina Aragonská 24. června 1509 Westminsterské opatství, Londýn William Warham,
arcibiskup z Canterbury
Královna Anna Boleynová 1. června 1533 Westminsterské opatství, Londýn Thomas Cranmer
arcibiskup z Canterbury
Král Eduard VI. 20. února 1547 Westminsterské opatství, Londýn Thomas Cranmer
arcibiskup z Canterbury
Královna Marie I. 1. říjen 1553 Westminsterské opatství, Londýn Stephen Gardiner
biskup z Winchesteru
Královna Alžběta I. 15. leden 1559 Westminsterské opatství, Londýn Owen Oglethorpe
biskup z Carlisle
Král Jakub I. 25. červenec 1603 Westminsterské opatství, Londýn John Whitgift
arcibiskup z Canterbury
Královna Anna Dánská 25. červenec 1603 Westminsterské opatství, Londýn John Whitgift
arcibiskup z Canterbury
Král Karel I. 2. února 1626 Westminsterské opatství, Londýn George Abbot
arcibiskup z Canterbury
Král Karel II. 23. duben 1661 Westminsterské opatství, Londýn William Juxon
arcibiskup z Canterbury

Korunovace skotských králů

[editovat | editovat zdroj]
Replika Kamene osudu v opatství ve Scone.
Skotská královská koruna.
Korunovace Alexandra III. skotským králem roku 1249, Scone

Tradičním korunovačním místem skotských králů bylo benediktinské převorství (později opatství) ve Scone, tehdejším centru skotského království. Zde kde byl uložen korunovační Kámen osudu, který sloužil namísto korunovačního trůnu. Kámen byl v roce 1296 na pokyn anglického krále Eduarda I. odvezen jako válečná kořist během jeho války se Skoty. V roce 1329 udělil papež Jan XXII. papežskou bulou skotským králům právo být pomazán a korunován. Konsekratorem skotských králů byl biskup ze St. Andrews jako nejvýše postavený skotský duchovní.[8] Několik korunovací bylo vykonáno ve Stirlinku nebo Edinburghu. Od roku 1540 byla ke korunovacím používána dodnes dochovaná koruna. Na rozdíl od sousední Anglie byly korunovace královen spíše výjimkou. Poslední korunovace skotského krále proběhla roku 1651 ve Scone.[pozn. 5] Poslední čtveřice skotských králů podstoupila už pouze jedinou korunovaci v Londýně.

Status Panovník Datum Místo Koronátor
Král David I. květen 1124 Opatství ve Scone, Scone
Král Malcolm IV. 27. května 1153 Opatství ve Scone, Scone
Král Vilém I. 24. prosince 1165 Opatství ve Scone, Scone Richard the Chaplain
biskup ze St. Andrews
Král Alexandr II. 6. prosince 1214 Opatství ve Scone, Scone William de Malveisin
biskup ze St. Andrews
Král Alexandr III. 13. července 1249 Opatství ve Scone, Scone David de Bernham
biskup ze St. Andrews
Král Robert I. 27. března 1306 Opatství ve Scone, Scone William de Lamberton
biskup ze St. Andrews
Robert Wishart
biskup z Glasgow
Královna Alžběta z Burgh 27. března 1306 Opatství ve Scone, Scone William de Lamberton
biskup ze St. Andrews
Robert Wishart
biskup z Glasgow
Král David II. 24. listopadu 1331 Opatství ve Scone, Scone James Bane
biskup ze St. Andrews
Královna Johana Anglická 24. listopadu 1331 Opatství ve Scone, Scone James Bane
biskup ze St. Andrews
Král Robert II. 26. března 1371 Opatství ve Scone, Scone William de Landallis
biskup ze St. Andrews
Král Robert III. 14. srpna 1390 Opatství ve Scone, Scone Walter Trail
biskup ze St. Andrews
Král Jakub I. 21. května 1424 Opatství ve Scone, Scone Henry Wardlaw
biskup ze St. Andrews
Král Jakub II. 25. března 1437 Holyroodské opatství, Edinburgh Michael Ochiltree
biskup z Dunblane
Král Jakub III. 10. srpna 1460 Opatství v Kelsu James Kennedy
arcibiskup ze St. Andrews
Král Jakub IV. 24. června 1488 Opatství ve Scone, Scone William Scheves
arcibiskup ze St. Andrews
Král Jakub V. 21. září 1513 Kaple zámku Stirling, Stirling James Beaton
arcibiskup z Glasgow
Královna Marie de Guise 22. února 1540 Holyroodské opatství, Edinburgh David Beaton
arcibiskup ze St. Andrews
Královna Marie I. 9. září 1543 Kaple zámku Stirling, Stirling John Hamilton
arcibiskup ze St. Andrews
Král Jakub VI. 29. červenec 1567 Kirk of the Holy Rude, Stirling Adam Bothwell
orknejský biskup
Královna Anna Dánská 17. května 1590 Holyroodské opatství, Edinburgh Adam Bothwell
orknejský biskup
Král Karel I. 18. červen 1633 Holyroodské opatství, Edinburgh John Spottiswoode
arcibiskup ze St. Andrews
Král Karel II. 1. leden 1651 Opatství ve Scone, Scone Archibald Campbell
1. markýz z Argyllu
  1. Korunovační hostiny se do roku 1821 konaly ve Westminster Hall.
  2. S výjimkou Británie byl posledním evropským korunovaným panovníkem rumunský král Michal I., který byl korunován v roce 1940. Poslední korunovace v dodnes existující evropské monarchii proběhla v roce 1906 v Norsku. Státy s nejdelší korunovační tradicí byly kromě Británie (resp. Anglie) také Francie, Svatá říše římská, Čechy, Polsko, Rusko, Švédsko a Uhersko.
  3. Pokud se král ožení až po vlastní korunovaci, může jeho manželka postoupit samostatný korunovační obřad.
  4. 16. prosince ho v Paříži Jindřich z Beaufortu, biskup z Winchesteru korunoval králem Francie.
  5. V důsledku postupující reformace skotské církve nebyl Karel II. korunován arcibiskupem ze St. Andrews, ale Archibaldem Campbellem, markýzem z Argyllu za asistence Johna Campbella, hraběte z Loudounu, Alexandra Montgomeryho, hraběte z Eglintonu, Johna Leslieho, vévody z Rothes a Johna Lindsaye, hraběte z Crawfordu a Lindsaye.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Coronation of the British monarch na anglické Wikipedii a List of British coronations na anglické Wikipedii.

  1. STRONG, Sir Roy. Coronation: A History of Kingship and the British Monarchy. 1. vyd. Londýn: HarperCollins, 2005. 556 s. Dostupné online. ISBN 978-0-00-716054-9. (anglicky) Zde str. 433. 
  2. STRONG, Sir Roy. Coronation: A History of Kingship and the British Monarchy. 1. vyd. Londýn: HarperCollins, 2005. 556 s. Dostupné online. ISBN 978-0-00-716054-9. (anglicky) Zde str. 442 až 444. 
  3. ROSE, Tessa. The Coronation Ceremony of the Kings and Queens of England and the Crown Jewels. 1. vyd. Londýn: HMSO, 1992. 140 s. Dostupné online. ISBN 978-0-11-701361-2. (anglicky) Zde str. 121. 
  4. a b c d Simon Kershaw. The Form and Order of Service that is to be performed and the Ceremonies that are to be observed in The Coronation of Her Majesty Queen Elizabeth II in the Abbey Church of St. Peter, Westminster, on Tuesday, the second day of June, 1953 [online]. Oremus, 2002 [cit. 2010-07-28]. Dostupné online. 
  5. KUTHAN, Jiří; ŠMIED, Miroslav. Korunovační řád českých králů. Praha: Togga, 2009. 436 s. ISBN 978-80-7308-266-6. Kapitola Původ a význam korunovačního řádu. Str. 300. 
  6. STRONG, Sir Roy. Coronation: A History of Kingship and the British Monarchy. 1. vyd. Londýn: HarperCollins, 2005. 556 s. Dostupné online. ISBN 978-0-00-716054-9. (anglicky) Zde str. 84.. 
  7. STRONG, Sir Roy. Coronation: A History of Kingship and the British Monarchy. 1. vyd. Londýn: HarperCollins, 2005. 556 s. Dostupné online. ISBN 978-0-00-716054-9. (anglicky) Zde str. 208. 
  8. THOMAS, Andrea, 2008. Sixteenth-Century Scotland: Essays in Honour of Michael Lynch. Redakce Goodare Julian. Netherlands: Brill. Dostupné online. ISBN 978-90-04-16825-1. Kapitola Coronation Ritual and Regalia, s. 43–68. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GOSLING, Lucinda, 2013. Royal Coronations. Oxford: Shire. Dostupné online. ISBN 978-0-74781-220-3. 
  • HILLIAM, David, 2001. Crown, Orb & Sceptre: The True Stories of English Coronations. Stroud: Sutton. Dostupné online. ISBN 978-0-75-092538-9. 
  • LE HARDY, William. The Coronation Book: the History and Meaning of the Ceremonies at the Crowning of the King and Queen. London: Hardy & Reckitt, 1937. 
  • English Coronation Records. Redakce Legg Leopold George Wickham. Westminster: A. Constable & Company, Limited, 1901. Dostupné online. 
  • RANGE, Matthias, 2012. Music and Ceremonial at British Coronations: From James I to Elizabeth II. London: Cambridge University Press. Dostupné online. ISBN 978-1-107-02344-4. 
  • ROSE, Tessa, 1992. The Coronation Ceremony of the Kings and Queens of England and the Crown Jewels. London: HMSO. Dostupné online. ISBN 978-0-11-701361-2. 
  • STRONG, Sir Roy, 2005. Coronation: A History of Kingship and the British Monarchy. London: HarperCollins. Dostupné online. ISBN 978-0-00-716054-9. 
  • THOMAS, Andrea, 2008. Sixteenth-Century Scotland: Essays in Honour of Michael Lynch. Redakce Goodare Julian. Netherlands: Brill. Dostupné online. ISBN 978-90-04-16825-1. Kapitola Coronation Ritual and Regalia, s. 43–68. 
  • WOOLLEY, Reginald Maxwell, 1915. Coronation Rites. London: Cambridge University Press. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]