Přeskočit na obsah

Komunikace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Podstatou termínu komunikace (latinsky communicatio) je „spojení“. V obsahovém typu lidského jednání jde o spojení dvou vědomí prostřednictvím sdělování (komunikace). Toto spojení mohou podporovat různé technické (distribuční) prostředky, média, které k tomu mohou využívat různé cesty. Podle řízení člověka pak může technika komunikovat sama mezi sebou. Distribuce hmotných produktů sdělování je prováděna dopravními prostředky, využívajícími pozemní a jiné dopravní cesty, kterým se proto také říká komunikace. Dopravní prostředky a jejich komunikace jsou užívány nejen pro produkty obsahového, ale také věcného jednání.[1]

Komunikace – obsahové jednání člověka (sdělování)

Zabývají se jím humanitní vědy vč. psychologie, teorie komunikace, teorie znaku, sociologie, antropologie ad.

Komunikace – technická podpora obsahové komunikace
Komunikace – dopravní podpora obsahové komunikace
  1. ŠMOK, Ján. Úvod do teorie sdělování. Praha: AMU, 1972. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]