Karel X.

Karel X.
král Francie a Navarry
Francouzský král Karel X. v korunovační róbě na obraze od Françoise Gérarda z roku 1825
Doba vlády	16. září 1824 – 2. srpen 1830
Korunovace	29. květen 1825, Remeš
Úplné jméno	Charles-Philippe de France
Tituly	Hrabě z Artois (1757-1824) Vévoda z Angoulême (1773-1790) atd.
Narození	9. říjen 1757 palác ve Versailles
Úmrtí	6. listopad 1836 (79) Nova Gorica, Rakouské císařství
Pohřben	Chrám Zvěstování Panny Marie, Nova Gorica - hora Kostanjevica
Předchůdce	Ludvík XVIII.
Nástupce	de facto Ludvík Filip Orleánský de jure Ludvík XIX.
Manželka	Marie Tereza Savojská
Potomci	Ludvík Antonín Sofie Karel Ferdinand
Rod	Kapetovci
Dynastie	Bourboni
Otec	Ludvík Ferdinand Bourbonský
Matka	Marie Josefa Saská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel X. (9. října 1757 Versailles – 6. listopadu 1836 Gorizia) byl francouzský král z rodu Bourbonů vládnoucí v letech 1824–1830.

Biografie

Původ, mládí

Karel se narodil jako pátý syn/šesté dítě z osmi potomků dauphina Ludvíka Ferdinanda, syna krále Ludvíka XV. a jeho druhé manželky Marie Josefy Saské. Mezi jeho nejvýznamnějšími sourozenci byli králové Ludvík XVI. (popravený za Velké francouzské revoluce) a Ludvík XVIII.

Karel, jenž nosil titul hraběte z Artois, byl na rozdíl od svých starších nerozhodných bratří sebevědomý, energický a aktivní, společenský, bystrý, charismatický a bouřlivého temperamentu; v mládí byl vyhlášeným sukničkářem. Jeho favoritkou byla Louise de Polastron (rozená d'Esparbès de Lussan) (1764–1804), jež byla švagrovou Yolandy de Polastron, přítelkyně královny Marie Antoinetty; Luisa byla Karlovou společnicí až do své smrti v době jeho pozdější emigrace. Karel se úzce se přátelil i se samotnou královnou, svou švagrovou, manželkou svého nejstaršího bratra Ludvíka; měli společné zájmy a záliby, hráli spolu např. amatérsky divadlo v Malém Trianonu. Podle dvorských klepů měl být i jejím milencem a dokonce otcem její nejstarší dcerky, to však není pravděpodobné; předpokládá se, že tyto klepy pustili do oběhu jeho političtí protivníci – Karel byl sveřepým odpůrcem republiky a vzrůstu moci třetího stavu, což ho činilo značně nepopulárním. Počátkem roku 1789 natolik ostře kritizoval revoluční Ústavodárné národní shromáždění, že Ludvík XVI. nazval mladšího bratra ironicky „větším royalistou, než sám král (plus royaliste que le roi)“; tato slova se stala známým rčením.

Manželství a potomci

V šestnácti letech 16. listopadu roku 1773 se oženil s o rok starší Marií Terezou Savojskou (1756–1805), princeznou sardinskou a piemontskou, třetí dcerou/pátým dítětem krále Viktora Amadea III. a Marie Antoinetty Bourbonské, španělské infantky (dcery španělského krále Filipa V. a Alžběty Farnese). Karlův starší bratr Ludvík Stanislav Xavier (pozdější král Ludvík XVIII.), se dva a půl roku předtím oženil se starší sestrou Marie Terezie, Marií Josefínou.

Z manželství Karla a Marie Terezie se narodily čtyři děti – dva synové a dvě dcery, poslední přímí potomci francouzských Bourbonů. Obě dcery zemřely již v dětství, Žofie jako třiapůlletá, Marie Tereza v šesti měsících věku:

• Ludvík Antonín, vévoda z Angoulême (6. srpna 1775 – 3. června 1844) ⚭ 1799 Marie Terezie Bourbonská (19. prosince 1778 – 19. října 1851), dcera Marie Antoinetty a Ludvíka XVI.
• Žofie z Artois (5. srpna 1776 – 5. prosince 1783)
• Karel Ferdinand Bourbonský, vévoda z Berry (24. ledna 1778 – 14. února 1820), zavražděn protimonarchistickým atentátníkem, ⚭ 1816 Marie Karolína Neapolsko-Sicilská (5. listopadu 1798 – 17. dubna 1870)
• Marie Tereza z Artois (6. ledna 1783 – 22. června 1783)

Manželé k sobě nechovali valné náklonnosti. Po narození poslední dcery se Karel se svou ženou, jež patřila k nejneoblíbenějším osobám francouzského dvora, rozešel.

Velká francouzská revoluce a emigrace

Za Velké francouzské revoluce, po pádu Bastily (14. července roku 1789) mu jeho bratr Ludvík XVI. přikázal opustit Francii – jednak se obával o život svého u lidu nepopulárního bratra, a protože počítal s tím, že může zahynout i on sám a jeho rodina (což se skutečně stalo), doufal v zachování dynastie, neboť Karel měl dva syny. V neposlední řadě bylo důležité, aby Karel hledal pomoc u evropských panovnických domů proti revoluční Francii. Karel odešel do Německa, kde sbíral vojsko, poté se přesunul do Anglie, kde ho hostil britský král Jiří III. Od počátku francouzské revoluce patřil k hlavním představitelům emigrace, jež usilovala o návrat starých poměrů.

Panování

Po restauraci Bourbonů v roce 1814, kdy se vlády ujal jeho starší bratr Ludvík XVIII., byl hlavou nejkrajnější pravice (tzv. ultras), komplikující život samotnému králi. Na trůn usedl po Ludvíkově smrti (16. září 1824) a korunován byl 29. května následujícího roku v Remeši. Stal se tak posledním korunovaným francouzským panovníkem.

Po nástupu na trůn vedl Karel X. konzervativní politiku opírající se hlavně o klérus a roajalisty. Za jeho vlády bylo volební právo omezeno na šlechtu a bohaté, zavedena cenzura levicového tisku, dřívější aristokratická emigrace dostala miliardy franků odškodnění na výkup znárodněných pozemků; vzrostl význam katolické církve díky činnosti jezuitů, různých bratrstev, misií a poutníků, byl zaveden trest smrti za svatokrádež, zapovězeny přednášky liberálních profesorů atd.

To vše mělo za následek rychlý nárůst republikánské opozice. Situace se vyhrotila 25. a 26. července roku 1830, kdy Karel podepsal tzv. Ordonance ze Saint-Cloud (též Červencové ordonance) – soubor panovnických nařízení, která se týkala čtyř oblastí:

• zavedení cenzury a omezení svobody tisku
• rozpuštění poslanecké sněmovny
• úpravy volebního práva
• vyhlášení nových voleb ve dnech 6. a 18. září 1830

Červencová revoluce a Karlův pád

Jejich vyhlášení bylo bezprostřední příčinou tzv. Červencové revoluce: když Karel zrušil nově zvolený kabinet ministrů, zakázal svobodu tisku a policie začala ničit prorepublikánské tiskárny, vybuchla v Paříži revoluce. Opakovaly se prvky první revoluce v roce 1789: barikády, útok na radnici i její dobytí, vzkříšena byla Národní garda, v jejímž čele stanul stejně jako v roce 1789 generál La Fayette. Vojsko přešlo na stranu povstalců, k lidovému hnutí se přidali buržoazní politici, vznikla nová vláda. Král Karel nakonec byl nucen opustit zemi – prchl v ženském převleku do Anglie, když předtím abdikoval ve prospěch svého vnuka Jindřicha, který však již na trůn nenastoupil.

Druhá emigrace a smrt

Po Karlově emigraci vznikla ve Francii konstituční monarchie (nazývaná někdy jako Červencová monarchie). Byl posledním z hlavní linie Bourbonů na francouzském trůně, neboť panovníkem se po něm stal Ludvík Filip Orleánský (1830–1848) z mladší větve rodu, ne však jako král Francie, ale jako král Francouzů.

Karel po emigraci cestoval Evropou za podpory svých věrných. Po pobytu v Anglii se v zimě 1832–1833 na pozvání císaře Františka I. i s rodinou usadil na Pražském hradě, kde pak žili až do roku 1835. V září 1834 navštívil s doprovodem (jehož členem byl mimochodem také Joachim Barrande) severočeský zámek Sychrov, který patřil původem francouzskému rodu Rohanů. Krátce také pobýval na zámku v Buštěhradu, který patřil Habsburkům. Z pražského hradu nebylo do Buštěhradu daleko a zejména v létě byl pobyt na venkově zřejmě příjemnější, než v Praze. V roce 1835 se exilová královská rodina přesunula z Prahy do Teplic a nakonec do tehdy rakouské Gorice (Görz), kde se Karel X. nakazil cholerou a 6. listopadu 1836 zemřel. Pochován byl ve františkánském klášteře v Nové Gorici v dnešním Slovinsku.

Vícekrát bylo zvažováno přesunutí jeho ostatků do baziliky v Saint-Denis, místa posledního odpočinku francouzských králů, ale francouzská vláda se vždy postavila proti.

Vývod z předků

Ludvík Francouzský

Ludvík Francouzský

Marie Anna Bavorská

Ludvík XV.

Viktor Amadeus II.

Marie Adelaide Savojská

Anna Marie Orleánská

Ludvík Ferdinand Bourbonský

Rafael Leszczyński

Stanislav I. Leszczyński

Anna Leszczyńska

Marie Leszczyńská

Jan Karol Opaliński

Kateřina Opalinská

Zofia Czarnkowska

Karel X.

Jan Jiří III. Saský

August II. Silný

Anna Žofie Dánská

August III. Polský

Kristián Ernest z Brandenburg-Bayreuth

Kristýna Eberhardýna Hohenzollernská

Sofie Louisa Württemberská

Marie Josefa Saská

Leopold I.

Josef I. Habsburský

Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská

Marie Josefa Habsburská

Jan Fridrich Brunšvicko-Lüneburský

Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská

Benedikta Jindřiška Falcko-Simmernská

Odkazy

Literatura

• HARTMANN, Petr Claus, a kol. Francouzští králové a císaři v novověku : od Ludvíka XII. k Napoleonovi III. (1498-1870). Praha: Argo, 2005. 467 s. ISBN 80-7203-517-7. 
• LENDEROVÁ, Milena; HALATA, Martin. Jak strávit exil. Francouzský král Karel X. na Pražském hradě. Český časopis historický. 2022, roč. 120, čís. 1, s. 37–79. Dostupné online. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel X. Francouzský na Wikimedia Commons
• Seznam prací o Karlu X. v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• http://www.thepeerage.com/p10155.htm#i101542
• Genealogický strom v l'Encyclopédie de Diderot
• Genealogy.eu : potomci Jindřicha IV. Francouzského

Předchůdce: Ludvík XVIII.

král Francie a Navary 1824–1830

Nástupce: Ludvík XIX.

Předchůdce: -

Titulární král Francie a Navarry 1830–1836

Nástupce: Ludvík XIX.

Autoritní data

Biblio: 19d96f45-59e0-4109-921a-7c16621796ca NKC: xx0005111 BIBSYS: 98001844 BNE: XX5146236 BNF: cb12175467n (data) CANTIC: 981058614934106706 CiNii: DA15328051 GND: 118776770 ICCU: AUFV000393 ISNI: 0000 0001 2321 3496 LCCN: n84200136 NLA: 35134821 NLG: 151060 NLI: 987007259759805171 NLP: a0000001222613 NTA: 070397376 PLWABN: 9810631734405606 RKDartists: 439810 SELIBR: 212269 SUDOC: 027285693 TePapa: 67192 Trove: 837303 ULAN: 500122372 VcBA: 495/90009 VIAF: 96583780 WorldCat Entities: E39PBJvHcKDqhRjfpWwRHpvfv3

Portály: Francie | Historie | Lidé