Přeskočit na obsah

Křivka obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKřivka obecná
alternativní popis obrázku chybí
Samci
alternativní popis obrázku chybí
Samice
Hlas křivky obecné
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďpěnkavovití (Fringillidae)
Rodkřivka (Loxia)
Binomické jméno
Loxia curvirostra
Linné, 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
      hnízdiště
      celoroční výskyt
      zimoviště
      zatoulanci (závislost na sezóně nejasná)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Křivka obecná (Loxia curvirostra) je malý zpěvný pták z čeledi pěnkavovití.

U křivky obecné rozeznáváme asi 21 poddruhů.[2] V České republice se vyskytuje jeden – křivka obecná eurosibiřská (L. c. curvirostra).[3]

Loxia curvirostra
  • Délka těla: 17 cm
  • Rozpětí křídel: 28 cm
  • Hmotnost: 40 - 53 g

Křivka obecná je nápadný pták (mírně větší než vrabec) se silně stavěným tělem, nápadně krátkým ocasem a charakteristickým zakřiveným zobákem s překříženými špičkami (odtud název). Samec je cihlově červený s hnědými křídly a ocasem, šedým zobákem a hnědými končetinami. Samice je méně nápadná, nejčastěji olivově žlutozelená s křídly a ocasem stejně zbarvenými jako samec. Mladí ptáci se podobají samicím. Jsou olivově zelení s tmavohnědým žíháním. Ve střední Evropě bývá velice často zaměňována se vzácnější křivkou bělokřídlou (Loxia leucoptera), která má bílé pruhy na křídlech, a s křivkou velkou (Loxia pytyopsittacus), která má zase větší hlavu a mohutnější zobák.

Často se ozývá tvrdým „kip kip“, zpěv tvoří směs trylků a vrzavých a praskavých zvuků.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Jde o hojně rozšířeného pěvce žijícího v Evropě, Asii a Severní Americe. Současná populace je přitom odhadována na 15 000 000 jedinců, kteří žijí na ploše větší než 10 000 000 km2.[4]

Oblast hnízdění, početnost i doba výskytu ve střední Evropě se každoročně mění v závislosti na úrodě semen. Nepravidelné přesuny mívají charakter invazí. Často celá populace opustí oblast a na několik let osídlí invazivně jiné území.[5]

Výskyt v Česku

[editovat | editovat zdroj]

V České republice jde o běžného obyvatele jehličnatých lesů. Ročně v Česku hnízdí asi 30 000–100 000 párů a zimuje 30 000–120 000 jedinců.[6]

Mimo hnízdění žije křivka obecná obvykle v menších, rozvolněnějších hejnech. Je velice obratná, rychle přeskakuje z větve na větev, často visí i vzhůru nohama.

Je typickým semenožravcem, který požírá výhradně semena jehličnatých stromů, především smrků, modřínů a borovic. Ve městech bývá viděna na vysazovaných jedlovcích.

Hnízdění

[editovat | editovat zdroj]
Loxia curvirostra

Hnízdí po celý rok, nejčastěji v době od prosince do května, v závislosti na množství potravy jednou i dvakrát do roka. Dobře ukryté hnízdo si staví nejčastěji na smrcích ve výšce 4 až 5 m. Během března do něj klade 3–4 vejce o velikosti 22 × 16 mm, bílá s černými a hnědými skvrnami, jejichž inkubační doba trvá 14–16 dní. V chladném období samička opouští hnízdo jen zřídka a nechává se krmit samečkem. Rodiče mláďata krmí až do té doby, dokud jim neztvrdnou a nezakřiví zobáčky (14–20 dní).

Chov a kulturní význam

[editovat | editovat zdroj]

Křivka obecná byla v minulosti vítanou kořistí čižbářů. Od prehistorie po celý středověk a v novověku až do poloviny 19. století byla spolu s jinými pěnkavovitými ptáky běžně chytána jako zdroj potravy. Od nepaměti až do 40. let 20. století byla oblíbeným a rozšířeným klecním ptákem, zejména v horských oblastech. Například v pověrách jizerskohorských horalů voda, ve které se křivka vykoupala, platila za léčivou. Pověrčiví horalé věřili, že křivka chrání dům před bleskem nebo má schopnost „vytáhnout“ z nemocného horečku.[7]
Také v současnosti jsou chováni a dále rozmnožováni jedinci v přímé péči člověka pocházející z registrovaných chovů (v souladu s platným zákonem na ochranu přírody a krajiny). Takový chov je cenným zdrojem poučení a informací o bionomii druhu. V zajetí se objevují vedle přírodně zbarvených ptáků i některé barevné mutace.[8]

V horských oblastech křivky s oblibou vyzobávají vápennou omítku ze zdí chalup. Škody však patrně nejsou významné.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Common Crossbill na anglické Wikipedii a Krzyżodziób świerkowy na polské Wikipedii.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. Křivka obecná In: BioLib.cz [online]. ©1999–2017 [cit. 10. 10. 2017]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxon/id9014/
  3. Křivka obecná eurosibiřská. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2017 [cit. 10. 10. 2017]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id418483/
  4. Loxia curvirostra. In: The IUCN Red List of Threatened Species [online]. 2017 [cit. 10. 10. 2017]. ISSN 2307-8235. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20170929160827/http://www.iucnredlist.org/details/22720646/0
  5. HUDEC, K. Fauna ČSSR. Díl III/2. Praha: Academia, 1983.
  6. DUNGEL, J. a HUDEC, K. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2
  7. NEVRLÝ, Miloslav. Kniha o Jizerských horách. 4. vyd., ve Vestri 1. vyd. Liberec: Vestri, 2007. ISBN 978-80-903029-6-9.
  8. Mutationen Kreuzschnabel. In: Kreuzschnäbel [online]. ©2007 [cit. 10. 10. 2017]. Dostupné z: http://www.kreuzschnäbel.de/content_output.php?&content_key=63185679434a68e5856ddc43482457eb4c70a6 Archivováno 21. 11. 2016 na Wayback Machine.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]