Josef Velda
| Josef Velda | |
|---|---|
| Narození | 10. září 1930 Debř |
| Úmrtí | 21. listopadu 1994 (ve věku 64 let) Praha |
| Alma mater | Akademie múzických umění v Praze |
| Děti | Martin Velda a Apolena Veldová |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Velda (10. září 1930 Debř nad Jizerou – 21. listopadu 1994 v Praze) byl český herec.
Herecká kariéra
[editovat | editovat zdroj]S divadlem začínal nejprve jako ochotník ve Smiřicích. Po studiu na gymnáziu v Hradci Králové absolvoval herectví na pražské DAMU, které dokončil v roce 1953. Své první angažmá získal v mosteckém Divadle pracujících, kde působil v letech 1953–1955 a 1957–1961. Zde vytvořil řadu velkých rolí. V roce 1961 byl angažován do pražského Národního divadla, nejprve jako člen pomocného uměleckého souboru a od roku 1963 až do svého odchodu do důchodu v roce 1992 jakožto řádný člen činoherního souboru.
Ačkoliv se jednalo o herce s velmi jemným a vřelým hlasovým projevem na scéně Národního divadla i v československém filmu obvykle vytvářel spíše vedlejší, drobné a epizodní role. Jeho dobré hlasové dispozice však velice dobře využil zejména Československý rozhlas, kde účinkoval v řadě významných rozhlasových her. V Československé televizi si také zahrál zejména v televizních inscenacích.
Jeho děti dcera Apolena Veldová i syn Martin Velda se také stali herci.
Práce pro rozhlas
[editovat | editovat zdroj]
- 1978 Voltaireː Candide, četli Ladislav Trojan, Gabriela Vránová, Marie Drahokoupilová (komorná Paqueta), Josef Chvalina, Josef Velda, Milan Neděla a Miloš Hlavica, překladː Radovan Krátký, režie: Vladimír Tomeš
- 1990 Jiří Robert Pick: Anekdoty Franci Roubíčka, tragikomedie o muži, který nedokázal neříct anekdotu. Hudba Vladimír Truc. Dramaturg Dušan Všelicha. Režie Josef Červinka. Účinkují: Tomáš Töpfer, Růžena Merunková, Barbora Kodetová, Marie Marešová, Miloš Hlavica, Jiří Lábus, Zdeněk Ornest, Josef Velda, Oldřich Vízner, Martin Velda, Simona Stašová a Jaroslava Kretschmerová. Natočeno v roce 1990.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Jiří Robert Pick: Anekdoty Franci Roubíčka. Dvojka [online]. 2021-01-09 [cit. 2021-01-09]. Dostupné online.
