John Peckham
Jeho arcibiskupská Milost John Peckham, OFM | |
---|---|
Arcibiskup z Cantenbury profesor | |
Náhrobek Johna Peckhama v cantenburské katedrále | |
Církev | římskokatolická |
Předchůdce | Robert Burnell |
Nástupce | Robert Winchelsey |
Svěcení | |
Biskupské svěcení | 25. ledna 1279 |
Osobní údaje | |
Datum narození | 1220? |
Místo narození | Sussex |
Datum úmrtí | 1292 |
Místo úmrtí | Mortlake, Velký Londýn |
Místo pohřbení | Canterburská katedrála |
Povolání | katolický kněz, teolog, filozof a spisovatel |
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
John Peckham (nebo Johan Pecham), (1220 nebo 1225 – 8. prosince 1292) byl františkánský profesor univerzit v Paříži a v Oxfordu, známý také jako doctor ingeniosus (nadaný, obdařený, hlubokomyslný učitel), teolog, matematik, básník, arcibiskup z Canterbury, oponent svatého Tomáše Akvinského a představitel tzv. "středověkého augustinismu".
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Sussexu kolem roku 1225. Peckham realizuje svá studia v Oxfordu pod vedením Adama Marshe, který ho přivedl do františkánského řádu. Následně byl žákem svatého Bonaventury v Paříži, kde kolem roku 1270 začal svojí profesorskou činnost. V letech 1271 – 1275 působil jako mistr na Univerzitě v Oxfordu, jako nástupce františkánského magistra Thomase Bungaye. Na univerzitě zavede techniku disputace uplatňovanou v Paříži, tzv. disputationes de quodlibet. V roce 1276 byl zvolen 9. provinciálním ministrem Řádu menších bratří v Anglii. Papež Mikuláš III. ho jmenoval v roce 1279 arcibiskupem a anglickým primasem v Canterbury. Na arcibiskupském stolci zůstal až do své smrti 8. prosince 1292.
Patří k oponentům svatého Tomáše Akvinského a je považován za představitele tradičního filosoficko-teologického pojetí světa, obvykle označovaného jako “středověký augustinismus”.[1]
Mezi jeho díla patří také Expositio super Regulam Fratrum Minorum, které bylo donedávna připisováno svatému Bonaventurovi.[2]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Perspectiva communis[3]
- Collectarium Bibliae
- Registrum epistolarum[4]
- Tractatus de paupertate[5]
- Divinarum Sententiarum Librorum Biblie[6]
- Summa de esse et essentia
- Quaestiones disputatae
- Quodlibeta[7]
- Tractatus contra Kilwardby
- Expositio super Regulam Fratrum Minorum
- Tractatus de anima[8]
- Canticum pauperis
- De aeternitate mundi[9]
- Defensio fratrum mendicantium
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ PIEPER, J. Scholastika: osobnosti a náměty středověké filosofie. Praha: Vyšehrad, 1993. 94 s. ISBN 80-7021-131-8.
- ↑ MARTÍNEZ RUIZ, C. M. [ed]. Comentarios franciscanos al Padrenuestro. Salamanca: Sígueme, 2002. 43 s. ISBN 978-84-301-1450-4.
- ↑ LINDBERG, David C. John Pecham and the Science of Optics: Perspectiva Communis. [s.l.]: University of Wisconsin Press, 1970. Dostupné online. ISBN 978-0-299-05730-5.
- ↑ Google Books: Registrum Johannis Pecham Archiepiscopi Cantuariensis. [s.l.]: Google Books Dostupné online.
- ↑ Google Books: Tractatus Tres de Paupertate. [s.l.]: Google Books Dostupné online.
- ↑ Douie "Archbishops Pecham's Sermons and Collations" Studies in Medieval History p. 270
- ↑ Google Books: Johannis de Pecham Quodlibet Romanum. [s.l.]: Google Books, 1938. Dostupné online.
- ↑ Google Books: Tractatus de Anima Ioannis Pecham. [s.l.]: Google Books, 1948. Dostupné online.
- ↑ Google Books: Questions Concerning the Eternity of the World. [s.l.]: Google Books, 1993. Dostupné online. ISBN 978-0-8232-1488-4.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu John Peckham na Wikimedia Commons