Ján Palárik
| Ján Palárik | |
|---|---|
 | |
| Narození | 27. dubna 1822 Raková |
| Úmrtí | 7. prosince 1870 (ve věku 48 let) Majcichov |
| Pseudonym | Beskydov |
| Povolání | spisovatel, katolický kněz a publicista |
| Témata | literatura, teologie a publicistika |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ján Palárik (27. duben 1822 Raková – 7. prosinec 1870 Majcichov u Trnavy) byl slovenský katolický kněz, spisovatel-dramatik, publicista, překladatel a národní buditel. Patřil vedle Jána Chalupky k nejznámějším slovenským dramatikům 19. století.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]Jeho otec Šimon Palárik († 4. března 1841) byl místní učitel a varhaník. Matka Anna byla rozená Pastorková. Ján Palárik měl sedm sourozenů, dospělosti se vsak dožili jen jeho dva bratři a dvě jeho sestry.[2] Počáteční vzdělání, i hudební, dostal od rodičů. Gymnázium studoval v Prešově a Kecskemétu, teologii pak studoval v Ostřihomi, Bratislavě a Trnavě. Spolu s Jozefem Viktorinem, Martinem Hattalou a hrabětem Rudolfem Nyárim zde vytvořili kroužek národně uvědomělých, pokrokově a racionalisticky orientovaných seminaristů.
Po vysvěcení působil ve Starém Tekově, Vindšachte (dnes Štiavnické Bane) a Banské Štiavnici. V letech 1852-1862 působil na německé faře v Pešti. V šedesátých letech 19. století se začal věnoval politické publicistice, přispíval zejména do časopisu Priateľ školy a literatúry a Slovenských novín. Významným způsobem zasáhl do dobových jazykových sporů týkajících se podoby spisovného slovenského jazyka – ve svých článcích hájil tzv. štúrovskou slovenštinu.
Spoluzakládal Matici slovenskou, pro její potřeby pak posuzoval divadelní hry a byl také pořizovatelem čítanek a gramatiky pro katolické školy. V roce 1868 se účastnil založení nové politické strany – Novej školy slovenskej. Jejím cílem bylo spolu s uherskou levicí obnovit zákony z roku 1848 a učinit z rakouské reálné unie pouhou unii personální.
Své politické názory Palárik otevřeně prezentoval i v almanachu Lipa (1864), kde nabídl vlastní variantu řešení vztahů mezi slovanskými národy: necentralistickou, demokratickou a federalistickou reformu slovanské myšlenky s odmítnutím ruského absolutismu – čímž se polemicky vymezil zejména vůči rusofilské koncepci Jána Kollára.
Od roku 1862, na přímluvu hraběnky Esterházyové-Bezobrazovové, působil v Majcichově až do své smrti. Zemřel v důsledku žaludečních vředů. V Majcichově je i pohřben a v místním kulturním domě lze navštívit jeho pamětní místnost.[3]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]
Zpočátku byl činný zejména v periodikách; vydával časopis Cyrill a Method a za prosazování ekumenismu a demokratizačních reforem v církvi na jeho stránkách byl potrestán církevním vězením a přeložením do Pešti. Později redigoval Katolícke noviny pre dom a cirkev. Jeho literární dílo se skládá zejména z dramat, ale také z mnoha publicistických děl a několika učebnic (náboženství, čítanek, gramatik pro slovenské školy). Ve svých dílech vyjadřuje zejména opravdové vlastenectví a snahu o rozmach slovenského jazyka i kultury.
Pro jeho veselohry je typická komediální zápletka postavená na principu záměny postav, satirické zobrazení pokřivenosti společenského života i lidských charakterů a problematika národního odpadlictví. Všechny jeho hry byly inscenované u divadelních ochotníků a zaznamenaly velký úspěch. S odstupem času bývají hodnoceny jako příliš dobově determinované, přičemž se vyzdvihuje zejména jejich dokumentární hodnota – věrně popisují dobovou atmosféru, takže jsou důležitým přínosem pro pochopení epochy, v níž autor žil.
Byl i překladatelem, z němčiny překládal především Ch. Schmida (Spisy pre mládež, 1955–1856). Používal pseudonymy Beskydov, Ján Bezkydov či Paliarik Ján.[2]
Dějiny divadla a teatrologie
[editovat | editovat zdroj]Palárik spolu s Jonášem Záborským a Janem Chalupkou patřili k trojici nejvýznamnějších slovenské dramatiků 19. století.[4] Encyklopedie slovenských spisovatelů uvádí, že Palárikova veseloherní tvorba představuje v jasných barvách atmosféru ze závažného dějinného úseku národní aktivity, s dodatkem, že před Palárikem byl tento barvitý rozměr spojený s životním optimismem národní kultuře neznámý.[5] Dějiny slovenské literatury uvádějí, že Palárik dílem Inkognito uvedl na scénu lid jako „protiklad maloměstských odrodilců“ a dodávají, že postavy mají „kocourkovské vlastnosti“, jako například napodobování pánů či pletení maďarských, německých a francouzských slov.[6] Jak uvádí kulturolog Lukáš Perný Palárikovy hry překypují výsměchem mamonářství, pokrytectví, aristokratického povýšenictví nebo elitářství, lakomství, ale i násilného pomaďarčování. Jejich typickým znakem je komediální zápletka postavená na principu záměny postavy, společenská satira společenských vrstev.[4]
Palárik je také autorem studie, v níž popsal vlastní divadelní principy, čímž přispěl i do divadelní teorie, resp. teatrologie. „Důležitosti dramatické národní literatury“ vyšly v časopise Sokol.[7]
Filosofické a politické postoje
[editovat | editovat zdroj]Palárikovy sociální, politické, geopolitické, etické a filozofické názory obsahují myšlenku rovnoprávnosti mezi národy a optimisticky předpokládají federalizaci Uherska. Požaduje uznání národního jazyka jako prostředku národní osvěty. Národní jazyk považuje za integrální součást občanství (a s ním souvisí svoboda vyučování, svoboda tisku, národní osvěta a vzdělanost) a tvrdě kritizuje zaznávání národních práv.[8]
Lukáš Perný uvádí, že Palárik ve svých textech filozoficky pracuje s termínem svoboda, a to v etatistickém/komunitárním duchu (svobodná obec, svoboda jednotlivých kmenů, duch svobody; národní samostatnosti, samospráva a svoboda; samostatné svobodné státy slovanské atd.) a také s ideou rovnoprávnosti mezi národy.
Zastával také demokraticko-reformní zásahy do církve, což církev pobouřilo a uvrhla ho do církevního vězení a bez jeho souhlasu bylo zveřejněno prohlášení, ve kterém se zříká svých názorů.[4][9]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- Je po něm pojmenována obec Palárikovo
- od roku 2001 i Divadlo Jána Palárika v Trnavě
- Divadelní soubor J. Palárika[10]
- Palárikova Raková, festival ochotnických divadel[11]
Odkaz Jana Palárika připomínají i:
- Raková (kulturní dům[12], památná tabule na místě rodného domu[13], památní pokoj[14], pomník[15]),
- Starý Tekov (památník)[16],
- Hronské Kľačany (památník)[17],
- Štiavnické Bane (památné tabule pro kontext vydávání Cyrilla a Methoda a památná tabule na kostele svatého Josefa)[18],
- Hoste (památná tabule)[19],
- Abraham (památná tabule)[20],
- Opoj (památná tabule)[21];
- pamětní tabule v kostele sv. Terezie v Budapešti[22];
- busta, hrob[23] a památný pokoj[24] v Majcichově.
Bibliografie
[editovat | editovat zdroj]Publicistika
[editovat | editovat zdroj]- 1852 – Ohlas pravdy v záležitosti spisovné reči slovenské
- 1858 – Concordia (almanach vydaný ve spolupráci s J. Viktorínom)
- 1860 – Dôležitosť dramatickej národnej literatúry
Divadelní hry
[editovat | editovat zdroj]- 1858 – Inkognito (veselohra)
- 1860 – Drotár (veselohra)
- 1862 – Zmierenie alebo Dobrodružstvo pri obžinkoch (veselohra)
- 1871 – Dimitrij Samozvanec (tragédie)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Palárik na slovenské Wikipedii.
- ↑ http://zlatyfond.sme.sk/autor/1/Jan-Palarik
- ↑ a b Ján Palárik [online]. Kysucká knižnica v Čadci [cit. 2020-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-09-20.
- ↑ http://www.muzeum.sk/?obj=pamiatka&ix=pijpm
- ↑ a b c PERNÝ, Lukáš; SCHARZ, Jozef. Ján Palárik – 200 rokov od narodenia, život, dielo a filozofické postoje [online]. Matica slovenská, 2022-04-22 [cit. 2022-04-25]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ ROSENBAUM, Karol a kol. Encyklopédia slovenských spisovateľov. 2. zv. Bratislava: Obzor, 1984.
- ↑ PIŠÚT, M. a kol. Dejiny slovenskej literatúry. Bratislava: Obzor, 1984.
- ↑ SEDLÁK, Imrich. Dejiny slovenskej literatúry I. Martin: Matica slovenská, 2009.
- ↑ PERNÝ, Lukáš. Vyhĺbil základy pre modernú slovenskú drámu. Slovenské národné noviny [online]. 1. júna 2022 [cit. 2022-06-02]. Dostupné online.
- ↑ KRÁTKY, Matúš. Filozofia Jána Palárika [online]. 2020-08-21 [cit. 2022-04-25]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Divadelný Súbor Jána Palárika. www.facebook.com [online]. [cit. 2022-04-25]. Dostupné online.
- ↑ REDAKCIA. Palárikova Raková sa blíži: Na Kysuciach uvidíme 24 predstavení. www.mojekysuce.sk [online]. [cit. 2022-04-25]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Obec Raková - Kultúrny dom Jána Palárika. www.rakova.sk [online]. [cit. 2022-04-25]. Dostupné online.
- ↑ SPRAVCA1. Rodný dom Jána Palárika v Rakovej. www.regionkysuce.sk [online]. [cit. 2022-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-23. (slovensky)
- ↑ Pamätná izba Jána Palárika Majcichov | Portál cestovného ruchu mesta Trnava. www.vitajtevtrnave.sk [online]. [cit. 2022-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-27.
- ↑ pomnik jana palarika - Hledat Googlem. www.google.com [online]. [cit. 2022-04-25]. Dostupné online.
- ↑ Zaujímavé výročie. www.starytekov.sk [online]. [cit. 2022-04-25]. Dostupné online.
- ↑ Články Hronské Kľačany. www.hronskeklacany.sk [online]. [cit. 2022-04-25]. Dostupné online.
- ↑ A.S, Petit Press. Odhalili pamätnú tabuľu Palárikovi. myziar.sme.sk [online]. [cit. 2022-04-25]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Z našich vystúpení. www.starytekov.sk [online]. [cit. 2022-04-25]. Dostupné online.
- ↑ TK KBS. m.tkkbs.sk [online]. [cit. 2022-04-25]. Dostupné online.
- ↑ Ján Palárik - životnými cestami Jána Palárika. www.janpalarik.sk [online]. [cit. 2022-04-25]. Dostupné online.
- ↑ Slovenské pamätné miesta v Maďarsku. www.oslovma.hu [online]. [cit. 2022-04-25]. Dostupné online.
- ↑ S.R.O, GoSlovakia. NKP Hrob Jána Palárika - Majcichov. goslovakia.sk [online]. [cit. 2022-04-25]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Pamätná izba J. Palárika - Oficiální stránky obce Majcichov. www.majcichov.sk [online]. [cit. 2022-04-25]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ČAVOJSKÝ, Ladislav. O pôvodnosti Palárikovho dramatického diela. Slovenské divadlo. 1955, roč. 3, č. 3, s. 233–244.
- ČAVOJSKÝ, Ladislav. Nepochopený Palárik. Slovenské divadlo. 1960, roč. 8, č. 1, s. 239–244.
- ČEPAN, Oskár. J. Palárik a poučenie zo slovenského liberalizmu. Slovenská literatúra. 1956, roč. 3, č. 3, s. 322–329.
- GAŠPARÍK, Mikuláš. Zápas o demokratizáciu slovenskej literatúry v šesťdesiatych rokoch 19. storočia. Slovenská literatúra. 1961, roč. 7, č. 3, s. 265–277.
- KRÁTKY, Matúš. Politická filozofia Jána Palárika pri formovaní Novej školy slovenskej. In: Matica slovenská [online]. 21 augusta 2020 [cit. 4. 12. 2024]. Dostupné z: https://matica.sk/filozofia-jana-palarika/
- Palárik. In: Ottův slovník naučný. Sv. 19, s. 87.
- PERNÝ, Lukáš. Vyhĺbil základy pre modernú slovenskú drámu. Slovenské národné noviny [online]. 1. júna 2022 [cit. 2022]. Dostupné z: https://snn.sk/news/vyhlbil-zaklady-pre-modernu-slovensku-dramu/
- PERNÝ, Lukáš a SCHWARZ, Jozef. Ján Palárik – 200 rokov od narodenia, život, dielo a filozofické postoje. In: Matica slovenská [online]. 25. 1. 2023 [cit. 4. 12. 2024]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/367392115_Jan_Palarik_-_200_rokov_od_narodenia_zivot_dielo_a_filozoficke_postoje
- VAVROVIČ, Jozef. Ján Palárik, jeho ekumenizmus a panslavizmus. Martin: Matica slovenská, 1993.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ján Palárik na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Palárik v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ján Palárik
- Sobrané dramatické spisy Jána Palárika (Beskydova), 1. sväzok - dostupné v Digitální knihovně UKB
- Sobrané dramatické spisy Jána Palárika (Beskydova), 2. sväzok – dostupné v Digitální knihovně UKB
