Ivan Blatný
| Ivan Blatný | |
|---|---|
| Rodné jméno | Ivan Lev Blatný |
| Narození | 21. prosince 1919 Brno  Československo |
| Úmrtí | 5. srpna 1990 (ve věku 70 let) Colchester  Spojené království |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Brně (49°10′14″ s. š., 16°35′39″ v. d.) |
| Povolání | překladatel, básník a esperantista |
| Alma mater | Masarykova univerzita |
| Témata | literární tvorba, poezie, překlad a esperanto |
| Ocenění | Čestné občanství města Brna (2005) Medaile Za zásluhy _BAR.svg){kind=small} I. stupeň in memoriam (1997) |
| Politická příslušnost | Komunistická strana Československa |
| Rodiče | Lev Blatný, Zdeňka Klíčníková |
| Příbuzní | Vojtěch Blatný (děda) Josef Blatný (strýc) Pavel Blatný (bratranec) |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
.jpg)
Ivan Blatný (21. prosince 1919 Brno[1] – 5. srpna 1990 Colchester, Spojené království) byl moravský básník, člen Skupiny 42, překladatel a esperantista.
Život
[editovat | editovat zdroj]Byl synem moravského literáta Lva Blatného a Zdeňky roz. Klíčníkové. S rodiči poměrně hodně cestoval. Jeho otec však roku 1930 zemřel (Ivanu Blatnému bylo tehdy pouze 11 let) a po necelých třech letech mu zemřela i matka. Poté se o něj starali prarodiče z matčiny strany Anna Klíčníková (roz. Malá) a Arnold Klíčník. Literárním patronem mu byl Vítězslav Nezval.
Mládí a období 2. světové války
[editovat | editovat zdroj]V roce 1928 se zúčastnil literární soutěže v Lidových novinách. Vystudoval gymnázium a přestože studoval s obtížemi, byl redaktorem Studentského časopisu, kde získal 1. místo v soutěži o báseň roku. Brzy po dokončení gymnázia začal studovat Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně obor čeština-němčina (ještě ovládal esperanto). V roce 1935 zdědil po smrti svého dědečka Arnolda Klíčníka zavedený optický závod v Solniční ulici, který ho živil až do jeho odchodu do exilu. V této době také přispíval do několika literárních časopisů. Svou prvotinu, básnickou sbírku Paní Jitřenka, vydal v roce 1940. O rok později vydal sbírku Melancholické procházky, která zvítězila v celonárodní soutěži. V letech 1944–1945 byl členem Moravského kola spisovatelů.
Odchod do exilu
[editovat | editovat zdroj]Po osvobození vstoupil do KSČ. Roku 1948 byl vyslán místo Jana Čepa, který byl komunistickým vedením pokládán za nespolehlivého, jako člen tříčlenné oficiální delegace Syndikátu československých spisovatelů do Londýna, odkud se již nevrátil – v BBC oznámil, že se domů do Československa nevrátí. V českém vysílání londýnského rozhlasu promluvil o potlačování kultury a svobody tvorby v Československu. V Anglii požádal o politický azyl, poštou vrátil průkaz KSČ i Syndikátu československých spisovatelů. V Československu byl označen za zrádce, zbaven majetku a občanských práv a stal se zakázaným básníkem.
Nemoc
[editovat | editovat zdroj]Ivan Blatný život v exilu nesl velmi těžce, zhoršila se mu jeho psychická choroba, stihomam, obával se, že ho chce unést KGB. Život v emigraci byl pro něj obtížný, neuměl ani anglicky. Určitou dobu ale spolupracoval s BBC a Svobodnou Evropou – pořizoval překlady.
V roce 1954 byl trvale umístěn v psychiatrické léčebně (Claubury Hospital v Essexu, 1967 ústav v Ipswichi, 1984 Clacton-on-Sea, kde zemřel) s diagnózou paranoidní schizofrenie. Roku 1977 se seznámil se zdravotní sestrou Frances Meachamovou, která poslala jeho tvorbu do Kanady do nakladatelství '68 Publishers Josefa Škvoreckého a Zdeny Salivarové, kde vyšel výbor jeho tvorby pod jménem Stará bydliště. Vydání této sbírky Ivana Blatného velmi povzbudilo, začal pracovat na další sbírce (Pomocná škola Bixley).
V roce 1990 poslal Václavu Havlovi děkovný dopis.
Zemřel na rozedmu plic, jeho popel byl v roce 1991 převezen do Brna, kde byl pohřben na Ústředním hřbitově [sk. 25e, hrob 2] společně se svým otcem na pietním pohřebišti. Skutečný hrob jeho otce Lva Blatného se však nachází několik desítek metrů odtud, v rodinné hrobce Arnolda Klíčníka.
12. července 1994 byla na domě Obilní trh 4 odhalena pamětní deska, připomínající, že právě v tomto domě ve třetím podlaží žil básník Ivan Blatný v rodině svého strýce Arnolda Klíčníka.
Dne 10. září 2020 byla za účasti představitelů města a českého velvyslance ve Velké Británii Libora Sečky po Ivanu Blatném slavnostně pojmenována jedna z ulic v Ipswichi. Jedná se o ulici v místech, kde se nacházel psychiatrický ústav, v němž český básník strávil devět let svého života. Ivan Blatný se tak stal po Bedřichu Smetanovi, Janu Palachovi, Václavu Hollarovi a Janu Husovi pátým Čechem, po němž je pojmenovaná některá z ulic ve Spojeném království.[2]
Literární dílo
[editovat | editovat zdroj]Poezie
[editovat | editovat zdroj]- Paní Jitřenka – 1940
- Melancholické procházky – 1941
- Tento večer – 1945
- Hledání přítomného času – 1947
- Stará bydliště – 1979 vydalo nakladatelství Sixty-Eight Publishers v Torontu; v Česku v r. 1992; výbor z díla psaného po r. 1948
- Pomocná škola Bixley – samizdat 1982, se změnami v Torontu 1987, oficiálně Česku v r. 1994
- Jde pražské dítě domů z bia... – 2017, básně z pozůstalosti psané v letech 1982–1990 vydalo Druhé město v r. 2017
Próza
[editovat | editovat zdroj]- Hra na povídku – společně s J. Ortenem
- Druhá hra na povídku – společně s J. Ortenem
Pro děti
[editovat | editovat zdroj]Dále se zachovalo velké množství nezpracovaných rukopisů.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matrika 17015, sn. 268 [online]. MZA [cit. 2022-12-15]. Dostupné online.
- ↑ V Británii pojmenovali ulici po básníkovi Ivanu Blatném. Do Anglie uprchl po komunistickém puči [online]. Praha: Česká televize, ČT 24, 2020-09-10 [cit. 2020-09-11]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.
- Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 53.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 104.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi–Bog. Praha: Libri, 2006. 478–585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 543–544.
- REINER, Martin. Básník. Román o Ivanu Blatném. 1. vyd. 2014. Praha: Torst. 600 S. ISBN 978-80-7215-472-2.
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Seznam českých spisovatelů
- Česká literatura v letech 1900–1945
- Česká literatura v letech 1945–1990
- Skupina 42
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Blatný na Wikimedia Commons 
Osoba Ivan Blatný ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Blatný
- Ivan Blatný v Encyklopedii dějin města Brna
- Ivan Blatný ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Ivan Blatný – podrobné materiály na webu Martina Reinera
- Ukázky z literárního díla Archivováno 15. 7. 2007 na Wayback Machine.
- Plachý český Rimbaud psal hlavně v léčebně, Brněnský deník 8. 9. 2010
- Zvukový archivní záznam rozhlasového nekrologu, který Ivanu Blatnému věnoval Karel Kyncl (6. 8. 1990)
- Čeští básníci
- Čeští spisovatelé knížek pro děti
- Čeští exiloví spisovatelé
- Čeští esperantisté
- Čeští emigranti a exulanti
- Osobnosti Moravy
- Skupina 42
- Nositelé medaile Za zásluhy (Česko)
- Osobnosti na českých poštovních známkách
- Čestní občané města Brna
- Lidé se schizofrenií
- Narození 21. prosince
- Narození v roce 1919
- Narození v Brně
- Úmrtí 5. srpna
- Úmrtí v roce 1990
- Úmrtí v Colchesteru
- Pohřbení na Ústředním hřbitově v Brně
- Čeští umělci v zahraničí