Interkosmos

Interkosmos
	Logo
Základní popis
Stát	Sovětský svaz a Rusko
Organizace	Sovětský kosmický program a Roskosmos
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interkosmos je název pro kosmický program socialistických států probíhající v letech 1967–1990. Jejím cílem byl výzkum a mírové využití kosmického prostoru. Zároveň to byla protiváha západoevropských programů tohoto zaměření.

Interkosmosu se účastnily státy jako Indie a Sýrie, a dokonce i státy jako Velká Británie, Francie a Rakousko, přestože se jednalo o kapitalistické státy.

Vznik a zánik organizace

Nejprve v říjnu a poté 15. až 20. listopadu 1965 se v Moskvě sešli zástupci všech pozvaných zemí k podpisu dokumentu o spolupráci. Sověti nabídli zdarma svou raketovou a kosmickou techniku. Českou delegaci vedl akademik Jaroslav Kožešník, od roku 1966 místopředseda ČSAV. O dva roky později byl přijat „Program společných prací v oblasti výzkumu a využití kosmického prostoru s mírovými cíli“ (Программа по совместным работам в области исследования и использования космического пространства в мирных целях) dohodnutý 13. dubna 1967 v Moskvě. Název Interkosmos byl schválený až v roce 1970 na poradě národních koordinačních orgánů. Tehdy byla dohodnuta i pravidla spolupráce. Zúčastněné země byly Bulharsko, ČSSR, Kuba, Maďarsko, Mongolsko, NDR, Polsko, Rumunsko, SSSR a od roku 1979 i Vietnamská socialistická republika.

Název Interkosmos byl používán i pro označení vědeckých družic vypouštěných v rámci programu.

Organizace Interkosmos se rozpadla koncem roku 1990 v důsledku politických změn (rozpad východního bloku) v Evropě.

Činnost

Úloha organizace patřila hlavně do oblasti kosmické fyziky. Další pracovní skupiny byly sestaveny pro kosmickou meteorologii, kosmické spoje, kosmické lékařství a biologii. Pátá skupina byla vytvořena v roce 1975 pro snímkování povrchu Země.^[1]

Kromě šestadvaceti družic řady Interkosmos^[2] byly vypouštěny i výzkumné výškové rakety Vertikal, které byly určeny pro atmosférický výzkum a dosahovaly výšky asi 500 km.

Podíl Československa

V rámci programu byly vypouštěny československé družice Magion (subdružice družic Interkosmos). Československé přístroje byly použity též na některých sovětských družicích Kosmos a sondách Prognoz a Vega.^[3] Do roku 1978 bylo 45 % experimentů na družicích Interkosmos československých, logickým důsledkem byl výběr Čechoslováka jako prvního z „interkosmonautů“.^[4]

Československo pro program vytvořilo pět pracovních skupin, rozhodující úlohu měl Astronomický ústav ČSAV, zejména RNDr. Boris Valníček, DrSc. Zapojil se i Geofyzikální ústav ČSAV z Prahy 4. Podíleli jsme se na programu např. přípravou experimentů Morava, Chlorella a Kyslík pro práci československého kosmonauta v Saljutu 6. Dr. Valníček dokázal do výroby potřebných přístrojů zapojit výzkumné ústavy sdělovací techniky a vakuové elektrotechniky.^[1]

Pilotované lety

Součástí programu Interkosmos byly i lety s mezinárodní posádkou. Začaly v roce 1978 společným letem sovětského a československého kosmonauta na palubě kosmické lodi Sojuz 28. Potom se na těchto letech postupně vystřídali kosmonauti všech tehdejších socialistických zemí sdružených v programu.

Země	Data letu	Letící kosmonaut	Záložník	Mise
Československo	2. března – 10. března 1978	Vladimír Remek	Oldřich Pelčák	Sojuz 28 na Saljut 6
Polsko	27. června – 5. července 1978	Mirosław Hermaszewski	Zenon Jankowski	Sojuz 30 na Saljut 6
NDR	26. srpna – 3. září 1978	Sigmund Jähn	Eberhard Köllner	Sojuz 31 na Saljut 6
Bulharsko	10. dubna – 12. dubna 1979	Georgi Ivanov	Alexandr Panajotov Alexandrov	Sojuz 33 na Saljut 6
Maďarsko	26. května – 3. června 1980	Bertalan Farkas	Bela Magyari	Sojuz 36 na Saljut 6
Vietnam Vietnam	23. července – 31. července 1980	Pham Tuan	Thanh Liem Bui	Sojuz 37 na Saljut 6
Kuba Kuba	18. září – 26. září 1980	Arnaldo Tamayo Mendez	Jose Lopez Falcon	Sojuz 38 na Saljut 6
Mongolsko	22. března – 30. března 1981	Džugderdemidin Gurragčá	Majdaržavyn Ganzorig	Sojuz 39 na Saljut 6
Rumunsko	14. května – 22. května 1981	Dumitru Prunariu	Dumitru Dediu	Sojuz 40 na Saljut 6
Bulharsko	7. června – 17. června 1988	Alexandr Panajotov Alexandrov	Krasimir Stojanov	Sojuz TM-5/Sojuz TM-4 na Mir

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Interkosmos na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-71-4. Kapitola Češi v kosmu, s. 241.
↑ HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Praha: [cit. 2008-11-08]. Kapitola Program Interkosmos. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-25.
↑ PACNER, Karel. Kosmonauti 20. století. 1. vyd. Praha: Albatros, 1986. S. 104.
↑ GRÜN, Marcel. Náš kosmonaut - a proč?. Letectví a kosmonautika. 1978, čís. 5. ISSN 0024-1156. {

Literatura

REMEK, Vladimír; RICHTER, Karel. Pod námi planeta Země. Praha: Naše vojsko, 1979.
LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Interkosmos na Wikimedia Commons
Článek na i-dnes

[Půlstoletí-1] PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-71-4. Kapitola Češi v kosmu, s. 241.

[2] HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Praha: [cit. 2008-11-08]. Kapitola Program Interkosmos. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-25.

[3] PACNER, Karel. Kosmonauti 20. století. 1. vyd. Praha: Albatros, 1986. S. 104.

[4] GRÜN, Marcel. Náš kosmonaut - a proč?. Letectví a kosmonautika. 1978, čís. 5. ISSN 0024-1156. {

[1]

[2]

[3]

[4]