IAI Kfir
Kfir | |
---|---|
United States Navy F-21A Kfir | |
Určení | záchytný stíhač/stíhací bombardér |
Výrobce | Israel Aircraft Industries |
První let | 4. června 1973[1] |
Zařazeno | 1976 |
Vyřazeno | Izrael (1996) |
Charakter | ve službě |
Uživatel | Izraelské letectvo United States Navy Kolumbie Srí Lanka |
Vyrobeno kusů | přes 220 |
Cena za kus | 4,5 mil USD |
Vyvinuto z typu | IAI Nešer |
Varianty | IAI Nammer |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
IAI Kfir (hebrejsky: כפיר, „lvíče“) je izraelský víceúčelový bojový letoun, určený pro každé počasí, vyráběný společností Israel Aircraft Industries. V podstatě jde o upravený drak letounu Dassault Mirage 5 s izraelským vybavením a v Izraeli vyráběnou verzí amerického motoru General Electric J79. Veřejnosti byl poprvé představen 14. dubna 1975 a v roce 1977 se objevil na aerosalonu v Paříži.[2]
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]Typ vznikl dalším vývojem letounu IAI Nešer, izraelské kopie typu Dassault Mirage 5. Od svého předchůdce se odlišoval zejména instalací motoru amerického původu General Electric J79 a nového palubního elektronického vybavení, licenčně vyráběných v Izraeli. To si vyžádalo změnu rozměrů trupu, který byl před a za kokpitem prodloužen aby pojmul nově instalovanou avioniku, a v oblasti motorového prostoru naopak zkrácen a rozšířen aby se přizpůsobil rozměrům nové pohonné jednotky. Zvětšeny byly i vstupy vzduchu do motoru a na hřbet trupu byl přidán dodatečný vstup vzduchu určeného k chlazení turbíny motoru. Dále došlo k zesílení podvozku a přestavbě palivového systému a kokpitu.[3] Vývojové práce byly zahájeny v dubnu 1969, zpočátku úpravou stroje Mirage IIIBJ č. 88, již dříve využitého v průběhu vývoje letounu Nešer, do kterého byl nově zabudován motor J79. Letoun v této nové konfiguraci poprvé vzlétl 4. června 1973.[1]:s.2 Vývoj typu byl koordinován generálem Benny Peledem, tehdejším velitelem Izraelského letectva.[3]
Služba
[editovat | editovat zdroj]Kfir začal přicházet do výzbroje jednotek Izraelského vojenského letectva v roce 1975, počínaje 101. perutí, která převzala první stroje 14. dubna.[1] Později typ obdržely i perutě čísel 109, 113, 144, 149 a 254, u nichž sloužil v roli záchytného stíhače i stíhacího bombardéru, ale z prvé role začal být brzy vytlačován nově zaváděnými americkými stroji F-15A/B Eagle. Bojového nasazení se typ dočkal především v době první libanonské války a podílel se i na hlídkování a ostraze izraelského vzdušného prostoru v době války v Zálivu. Z aktivní služby v Izraeli byl vyřazen v polovině 90. let 20. století.
Mimo služby v zemi původu se menší počty letounů dočkaly vývozu do Spojených států, Ekvádoru, Kolumbie a na Srí Lanku. Možnosti exportu typu byly omezeny závislostí na souhlasu americké vlády s ním, vzhledem k použití licenční pohonné jednotky a některého elektronického vybavení americké konstrukce.
Varianty
[editovat | editovat zdroj]- Kfir C.1
- Původní výrobní provedení. V průběhu výroby došlo k instalaci „kachních ploch“ malého rozpětí na vstupy vzduchy do motoru, tato modifikace pak byla označována jako „Kfir Canard“.[1]:s.2 Dvacet pět letounů tohoto provedení si pronajaly Spojené státy americké, které je pod označením F-21A používaly k nácviku vzdušného boje u výcvikových stíhacích jednotek námořnictva a později námořní pěchoty.
- Kfir C.2
- Aerodynamicky vylepšené provedení s tzv. „psím zubem“ na náběžné hraně křídel, aerodynamickými lištami na špici trupu a kachními plochami o zvětšeném rozpětí, zavedené v roce 1977 a představující hlavní výrobní variantu. Došlo u něj také k instalaci systému inerciální navigace. Pozdější vyrobené kusy nesly nový radar Elta EL/M-2001B, což vedlo k dalšímu prodloužení přídě o 80 cm.[3] Dva stroje této verze byly po odstranění hlavňové výzbroje modifikovány na fotoprůzkumné.[1]:s.15
- Kfir TC.2
- Dvoumístná cvičně-bojová varianta, která se dále odlišovala prodlouženou špičkou trupu klesající pod ostřejším úhlem pro zlepšení výhledu.
- Kfir C.7
- Letoun s výkonnější variantou motoru J79-GEJ1E, možností doplňování paliva za letu, novou avionikou a dvěma dodatečnými závěsníky výzbroje pod trupem, optimalizovaný pro roli stíhacího bombardéru. Verze vznikala začátkem 80. let přestavbou ze strojů varianty C.2.
- Kfir TC.7
- Dvoumístná cvičná varianta.
- Kfir C.9
- Nerealizovaná varianta pro Argentinu, poháněná motorem Atar 9K50. Projekt se později stal základem vývoje jihoafrického Atlas Cheetah.
- Kfir C.10
- Exportní varianta pro letectva Ekvádoru a Kolumbie.
- Kfir TC.10
- Dvoumístná varianta založená na modernizaci Kfiru TC.7.
- Kfir C.12
- Stíhací bombardér pro letectvo Kolumbie.
Uživatelé
[editovat | editovat zdroj]Současní
[editovat | editovat zdroj]Bývalí
[editovat | editovat zdroj]Specifikace
[editovat | editovat zdroj]Údaje platí pro variantu Kfir C.2[4]
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Osádka: 1
- Délka: 15,65 m
- Rozpětí: 8,22 m
- Výška: 4,55 m
- Nosná plocha :
- Plocha křídla: 34,80 m²
- Kachní plochy: 1,66 m²
- Hmotnost (prázdný): 7 285 kg
- Hmotnost (naložen): 10 415 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 14 670 kg
- Pohonná jednotka: 1 × proudový motor General Electric J79-J1E
- Suchý tah: 52,89 kN
- Tah s forsáží: 83,40 kN
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: 2 440 km/h ve výši 11 000 m
- Akční rádius: 768 km
- Dostup: 17 700 m
- Stoupavost: 233,3 m/s
Výzbroj
[editovat | editovat zdroj]- Kanony: 2 × 30mm kanon DEFA 553 vyráběný firmou Rafael; se 140 náboji na zbraň
- Max. náklad munice: 4 295 kg na sedmi závěsnících
- Pumy: Mk-82, GBU-13 a Griffin LGBs, TAL-1 a TAL-2 CBUs, BLU-107 Durandal, HOBOS.
- Raketomety na neřízené střely
- Řízené střely: AGM-45 Shrike ARMs; AGM-65 Maverick ASMs; protiletadlové AIM-9 Sidewinder, Shafrir, Python.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e DOR, Amos. Israel Aircraft Industries Kfir. Milano: AD Graphics, 2000. ISBN 88-87841-08-X. (anglicky)
- ↑ ČEJKA, Marek. Dějiny moderního Izraele. Praha: Grada Publishing, 2011. 351 s. ISBN 978-80-247-2910-7. S. 151.
- ↑ a b c PETZ, Daniel; ŠMÝRA, František. Kfir - lvíče z Izraele (2. část). Plastic Kits Revue. 1993, roč. III, čís. 16, s. 60–63.
- ↑ GUNSTON, Bill. Illustrated Guide to the Israeli Air Force. London: Salamander Books, 1982. ISBN 0-86101-140-6. Kapitola IAI Kfir, s. 138. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu IAI Kfir na Wikimedia Commons
- IAI Kfir na valka.cz
- (anglicky) Kamufláže letounu IAI Kfir Archivováno 23. 5. 2013 na Wayback Machine.