Přeskočit na obsah

Horní náměstí (Olomouc)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Horní náměstí
Letecký pohled na olomoucké Horní náměstí.
Letecký pohled na olomoucké Horní náměstí.
Umístění
StátČeskoČesko Česko
MěstoOlomouc
Část obceOlomouc
Poloha
Historie
Datum vznikupoč. 13. století
Starší názvyMasarykovo
Další údaje
Typnáměstí
PSČ779 00
Kód ulice328308
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horní náměstí je nejvýznamnější náměstí v Olomouci. Nachází se přímo v centru historického jádra města a je tak součástí olomoucké městské památkové rezervace.[1] Nachází se na něm mimo jiné sloup Nejsvětější Trojice, který je zapsán na seznamu památek UNESCO. Jeho dominantou je renesanční radnice s orlojem, náměstí je také místem konání řady společenských, kulturních a prodejních akcí (Dny evropského dědictví, vánoční trhy).

Horní náměstí je považováno za pomyslný střed a centrum celého města. Jeho plocha je necelé 2 hektary.[2] Náměstí vzniklo vysušením původní bažiny na začátku 13. století. První písemná zmínka je z roku 1261, kdy král Přemysl Otakar II. dal svolení k vybudování tržnice, na jejímž místě později vznikla radnice. V dobách středověku si zde bohatí měšťané a šlechtici budovali domy, díky čemuž význam náměstí rostl. V barokním období tam byl zbudován nejen sloup Nejsvětější Trojice s kaplí, ale i dvě cenné městské kašny (Caesarova, Herkulova).[2] V 1. polovině 19. století byla do západní fronty náměstí postavena budova městského divadla v empírovém stylu, vybudována Křížová studna (zrušena v roce 1904) a severní strana osázena lipovým stromořadím. Koncem 19. století byl u radnice vztyčen pomník císaře Františka Josefa I. a ve výklenku radniční stěny osazena kašna. Pomník byl zbořen v roce 1919.[2] V roce 1899 byla přes náměstí postavena tramvajová trať od hlavního nádraží na Novou ulici, která byla mimo náměstí přesunuta v roce 1954.[3] V této době byly odstraněny i stromy, jejich výsadba již nebyla obnovena.[4];

V době první republiky a těsně po druhé světové válce se náměstí jmenovalo Masarykovo, v letech 1955–1960 Stalinovo, do roku 1990 pak náměstí Míru.

Zatím poslední rekonstrukce náměstí proběhla v letech 19982001, kdy bylo náměstí předlážděno, osazeno novým mobiliářem (lavičky, osvětlení, koše), osazena nová Arionova kašna, před orlojem byl umístěn plastický model centra Olomouce. Tato rekonstrukce byla částí veřejnosti hodnocena s rozpaky, ale odborníci ji většinou přijali kladně.[5]

Horní náměstí je na jihovýchodě propojené s Dolním náměstím – druhým z hlavních náměstí v centru města. Ač se z názvů obou náměstí může zdát, že Horní náměstí je položené výše, opak je pravdou. Referenční bod Horního náměstí (Sloup Nejsvětější Trojice) leží v nadmořské výšce 217 m n. m., zatímco za referenční bod Dolního náměstí je považována Neptunova kašna, která leží v nadmořské výšce 220 m n. m. Do 50. let 20. století bylo Horní náměstí dopravně dostupné všemi linkami olomouckých tramvají.[3]

Významné památky

[editovat | editovat zdroj]

Fotografie

[editovat | editovat zdroj]
  1. Olomouc - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-02-15]. Dostupné online. 
  2. a b c ZATLOUKAL, Pavel; BLÁHA, Josef. Horní náměstí v Olomouci. Olomouc: Muzeum umění, 1995. Dostupné online. ISBN 80-85227-20-7. S. 15, 23, 32, 35. 
  3. a b DOPRAVNÍ PODNIK MĚSTA OLOMOUCE. Proč se tramvaje tak často potkávaly na Horním náměstí?. www.dpmo.cz [online]. [cit. 2023-10-16]. Dostupné online. 
  4. VRÁNOVÁ, Magda. Historik Tichák o stromech na Horním náměstí: Proč by se tam nemohly vrátit?. Olomoucký deník. 2019-02-06. Dostupné online [cit. 2024-02-15]. 
  5. Ocenění: Horní náměstí je NEJ stavbou Olomouce. Olomoucký deník [online]. 2009-02-08 [cit. 2018-05-04]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ZATLOUKAL, Pavel; BLÁHA, Josef, aj. Horní náměstí v Olomouci. Olomouc: Muzeum umění, 1995. 140 s. Dostupné online. ISBN 80-85227-20-7. 
  • SAMEK, Bohumil; DOLEJŠÍ, Kateřina. Umělecké památky Moravy a Slezska 3. díl (O/P). Praha: Academia, 2021. 620 s. ISBN 978-80-200-3122-8. S. 158–167. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]