Přeskočit na obsah

Giuseppe Sarti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Giuseppe Sarti
Základní informace
Narození1. prosince 1729
Faenza
Úmrtí28. července 1802 (ve věku 72 let) nebo 28. února 1802 (ve věku 72 let)
Berlín
Žánryopera, klasická hudba a duchovní hudba
Povoláníhudební skladatel, hudební pedagog, učitel, kapelník a ředitel
Nástrojepíšťalové varhany
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giuseppe Sarti, také Sardi, (pokřtěn 1. prosince 1729 Faenza28. července 1802 Berlín) byl italský hudební skladatel.

Hudební nadání projevoval od dětství. Již ve třinácti letech byl ve Faenze varhaníkem. K dalšímu studiu byl pozván do Bologni a stal se žákem Padre Martiniho. V roce 1752 se stal ředitelem divadla ve Faenze.

První operou, kterou uvedl na scénu byla v roce 1752 v rámci karnevalu v Pesaru opera, Il re pastore na libreto Pietra Metastasia (některými autory uváděná opera Pompeo in Armenia z roku 1744, je patrně dílem Giuseppe Scarlattiho). V roce 1753 odešel do Kodaně a v roce 1755 jej král Frederik V. jmenoval královským kapelníkem a ředitelem opery.

V roce 1765 odcestoval do Itálie, aby získal nové zpěváky, ale smrt krále Frederika učinila na čas konec jeho dánskému angažmá. V roce 1766 byl jmenován sbormistrem v Ospedale della Pietà v Benátkách. O tři roky později pobýval v Londýně, kde se živil vyučováním hudbě. V letech 1779–1784 působil jako maestro di cappella katedrály Narození Panny Marie v Miláně. To bylo nejplodnější období jeho života. Zkomponoval okolo dvaceti svých nejúspěšnějších oper, napsal mnoho duchovní hudby pro katedrálu a vedle toho vychoval řadu vynikajících hudebníků, mezi jinými např. Luigiho Cherubiniho.

V roce 1784 byl pozván carevnou Kateřinou II. do Petrohradu. Cestou do Petrohradu se zastavil ve Vídni kde jej císař Josef II. poctil mimořádnou přízní a kde se také seznámil s Wolfgangem Amadeem Mozartem. Mozart velmi dobře znal Sartiho dílo a velice si ho vážil. Důkazem je, že Sartiho árii z opery Fra i due litiganti il terzo gode použil v závěrečné scéně večeře v opeře Don Giovanni ("E viva i litiganti!") i ve svých variacích (K. 460). Komplikované finále prvního dějství Sartiho opery posloužilo také jako model pro finále posledního aktu Mozartovy Figarovy svatby.

Do Petrohradu přišel v roce 1785 a převzal řízení carské opery, pro kterou napsal řadu oper. V Petrohradě zkomponoval i mnoho duchovní hudby a v roce 1793 založil Ruskou hudební konzervatoř. Sarti setrval v Rusku až do roku 1801, kdy ho jeho podlomené zdraví donutilo k odjezdu. Zemřel v Berlíně krátce po svém návratu.

Titulní strana libreta opery Demofoonte.

Jevištní díla

[editovat | editovat zdroj]
  • Il re pastore (Pietro Metastasio, 1752 Pesaro, Teatro del Sole)
  • Vologeso (Apostolo Zeno, 1754 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Antigono (Pietro Metastasio, 1754 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Ciro riconosciuto (Pietro Metastasio, 1754 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Demofoonte (Pietro Metastasio, 1755 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Sesostri (Pietro Pariati, 1755 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Arianna e Teseo (Pietro Pariati, 1756 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Eremiten (Pietro Pariati, pasticcio, spoluautoři Baldassare Galuppi, C. Haugsteen a F. A. Uttini, Kodaň, Kongelige Teater)
  • Anagilda (Girolamo Gigli, 1758 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Armida abbandonata (Leopoldo de Villati, 1759 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Artaserse (Pietro Metastasio, 1760 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Astrea placata (Pietro Metastasio, 1760 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Andromaca (Apostolo Zeno, 1760 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Il Filindo (Pietro D'Averara, 1760 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Issipile (Pietro Metastasio, 1761 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Nitteti (Pietro Metastasio, 1761 Kodaň, Kongelige Teater; revize 1765 Benátky, Teatro San Benedetto)
  • Alessandro nell'Indie (Pietro Metastasio, 1761 Kodaň, Kongelige Teater)
  • La figlia ricuperata (Pastor Arcade Timido, 1762 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Semiramide (Pietro Metastasio, 1762 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Didone abbandonata (Pietro Metastasio, 1762 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Narciso (Apostolo Zeno, 1763 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Cesare in Egitto (Giacomo Francesco Bussani, 1763 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Il naufragio di Cipro (P. A. Zani, 1764 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Il gran Tamerlano (Agostino Piovene, 1764 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Ipermestra (Pietro Metastasio, 1766 Řím, Teatro Argentina)
  • La giardiniera brillante ( 1768 Řím, Teatro Valle)
  • L'Asile de l'amour (dramatická kantáta, libreto F. M. Chr. Deschamps podle Metastasia, 1769 Christiansborg, Dvorní divadlo)
  • La Double Méorise ou Varlille et Fanny (F. M. Chr. Deschamps, 1769 Christiansborg, Hoftheater)
  • Soliman den Anden (Ch. D. Biehl podle Favarta, 1770 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Le Bal (F. M. Chr. Deschamps, 1770 Christiansborg, Hoftheater)
  • Tronfølgen i Sidon (Bredal podle Metastasia, 1771 Kodaň, Kongelige Teater)
  • La clemenza di Tito (Pietro Metastasio, 1771 Padova, Teatro Obizzi)
  • Il tempio dell'eternità (Pietro Metastasio, 1772 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Deucalion og Pyrrha (C. A. Thielo/Bredal, 1772 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Aglae, eller Støtten (C. Fasting/A. G. Carstens, 1774 Christiansborg, Hoftheater)
  • Kierlighedsbrevene (Ch. D. Biehl, 1774 Christansborg, Hoftheater)
  • Farnace (Antonio Maria Lucchini, 1776 Benátky, Teatro San Samuele)
  • Le gelosie villane (Tommaso Grandi, 1776 Benátky, Teatro San Samuele)
  • Ifigenia (1777 Řím, Teatro Argentina)
  • Medonte, re di Epiro (Giovanni de Gamerra, 1777 Florencie, Teatro della Pergola)
  • Il militare bizzarro (T. Grandi, 1777 Benátky, Teatro San Samuele)
  • Scipione (E. Giunti, 1778 Mestre, Teatro di Casa Balbi)
  • I Contrattempi (Nunziato Porta, 1778 Benátky, Teatro San Samuele)
  • Adriano in Siria (Pietro Metastasio, 1778 Řím, Teatro Argentina)
  • Olimpiade (Pietro Metastasio, 1778 Florencie, Teatro della Pergola
  • L'ambizione delusa (1779 Řím, Teatro Capranica)
  • Achille in Sciro (Pietro Metastasio, 1759 Kodaň, Kongelige Teater)
  • Mitridate a Sinope (Apostolo Zeno, 1779 Florencie, Teatro degli Intrepidi)
  • Siroe (Pietro Metastasio, 1779 Turín, Teatro Regio)
  • Giulio Sabino (Pietro Giovannini, 1781 Benátky, Teatro San Benedetto)
  • Alessandro e Timoteo (G. della Torre Rezzonico, 1782 Parma, Dvorní divadlo)
  • Fra i due litiganti il terzo gode (podle Goldoniho, 1782 Milán, Teatro alla Scala)
  • Attalo, re di Bitinia (Antonio Salvi, 1782 Benátky, Teatro San Benedetto)
  • Idalide (Ferdinando Moretti, 1783 Milán, Teatro alla Scala)
  • Erifile (Giovanni de Gamerra, 1783 Pavia, Nuovo Teatro dei quattro cavalieri)
  • Il trionfo della pace (Cesare Olivieri, 1783 Mantova, Teatro ducale)
  • Gli amanti consolati (1784 Petrohrad)
  • I finti eredi (Giovanni Bertati, Petrohrad, Velké divadlo)
  • Armida e Rinaldo (Marco Coltellini, 1786 Petrohrad, Ermitáž)
  • Castore e Polluce (Ferdinando Moretti, 1786 Petrohrad, Ermitáž)
  • Zenoclea (Ferdinando Moretti, 1786 Petrohrad, neprovedeno)
  • Cleomene (Giovanni de Gamerra, 1788 Bologna, Teatro Zagnoni)
  • Načal'noe upravlenie Olega (Kateřina II. Veliká, spoluautoři Canobbio a V. A. Paškevič, 1760 Petrohrad, Ermitáž)
  • Il trionfo d'Atalanta (1791, Moskva, Kuskovo)
  • Andromeda (Ferdinando Moretti, 1798 Petrohrad)
  • Enea nel Lazio (Ferdinando Moretti, 1799 Petrohrad, Gatčina)
  • La Famille indienne en Angleterre (Marchese de Castelnau, 1799 Petrohrad, Velké divadlo)
  • Les Amours de Flore et de Zéphire, balet (P. de Chevalier, 1800 Petrohrad, Gatčina)
  • Gram og Signe (N. K. Bredal, pasticio)

Instrumentální hudba

[editovat | editovat zdroj]
  • Šest sonát pro flétnu a basso continuo
  • 13 sonát pro cembalo nebo varhany
  • Sinfonie s houslemi C-Dur
  • 4 sonáty pro cembalo a jiné nástroje

Vokální hudba

[editovat | editovat zdroj]
  • Oratorio russe dédié à Catherine II suivi de Hospodin pomyluj ny pour double chœur et orchestre
  • Te Deum laudamus
  • Gloria in excelsis
  • Si tranquilla in casto amore…, árie
  • Lob sei dem allerhöchsten Gott
  • Miserere in F-minor pro sbor a orchestr
  • Requiem pour la mort de Louis XVI

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Nikola Kalinová: Operní árie Giuseppe Sartiho v pražských fondech. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy. Praha 2014 (Dostupné zde.)
  • Giuseppe Sarti musicista faentino, Actes du Congrès international Sarti 1983 (éd. à Bologne en 1986).
  • Aloys Mooser: Annales de la musique et des musiciens et des musiciens en Russie au XVIIIéme siècle. 3 volumes, Editions Mont-Blanc, 1951.
  • Pasolini-Zanelli: G. Giuseppe Sarti musicista del secolo XVIII, Ed. Conti 1883.
  • Gracian Černušák: Dějiny evropské hudby; Panton, Praha, 1964, 3. vydání; 35-305-64; S. 179, 184, 223, 226

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]