Fritz Strassmann
| Fritz Strassmann | |
|---|---|
| Rodné jméno | Friedrich Wilhelm Straßmann |
| Narození | 22. února 1902 Boppard |
| Úmrtí | 22. dubna 1980 (ve věku 78 let) Mohuč |
| Bydliště | Německo |
| Alma mater | Univerzita Hannover |
| Povolání | chemik, vysokoškolský učitel, jaderný fyzik a odbojář |
| Zaměstnavatelé | Univerzita Johannese Gutenberga Kaiser-Wilhelm-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften Max Planck Institute for Chemistry |
| Ocenění | Cena Enrica Fermiho (1966) Spravedlivý mezi národy (1985) |
| Příbuzní | Otto Straßmann (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Fritz Strassmann (22. února 1902 Boppard – 22. dubna 1980 Mohuč) byl německý chemik. Spolu s Otto Hahnem na počátku roku 1939 identifikovali baryum pomocí bombardování uranu neutrony, což byl do té doby neznámý jev. Dnes je tento jev všeobecně znám pod pojmem jaderné štěpení.
Život
[editovat | editovat zdroj]Fritz Strassmann se narodil v Boppardu. Chemii se začal věnovat již na vysoké škole. Studoval na Technické univerzitě v Hannoveru, kde byl vynikajícím studentem, čemuž napovídá jeho doktorská práce, ve které se zabýval rozpustností jódu v oxidu uhličitém. Jako absolvent zůstal na akademické půdě, protože nezaměstnanost v oblasti chemického průmyslu byla vysoká.
V roce 1929 začal pracovat v Kaiser Wilhelm institutu pro chemii, která se nacházela v Berlíně.
Od roku 1929 až do roku 1945 pracoval v Chemickém ústavu císaře Wilhelma v Berlíně. Účastnil se zkoumání radioaktivních izotopů uranu a thoria. V roce 1938 podal chemický důkaz štěpení uranu při bombardování neutrony.
V roce 1933 vystoupil ze Společnosti německých lékáren, protože ty se staly součástí nacisty kontrolované veřejnoprávní korporace. Následně byl přidán na černou listinu. Fyzikové Otto Hahn a Lise Meitnerová našli pro Fritze práci v laboratoři, která sice byla za poloviční plat než měl u Společnosti německých lékáren, na druhou stranu se mohl podílet na objevu nesmírných rozměrů. Strassmann byl pro laboratoř obrovský přínos. Sám prohlásil: „Navzdory mé velké náklonnosti k chemii si cením své osobní svobody tak vysoko, že pro její zachování bych pracoval i jako dělník na stavbě.“ Během války společně se svou manželkou Marii Heckter Strassmann skryli židovského přítele ve svém bytě. Skrývali ho tam několik měsíců i navzdory trestu, který by celou jeho rodinu včetně tříletého syna čekal.
Díky zkušenostem, které během života Strassmann získal v analytické chemii, byl Otto Hahnem a Lise Meitnerovou zapojen do výzkumu produktů vznikajících při bombardování uranu neutrony.
V prosinci 1938, Hahn a Strassmann odeslali rukopisné hlášení časopisu Naturwissenschaften, kde popsali své objevy vzniklé během pokusů bombardování jader uranu. Současně hlásila tyto výsledky i Meitnerová, která unikla z Německa, kde se bála o svůj život, a usadila se ve Švédsku. Meitnerová a její synovec Otto Frisch interpretovali tyto výsledky pár měsíců po Hahnovi pod názvem Produkty jaderného štěpení.
V roce 1944, Hahn obdržel Nobelovu cenu za objev jaderného štěpení v oblasti chemie, kde mu značně dopomohl svými pokusy právě Fritz Strassmann. Někteří historici dokumentují, že Meitnerová by měla být prohlášena společně s Hahnem za objevitele jaderného štěpení a Nobelova cena jí měla být udělena rovněž.
Od roku 1946 působil jako profesor a ředitel Ústavu anorganické chemie v Mohuči, kde po odchodu do důchodu také zemřel.
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- 1960: Předání pečeti rodného města Boppard.
- 1966: Předání ceny Enrico Fermi Award od Komise pro atomovou energii americkým prezidentem Johnsonem.
- 1972: Jmenování čestným občanem města Mainz.
- 1985: Posmrtné ocenění Spravedlivý mezi národy.
- 2001: Na jeho počest Mezinárodní astronomická unie pojmenovala asteroid (19136) Strassmann.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fritz Strassmann na slovenské Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fritz Strassmann na Wikimedia Commons
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Fritz Krafft: Im Schatten der Sensation. Leben und Wirken von Fritz Straßmann. Verlag Chemie, Weinheim, 1981. ISBN 3-527-25818-3.
- Peter Brommer, Günter Herrmann: Fritz Straßmann (1902–1980). Mitentdecker der Kernspaltung. Inventar des Nachlasses und Kommentierung der Versuche zur Kernspaltung. Verlag der Landesarchivverwaltung Rheinland-Pfalz, Koblenz, Band 95, 2001. ISBN 3-931014-57-6.
- Günter Herrmann: Fritz Straßmann - Mitentdecker der Kernspaltung. In: Vierteljahreshefte für Kultur, Politik, Wirtschaft und Geschichte. 16. Jahrgang, Nr. 1, 1996, s. 29–33.
- Broschüre der GDCh: Historische Stätten der Wissenschaft. Lise Meitner, Otto Hahn und Fritz Straßmann. Mainz 2002.
- Fritz Krafft: Fritz Straßmann und der Aufbau der Mainzer Chemie. In: Michael Kißener, Friedrich Moll (Hrsg.): Ut omnes unum sint (Teil 3). Gründungsprofessoren der Chemie und Pharmazie. (Beiträge zur Geschichte der Universität Mainz,N.F.7, s. 13–68 ).Stuttgart: Franz Steiner 2009. ISBN 978-3-515-09302-6.
- Otto Hahn a Fritz Strassmann: Zur Folge nach der Entstehung des-Isotops 2.3 Tage des Elements 93 aus Uran G-151 (27. února 1942)
- Fritz Strassmann; Über die Beeinflussung der Sättigungsdampfkonzentration durch Anwesenheit komprimierter unidealer Gase (System I2 – CO2), (doktorská práce, TH Hannover 1929).
- Hermann Braune, Fritz Strassmann; Über die Löslichkeit von Jod in gasförmiger Kohlensäure. Zeitschrift für Physikalische Chemie. 1929, vol. 143A, no. 1, p. 225–243.
