Přeskočit na obsah

Edvard Rusjan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Edvard Rusjan
Narození6. června 1886
Terst
Úmrtí9. ledna 1911 (ve věku 24 let)
Bělehrad
Příčina úmrtíletecká nehoda
Místo pohřbeníBělehradský nový hřbitov
Povolánípilot, vynálezce a inženýr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edvard Rusjan (6. června 1886 Terst – 9. ledna 1911 u Bělehradu[1][2]) byl rakousko-uherský průkopník letectví italsko-slovinského původu a konstruktér letadel. Zahynul při letecké nehodě u Bělehradu.[1][3]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Edvard Rusjan se narodil v Terstu[1], tehdy hlavním přístavu Rakousko-Uherska (dnes v Itálii). Jeho oba rodiče pocházeli z regionu Gorice a Gradiška: jeho otec bednář Franc Rusjan byl Slovinec, matka Grazia Cabas, pocházela z Furlanska.[4] Rusjan své dětství a mládí strávil v Gorici, na předměstí Pristava.

Vyučil se bednářem a v mládí se stal profesionálním cyklistou, společně s bratrem Josipem (* 1884) navrhl vlastní jízdní kola. Byl také členem Sokola.

Replika stroje EDA V.

Od roku 1900 až 1908 se Rusjan zabýval stavbou modelů letadel. V následujícím roce postavil první skutečné letadlo. Od italského výrobce motorů, firmy Anzani, s jejímž majitelem Alessandrem Anzanim se Rusjan setkal na leteckém týdnu v italské Brescii, získal motor o výkonu 22-25 koní. Na oplátku s ním spolupracoval na vývoji letadel. Motor byl použit ve všech letadlech, která pod názvem EDA I-VII Edvard postavil se svým bratrem Josipem. Eda byla Edvardova přezdívka, kterou mu dala jeho matka.[1][5] Stroj EDA I byl dvouplošník, s nímž Rusjan vzlétl poprvé 25. listopadu 1909 v okolí města Gorizia. Šlo o první motorový let s letadlem vlastní konstrukce v Rakousko-Uhersku. Let měl délku asi 60 metrů a stroj dosáhl dvoumetrové výšky. 29. listopadu 1909 uletěl 600 metrů ve výšce 12 m. Následovala různá vylepšení původního designu a přestěhování do hangáru poblíž Mirenu jižně od Gorici.

Rusjan let s modelem EDA V poprvé veřejně předvedl 6. prosince 1909, ale jeho stroj se rozpadl při přistání.[1] V červnu 1910 už s modelem EDA V letěl 40 metrů nad zemí a přeletěl celé pole v Mirenu, které později sloužilo jako civilní a vojenské letiště. Letoun EDA VI byl jednoplošník podle vzoru Blériotova stroje. Rusjan s piloty Heimem a Sablatnigem s ním létal v Gorici v červnu 1910.

Motor Anzani se ale ukázal jako slabý a tak bratři se svým novým partnerem, chorvatským fotografem a podnikatelem Mihajlo Merćepem ze Záhřebu, koupili v Paříži silnější model Gnôme o výkonu 50 koní. Se strojem Merćep-R, jehož vzorem byl částečně stroj Taube („holubice“) rakouského konstruktéra Igo Etricha, letěl v listopadu a prosinci 1910 asi dvacetkrát nad Záhřebem. Ke startu stroje potřeboval Rusjan pouze 28 metrů, což byla v té době nejkratší vzletová dráha na světě. Bratři tak v Záhřebu plánovali výrobu ve větším měřítku. V listopadu také postavili nový model.[1]

V lednu 1911 uspořádali Edvard a Josip Rusjanovi propagační turné po balkánských městech. Během letu v srbském Bělehradě 9. ledna 1911 zlomil silný vítr křídlo letadla a to narazilo do železničního náspu nedaleko bělehradské pevnosti.[2][5] Jeho pohřbu se účastnilo asi 14 000 lidí.[3][6] Edvard Rusjan je pohřben na bělehradském Novém hřbitově, oddíl 15, hrob číslo 343.

Edvardův bratr Josip poté pokračoval ve spolupráci s Merćepem. Postavili společně ještě další stroje. Pokoušel se získat práci i u Louise Blériota, ale neúspěšně. Poté odešel do Argentiny.

Konstruovaná letadla

[editovat | editovat zdroj]
  • Papirnata vragolija – model z kartonu a bambusových tyčí, 1908, nikdy neletěl
  • Eda I – 1909
  • Eda II – 1909
  • Eda III – 1910
  • Eda IV – 1910
  • Eda V – 1910
  • Eda VI – 1910
  • Eda VI – 1910
  • Sokol – 1910

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Edvard Rusjan na německé Wikipedii a Edvard Rusjan na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f MESESNEL, France. Slovenski biografski leksikon. Rusjan Edvard [online]. Redakce Vide Ogrin, Petra (electronic ed.). Cankar, Izidor et al. (printed ed.). 1925–1991 (printed ed.). 2009 (electronic ed.) [cit. 2016-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-07. ISBN 978-961-268-001-5. (Slovenian) 
  2. ↑ a b SITAR, Sandi. Edvard Rusjan. [s.l.]: Partizanska knjiga, 1989. S. 72. 
  3. ↑ a b Archivovaná kopie. www.vazduhoplovnetradicijesrbije.rs [online]. [cit. 2016-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-18. 
  4. ↑ GOMBAČ, Srečko. Brata Edvard in Josip Rusjan iz Gorice: začetkí motornega letenja med Slovenci. [s.l.]: Puhek, 2004. 
  5. ↑ a b Edvard Rusjan, Pioneer of Slovene Aviation [online]. Republic of Slovenia – Government Communication Office [cit. 2013-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-04-2014. 
  6. ↑ Edvard Rusjan [online]. Edvin Bernetič [cit. 2007-05-07]. Dostupné online. 
  7. ↑ Eda Center [online]. [cit. 2012-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-04. .
  8. ↑ Sběratelské mince 2009 na stránkách Slovinské centrální banky (anglicky)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Edvard Rusjan. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 9, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1988, ISBN 3-7001-1483-4, s. 332
  • Flug- und Motortechnik: Österr. Aeroplan EDA I der Brüder Rusjan, 1909, s. 5
  • Flugsport I. Flieger Rusjan, 1909
  • Sitar, Sandi: Letalstvo in Slovenci I. Ljubljana: Borec, 1985
  • Kladnik, Darinka (2008). Zgodovina letalstva na Slovenskem: od začetkov do današnjih dni. Ljubljana: ZIP - Zavod za intelektualno produkcijo

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Edvard_Rusjan&oldid=22432501“