Přeskočit na obsah

Charles Spencer, 3. vévoda z Marlborough

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Charles Spencer, 3. vévoda z Marlborough
Generální polní zbrojmistr
Ve funkci:
27. prosince 1755 – 20. října 1758
PředchůdceJohn Montagu, 2. vévoda z Montagu
NástupceJohn Ligonier, 1. vikomt Ligonier
Lord strážce tajné pečeti
Ve funkci:
1754 – 1755
PředchůdceJohn Leveson-Gower, 1. hrabě Gower
NástupceGranville Leveson-Gower, 2. hrabě Gower
Lord nejvyšší hofmistr Velké Británie
Ve funkci:
1749 – 1755
PředchůdceWilliam Cavendish, 3. vévoda z Devonshiru
NástupceJohn Manners, 3. vévoda z Rutlandu
Stranická příslušnost
ČlenstvíWhigové

Narození22. listopadu 1706
Úmrtí20. října 1758 (ve věku 51 let)
Munster
ChoťElizabeth Spencer, Duchess of Marlborough (od 1732)
RodičeCharles Spencer, 3. hrabě ze Sunderlandu a Anne Spencerová
DětiGeorge Spencer, 4. vévoda z Marlborough
Elizabeth Spencer
Lord Charles Spencer
Lord Robert Spencer
Diana Beauclerk
PříbuzníRobert Spencer, Robert Spencer, Anne Batemanová, John Spencer[1] a Diana Spencerová[1] (sourozenci)
George Spencer-Churchill, 5th Duke of Marlborough[1], Henry John Spencer[1], Francis Spencer[1], Charlotte Spencer[2], Caroline Agar-Ellis, Viscountess Clifden[2], Lady Elizabeth Spencer[2], Lady Anne Spencer[2][1] a Lady Amelia Spencer[2] (vnoučata)
Alma materEtonská kolej
Profesepolitik a aristokrat
Náboženstvípresbyterianismus
Oceněníčlen Královské společnosti
Podvazkový řád
CommonsCharles Spencer, 3rd Duke of Marlborough
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Spencer, 3. vévoda z Marlborough (Charles Spencer, 3rd Duke of Marlborough, 3rd Marquess of Blandford, 5th Earl of Sunderland, 3rd Earl of Marlborough, 7th Baron Spencer of Wormleighton, 3rd Baron Churchill of Sandridge) (22. listopadu 1706, Althorp, Anglie20. října 1758, Münster, Německo) byl britský vojevůdce, dvořan a státník z rodu Spencerů. Jako mladší syn prvního ministra 3. hraběte ze Sunderlandu patřil od dětství k aristokratické elitě Velké Británie, v roce 1733 po spřízněném rodu Churchillů zdědil titul vévody z Marlborough. Dosáhl nejvyšších hodností v armádě, byl též členem vlády a za sedmileté války byl vrchním velitelem britských vojsk v západní Evropě. V následujících generacích užívali potomci jméno Spencer-Churchill, k potomstvu vévodů z Marlborough patří Winston Churchill. Mladší bratr 3. vévody z Marlborough John Spencer (1708-1746) byl poslancem Dolní sněmovny a založil mladší hraběcí větev, k níž patřila princezna Diana. Hlavním sídlem rodu je zámek Blenheim Palace, který má statut památky UNESCO.

Narodil se na rodovém sídle Althorp (Northamptonshire) jako mladší syn prvního ministra 3. hraběte ze Sunderlandu, po matce Anne Churchill (1682-1716) byl vnukem slavného vojevůdce vévody z Marlborough. Studoval v Etonu, v roce 1729 po starším bratru Robertovi zdědil titul hraběte ze Sunderlandu a vstoupil do Sněmovny lordů, zároveň převzal úřad lorda místodržitele v hrabství Oxford (1729-1758). Po tetě Henriettě Churchillové, provdané Godolphinové (1681-1733), zdědil v roce 1733 titul vévody z Marlborough. Od mládí zároveň sloužil v armádě a v roce 1738 dosáhl hodnosti plukovníka, poté byl komořím Jiřího II. (1738-1743) a lordem místodržitelem v hrabství Buckingham (1738-1758). V roce 1741 získal Podvazkový řád[3] a poté se zúčastnil války o rakouské dědictví (brigádní generál 1741, generálmajor 1745), vynikl v bitvě u Dettingenu.

Po skončení války o rakouské dědictví se stal členem vlády ve dvorské funkci nejvyššího hofmistra (1749-1755)[pozn. 1][4], od roku 1749 byl zároveň členem Tajné rady. V letech 1750, 1752 a 1755 byl v době nepřítomnosti Jiřího II. členem místodržitelského sboru. Ve vládě vévody z Newcastle byl krátce lordem strážcem tajné pečeti (1755), v letech 1755-1758 pak zastával funkci generálního polního zbrojmistra[pozn. 2]. Za sedmileté války byl povýšen na generálporučíka (1758) a jako vrchní velitel britských vojsk v Evropě spolupracoval s pruským vrchním velitelem Ferdinandem Brunšvickým. Zemřel v Münsteru na následky zranění z bitvy. Proslul jako čestný a velkorysý aristokrat, neměl ale předpoklady k postům, které zastával. Zvláště za sedmileté války se projevila absence vojenských schopností v kontrastu s jeho pozicí vrchního velitele britských armád v západní Evropě[pozn. 3].

Byl členem Královské společnosti (1743) a získal čestný doktorát v Oxfordu (1746).

Zámek Althorp House (Northamptonshire), sídlo rodu Spencerů a rodiště 3. vévody z Marlborough

V roce 1732 se oženil s Elizabeth Trevor (1714-1761), dcerou ministra války 2. barona Trevora. Z jejich manželství se narodilo šest dětí:

  • Diana Spencer (1734-1808), manžel 1757 Frederick St. John, 2. vikomt Bolingbroke
  • Elizabeth (1737-1831), manžel 1756 Henry Herbert, 10. hrabě z Pembroke (1734-1794), generál
  • George Spencer, 4. vévoda z Marlborough (1739-1817), nejvyšší komoří
  • lord Charles Spencer (1740-1820), člen Dolní sněmovny, generální poštmistr, nejvyšší mincmistr
  • lord Robert Spencer (1747-1831), člen Dolní sněmovny, generální inspektor královských lesů, parků a honebních revírů

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
William Spencer, 2. baron Spencer z Wormleightonu
 
 
Henry Spencer, 1. hrabě ze Sunderlandu
 
 
 
 
 
 
Lady Penelope Wriothesleyová
 
 
Robert Spencer, 2. hrabě ze Sunderlandu
 
 
 
 
 
 
Robert Sidney, 2. hrabě z Leicesteru
 
 
Dorothy Spencerová, hraběnka ze Sunderlandu
 
 
 
 
 
 
Dorothy Sidneyová, hraběnka z Leicester
 
 
Charles Spencer, 3. hrabě ze Sunderlandu
 
 
 
 
 
 
John Digby, 1. hrabě z Bristolu
 
 
George Digby, 2. hrabě z Bristolu
 
 
 
 
 
 
Beatrice Walcottová
 
 
Anne Spencerová, hraběnka ze Sunderlandu
 
 
 
 
 
 
Francis Russell, 4. hrabě z Bedfordu
 
 
Anna Russellová
 
 
 
 
 
 
Catherine Brydgesová
 
Charles Spencer, 3. vévoda z Marlborough
 
 
 
 
 
John Churchill
 
 
Winston Churchill
 
 
 
 
 
 
Sarah Winstonová
 
 
John Churchill, vévoda z Marlborough
 
 
 
 
 
 
Sir John Drake
 
 
Elizabeth Drakeová
 
 
 
 
 
 
Eleanor Botelerová
 
 
Anna Spencerová, hraběnka ze Sunderlandu
 
 
 
 
 
 
John Jennings
 
 
Richard Jennings
 
 
 
 
 
 
Alice Spencerová
 
 
Sarah Churchillová, vévodkyně z Marlborough
 
 
 
 
 
 
Sir Gifford Thornhurst, 1. baronet
 
 
Frances Thornhurstová
 
 
 
 
 
 
Susanna Templeová
 
  1. Úřad nejvyššího hofmistra převzal po svém strýci 3. vévodovi z Devonshire
  2. Po úmrtí vévody z Montagu zůstal úřad generálního polního zbrojmistra neobsazen, protože po skončení války o rakouské dědictví nebyla potřeba jej obnovovat. Změněná diplomatická situace v předvečer sedmileté války vedla k nutnosti tuto funkci znovu obsadit. Vévoda z Marlborough jejím převzetím musel rezignovat na úřad lorda strážce tajné pečeti, což vyvolalo řetězovou reakci dalších personálních změn ve vládě. Mimo jiné došlo k rozkolu, když William Pitt a George Grenville odmítli akceptovat přítomnost Henryho Foxe na postu ministra vnitra a odstoupili
  3. Vévoda z Marlborough byl v britské historii jediným členem vlády, který zemřel na bitevním poli. Vládní funkci generálního polního zbrojmistra poté provizorně zastával Charles Townshend
  1. a b c d e f Kindred Britain.
  2. a b c d e Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. LOUDA, Jiří: Coats of Arms of the Knights of the Order of the Garter; Univerzita Palackého Olomouc, 2020; s. 379ISBN 978-80-244-5621-8
  4. Personální obsazení úřadu lorda nejvyššího hofmistra na webu The British History Online dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]