Přeskočit na obsah

Birobidžan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Birobidžan
Биробиджан
ביראָבידזשאַן
Birobidžanské nádraží
Birobidžanské nádraží
Birobidžan – znak
znak
Birobidžan – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška80 m n. m.
Časové pásmoUTC+10[1]
StátRuskoRusko Rusko
Federální okruhDálněvýchodní
Autonomní oblastŽidovská
Birobidžan na mapě
Židovská autonomní oblast na mapě Ruska
Birobidžan
Birobidžan
Město na mapě Židovské autonomní oblasti
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha169,4 km²
Počet obyvatel73 623 (2018)[2]
Hustota zalidnění434,7 obyv./km²
Správa
StarostaAlexandr Sergejevič Golovatyj
Vznik1915
Oficiální webwww.biradm.ru
Telefonní předvolba(+7)42622
PSČ679002–679017
Označení vozidel79
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Birobidžan (rusky Биробиджан; v jidiš ביראָבידזשאן‎) je město na ruském Dálném východě – na jižní Sibiři, nedaleko čínských hranic. Je hlavním městem Židovské autonomní oblasti. Žije zde přibližně 74 tisíc[2] obyvatel.

Fontána na centrálním náměstí

Název města je složeninou jmen dvou řek – Biry, která jím protéká, a Bidžanu, tekoucího západní částí Židovské AO. Sídlo vzniklo kolem železniční stanice na Transsibiřské magistrále roku 1915 a původně se jmenovalo Tichonkaja. Jeho rozvoj nastal až na přelomu 20. a 30. let po zřízení Židovské autonomní oblasti, která byla produktem komunistického plánu na podporu židovské národnostní entity, která bude mít vlastní republiku v rámci SSSR. Plánovaná existence Židovské republiky (nikdy však nepřekročila status autonomní oblasti) a podpora jidiš kultury měla být protiváhou sionismu a tak omezit vystěhovalectví židů do Palestiny. V roce 1937 byl Birobidžan povýšen na město a stal se centrem židovské oblasti. Do Birobidžanu se dokonce stěhovali židé ze zahraničí, nejméně tisíc židovských rodin přišlo ze Severní i Jižní Ameriky. Projekt se však nepodařilo dotáhnout do konce, částečně kvůli Stalinovi a pronásledování židů a židovské kultury, které na sklonku svého života Stalin vyvolal. Židé, kteří nikdy netvořili většinu obyvatelstva v autonomní oblasti ani v Birobidžanu, se raději odstěhovali do atraktivnějších velkých měst, kde mohli snáze splynout s okolím, nebo emigrovali.[3][4]

Ačkoliv po roce 1991 byla opět obnovena činnost některých dříve zakázaných židovských institucí, dnes žije v Birobidžanu Židů jen málo, sotva desetina jejich počtu ze 40. let. Přesto někteří z nich zastávají významné postavení, například Alexandr Aronovič Vinnikov, bývalý starosta Birobidžanu a později gubernátor celé autonomní oblasti.

Nejdůležitější dopravní tepnou celé oblasti je Transsibiřská magistrála.

Ve městě je židovské kulturní centrum a jidiš divadlo (dočasně zrušené na počátku 50. let a obnovené v 70. letech 20. století). Vycházejí noviny a vysílá rádio v jidiš. V roce 2003 byl natočen dokumentární film „L'chajim, soudruhu Staline“, popisující vznik celé oblasti a její osídlení Židy z celého Sovětského svazu. Vzhledem k tomu, že původní vedení města bylo převážně ateistické, současná synagoga v Birobidžanu byla postavena až v roce 2004.

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]
  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. a b 26. Численность постоянного населения Российской Федерации по муниципальным образованиям на 1 января 2018 года. Federální služba státní statistiky. Dostupné online. [cit. 2019-01-23].
  3. 'Sad And Absurd': The U.S.S.R.'s Disastrous Effort To Create A Jewish Homeland. Fresh Air [online]. 7. září 2016 [cit. 2017-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. SHNEER, David. Birobidzhan. In: The YIVO Encyclopedia of Jews in Eastern Europe. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]