Bernard-Henri Lévy

Bernard-Henri Lévy
Bernard-Henri Lévy
	Bernard-Henri Lévy
Narození	5. listopad 1948; Alžírsko
Povolání	filozof, filmový režisér, scenárista, novinář, romanopisec, byznysmen, herec, filmový producent a vydavatel
Alma mater	École normale supérieure (1968–1971); Lyceum Ludvíka Velikého; Lycée Pasteur; Pařížský institut politických věd
Témata	filozofie
Významná díla	Adventures on the Freedom Road: The French Intellectuals in the 20th Century; American Vertigo; Left in Dark Times
Ocenění	Cena Médicis (1984); Prix Interallié (1988); Řád za zásluhy 3. třídy (2023)
Manžel(ka)	Isabelle Doutreluigneová (do 1974); Arielle Dombasle (od 1993)
Partner(ka)	Daphne Guinness
Děti	Justine Lévyová; Antonin Lévy
Příbuzní	Véronique Lévy (sourozenec)
Vlivy	André Malraux; Jean-Paul Sartre; Emmanuel Lévinas
	oficiální stránka
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bernard-Henri Lévy (* 5. listopad 1948) je francouzský filozof narozený v Alžírsku v židovské rodině. Je představitelem skupiny, která si říká Nouveaux philosophes (Noví filozofové), a která je typická svou kritikou marxismu (který často v minulosti vyznávali) a totalitarismu (k dalším známým představitelům patří například André Glucksmann či Alain Finkielkraut), s čímž je spojena též kritika Hegela, Sartra, poststrukturalismu či multikulturalismu. Pojem zavedl sám Lévy roku 1976.

Životopis

Svou kritiku marxismu Lévy formuloval především v knize La barbarie à visage humain (Barbarství s lidskou tváří). Rozruch vzbudila i kniha L'Idéologie française (Francouzská ideologie), kde demýtizoval francouzské dějiny a podrobil je zdrcující kritice. Kniha vyvolala ostrou kritiku například Corneliuse Castoriadise, Raymonda Arona či Gillese Deleuzea.

Lévy se věnoval též novinářství, pracoval pro časopis Combat, v roce 1971 byl zpravodajem z konfliktu mezi Bangladéšem a Pákistánem. Vytěžil z této zkušenosti roku 1973 knihu Bangla-Desh, Nationalisme dans la révolution. V knize Qui a tué Daniel Pearl? zveřejnil výsledky svých investigací v Pákistánu a vyslovil názor, že pákistánská tajná služba a pákistánští jaderní fyzikové spolupracují s teroristickou organizací Al-Káida. V anglicky psané knize American Vertigo: Traveling America in the Footsteps of Tocqueville vydal sérii reportáží ze Spojených států. Je komentátorem deníku Le Monde, Libération a časopisu Le Point.

Lévy často vstupuje do veřejného prostoru se svými názory a apely, roku 1990 například zahájil kampaň za intervenci mezinárodních sil do Bosny. Roku 2000 vyzýval k mezinárodní intervenci v Dárfúru. Roku 2006 podepsal spolu se Salmanem Rushdiem, Ayaan Hirsi Aliovou ad. Manifest proti novému totalitarismu, který je kritikou islámského fundamentalismu a reagoval na muslimské násilné protesty proti zveřejnění karikatur proroka Mohameda v dánském deníku Jyllands-Posten. Roku 2009 podporoval protesty proti Ahmadínežádovi v Íránu, roku 2011 podporoval intervenci v Libyi, žádá též mezinárodní úder proti Bašáru al-Asadovi v Sýrii. Je znám též svou obhajobou Dominique Strauss-Kahna (svého osobního přítele od mládí) obviněného ze sexuálního obtěžování, byť jinak vždy politicky podporoval spíše jeho pravicového oponenta Nicolase Sarkozyho, s nímž jsou rovněž blízkými přáteli.

Ke svým aktivitám má i dostatek prostředků, neboť roku 1995 se stal dědicem dřevařské firmy Becob, kterou roku 1997 prodal za 750 milionů franků obchodnímu impériu François Pinaulta (mj. Converse, Samsonite, aukční síň Christie's). Za tyto prostředky například zřídil Institut pro lévinasovská studia v Jeruzalémě. Je manželem francouzské herečky a zpěvačky Arielle Dombasleové.

Historie světových pandemií a Lévyho kritika postojů lidstva k pandemii covidu-19

V červnu roku 2020 Grasset zareagoval ostře kriticky na postoje vlád a veřejnosti celého světa k pandemii koronaviru svou filozofickou esejí Virus, ze kterého šílíme (francouzsky: Ce virus qui rend fou). Pokusil se zasadit probíhající dění do filozofických kategorií, historie pandemií a strachu od antiky až po pandemie 20. a 21. století. 5. května 2021 vydal v témže nakladatelství a edici Grasset druhou kritickou esej Na bezejmenné cestě člověka (Sur la route des hommes sans nom). V září 2021 byl kritizován za podujatost francouzskou televizí Blast a osočen, že byl za své postoje zaplacen z Kataru 9 miliony eur. Brání se soudně.

Bibliografie

Bangla-Desh, Nationalisme dans la révolution, 1973.
La barbarie à visage humain, 1977.
Le testament de Dieu, 1978.
Idéologie française, 1981.
Le diable en tête, 1984.
Eloge des intellectuels, 1987.
Les derniers jours de Charles Baudelaire, 1988.
Les aventures de la liberté, 1991.
Le jugement dernier, 1992
Piero della Francesca, 1992
Les hommes et les femmes, 1994.
Bosna!, 1994.
La pureté dangereuse, 1994.
Adventures on the Freedom Road, 1995
Comédie, 1997.
Le siècle de Sartre, 2000.
Réflexions sur la Guerre, le Mal et la fin de l'Histoire, 2002.
Qui a tué Daniel Pearl?, 2003
Récidives, 2004.
American Vertigo: Traveling America in the Footsteps of Tocqueville, 2006
Left in Dark Times: A Stand Against the New Barbarism, 2009

České překlady

Poslední dny Charlese Baudelaira, Brno, Jota 1997.
Sartrovo století, Brno, Host 2003.
Americká závrať, Brno, Host 2006.
Říše a pět králů: Ústup Západu a osud světa, Brno, Host 2019

Virus, ze kterého šílíme. Epidemii strachu a nesvobody rozebírá filozof Bernard-Henri Lévy. Četba Českého rozhlasu na pokračování: připravila: Blanka Kostřicová, dramaturg: Alena Blažejovská, překlad: Jana Vymazalová, režie: Radim Nejedlý, četl Vladimír Hauser, premiéra: 19. října 2021.

Literatura

Daniel Bensaïd, Un nouveau théologien: Bernard-Henri Lévy, Nouvelles Éditions Lignes, 2008.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bernard-Henri Lévy na Wikimedia Commons
Osoba Bernard-Henri Lévy ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bernard-Henri Lévy
Oficiální stránky
Profil na stránkách nakladatelství Host
Portrét v časopise Foreign Policy Archivováno 13. 2. 2013 na Wayback Machine.
Profil v deníku The Huffington Post