Adolf Hradecký
| Adolf Hradecký | |
|---|---|
| ústřední ředitel Československé tiskové kanceláře | |
| Ve funkci: 1955 – 1959 | |
| Předchůdce | Bedřich Vorel |
| Nástupce | Jaroslav Šmíd |
| 3. Ústřední ředitel ČST | |
| Ve funkci: 1. října 1959 – 31. května 1963 | |
| Předchůdce | Milan Krejčí |
| Nástupce | Jiří Pelikán |
| Ústřední tajemník SČSS | |
| Ve funkci: 1963 – duben 1968 | |
| Nástupce | Bohumil Marčák |
| Narození | 6. března 1923 Jindřichův Hradec  Československo |
| Úmrtí | 2004 (ve věku 80–81 let) Česko |
| Profese | novinář a redaktor |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Adolf Hradecký (6. března 1923, Jindřichův Hradec – jaro 2004[1]) byl český novinář, spisovatel, historik a bývalý ředitel Československé tiskové kanceláře, Československé televize a ústřední tajemník Svazu československých spisovatelů během pražského jara.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Adolf Hradecký se narodil 6. března 1923 v Jindřichově Hradci. V letech 1945 až 1951 pracoval jako novinář v Rudém právu, později působil jako šéfredaktor deníku Obrana lidu. Od poloviny padesátých let zastával funkci vedoucího redaktora a následně v letech ústředního ředitele Československé tiskové kanceláře (1955–1959).[2] Dne 1. října 1959 nahradil Milana Krejčího na pozici ředitele Československé televize.[3] Během jeho působení byla deklarována vedoucí úloha KSČ k televizi a byly prohloubeny vztahy s AMU.[4]
Dne 31. května 1963 byl na pozici vystřídán Jiřím Pelikánem a stává se ústředním tajemníkem Svazu československých spisovatelů, kde setrval do roku 1968. Zároveň je od roku 1966 předsedou redakční rady novinářského časopisu Reportér, v roce 1969 působí až do jeho zastavení jako šéfredaktor. Za jeho šefredaktorství se Reportér vymanil z vlivu dosavadní cenzurní praxe a zásadně se podílel na demokratizaci společenského života.[5] Zároveň během působení v SČSS pokračovaly snahy literární obce o vytváření protiváhy vládnoucí moci; kromě jiného vyvrcholily spory mezi Svazem a stranickými ideology o podobu Literárních novin. V polovině roku 1967, krátce před vypuknutím Pražského jara, se konal IV. sjezd SČSS, na němž odzněla dosud nejtvrdší kritika komunistického režimu.
Na mimořádném sjezdu SČSS v dubnu 1968 byl donucen odstoupit. Zůstal sice členem představenstva, vedením byl však dočasně pověřen novinář a historik žurnalistiky Bohumil Marčák.[6] Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a během následné normalizace je donucen opustit povolání novináře a stal se knihovníkem v Chotkovské knihovně na zámku Kačina.[7]
Po sametové revoluci začaly být vydávány jeho historické práce. Věnoval se zejména rodu Černínů z Chudenic či memoárům na osvobození Prahy či srpen 1968.[1][8] Zemřel na jaře 2004.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Hradecký, Adolf, 1923-2004 - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2023-11-23]. Dostupné online.
- ↑ SUKOVÁ, Jana. Svaz českých novinářů v období Pražského jara. Praha, 2013. Bakalářská. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy. Dostupné online
- ↑ Ústřední ředitelé ČST. www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2023-11-23]. Dostupné online.
- ↑ CYSAŘOVÁ, Jarmila. Československá televize a politická moc 1953-1989. Soudobé dějiny / CJCH. 2002-09-01, roč. 9, čís. 3–4, s. 521–537. Dostupné online [cit. 2023-11-23]. (anglicky)
- ↑ Slovník české literatury. slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2023-11-23]. Dostupné online.
- ↑ Mimořádný sjezd Svazu čs. novinářů: Prvý den mimořádného sjezdu. Novinář: Měsíčník Svazu čs. novinářů. 1968, XX, 7-8, s. 230.
- ↑ Dějiny českých médií v datech: rozhlas, televize, mediální právo. 1. vyd. vyd. Praha: Univ. Karlova Nakl. Karolinum 461 s. ISBN 978-80-246-0632-3. S. 341.
- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Volá Praha - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2023-11-23]. Dostupné online.
