Západní kultura: Porovnání verzí
Dějiny: Klasický západ značka: editace z Vizuálního editoru |
m řaď jako hlavní článek |
||
Řádek 270: | Řádek 270: | ||
| příjmení = Chadwick |
| příjmení = Chadwick |
||
| jméno = Owen |
| jméno = Owen |
||
| titul = |
| titul = |
||
| strany = 242 |
| strany = 242 |
||
}}</ref> zabíjení novorozenců a polygamie.<ref>{{Citace monografie |
}}</ref> zabíjení novorozenců a polygamie.<ref>{{Citace monografie |
||
| příjmení = Hastings |
| příjmení = Hastings |
||
| titul = |
| titul = |
||
| strany = 309 |
| strany = 309 |
||
}}</ref> Evropská kultura se vyvíjela s komplexním rozsahem filozofie, středověké scholastiky, mystiky a křesťanského a sekulárního humanismu.<ref>{{Citace monografie |
}}</ref> Evropská kultura se vyvíjela s komplexním rozsahem filozofie, středověké scholastiky, mystiky a křesťanského a sekulárního humanismu.<ref>{{Citace monografie |
||
Řádek 308: | Řádek 308: | ||
}}</ref> Globalismus rozšířil západní myšlenky tak široce, že téměř všechny moderní kultury jsou do určité míry ovlivněny aspekty západní kultury. Stereotypní pohledy na „Západ“ byly označeny jako [[okcidentalismus]], paralelně s [[Orientalismus|orientalismem]] – termínem pro stereotypní pohledy na „Východ“ z 19. století. |
}}</ref> Globalismus rozšířil západní myšlenky tak široce, že téměř všechny moderní kultury jsou do určité míry ovlivněny aspekty západní kultury. Stereotypní pohledy na „Západ“ byly označeny jako [[okcidentalismus]], paralelně s [[Orientalismus|orientalismem]] – termínem pro stereotypní pohledy na „Východ“ z 19. století. |
||
Někteří [[ |
Někteří [[filosof]]ové rozporovali zda západní kultura může být považována za historicky zdravý, sjednocený soubor myšlenek.<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika |
||
| titul = There is no such thing as western civilisation {{!}} Kwame Anthony Appiah |
| titul = There is no such thing as western civilisation {{!}} Kwame Anthony Appiah |
||
| periodikum = the Guardian |
| periodikum = the Guardian |
||
Řádek 315: | Řádek 315: | ||
| jazyk = en |
| jazyk = en |
||
| datum přístupu = 2022-05-10 |
| datum přístupu = 2022-05-10 |
||
}}</ref> Například [[Kwame Anthony Appiah]] poukazuje na to, že mnohé ze základních vlivů na západní kulturu, jako je [[Antická řecká filosofie|řecká filosofie]], do jisté míry sdílí také [[islámský svět]].<ref name=":0" /> Appiah tvrdí, že původ západní a evropské identity lze vysledovat až k muslimské invazi na Iberii, kde křesťané vytvořili společnou křesťanskou a evropskou identitu.<ref name=":0" /> |
}}</ref> Například [[Kwame Anthony Appiah]] poukazuje na to, že mnohé ze základních vlivů na západní kulturu, jako je [[Antická řecká filosofie|řecká filosofie]], do jisté míry sdílí také [[islámský svět]].<ref name=":0" /> Appiah tvrdí, že původ západní a evropské identity lze vysledovat až k muslimské invazi na Iberii, kde křesťané vytvořili společnou křesťanskou a evropskou identitu.<ref name=":0" /> |
||
Jak Evropané objevovali svět, staré koncepty se přizpůsobily. Oblast, která byla dříve považována za [[Orient]] („Východ“), se stala [[Blízký východ|Blízkým východem]], protože zájmy evropských mocností poprvé v 19. století zasahovaly do Japonska [[období Meidži]] a Číny [[Říše Čching|období Čching]].<ref>{{Citace periodika |
Jak Evropané objevovali svět, staré koncepty se přizpůsobily. Oblast, která byla dříve považována za [[Orient]] („Východ“), se stala [[Blízký východ|Blízkým východem]], protože zájmy evropských mocností poprvé v 19. století zasahovaly do Japonska [[období Meidži]] a Číny [[Říše Čching|období Čching]].<ref>{{Citace periodika |
||
Řádek 329: | Řádek 329: | ||
== Dějiny == |
== Dějiny == |
||
{{Viz též|Dějiny západní civilizace}} |
{{Viz též|Dějiny západní civilizace}} |
||
Nejstarší civilizací, která ovlivnila vývoj západní kultury, byla ta z [[Mezopotámie]]; oblasti [[Říční systém|říčního systému]] řek [[Eufrat]] a [[Tigris]], do značné míry odpovídající dnešnímu [[Irák |
Nejstarší civilizací, která ovlivnila vývoj západní kultury, byla ta z [[Mezopotámie]]; oblasti [[Říční systém|říčního systému]] řek [[Eufrat]] a [[Tigris]], do značné míry odpovídající dnešnímu [[Irák]]u, severovýchodní [[Sýrie|Sýrii]], jihovýchodnímu [[Turecko|Turecku]] a jihozápadnímu [[Írán]]u; [[Kolébka civilizace|kolébky civilizace]].<ref>{{Citace monografie |
||
| příjmení = Bronowski |
| příjmení = Bronowski |
||
| jméno = Jacobus |
| jméno = Jacobus |
||
Řádek 344: | Řádek 344: | ||
}}</ref> [[Starověký Egypt]] měl na západní kulturu podobně silný vliv. |
}}</ref> [[Starověký Egypt]] měl na západní kulturu podobně silný vliv. |
||
Koncepty toho, co je Západ, vznikly z dědictví [[Západořímská říše|Západořímské]] a [[Byzantská říše|Východořímské říše]]. Později byly ideje Západu formovány koncepty [[Řecký východ a latinský západ|latinského křesťanstva]] a [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]]. To, co je dnes považováno za západní myšlení, pochází především z [[Řecko-římský svět|řecko-římských]] a [[Germáni|germánských]] vlivů a zahrnuje ideály [[ |
Koncepty toho, co je Západ, vznikly z dědictví [[Západořímská říše|Západořímské]] a [[Byzantská říše|Východořímské říše]]. Později byly ideje Západu formovány koncepty [[Řecký východ a latinský západ|latinského křesťanstva]] a [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]]. To, co je dnes považováno za západní myšlení, pochází především z [[Řecko-římský svět|řecko-římských]] a [[Germáni|germánských]] vlivů a zahrnuje ideály [[středověk]]u, [[renesance]] a [[osvícenství]] a také křesťanskou kulturu. |
||
=== Klasický západ === |
=== Klasický západ === |
||
[[Soubor:Alejandro Magno, Alexander The Great Bust Alexander BM 1857 (cropped).jpg|vlevo|náhled|[[Alexandr Veliký]]]] |
[[Soubor:Alejandro Magno, Alexander The Great Bust Alexander BM 1857 (cropped).jpg|vlevo|náhled|[[Alexandr Veliký]]]] |
||
Zatímco koncept „Západu“ neexistoval až do vzniku [[Římská republika|Římské republiky]], kořeny tohoto pojmu lze vysledovat až do [[Starověké Řecko|starověkého Řecka]]. Od [[ |
Zatímco koncept „Západu“ neexistoval až do vzniku [[Římská republika|Římské republiky]], kořeny tohoto pojmu lze vysledovat až do [[Starověké Řecko|starověkého Řecka]]. Od [[homér]]ské literatury ([[Trójská válka|trojských válek]]), přes vyprávění o [[Řecko-perské války|řecko-perských válkách]] od [[Hérodotos|Hérodota]] až do doby [[Alexandr Veliký|Alexandra Velikého]] existovalo [[paradigma]] kontrastu mezi Řeky a jinými civilizacemi.<ref>{{Citace monografie |
||
| příjmení = Hanson |
| příjmení = Hanson |
||
| jméno = Victor Davis |
| jméno = Victor Davis |
||
Řádek 357: | Řádek 357: | ||
| isbn = 978-0-307-42518-8 |
| isbn = 978-0-307-42518-8 |
||
| jazyk = en |
| jazyk = en |
||
}}</ref> [[Řekové]] se cítili jako nejcivilizovanější národ a viděli se (ve formulaci [[Aristotelés|Aristotela]]) jako něco mezi vyspělými civilizacemi [[Blízký východ|Blízkého východu]] (které považovali za měkké a otrocké) a divokými [[ |
}}</ref> [[Řekové]] se cítili jako nejcivilizovanější národ a viděli se (ve formulaci [[Aristotelés|Aristotela]]) jako něco mezi vyspělými civilizacemi [[Blízký východ|Blízkého východu]] (které považovali za měkké a otrocké) a divokými [[barbar]]y ze zbytku Evropy na sever od Řecka. Během tohoto období spisovatelé jako [[Hérodotos]] a [[Xenofón]] zdůrazňovali důležitost svobody ve starořeckém světě, na rozdíl od otroctví takzvaného barbarského světa.<ref name=":2" /> |
||
Alexandrovo dobývání vedlo ke vzniku [[Helénismus|helénistické]] civilizace, představující syntézu řeckých a [[Blízký východ|blízkovýchodních]] kultur v oblasti [[Východní Středomoří|východního Středomoří]].<ref name=":1" /> Blízkovýchodní civilizace [[Starověký Egypt|starověkého Egypta]] a [[Levanta|Levanty]], které se dostaly pod řeckou nadvládu, se staly součástí helénistického světa. Nejdůležitějším helenistickým centrem vzdělanosti byl [[Ptolemaiovský Egypt]], který přitahoval řecké, [[Egypťané|egyptské]], židovské, [[Peršané|perské]], [[Fénicie|fénické]] a dokonce [[Dějiny Indie|indické]] učence.<ref>{{Citace monografie |
Alexandrovo dobývání vedlo ke vzniku [[Helénismus|helénistické]] civilizace, představující syntézu řeckých a [[Blízký východ|blízkovýchodních]] kultur v oblasti [[Východní Středomoří|východního Středomoří]].<ref name=":1" /> Blízkovýchodní civilizace [[Starověký Egypt|starověkého Egypta]] a [[Levanta|Levanty]], které se dostaly pod řeckou nadvládu, se staly součástí helénistického světa. Nejdůležitějším helenistickým centrem vzdělanosti byl [[Ptolemaiovský Egypt]], který přitahoval řecké, [[Egypťané|egyptské]], židovské, [[Peršané|perské]], [[Fénicie|fénické]] a dokonce [[Dějiny Indie|indické]] učence.<ref>{{Citace monografie |
||
Řádek 369: | Řádek 369: | ||
}}</ref> Helénistická věda, filosofie, [[Klasicistická architektura|architektura]], [[Klasici|literatura]] a umění později poskytly základ přijatý [[Římská říše|Římskou říší]], která zachvátila Evropu a [[Dějiny středomořské oblasti|středomořský svět]], včetně helénistického světa při svých dobýváních v 1. století před Kristem. |
}}</ref> Helénistická věda, filosofie, [[Klasicistická architektura|architektura]], [[Klasici|literatura]] a umění později poskytly základ přijatý [[Římská říše|Římskou říší]], která zachvátila Evropu a [[Dějiny středomořské oblasti|středomořský svět]], včetně helénistického světa při svých dobýváních v 1. století před Kristem. |
||
Po římském dobytí helénistického světa vznikl koncept „Západu“, protože vznikl kulturní předěl mezi [[Řecký východ a latinský západ|řeckým východem a latinským západem]]. Latinsky mluvící [[Západořímská říše]] se skládala ze západní Evropy a severozápadní Afriky, zatímco řecky mluvící [[Východořímská říše]] (později [[Byzantská říše]]) se skládala z [[Balkán |
Po římském dobytí helénistického světa vznikl koncept „Západu“, protože vznikl kulturní předěl mezi [[Řecký východ a latinský západ|řeckým východem a latinským západem]]. Latinsky mluvící [[Západořímská říše]] se skládala ze západní Evropy a severozápadní Afriky, zatímco řecky mluvící [[Východořímská říše]] (později [[Byzantská říše]]) se skládala z [[Balkán]]u, [[Malá Asie|Malé Asie]], [[Aegyptus|Egypta]] a [[Levanta|Levanty]]. „Řecký“ východ byl obecně bohatší a vyspělejší než „latinský“ západ.{{Doplňte zdroj}} S výjimkou [[Římská Itálie|Itálie]] byly nejbohatší provincie Římské říše na východě, zejména [[Aegyptus|římský Egypt]], který byl nejbohatší římskou provincií mimo Itálii.<ref>{{Citace monografie |
||
| příjmení = Maddison |
| příjmení = Maddison |
||
| jméno = Angus |
| jméno = Angus |
||
Řádek 460: | Řádek 460: | ||
* {{Commonscat|Western culture}} |
* {{Commonscat|Western culture}} |
||
{{Portály|Evropa}} |
{{Portály|Evropa}} |
||
[[Kategorie:Západní kultura]] |
[[Kategorie:Západní kultura| ]] |
||
[[Kategorie:Kulturní antropologie]] |
[[Kategorie:Kulturní antropologie]] |
Verze z 12. 5. 2022, 02:02
Západní kultura, také známá jako západní civilizace nebo západní společnost, je dědictví sociálních norem, etických hodnot, tradičních zvyků, systémů víry, politických systémů, artefaktů a technologií západního světa. Západní hodnoty se stávají symboly dominantní mentality pro kulturu západních společností.[1] Tento termín se vztahuje i mimo Evropu na země a kultury, jejichž historie je s Evropou silně spojena imigrací, kolonizací nebo vlivem. Například západní kultura zahrnuje země v Americe a Oceánii. Západní kultura je nejvíce ovlivněná řeckou filosofií, římským právem a křesťanskou kulturou.[2]
Rozšíření řecké kultury do helénistického světa východního Středomoří vedlo k syntéze mezi řeckými a blízkovýchodními kulturami[3] a velkým pokrokům v literatuře, inženýrství a vědě a poskytlo protor pro expanzi raného křesťanství a řeckého Nového zákona.[4][5][6] Toto období se překrývalo s a bylo následováno obdobím starověkého Římem, který významně přispěl v oblastech práva, vlády, inženýrství a politické organizace.[7]
Západní kultura se vyznačuje řadou uměleckých, filozofických, literárních a právních témat a tradic. Křesťanství, především římskokatolická církev,[8][9][10] a později protestantismus[11][12][13][14] hraje významnou roli ve formování západní civilizace přinejmenším od 4. století[15][16][17][18], stejně tak judaismus.[19][20][21][22]
Základním kamenem západního myšlení, počínaje starověkým Řeckem a pokračující přes středověk a renesanci, je myšlenka racionalismu v různých sférách života rozvinutá helénistickou filozofií, scholastikou a humanismem. Empirismus dal později vzniknout vědecké metodě, vědecké revoluci a osvícenství.
Západní kultura se dále rozvíjela s christianizací evropské společnosti během středověku, reformami vyvolanými renesancí 12. a 13. století pod vlivem islámského světa[23][24] a italské renesance.[25] Středověké křesťanství si připisuje vytvoření moderní univerzity,[26] moderního nemocničního systému,[27] vědecké ekonomie[28][29] a přirozeného práva (které později ovlivnilo tvorbu mezinárodního práva).[30] Křesťanství hrálo roli v ukončení praktik běžných mezi pohanskými společnostmi, jako jsou lidské oběti, otroctví,[31] zabíjení novorozenců a polygamie.[32] Evropská kultura se vyvíjela s komplexním rozsahem filozofie, středověké scholastiky, mystiky a křesťanského a sekulárního humanismu.[33] Racionální myšlení se vyvíjelo během dlouhého věku změn a formování, s osvícenstvím a průlomy ve vědě. Tendence, které definovaly moderní západní společnosti, zahrnují koncept politického pluralismu, individualismu, prominentních subkultur nebo kontrakultur (jako jsou hnutí New Age) a rostoucí kulturní synkretismus vyplývající z globalizace a lidské migrace.
Terminologie
Západ jako geografická oblast je nejasná a nedefinovaná. Častěji se k identifikaci západní společnosti používá ideologie státu. Existuje určitá neshoda ohledně toho, které národy by měly nebo neměly být zahrnuty do této kategorie a v jaké době. Kultura ztotožněná s Východem a Západem se sama proměňuje s časem a místem (od starověkého světa po moderní). Geograficky by dnešní „Západ“ zahrnoval Evropu (zejména státy, které společně tvoří Evropskou unii, Spojené království, Norsko a Švýcarsko) spolu s mimoevropskými územími patřícími do anglicky, španělsky a portugalsky, a v širším kontextu i francouzsky mluvícího světa. Vzhledem k tomu, že kontext je vysoce zaujatý a závislý na souvislostech, neexistuje žádná dohodnutá definice toho, co je „Západ“.
Je obtížné určit, kteří jedinci do které kategorie zapadají, a kontrast mezi Východem a Západem je někdy kritizován jako relativistický a svévolný.[34][35][36] Globalismus rozšířil západní myšlenky tak široce, že téměř všechny moderní kultury jsou do určité míry ovlivněny aspekty západní kultury. Stereotypní pohledy na „Západ“ byly označeny jako okcidentalismus, paralelně s orientalismem – termínem pro stereotypní pohledy na „Východ“ z 19. století.
Někteří filosofové rozporovali zda západní kultura může být považována za historicky zdravý, sjednocený soubor myšlenek.[37] Například Kwame Anthony Appiah poukazuje na to, že mnohé ze základních vlivů na západní kulturu, jako je řecká filosofie, do jisté míry sdílí také islámský svět.[37] Appiah tvrdí, že původ západní a evropské identity lze vysledovat až k muslimské invazi na Iberii, kde křesťané vytvořili společnou křesťanskou a evropskou identitu.[37]
Jak Evropané objevovali svět, staré koncepty se přizpůsobily. Oblast, která byla dříve považována za Orient („Východ“), se stala Blízkým východem, protože zájmy evropských mocností poprvé v 19. století zasahovaly do Japonska období Meidži a Číny období Čching.[38] Tak se čínsko-japonská válka v letech 1894–1895 odehrála na Dálném východě, zatímco problémy obklopující úpadek Osmanské říše se současně objevily na Blízkém východě. Termín Střední východ v polovině 19. století zahrnoval území na východ od Osmanské říše, ale západ od Číny – Velká Persie a Velká Indie – se nyní ve většině jazyků používá jako synonymum pro „Blízký východ“.
Dějiny
Nejstarší civilizací, která ovlivnila vývoj západní kultury, byla ta z Mezopotámie; oblasti říčního systému řek Eufrat a Tigris, do značné míry odpovídající dnešnímu Iráku, severovýchodní Sýrii, jihovýchodnímu Turecku a jihozápadnímu Íránu; kolébky civilizace.[39][40] Starověký Egypt měl na západní kulturu podobně silný vliv.
Koncepty toho, co je Západ, vznikly z dědictví Západořímské a Východořímské říše. Později byly ideje Západu formovány koncepty latinského křesťanstva a Svaté říše římské. To, co je dnes považováno za západní myšlení, pochází především z řecko-římských a germánských vlivů a zahrnuje ideály středověku, renesance a osvícenství a také křesťanskou kulturu.
Klasický západ
Zatímco koncept „Západu“ neexistoval až do vzniku Římské republiky, kořeny tohoto pojmu lze vysledovat až do starověkého Řecka. Od homérské literatury (trojských válek), přes vyprávění o řecko-perských válkách od Hérodota až do doby Alexandra Velikého existovalo paradigma kontrastu mezi Řeky a jinými civilizacemi.[41] Řekové se cítili jako nejcivilizovanější národ a viděli se (ve formulaci Aristotela) jako něco mezi vyspělými civilizacemi Blízkého východu (které považovali za měkké a otrocké) a divokými barbary ze zbytku Evropy na sever od Řecka. Během tohoto období spisovatelé jako Hérodotos a Xenofón zdůrazňovali důležitost svobody ve starořeckém světě, na rozdíl od otroctví takzvaného barbarského světa.[42]
Alexandrovo dobývání vedlo ke vzniku helénistické civilizace, představující syntézu řeckých a blízkovýchodních kultur v oblasti východního Středomoří.[3] Blízkovýchodní civilizace starověkého Egypta a Levanty, které se dostaly pod řeckou nadvládu, se staly součástí helénistického světa. Nejdůležitějším helenistickým centrem vzdělanosti byl Ptolemaiovský Egypt, který přitahoval řecké, egyptské, židovské, perské, fénické a dokonce indické učence.[43] Helénistická věda, filosofie, architektura, literatura a umění později poskytly základ přijatý Římskou říší, která zachvátila Evropu a středomořský svět, včetně helénistického světa při svých dobýváních v 1. století před Kristem.
Po římském dobytí helénistického světa vznikl koncept „Západu“, protože vznikl kulturní předěl mezi řeckým východem a latinským západem. Latinsky mluvící Západořímská říše se skládala ze západní Evropy a severozápadní Afriky, zatímco řecky mluvící Východořímská říše (později Byzantská říše) se skládala z Balkánu, Malé Asie, Egypta a Levanty. „Řecký“ východ byl obecně bohatší a vyspělejší než „latinský“ západ.[zdroj?] S výjimkou Itálie byly nejbohatší provincie Římské říše na východě, zejména římský Egypt, který byl nejbohatší římskou provincií mimo Itálii.[44][45] Nicméně i Keltové na Západě sepsali významná literární díla (příkladem je básník Caecilius Statius) a sami měli velké množství znalostí o vědě (jak je vidět v jejich Colignském kalendáři).
Asi pět set let si Římská říše udržovala řecký východ a upevňovala latinský západ, ale rozdělení mezi východem a západem zůstalo, což se odráželo v mnoha kulturních normách těchto dvou oblastí, včetně jazyka. Nakonec se říše stále více rozdělovala na západní a východní část, čímž se oživily staré představy o kontrastu mezi vyspělým Východem a drsným Západem.
Od dob Alexandra Velikého (helénistické období) se řecká civilizace dostávala do kontaktu s civilizací židovskou. Křesťanství nakonec vyvstalo ze synkretismu helénské kultury, římské kultury a judaismu druhého chrámu, postupně se rozšířilo po Římské říši a zastínilo jeho předchůdce a vlivy.[46] Vzestup křesťanství přetvořil velkou část řecko-římské tradice a kultury; christianizovaná kultura byla základem pro rozvoj západní civilizace po pádu Říma (který vyplynul ze vzrůstajícího tlaku barbarů mimo římskou kulturu). Římská kultura se také mísila s keltskými, germánskými a slovanskými kulturami, které se pomalu integrovaly do západní kultury: počínaje především přijetím křesťanství.
Témata a tradice
Západní kultura vyvinula mnoho témat a tradic, z nichž nejvýznamnější jsou:
- Řecko-římská klasická písmena, umění, architektura, filozofická a kulturní tradice, která zahrnuje vliv předních autorů a filozofů jako je Sokrates, Platón, Aristoteles, Homér, Virgilius a Cicero, stejně jako dlouhou mytologickou tradici.
- Křesťanská etická, filozofická a mytologická tradice, vycházející z velké části z křesťanské Bible, zejména z evangelií Nového zákona.[47][48][42]
- Kláštery, školy, knihovny, knihy, tvorba knih, univerzity, výukové, vzdělávací a přednáškové sály.
- Tradice důležitosti právního státu.
- Sekulární humanismus, racionalismus a osvícenské myšlení. To vytvořilo základ pro nový kritický postoj a otevřené zpochybňování náboženství, upřednostňující svobodné myšlení a zpochybňování církve jako autority, což vedlo k otevřeným a reformistickým ideálům uvnitř, jako je teologie osvobození, která tyto proudy částečně převzala, a sekulárním a politickým tendencím, jako je odluka církve od státu (někdy nazývaná laicismus), agnosticismus a ateismus.
- Všeobecné použití některé formy latinské nebo řecké abecedy a odvozených forem, jako je cyrilice, která je používaná těmi jižními a východními slovanskými zeměmi, které uznávají křesťanské ortodoxní tradice, historicky patřily pod Byzantskou říši a později byly v ruské carské nebo sovětské sféře vlivu. Jiné varianty latinky nebo řecké abecedy se nacházejí v gótské a koptské abecedě, která historicky nahradila starší písma, jako jsou runy, a egyptské démotické a hieroglyfické systémy.
- Přirozené právo, lidská práva, konstitucionalismus, parlamentarismus (nebo prezidencialismus) a v nedávné době formální liberální demokracie – před 19. stoletím byla většina západních vlád stále monarchiemi.
- Velký vliv v moderní době na mnoho ideálů a hodnot byl vyvinut a zděděn z romantismu.
- Důraz na vědu a její využití jako prostředku k porozumění přírodnímu světu a místu lidstva v něm.
- Výraznější využívání a aplikace inovací a vědeckého rozvoje, stejně jako racionálnější přístup k vědeckému pokroku (to, co bylo známo jako vědecká metoda).
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Western culture na anglické Wikipedii.
- ↑ Westernization | Definition, Overview, & Facts | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2022-05-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PERRY, Marvin; CHASE, Myrna; JACOB, James. Western Civilization: Since 1400. [s.l.]: Cengage Learning 690 s. Dostupné online. ISBN 978-1-111-83169-1. (anglicky) Google-Books-ID: N6jytVCocwMC.
- ↑ a b GREEN, Peter. Alexander to Actium: The Historical Evolution of the Hellenistic Age. Berkeley: University of California Press, 1990. Dostupné online.
- ↑ RUSSO, Lucio. The Forgotten Revolution: How Science Was Born in 300 BC and Why It Had To Be Reborn. Berlin: Springer, 2004. ISBN 3-540-20396-6.
- ↑ Hellenistic age | ancient Greek history | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2022-05-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GREEN, P. Alexander The Great and the Hellenistic Age. [s.l.]: [s.n.], 2008. ISBN 978-0-7538-2413-9. S. 13.
- ↑ DALY, Jonathan. The Rise of Western Power: A Comparative History of Western Civilization. [s.l.]: A&C Black 665 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4411-1851-6. S. 7–9. (anglicky) Google-Books-ID: 9aZPAQAAQBAJ.
- ↑ SPIELVOGEL, Jackson J. Western Civilization: A Brief History, Volume I: To 1715. [s.l.]: [s.n.], 2016. ISBN 978-1-305-63347-6. S. 156.
- ↑ NEILL, Thomas Patrick. Readings in the History of Western Civilization, Volume 2. [s.l.]: Newman Press, 1957. S. 224.
- ↑ O'COLLINS, Gerald; FARRUGIA, Maria. Catholicism: The Story of Catholic Christianity. [s.l.]: Oxford University Press, 2003. ISBN 978-0-19-925995-3.
- ↑ HEUSSI, Karl. Kompendium der Kirchengeschichte. Tübingen: [s.n.], 1956. S. 317–319, 325–326.
- ↑ The Protestant Heritage - Protestantism’s influence in the modern world | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2022-05-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MCNEILL, William H. History of Western Civilization: A Handbook. [s.l.]: University of Chicago Press, 2010. ISBN 978-0-226-56162-2. S. 204.
- ↑ FALTIN, Lucia; WRIGHT, Melanie Jane. The religious roots of contemporary European identity. [s.l.]: London ; New York : Continuum 247 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8264-9482-5.
- ↑ Roman Catholicism | Definition, Beliefs, History, & Facts | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2022-05-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HAYAS, Caltron J.H. Christianity and Western Civilization. [s.l.]: Stanford University Press, 1953. S. 2.
- ↑ ORLANDIS, José. A Short History of the Catholic Church. [s.l.]: Four Courts Press 166 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: KYdbpwAACAAJ.
- ↑ PERRY, Marvin. Western Civilization: A Brief History, Volume I: To 1789. [s.l.]: Cengage Learning 317 s. Dostupné online. ISBN 978-1-111-83720-4. S. 33–. (anglicky) Google-Books-ID: U2pnv0Aoh2EC.
- ↑ NOBLE, Thomas F. X. Western civilization: beyond boundaries. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-133-60271-2. OCLC 858610469 S. 107. (English) OCLC: 858610469.
- ↑ PERRY, Marvin; CHASEOVÁ, Myrna; JACOB, James. Western Civilization: Ideas, Politics, and Society, Volume I: To 1789. [s.l.]: Cengage Learning ISBN 978-1-305-44548-2. S. 105.
- ↑ HENGEL, Martin. Judaism and Hellenism: studies in their encounter in Palestine during the early Hellenistic period. Eugene, OR: Wipf & Stock Publishers Dostupné online. ISBN 978-1-59244-186-0. OCLC 52605048 (English) OCLC: 52605048.
- ↑ PORTER, Stanley E. Early Christianity in its Hellenistic context. social and literary contexts for the New Testament Volume 2, Volume 2,. Leiden; Boston: Brill Dostupné online. ISBN 978-90-04-23639-4. OCLC 851653645 (English) OCLC: 851653645.
- ↑ HASKINS, Charles Homer. The renaissance of the twelfth century. [s.l.]: Cambridge : Harvard University Press 454 s. Dostupné online. ISBN 978-0-674-76075-2.
- ↑ SARTON, George. A guide to the history of science; a first guide for the study of the history of science, with introductory essays on science and tradition. [s.l.]: Waltham, Mass., Chronica Botanica Co. 346 s. Dostupné online.
- ↑ GEANAKOPLOS, Deno John. Constantinople and the West: essays on the late Byzantine (Palaeologan) and Italian Renaissances and the Byzantine and Roman churches. Madison, Wis.: University of Wisconsin Press Dostupné online. ISBN 978-0-299-11880-8, ISBN 978-0-299-11884-6. OCLC 19353503 (English) OCLC: 19353503.
- ↑ RÜEGG, Walter. A History of the University in Europe. Vol. 1: Universities in the Middle Ages. [s.l.]: Cambridge University Press, 1992. ISBN 0-521-36105-2. S. 19–20.
- ↑ RISSE, Guenter B. Mending bodies, saving souls : a history of hospitals. [s.l.]: New York : Oxford University Press 747 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-505523-8.
- ↑ SCHUMPETER, Joseph. History of Economic Analysis. Londýn: Allen & Unwin, 1954. Dostupné online.
- ↑ National Review Book Service: How the Catholic Church Built Western Civilization by Thomas Woods, Jr.. web.archive.org [online]. 2006-08-22 [cit. 2022-05-09]. Dostupné online.
- ↑ WALDRON, Jeremy. God, Locke, and Equality: Christian Foundations in Locke's Political Thought. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0-521-89057-1. S. 189, 208.
- ↑ CHADWICK, Owen. [s.l.]: [s.n.] S. 242.
- ↑ HASTINGS. [s.l.]: [s.n.] S. 309.
- ↑ DEBNATH, Sailen. Secularism: Western and Indian. New Delhi: Atlantic Publishers & Distributors, 2010. ISBN 8126913665.
- ↑ ČENG, Jin Čeong. New Paradigm for Re-engineering Education. [s.l.]: [s.n.] S. 369.
- ↑ EMBREE, Ainslie; GLUCKOVÁ, Carol. Asia in Western and World History: A Guide for Teaching. [s.l.]: [s.n.] S. 16.
- ↑ KWANG-SAE, Lee. East and West: Fusion of Horizons. [s.l.]: [s.n.]
- ↑ a b c There is no such thing as western civilisation | Kwame Anthony Appiah. the Guardian [online]. 2016-11-09 [cit. 2022-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DAVISON, H. Where is the Middle East. www.semanticscholar.org. 1960. Dostupné online [cit. 2022-05-10]. DOI 10.2307/20029452.
- ↑ BRONOWSKI, Jacobus. The Ascent of Man. [s.l.]: Angus & Robertson, 1973. ISBN 0-563-17064-6.
- ↑ BLAINEY, Geoffrey. A Very Short History of the World. [s.l.]: [s.n.], 2004. Dostupné online.
- ↑ HANSON, Victor Davis. Carnage and Culture: Landmark Battles in the Rise to Western Power. [s.l.]: Knopf Doubleday Publishing Group 546 s. Dostupné online. ISBN 978-0-307-42518-8. (anglicky)
- ↑ a b V. REID, Patrick. Readings in Western Religious Thought: The ancient world. [s.l.]: Paulist Press, 1987. Dostupné online. ISBN 9780809128501. S. 43.
- ↑ JOSEPH, George G. The Crest of the Peacock. [s.l.]: Princeton University Press, 2000. ISBN 0-691-00659-8. S. 7–8.
- ↑ MADDISON, Angus. Contours of the World Economy, 1–2030 AD: Essays in Macro-Economic History. [s.l.]: Oxford University Press, 2007. ISBN 978-0-19-922721-1. S. 55.
- ↑ HERO, of Alexandria; SCHMIDT, Wilhelm. Herons von Alexandria Druckwerke und Automatentheater = Pneumatica et automata. [s.l.]: Lipsiae : Teubner 598 s. Dostupné online. S. 228–232.
- ↑ GORDON, Cyrus H. The Common Background of the Greek and Hebrew Civilizations. New York: W. W. Norton and Company, 1965.
- ↑ KOENIG, Harold G. Religion and Spirituality in Psychiatry. [s.l.]: Cambridge University Press, 2009. Dostupné online. ISBN 9780521889520. S. 31. „Bible je celosvětově nejvlivnější a nejčtenější kniha, která kdy byla napsána. ... to mělo velký vliv na chování, zákony, zvyky, vzdělání, umění, literaturu a morálku západní civilizace.“.
- ↑ BURNSIDE, Jonathan. God, Justice, and Society: Aspects of Law and Legality in the Bible. [s.l.]: Oxford University Press, 2011. Dostupné online. ISBN 9780199759217. S. 26.
Související články
Externí odkazy
- Přehled o západní civilizaci
- Obrázky, zvuky či videa k tématu západní kultura na Wikimedia Commons