Přeskočit na obsah

Západní kultura: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Tynako (diskuse | příspěvky)
19 608 editací
Dějiny: Klasický západ
MatSuBot (diskuse | příspěvky)
Roboti
148 393 editací
m řaď jako hlavní článek
Řádek 270: Řádek 270:
| příjmení = Chadwick
| příjmení = Chadwick
| jméno = Owen
| jméno = Owen
| titul =
| titul =
| strany = 242
| strany = 242
}}</ref> zabíjení novorozenců a polygamie.<ref>{{Citace monografie
}}</ref> zabíjení novorozenců a polygamie.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hastings
| příjmení = Hastings
| titul =
| titul =
| strany = 309
| strany = 309
}}</ref> Evropská kultura se vyvíjela s komplexním rozsahem filozofie, středověké scholastiky, mystiky a křesťanského a sekulárního humanismu.<ref>{{Citace monografie
}}</ref> Evropská kultura se vyvíjela s komplexním rozsahem filozofie, středověké scholastiky, mystiky a křesťanského a sekulárního humanismu.<ref>{{Citace monografie
Řádek 308: Řádek 308:
}}</ref> Globalismus rozšířil západní myšlenky tak široce, že téměř všechny moderní kultury jsou do určité míry ovlivněny aspekty západní kultury. Stereotypní pohledy na „Západ“ byly označeny jako [[okcidentalismus]], paralelně s [[Orientalismus|orientalismem]] – termínem pro stereotypní pohledy na „Východ“ z 19. století.
}}</ref> Globalismus rozšířil západní myšlenky tak široce, že téměř všechny moderní kultury jsou do určité míry ovlivněny aspekty západní kultury. Stereotypní pohledy na „Západ“ byly označeny jako [[okcidentalismus]], paralelně s [[Orientalismus|orientalismem]] – termínem pro stereotypní pohledy na „Východ“ z 19. století.


Někteří [[Filosof|filosofové]] rozporovali zda západní kultura může být považována za historicky zdravý, sjednocený soubor myšlenek.<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika
Někteří [[filosof]]ové rozporovali zda západní kultura může být považována za historicky zdravý, sjednocený soubor myšlenek.<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika
| titul = There is no such thing as western civilisation {{!}} Kwame Anthony Appiah
| titul = There is no such thing as western civilisation {{!}} Kwame Anthony Appiah
| periodikum = the Guardian
| periodikum = the Guardian
Řádek 315: Řádek 315:
| jazyk = en
| jazyk = en
| datum přístupu = 2022-05-10
| datum přístupu = 2022-05-10
}}</ref> Například [[Kwame Anthony Appiah]] poukazuje na to, že mnohé ze základních vlivů na západní kulturu, jako je [[Antická řecká filosofie|řecká filosofie]], do jisté míry sdílí také [[islámský svět]].<ref name=":0" /> Appiah tvrdí, že původ západní a evropské identity lze vysledovat až k muslimské invazi na Iberii, kde křesťané vytvořili společnou křesťanskou a evropskou identitu.<ref name=":0" />
}}</ref> Například [[Kwame Anthony Appiah]] poukazuje na to, že mnohé ze základních vlivů na západní kulturu, jako je [[Antická řecká filosofie|řecká filosofie]], do jisté míry sdílí také [[islámský svět]].<ref name=":0" /> Appiah tvrdí, že původ západní a evropské identity lze vysledovat až k muslimské invazi na Iberii, kde křesťané vytvořili společnou křesťanskou a evropskou identitu.<ref name=":0" />


Jak Evropané objevovali svět, staré koncepty se přizpůsobily. Oblast, která byla dříve považována za [[Orient]] („Východ“), se stala [[Blízký východ|Blízkým východem]], protože zájmy evropských mocností poprvé v 19. století zasahovaly do Japonska [[období Meidži]] a Číny [[Říše Čching|období Čching]].<ref>{{Citace periodika
Jak Evropané objevovali svět, staré koncepty se přizpůsobily. Oblast, která byla dříve považována za [[Orient]] („Východ“), se stala [[Blízký východ|Blízkým východem]], protože zájmy evropských mocností poprvé v 19. století zasahovaly do Japonska [[období Meidži]] a Číny [[Říše Čching|období Čching]].<ref>{{Citace periodika
Řádek 329: Řádek 329:
== Dějiny ==
== Dějiny ==
{{Viz též|Dějiny západní civilizace}}
{{Viz též|Dějiny západní civilizace}}
Nejstarší civilizací, která ovlivnila vývoj západní kultury, byla ta z [[Mezopotámie]]; oblasti [[Říční systém|říčního systému]] řek [[Eufrat]] a [[Tigris]], do značné míry odpovídající dnešnímu [[Irák|Iráku]], severovýchodní [[Sýrie|Sýrii]], jihovýchodnímu [[Turecko|Turecku]] a jihozápadnímu [[Írán|Íránu]]; [[Kolébka civilizace|kolébky civilizace]].<ref>{{Citace monografie
Nejstarší civilizací, která ovlivnila vývoj západní kultury, byla ta z [[Mezopotámie]]; oblasti [[Říční systém|říčního systému]] řek [[Eufrat]] a [[Tigris]], do značné míry odpovídající dnešnímu [[Irák]]u, severovýchodní [[Sýrie|Sýrii]], jihovýchodnímu [[Turecko|Turecku]] a jihozápadnímu [[Írán]]u; [[Kolébka civilizace|kolébky civilizace]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Bronowski
| příjmení = Bronowski
| jméno = Jacobus
| jméno = Jacobus
Řádek 344: Řádek 344:
}}</ref> [[Starověký Egypt]] měl na západní kulturu podobně silný vliv.
}}</ref> [[Starověký Egypt]] měl na západní kulturu podobně silný vliv.


Koncepty toho, co je Západ, vznikly z dědictví [[Západořímská říše|Západořímské]] a [[Byzantská říše|Východořímské říše]]. Později byly ideje Západu formovány koncepty [[Řecký východ a latinský západ|latinského křesťanstva]] a [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]]. To, co je dnes považováno za západní myšlení, pochází především z [[Řecko-římský svět|řecko-římských]] a [[Germáni|germánských]] vlivů a zahrnuje ideály [[Středověk|středověku]], [[renesance]] a [[osvícenství]] a také křesťanskou kulturu.
Koncepty toho, co je Západ, vznikly z dědictví [[Západořímská říše|Západořímské]] a [[Byzantská říše|Východořímské říše]]. Později byly ideje Západu formovány koncepty [[Řecký východ a latinský západ|latinského křesťanstva]] a [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]]. To, co je dnes považováno za západní myšlení, pochází především z [[Řecko-římský svět|řecko-římských]] a [[Germáni|germánských]] vlivů a zahrnuje ideály [[středověk]]u, [[renesance]] a [[osvícenství]] a také křesťanskou kulturu.


=== Klasický západ ===
=== Klasický západ ===
[[Soubor:Alejandro Magno, Alexander The Great Bust Alexander BM 1857 (cropped).jpg|vlevo|náhled|[[Alexandr Veliký]]]]
[[Soubor:Alejandro Magno, Alexander The Great Bust Alexander BM 1857 (cropped).jpg|vlevo|náhled|[[Alexandr Veliký]]]]
Zatímco koncept „Západu“ neexistoval až do vzniku [[Římská republika|Římské republiky]], kořeny tohoto pojmu lze vysledovat až do [[Starověké Řecko|starověkého Řecka]]. Od [[Homér|homérské]] literatury ([[Trójská válka|trojských válek]]), přes vyprávění o [[Řecko-perské války|řecko-perských válkách]] od [[Hérodotos|Hérodota]] až do doby [[Alexandr Veliký|Alexandra Velikého]] existovalo [[paradigma]] kontrastu mezi Řeky a jinými civilizacemi.<ref>{{Citace monografie
Zatímco koncept „Západu“ neexistoval až do vzniku [[Římská republika|Římské republiky]], kořeny tohoto pojmu lze vysledovat až do [[Starověké Řecko|starověkého Řecka]]. Od [[homér]]ské literatury ([[Trójská válka|trojských válek]]), přes vyprávění o [[Řecko-perské války|řecko-perských válkách]] od [[Hérodotos|Hérodota]] až do doby [[Alexandr Veliký|Alexandra Velikého]] existovalo [[paradigma]] kontrastu mezi Řeky a jinými civilizacemi.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hanson
| příjmení = Hanson
| jméno = Victor Davis
| jméno = Victor Davis
Řádek 357: Řádek 357:
| isbn = 978-0-307-42518-8
| isbn = 978-0-307-42518-8
| jazyk = en
| jazyk = en
}}</ref> [[Řekové]] se cítili jako nejcivilizovanější národ a viděli se (ve formulaci [[Aristotelés|Aristotela]]) jako něco mezi vyspělými civilizacemi [[Blízký východ|Blízkého východu]] (které považovali za měkké a otrocké) a divokými [[Barbar|barbary]] ze zbytku Evropy na sever od Řecka. Během tohoto období spisovatelé jako [[Hérodotos]] a [[Xenofón]] zdůrazňovali důležitost svobody ve starořeckém světě, na rozdíl od otroctví takzvaného barbarského světa.<ref name=":2" />
}}</ref> [[Řekové]] se cítili jako nejcivilizovanější národ a viděli se (ve formulaci [[Aristotelés|Aristotela]]) jako něco mezi vyspělými civilizacemi [[Blízký východ|Blízkého východu]] (které považovali za měkké a otrocké) a divokými [[barbar]]y ze zbytku Evropy na sever od Řecka. Během tohoto období spisovatelé jako [[Hérodotos]] a [[Xenofón]] zdůrazňovali důležitost svobody ve starořeckém světě, na rozdíl od otroctví takzvaného barbarského světa.<ref name=":2" />


Alexandrovo dobývání vedlo ke vzniku [[Helénismus|helénistické]] civilizace, představující syntézu řeckých a [[Blízký východ|blízkovýchodních]] kultur v oblasti [[Východní Středomoří|východního Středomoří]].<ref name=":1" /> Blízkovýchodní civilizace [[Starověký Egypt|starověkého Egypta]] a [[Levanta|Levanty]], které se dostaly pod řeckou nadvládu, se staly součástí helénistického světa. Nejdůležitějším helenistickým centrem vzdělanosti byl [[Ptolemaiovský Egypt]], který přitahoval řecké, [[Egypťané|egyptské]], židovské, [[Peršané|perské]], [[Fénicie|fénické]] a dokonce [[Dějiny Indie|indické]] učence.<ref>{{Citace monografie
Alexandrovo dobývání vedlo ke vzniku [[Helénismus|helénistické]] civilizace, představující syntézu řeckých a [[Blízký východ|blízkovýchodních]] kultur v oblasti [[Východní Středomoří|východního Středomoří]].<ref name=":1" /> Blízkovýchodní civilizace [[Starověký Egypt|starověkého Egypta]] a [[Levanta|Levanty]], které se dostaly pod řeckou nadvládu, se staly součástí helénistického světa. Nejdůležitějším helenistickým centrem vzdělanosti byl [[Ptolemaiovský Egypt]], který přitahoval řecké, [[Egypťané|egyptské]], židovské, [[Peršané|perské]], [[Fénicie|fénické]] a dokonce [[Dějiny Indie|indické]] učence.<ref>{{Citace monografie
Řádek 369: Řádek 369:
}}</ref> Helénistická věda, filosofie, [[Klasicistická architektura|architektura]], [[Klasici|literatura]] a umění později poskytly základ přijatý [[Římská říše|Římskou říší]], která zachvátila Evropu a [[Dějiny středomořské oblasti|středomořský svět]], včetně helénistického světa při svých dobýváních v 1. století před Kristem.
}}</ref> Helénistická věda, filosofie, [[Klasicistická architektura|architektura]], [[Klasici|literatura]] a umění později poskytly základ přijatý [[Římská říše|Římskou říší]], která zachvátila Evropu a [[Dějiny středomořské oblasti|středomořský svět]], včetně helénistického světa při svých dobýváních v 1. století před Kristem.


Po římském dobytí helénistického světa vznikl koncept „Západu“, protože vznikl kulturní předěl mezi [[Řecký východ a latinský západ|řeckým východem a latinským západem]]. Latinsky mluvící [[Západořímská říše]] se skládala ze západní Evropy a severozápadní Afriky, zatímco řecky mluvící [[Východořímská říše]] (později [[Byzantská říše]]) se skládala z [[Balkán|Balkánu]], [[Malá Asie|Malé Asie]], [[Aegyptus|Egypta]] a [[Levanta|Levanty]]. „Řecký“ východ byl obecně bohatší a vyspělejší než „latinský“ západ.{{Doplňte zdroj}} S výjimkou [[Římská Itálie|Itálie]] byly nejbohatší provincie Římské říše na východě, zejména [[Aegyptus|římský Egypt]], který byl nejbohatší římskou provincií mimo Itálii.<ref>{{Citace monografie
Po římském dobytí helénistického světa vznikl koncept „Západu“, protože vznikl kulturní předěl mezi [[Řecký východ a latinský západ|řeckým východem a latinským západem]]. Latinsky mluvící [[Západořímská říše]] se skládala ze západní Evropy a severozápadní Afriky, zatímco řecky mluvící [[Východořímská říše]] (později [[Byzantská říše]]) se skládala z [[Balkán]]u, [[Malá Asie|Malé Asie]], [[Aegyptus|Egypta]] a [[Levanta|Levanty]]. „Řecký“ východ byl obecně bohatší a vyspělejší než „latinský“ západ.{{Doplňte zdroj}} S výjimkou [[Římská Itálie|Itálie]] byly nejbohatší provincie Římské říše na východě, zejména [[Aegyptus|římský Egypt]], který byl nejbohatší římskou provincií mimo Itálii.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Maddison
| příjmení = Maddison
| jméno = Angus
| jméno = Angus
Řádek 460: Řádek 460:
* {{Commonscat|Western culture}}
* {{Commonscat|Western culture}}
{{Portály|Evropa}}
{{Portály|Evropa}}

[[Kategorie:Západní kultura]]
[[Kategorie:Západní kultura| ]]
[[Kategorie:Kulturní antropologie]]
[[Kategorie:Kulturní antropologie]]

Verze z 12. 5. 2022, 02:02

Vitruviánský muž Leonarda da Vinciho. Na základě korelací ideálních lidských proporcí s geometrií, které popsal starořímský architekt Vitruvius v III. knize svého pojednání De architectura.
Platón spolu se svým žákem Aristotelem a učitelem Sokratem pomohli ustavit západní filozofii.

Západní kultura, také známá jako západní civilizace nebo západní společnost, je dědictví sociálních norem, etických hodnot, tradičních zvyků, systémů víry, politických systémů, artefaktů a technologií západního světa. Západní hodnoty se stávají symboly dominantní mentality pro kulturu západních společností.[1] Tento termín se vztahuje i mimo Evropu na země a kultury, jejichž historie je s Evropou silně spojena imigrací, kolonizací nebo vlivem. Například západní kultura zahrnuje země v Americe a Oceánii. Západní kultura je nejvíce ovlivněná řeckou filosofií, římským právem a křesťanskou kulturou.[2]

Rozšíření řecké kultury do helénistického světa východního Středomoří vedlo k syntéze mezi řeckými a blízkovýchodními kulturami[3] a velkým pokrokům v literatuře, inženýrství a vědě a poskytlo protor pro expanzi raného křesťanství a řeckého Nového zákona.[4][5][6] Toto období se překrývalo s a bylo následováno obdobím starověkého Římem, který významně přispěl v oblastech práva, vlády, inženýrství a politické organizace.[7]

Západní kultura se vyznačuje řadou uměleckých, filozofických, literárních a právních témat a tradic. Křesťanství, především římskokatolická církev,[8][9][10] a později protestantismus[11][12][13][14] hraje významnou roli ve formování západní civilizace přinejmenším od 4. století[15][16][17][18], stejně tak judaismus.[19][20][21][22]

Základním kamenem západního myšlení, počínaje starověkým Řeckem a pokračující přes středověk a renesanci, je myšlenka racionalismu v různých sférách života rozvinutá helénistickou filozofií, scholastikou a humanismem. Empirismus dal později vzniknout vědecké metodě, vědecké revoluci a osvícenství.

Západní kultura se dále rozvíjela s christianizací evropské společnosti během středověku, reformami vyvolanými renesancí 12. a 13. století pod vlivem islámského světa[23][24] a italské renesance.[25] Středověké křesťanství si připisuje vytvoření moderní univerzity,[26] moderního nemocničního systému,[27] vědecké ekonomie[28][29] a přirozeného práva (které později ovlivnilo tvorbu mezinárodního práva).[30] Křesťanství hrálo roli v ukončení praktik běžných mezi pohanskými společnostmi, jako jsou lidské oběti, otroctví,[31] zabíjení novorozenců a polygamie.[32] Evropská kultura se vyvíjela s komplexním rozsahem filozofie, středověké scholastiky, mystiky a křesťanského a sekulárního humanismu.[33] Racionální myšlení se vyvíjelo během dlouhého věku změn a formování, s osvícenstvím a průlomy ve vědě. Tendence, které definovaly moderní západní společnosti, zahrnují koncept politického pluralismu, individualismu, prominentních subkultur nebo kontrakultur (jako jsou hnutí New Age) a rostoucí kulturní synkretismus vyplývající z globalizace a lidské migrace.

Terminologie

Související informace naleznete také v článku Západní svět.

Západ jako geografická oblast je nejasná a nedefinovaná. Častěji se k identifikaci západní společnosti používá ideologie státu. Existuje určitá neshoda ohledně toho, které národy by měly nebo neměly být zahrnuty do této kategorie a v jaké době. Kultura ztotožněná s Východem a Západem se sama proměňuje s časem a místem (od starověkého světa po moderní). Geograficky by dnešní „Západ“ zahrnoval Evropu (zejména státy, které společně tvoří Evropskou unii, Spojené království, Norsko a Švýcarsko) spolu s mimoevropskými územími patřícími do anglicky, španělsky a portugalsky, a v širším kontextu i francouzsky mluvícího světa. Vzhledem k tomu, že kontext je vysoce zaujatý a závislý na souvislostech, neexistuje žádná dohodnutá definice toho, co je „Západ“.

Je obtížné určit, kteří jedinci do které kategorie zapadají, a kontrast mezi Východem a Západem je někdy kritizován jako relativistický a svévolný.[34][35][36] Globalismus rozšířil západní myšlenky tak široce, že téměř všechny moderní kultury jsou do určité míry ovlivněny aspekty západní kultury. Stereotypní pohledy na „Západ“ byly označeny jako okcidentalismus, paralelně s orientalismem – termínem pro stereotypní pohledy na „Východ“ z 19. století.

Někteří filosofové rozporovali zda západní kultura může být považována za historicky zdravý, sjednocený soubor myšlenek.[37] Například Kwame Anthony Appiah poukazuje na to, že mnohé ze základních vlivů na západní kulturu, jako je řecká filosofie, do jisté míry sdílí také islámský svět.[37] Appiah tvrdí, že původ západní a evropské identity lze vysledovat až k muslimské invazi na Iberii, kde křesťané vytvořili společnou křesťanskou a evropskou identitu.[37]

Jak Evropané objevovali svět, staré koncepty se přizpůsobily. Oblast, která byla dříve považována za Orient („Východ“), se stala Blízkým východem, protože zájmy evropských mocností poprvé v 19. století zasahovaly do Japonska období Meidži a Číny období Čching.[38] Tak se čínsko-japonská válka v letech 1894–1895 odehrála na Dálném východě, zatímco problémy obklopující úpadek Osmanské říše se současně objevily na Blízkém východě. Termín Střední východ v polovině 19. století zahrnoval území na východ od Osmanské říše, ale západ od Číny – Velká Persie a Velká Indie – se nyní ve většině jazyků používá jako synonymum pro „Blízký východ“.

Dějiny

Související informace naleznete také v článku Dějiny západní civilizace.

Nejstarší civilizací, která ovlivnila vývoj západní kultury, byla ta z Mezopotámie; oblasti říčního systému řek Eufrat a Tigris, do značné míry odpovídající dnešnímu Iráku, severovýchodní Sýrii, jihovýchodnímu Turecku a jihozápadnímu Íránu; kolébky civilizace.[39][40] Starověký Egypt měl na západní kulturu podobně silný vliv.

Koncepty toho, co je Západ, vznikly z dědictví Západořímské a Východořímské říše. Později byly ideje Západu formovány koncepty latinského křesťanstva a Svaté říše římské. To, co je dnes považováno za západní myšlení, pochází především z řecko-římských a germánských vlivů a zahrnuje ideály středověku, renesance a osvícenství a také křesťanskou kulturu.

Klasický západ

Alexandr Veliký

Zatímco koncept „Západu“ neexistoval až do vzniku Římské republiky, kořeny tohoto pojmu lze vysledovat až do starověkého Řecka. Od homérské literatury (trojských válek), přes vyprávění o řecko-perských válkách od Hérodota až do doby Alexandra Velikého existovalo paradigma kontrastu mezi Řeky a jinými civilizacemi.[41] Řekové se cítili jako nejcivilizovanější národ a viděli se (ve formulaci Aristotela) jako něco mezi vyspělými civilizacemi Blízkého východu (které považovali za měkké a otrocké) a divokými barbary ze zbytku Evropy na sever od Řecka. Během tohoto období spisovatelé jako Hérodotos a Xenofón zdůrazňovali důležitost svobody ve starořeckém světě, na rozdíl od otroctví takzvaného barbarského světa.[42]

Alexandrovo dobývání vedlo ke vzniku helénistické civilizace, představující syntézu řeckých a blízkovýchodních kultur v oblasti východního Středomoří.[3] Blízkovýchodní civilizace starověkého Egypta a Levanty, které se dostaly pod řeckou nadvládu, se staly součástí helénistického světa. Nejdůležitějším helenistickým centrem vzdělanosti byl Ptolemaiovský Egypt, který přitahoval řecké, egyptské, židovské, perské, fénické a dokonce indické učence.[43] Helénistická věda, filosofie, architektura, literatura a umění později poskytly základ přijatý Římskou říší, která zachvátila Evropu a středomořský svět, včetně helénistického světa při svých dobýváních v 1. století před Kristem.

Po římském dobytí helénistického světa vznikl koncept „Západu“, protože vznikl kulturní předěl mezi řeckým východem a latinským západem. Latinsky mluvící Západořímská říše se skládala ze západní Evropy a severozápadní Afriky, zatímco řecky mluvící Východořímská říše (později Byzantská říše) se skládala z Balkánu, Malé Asie, Egypta a Levanty. „Řecký“ východ byl obecně bohatší a vyspělejší než „latinský“ západ.[zdroj?] S výjimkou Itálie byly nejbohatší provincie Římské říše na východě, zejména římský Egypt, který byl nejbohatší římskou provincií mimo Itálii.[44][45] Nicméně i Keltové na Západě sepsali významná literární díla (příkladem je básník Caecilius Statius) a sami měli velké množství znalostí o vědě (jak je vidět v jejich Colignském kalendáři).

Maison Carrée v Nîmes, jeden z nejzachovalejších římských chrámů.
Znázornění Ježíše Nazaretského, ústřední postavy křesťanství.

Asi pět set let si Římská říše udržovala řecký východ a upevňovala latinský západ, ale rozdělení mezi východem a západem zůstalo, což se odráželo v mnoha kulturních normách těchto dvou oblastí, včetně jazyka. Nakonec se říše stále více rozdělovala na západní a východní část, čímž se oživily staré představy o kontrastu mezi vyspělým Východem a drsným Západem.

Od dob Alexandra Velikého (helénistické období) se řecká civilizace dostávala do kontaktu s civilizací židovskou. Křesťanství nakonec vyvstalo ze synkretismu helénské kultury, římské kultury a judaismu druhého chrámu, postupně se rozšířilo po Římské říši a zastínilo jeho předchůdce a vlivy.[46] Vzestup křesťanství přetvořil velkou část řecko-římské tradice a kultury; christianizovaná kultura byla základem pro rozvoj západní civilizace po pádu Říma (který vyplynul ze vzrůstajícího tlaku barbarů mimo římskou kulturu). Římská kultura se také mísila s keltskými, germánskými a slovanskými kulturami, které se pomalu integrovaly do západní kultury: počínaje především přijetím křesťanství.

Témata a tradice

Obraz Madony s dítětem od anonymního Itala z 1. poloviny 19. století, olej na plátně.

Západní kultura vyvinula mnoho témat a tradic, z nichž nejvýznamnější jsou:

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Western culture na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Westernization | Definition, Overview, & Facts | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2022-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ PERRY, Marvin; CHASE, Myrna; JACOB, James. Western Civilization: Since 1400. [s.l.]: Cengage Learning 690 s. Dostupné online. ISBN 978-1-111-83169-1. (anglicky) Google-Books-ID: N6jytVCocwMC. 
  3. ↑ a b GREEN, Peter. Alexander to Actium: The Historical Evolution of the Hellenistic Age. Berkeley: University of California Press, 1990. Dostupné online. 
  4. ↑ RUSSO, Lucio. The Forgotten Revolution: How Science Was Born in 300 BC and Why It Had To Be Reborn. Berlin: Springer, 2004. ISBN 3-540-20396-6. 
  5. ↑ Hellenistic age | ancient Greek history | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2022-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ GREEN, P. Alexander The Great and the Hellenistic Age. [s.l.]: [s.n.], 2008. ISBN 978-0-7538-2413-9. S. 13. 
  7. ↑ DALY, Jonathan. The Rise of Western Power: A Comparative History of Western Civilization. [s.l.]: A&C Black 665 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4411-1851-6. S. 7–9. (anglicky) Google-Books-ID: 9aZPAQAAQBAJ. 
  8. ↑ SPIELVOGEL, Jackson J. Western Civilization: A Brief History, Volume I: To 1715. [s.l.]: [s.n.], 2016. ISBN 978-1-305-63347-6. S. 156. 
  9. ↑ NEILL, Thomas Patrick. Readings in the History of Western Civilization, Volume 2. [s.l.]: Newman Press, 1957. S. 224. 
  10. ↑ O'COLLINS, Gerald; FARRUGIA, Maria. Catholicism: The Story of Catholic Christianity. [s.l.]: Oxford University Press, 2003. ISBN 978-0-19-925995-3. 
  11. ↑ HEUSSI, Karl. Kompendium der Kirchengeschichte. Tübingen: [s.n.], 1956. S. 317–319, 325–326. 
  12. ↑ The Protestant Heritage - Protestantism’s influence in the modern world | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2022-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ MCNEILL, William H. History of Western Civilization: A Handbook. [s.l.]: University of Chicago Press, 2010. ISBN 978-0-226-56162-2. S. 204. 
  14. ↑ FALTIN, Lucia; WRIGHT, Melanie Jane. The religious roots of contemporary European identity. [s.l.]: London ; New York : Continuum 247 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8264-9482-5. 
  15. ↑ Roman Catholicism | Definition, Beliefs, History, & Facts | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2022-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ HAYAS, Caltron J.H. Christianity and Western Civilization. [s.l.]: Stanford University Press, 1953. S. 2. 
  17. ↑ ORLANDIS, José. A Short History of the Catholic Church. [s.l.]: Four Courts Press 166 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: KYdbpwAACAAJ. 
  18. ↑ PERRY, Marvin. Western Civilization: A Brief History, Volume I: To 1789. [s.l.]: Cengage Learning 317 s. Dostupné online. ISBN 978-1-111-83720-4. S. 33–. (anglicky) Google-Books-ID: U2pnv0Aoh2EC. 
  19. ↑ NOBLE, Thomas F. X. Western civilization: beyond boundaries. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-133-60271-2. OCLC 858610469 S. 107. (English) OCLC: 858610469. 
  20. ↑ PERRY, Marvin; CHASEOVÁ, Myrna; JACOB, James. Western Civilization: Ideas, Politics, and Society, Volume I: To 1789. [s.l.]: Cengage Learning ISBN 978-1-305-44548-2. S. 105. 
  21. ↑ HENGEL, Martin. Judaism and Hellenism: studies in their encounter in Palestine during the early Hellenistic period. Eugene, OR: Wipf & Stock Publishers Dostupné online. ISBN 978-1-59244-186-0. OCLC 52605048 (English) OCLC: 52605048. 
  22. ↑ PORTER, Stanley E. Early Christianity in its Hellenistic context. social and literary contexts for the New Testament Volume 2, Volume 2,. Leiden; Boston: Brill Dostupné online. ISBN 978-90-04-23639-4. OCLC 851653645 (English) OCLC: 851653645. 
  23. ↑ HASKINS, Charles Homer. The renaissance of the twelfth century. [s.l.]: Cambridge : Harvard University Press 454 s. Dostupné online. ISBN 978-0-674-76075-2. 
  24. ↑ SARTON, George. A guide to the history of science; a first guide for the study of the history of science, with introductory essays on science and tradition. [s.l.]: Waltham, Mass., Chronica Botanica Co. 346 s. Dostupné online. 
  25. ↑ GEANAKOPLOS, Deno John. Constantinople and the West: essays on the late Byzantine (Palaeologan) and Italian Renaissances and the Byzantine and Roman churches. Madison, Wis.: University of Wisconsin Press Dostupné online. ISBN 978-0-299-11880-8, ISBN 978-0-299-11884-6. OCLC 19353503 (English) OCLC: 19353503. 
  26. ↑ RÜEGG, Walter. A History of the University in Europe. Vol. 1: Universities in the Middle Ages. [s.l.]: Cambridge University Press, 1992. ISBN 0-521-36105-2. S. 19–20. 
  27. ↑ RISSE, Guenter B. Mending bodies, saving souls : a history of hospitals. [s.l.]: New York : Oxford University Press 747 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-505523-8. 
  28. ↑ SCHUMPETER, Joseph. History of Economic Analysis. Londýn: Allen & Unwin, 1954. Dostupné online. 
  29. ↑ National Review Book Service: How the Catholic Church Built Western Civilization by Thomas Woods, Jr.. web.archive.org [online]. 2006-08-22 [cit. 2022-05-09]. Dostupné online. 
  30. ↑ WALDRON, Jeremy. God, Locke, and Equality: Christian Foundations in Locke's Political Thought. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0-521-89057-1. S. 189, 208. 
  31. ↑ CHADWICK, Owen. [s.l.]: [s.n.] S. 242. 
  32. ↑ HASTINGS. [s.l.]: [s.n.] S. 309. 
  33. ↑ DEBNATH, Sailen. Secularism: Western and Indian. New Delhi: Atlantic Publishers & Distributors, 2010. ISBN 8126913665. 
  34. ↑ ČENG, Jin Čeong. New Paradigm for Re-engineering Education. [s.l.]: [s.n.] S. 369. 
  35. ↑ EMBREE, Ainslie; GLUCKOVÁ, Carol. Asia in Western and World History: A Guide for Teaching. [s.l.]: [s.n.] S. 16. 
  36. ↑ KWANG-SAE, Lee. East and West: Fusion of Horizons. [s.l.]: [s.n.] 
  37. ↑ a b c There is no such thing as western civilisation | Kwame Anthony Appiah. the Guardian [online]. 2016-11-09 [cit. 2022-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ DAVISON, H. Where is the Middle East. www.semanticscholar.org. 1960. Dostupné online [cit. 2022-05-10]. DOI 10.2307/20029452. 
  39. ↑ BRONOWSKI, Jacobus. The Ascent of Man. [s.l.]: Angus & Robertson, 1973. ISBN 0-563-17064-6. 
  40. ↑ BLAINEY, Geoffrey. A Very Short History of the World. [s.l.]: [s.n.], 2004. Dostupné online. 
  41. ↑ HANSON, Victor Davis. Carnage and Culture: Landmark Battles in the Rise to Western Power. [s.l.]: Knopf Doubleday Publishing Group 546 s. Dostupné online. ISBN 978-0-307-42518-8. (anglicky) 
  42. ↑ a b V. REID, Patrick. Readings in Western Religious Thought: The ancient world. [s.l.]: Paulist Press, 1987. Dostupné online. ISBN 9780809128501. S. 43. 
  43. ↑ JOSEPH, George G. The Crest of the Peacock. [s.l.]: Princeton University Press, 2000. ISBN 0-691-00659-8. S. 7–8. 
  44. ↑ MADDISON, Angus. Contours of the World Economy, 1–2030 AD: Essays in Macro-Economic History. [s.l.]: Oxford University Press, 2007. ISBN 978-0-19-922721-1. S. 55. 
  45. ↑ HERO, of Alexandria; SCHMIDT, Wilhelm. Herons von Alexandria Druckwerke und Automatentheater = Pneumatica et automata. [s.l.]: Lipsiae : Teubner 598 s. Dostupné online. S. 228–232. 
  46. ↑ GORDON, Cyrus H. The Common Background of the Greek and Hebrew Civilizations. New York: W. W. Norton and Company, 1965. 
  47. ↑ KOENIG, Harold G. Religion and Spirituality in Psychiatry. [s.l.]: Cambridge University Press, 2009. Dostupné online. ISBN 9780521889520. S. 31. „Bible je celosvětově nejvlivnější a nejčtenější kniha, která kdy byla napsána. ... to mělo velký vliv na chování, zákony, zvyky, vzdělání, umění, literaturu a morálku západní civilizace.“. 
  48. ↑ BURNSIDE, Jonathan. God, Justice, and Society: Aspects of Law and Legality in the Bible. [s.l.]: Oxford University Press, 2011. Dostupné online. ISBN 9780199759217. S. 26. 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Západní_kultura&oldid=21262665“