Sloveso: Porovnání verzí
značka: editace z Vizuálního editoru |
verze 23911440 uživatele 37.188.171.168 (diskuse) zrušena značka: vrácení zpět |
||
(Není zobrazeno 44 mezilehlých verzí od 23 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Sloveso''' ([[latina|lat.]] ''verbum'') je [[ohýbání|ohebný]] [[slovní druh]], který vyjadřuje činnost (''jít''), stav (''ležet'') nebo změnu stavu (''zčervenat''). Ve většině případů je sloveso ve [[věta (lingvistika)|větě]] [[přísudek|přísudkem]]. |
'''Sloveso''' ([[latina|lat.]] ''verbum'') je [[ohýbání|ohebný]] [[slovní druh]], který vyjadřuje činnost (''jít''), stav (''ležet'') nebo změnu stavu (''zčervenat''). Ve většině případů je sloveso ve [[věta (lingvistika)|větě]] [[přísudek|přísudkem]]. |
||
adélka |
|||
== Druhy sloves == |
== Druhy sloves == |
||
Řádek 60: | Řádek 58: | ||
=== Třída === |
=== Třída === |
||
Slovesná třída je mluvnická kategorie sloves. Určuje se podle koncovky, které se dělí do pěti kategorií. |
Slovesná třída je mluvnická kategorie sloves. Určuje se podle koncovky, které se dělí do pěti kategorií. |
||
⚫ | |||
== Neurčité tvary sloves == |
== Neurčité tvary sloves == |
||
Řádek 75: | Řádek 71: | ||
=== Infinitiv === |
=== Infinitiv === |
||
{{Viz též|Infinitiv}} |
{{Viz též|Infinitiv}} |
||
'''Infinitiv''' (zast. ''neurčitek'') je neurčitý tvar slovesa, který se nečasuje, tj. nevyjadřuje osobu, číslo, způsob a čas. Pokládá se za základní tvar slovesa, který je uváděn ve [[slovník|slovnících]] (''reprezentativní tvar'' neboli [[Lemma (lingvistika)|lemma]]). V češtině končí na ''-t'' (běžně), ''-ti'' (zast. nebo kniž.), nebo ''-ci'' (zast. nebo vyššího stylu) (''dělat/dělati, moct/moci''). |
'''Infinitiv''' (zast. ''neurčitek'') je [[neurčitý tvar slovesa]], který se nečasuje, tj. nevyjadřuje osobu, číslo, způsob a čas. Pokládá se za základní tvar slovesa, který je uváděn ve [[slovník|slovnících]] (''reprezentativní tvar'' neboli [[Lemma (lingvistika)|lemma]]). V češtině končí na ''-t'' (běžně), ''-ti'' (zast. nebo kniž.), nebo ''-ci'' (zast. nebo vyššího stylu) (''dělat/dělati, moct/moci''). |
||
Některé jazyky, jako např. [[arabština]], [[bulharština]], [[makedonština]] a moderní [[řečtina]], infinitiv nemají a musejí ho tedy vyjadřovat opisně. |
Některé jazyky, jako např. [[arabština]], [[bulharština]], [[makedonština]] a moderní [[řečtina]], infinitiv nemají a musejí ho tedy vyjadřovat opisně. |
||
Řádek 83: | Řádek 79: | ||
=== Příčestí === |
=== Příčestí === |
||
{{Viz též|Příčestí}} |
{{Viz též|Příčestí}} |
||
'''Příčestí''' (''participium'') je neurčitý jmenný tvar slovesa, který má v jazyce různé funkce, např.: |
'''Příčestí''' (''participium'') je [[Neurčitý slovesný tvar|neurčitý jmenný tvar slovesa]], který má v jazyce různé funkce, např.: |
||
* účast na tvorbě složených slovesných časů; |
* účast na tvorbě složených slovesných časů; |
||
* účast na tvorbě trpného rodu; |
* účast na tvorbě trpného rodu; |
||
Řádek 92: | Řádek 88: | ||
=== Přechodník === |
=== Přechodník === |
||
{{Viz též|Přechodník}} |
{{Viz též|Přechodník}} |
||
'''Přechodník''' (''transgresiv'') je |
'''Přechodník''' (''transgresiv'') je [[neurčitý tvar slovesa]] vyjadřující současně probíhající nebo navazující děje. V češtině se postupem času přechodníky přestaly běžně používat a nyní jsou považovány za tvary archaické či archaizující. Nejčastěji se objevují v historické a umělecké literatuře. Ve větě zastávají zpravidla funkci [[doplněk (větný člen)|doplňku]] (vztahují se k přísudku i k podmětu). |
||
=== Gerundium === |
=== Gerundium === |
||
'''Gerundium''' je neurčitý tvar slovesa, který se blíží podstatnému jménu. V češtině se nevyskytuje, ale víceméně mu odpovídají podstatná jména slovesná, tzv. substantivní [[deverbativum|deverbativa]] (''vedení, krytí''). Běžné je například v angličtině (''cleaning - „uklízení“'') nebo v [[latina|latině]]. |
'''Gerundium''' je [[neurčitý tvar slovesa]], který se blíží podstatnému jménu. V češtině se nevyskytuje, ale víceméně mu odpovídají podstatná jména slovesná, tzv. substantivní [[deverbativum|deverbativa]] (''vedení, krytí''). Běžné je například v angličtině (''cleaning - „uklízení“'') nebo v [[latina|latině]]. |
||
=== Gerundivum === |
=== Gerundivum === |
||
'''Gerundivum''' je neurčitý tvar slovesa, který se blíží přídavnému jménu. V češtině se nevyskytuje, ale víceméně mu odpovídají přídavná jména, utvořená ze sloves (''sedící, hladovějící''). Běžné je například v latině, kde plní funkci příčestí. |
'''Gerundivum''' je [[neurčitý tvar slovesa]], který se blíží přídavnému jménu. V češtině se nevyskytuje, ale víceméně mu odpovídají přídavná jména, utvořená ze sloves (''sedící, hladovějící''). Běžné je například v latině, kde plní funkci příčestí. |
||
=== Supinum === |
=== Supinum === |
||
{{Viz též|Supinum}} |
{{Viz též|Supinum}} |
||
'''Supinum''' je neurčitý ustrnulý tvar slovesa. Využití se v různých jazycích liší. Vyskytovalo se ve staré češtině, v současnosti je jediným českým supinem knižní výraz ''jít spat'' (místo ''spát''). Vyskytuje se například v latině nebo [[švédština|švédštině]]. |
'''Supinum''' je [[Neurčitý tvar slovesa|neurčitý]] ustrnulý tvar slovesa. Využití se v různých jazycích liší. Vyskytovalo se ve staré češtině, v současnosti je jediným českým supinem knižní výraz ''jít spat'' (místo ''spát''). Vyskytuje se například v latině nebo [[švédština|švédštině]]. |
||
== Související články == |
== Související články == |
||
Řádek 114: | Řádek 110: | ||
* {{Wikislovník|kategorie=Slovesa}} |
* {{Wikislovník|kategorie=Slovesa}} |
||
* {{Otto|heslo=Sloveso}} |
* {{Otto|heslo=Sloveso}} |
||
⚫ | |||
{{Slovní druh}} |
{{Slovní druh}} |
Aktuální verze z 10. 5. 2024, 13:11
Sloveso (lat. verbum) je ohebný slovní druh, který vyjadřuje činnost (jít), stav (ležet) nebo změnu stavu (zčervenat). Ve většině případů je sloveso ve větě přísudkem.
Druhy sloves
[editovat | editovat zdroj]- plnovýznamová slovesa mají vlastní význam - oproti pomocným nebo způsobovým slovesům, ale mnohá níže uvedená zvláštní slovesa mohou v určitém kontextu fungovat i jako plnovýznamová,
- neplnovýznamová slovesa
- pomocné sloveso se používá jako nesamostatná složka vedle významového slovesa při tvorbě složených slovesných tvarů (např. české být při tvorbě minulého času: přišel jsem)
- spona se používá při tvorbě přísudku jmenného se sponou (např. české být v přísudku je nemocný nebo byl ředitelem)
- kategoriální sloveso (anglicky light verb) se používá při tvorbě ostatních slovesně-jmenných přísudků (verbonominální predikát); hlavní význam přísudku přináší jmenná složka, kategoriální sloveso přispívá slovesnými mluvnickými kategoriemi osoby, čísla, času aj. (např. české mít v mít strach)
- způsobové (modální) sloveso se váže s infinitivem jiného, plnovýznamového slovesa a přidává k jeho významu rys nejistoty, možnosti, povinnosti nebo schopnosti (v češtině chtít, moci, smět, mít, muset, umět, dát se)
- fázová slovesa jsou slovesa vyjadřující nějaký stav, ve kterém se činnost nachází (např. začít, přestat, zůstat)
- přechodné sloveso (tranzitivní) rozlišujeme podle valence slovesa, tj. podle toho, zda mají povinnou vazbu na přímý předmět ve 4. pádě (např. české koupit [něco]). Slovesný valenční systém většiny jazyků včetně češtiny je ale složitější a nevystačí jen s touto kategorií.
Mluvnické kategorie sloves
[editovat | editovat zdroj]Slovesa lze časovat, ve většině jazyků svým tvarem vyjadřují:
Osoba
[editovat | editovat zdroj]Typicky existují tři kategorie osoby, které rozlišují, kdo je podmětem věty, zda je to:
- mluvčí (první osoba)
- posluchač (druhá osoba)
- někdo jiný (třetí osoba)
V některých jazycích se od tohoto systému objevují odchylky. Například v telugštině je první osoba množného čísla rozštěpena na tvar inkluzivní (já + ty + on) a exkluzivní (já + on, ale bez tebe).
Číslo
[editovat | editovat zdroj]Číslo (numerus) je gramatická kategorie, která udává počet účastníků děje. U většiny jazyků (včetně češtiny) je kategorie čísla založena pouze na protikladu jednosti - mnohosti, nicméně v některých jazycích je struktura složitější. Některé jazyky naopak nerozlišují ani jednotné a množné číslo, nebo jen v omezené míře - například v angličtině je druhá osoba identická pro obě čísla.
Čas
[editovat | editovat zdroj]Čas (tempus) v lingvistice znamená určitý tvar slovesa vyjadřující časové období, ve kterém daný děj probíhal/probíhá/bude probíhat. V různých jazycích se mohou časy rozlišovat na aktuální (minulý, přítomný, budoucí) a relativní (např. předminulý, předpřítomný, předbudoucí), které slouží k vyjádření předčasnosti či následnosti dějů. Mohou se též rozlišovat časy z hlediska probíhání nebo opakování děje, stavu a podobně.
Způsob
[editovat | editovat zdroj]Způsob (modus) je mluvnickou kategorií slovesa, která popisuje vztah slovesa a skutečnosti či záměru. Mnoho jazyků vyjadřuje odlišnost způsobů skrze morfologii slovesa.
Čeština rozlišuje pouze způsob oznamovací, rozkazovací a podmiňovací, některé jazyky mají systém slovesných způsobů složitější (např. něnečtina - jazyk na území Ruska - má 16 způsobů).
Rod
[editovat | editovat zdroj]Slovesný rod (genus verbi) je mluvnická kategorie slovesa. Slovesný rod je v různých jazycích obvykle dvojí, a to činný (aktivum) a trpný (pasivum). Zatímco aktivum vyjadřuje děj, který podmět aktivně vykonává, pasivum vyjadřuje děj, který podmět trpí (tj. který je „vykonáván na podmětu“). V některých jazycích (např. v klasické řečtině) existuje ještě třetí rod, tzv. medium, tj. případ, kdy podmět koná děj na sobě nebo ve svůj prospěch. V češtině této kategorii přibližně odpovídá zvratné sloveso.
Vid
[editovat | editovat zdroj]Vid (aspekt) je mluvnickou kategorií slovesa, která postihuje vztah k plynutí času. Lze vymezit dvě základní skupiny:
- Dokonavý / ukončený (perfektum) vs. neukončenost (imperfektum)
- Nedokonavý / průběhový (durativ) vs. neprůběhovost (stavovost, punktuál).
Třída
[editovat | editovat zdroj]Slovesná třída je mluvnická kategorie sloves. Určuje se podle koncovky, které se dělí do pěti kategorií.
Neurčité tvary sloves
[editovat | editovat zdroj]Sloveso v neurčitém tvaru nevyjadřuje mluvnické kategorie nebo jen některé z nich (např. rod, vid). Rozlišujeme následující neurčité tvary:
Infinitiv
[editovat | editovat zdroj]Infinitiv (zast. neurčitek) je neurčitý tvar slovesa, který se nečasuje, tj. nevyjadřuje osobu, číslo, způsob a čas. Pokládá se za základní tvar slovesa, který je uváděn ve slovnících (reprezentativní tvar neboli lemma). V češtině končí na -t (běžně), -ti (zast. nebo kniž.), nebo -ci (zast. nebo vyššího stylu) (dělat/dělati, moct/moci).
Některé jazyky, jako např. arabština, bulharština, makedonština a moderní řečtina, infinitiv nemají a musejí ho tedy vyjadřovat opisně.
Infinitiv sice nevyjadřuje všechny mluvnické kategorie sloves, má však schopnost vyjadřovat slovesný rod a vid. V některých jazycích existují infinitivy pro různé časy, např. v angličtině infinitiv minulý, který se používá pro děj, který začal nebo proběhl před jiným dějem.
Příčestí
[editovat | editovat zdroj]Příčestí (participium) je neurčitý jmenný tvar slovesa, který má v jazyce různé funkce, např.:
- účast na tvorbě složených slovesných časů;
- účast na tvorbě trpného rodu;
- funkce přívlastku.
Pro různé jazyky existuje různý inventář příčestí, např. příčestí minulé, příčestí trpné. Přechodník, gerundium, gerundivum a supinum se někdy rovněž řadí k příčestím.
Přechodník
[editovat | editovat zdroj]Přechodník (transgresiv) je neurčitý tvar slovesa vyjadřující současně probíhající nebo navazující děje. V češtině se postupem času přechodníky přestaly běžně používat a nyní jsou považovány za tvary archaické či archaizující. Nejčastěji se objevují v historické a umělecké literatuře. Ve větě zastávají zpravidla funkci doplňku (vztahují se k přísudku i k podmětu).
Gerundium
[editovat | editovat zdroj]Gerundium je neurčitý tvar slovesa, který se blíží podstatnému jménu. V češtině se nevyskytuje, ale víceméně mu odpovídají podstatná jména slovesná, tzv. substantivní deverbativa (vedení, krytí). Běžné je například v angličtině (cleaning - „uklízení“) nebo v latině.
Gerundivum
[editovat | editovat zdroj]Gerundivum je neurčitý tvar slovesa, který se blíží přídavnému jménu. V češtině se nevyskytuje, ale víceméně mu odpovídají přídavná jména, utvořená ze sloves (sedící, hladovějící). Běžné je například v latině, kde plní funkci příčestí.
Supinum
[editovat | editovat zdroj]Supinum je neurčitý ustrnulý tvar slovesa. Využití se v různých jazycích liší. Vyskytovalo se ve staré češtině, v současnosti je jediným českým supinem knižní výraz jít spat (místo spát). Vyskytuje se například v latině nebo švédštině.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu sloveso na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo sloveso ve Wikislovníku
- Kategorie Slovesa ve Wikislovníku
- Encyklopedické heslo Sloveso v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- https://www.mojecestina.cz/article/2014072702-slovesne-tridy-a-vzory