Trumpova cla jsou na cestě a my v Evropě bychom se měli probudit
Po uvalení vysokých pětadvacetiprocentních cel na dovoz zboží z Mexika a Kanady a dodatečných deseti procent na dovozy z Číny neváhal Donald Trump ujistit, že na Evropu také dojde, protože se k USA chovala ošklivě. Že ta cla přijdou, je jasné už delší dobu a evropští politici už týdny diskutují, jak se k tomu postaví. O negativních dopadech na evropskou ekonomiku není fakticky žádných pochyb.
Miroslav Kalousek v nedělním vysílání Otázek Václava Moravce prognózuje pád celé EU do recese. Ekonomka Helena Horská z NERV je zase optimistická a čeká snížení tuzemského růstu jen o 0,3 procenta, ministerstvo financí ve své prognóze mluví o půlprocentu. Jenže to je vše jen věštění z lógru.
Netušíme, jak ta cla budou vypadat, byť se hovoří o deseti procentech, ani není úplně jisté, zda to bude plošné a jak to bude odrážet současnou úroveň cel. Jisté je, že to bude brzy. Zvláště když Trump svou rétoriku tuto neděli ještě zesílil a označil obchodní praktiky Evropanů za „zvěrstvo“. Jisté pochopení projevil jen pro Velkou Británii, která se možná clům vyhne.
Bariéry pro Ameriku
Slova jako „zvěrstvo“ jsou nepochybně hodně přitažená za vlasy, ale je fakt, že obchod evropských zemí je značně nevyrovnaný a máme z něj přebytek skoro sto šedesát miliard eur. To je méně než tři sta, o nichž z nějakých důvodů hovoří ve svých vystoupeních americký prezident, ale nějaká podstatná nerovnováha v tom je. Kromě toho Evropa uplatňuje na americké zboží odedávna vyšší cla než Američané na naše.
Například evropská auta vyvážená do USA jsou stále zatížena jen 2,5 procenty cel, zatímco americká v Evropě deseti procenty. Existují četné bariéry pro dovoz amerických potravin a největší světové technologické společnosti z USA, jako je Google, Apple, Meta a další, jsou zde podrobovány tvrdé regulaci a vedou spory o miliardové pokuty.
A Trumpovi musí ležet v žaludku letitý zážitek z jeho prvního období, kdy přesvědčoval Němce, že není fér budovat a rozšiřovat plynovod Nord Stream, systematicky se tak stávat závislým na ruském plynu, když existuje možnost jeho dovozu z USA. A k tomu pak očekávat, že USA budou Německo za své peníze bránit před Putinem. Němci se mu tenkrát víceméně vysmáli, jenže život ukázal, že měl pravdu. A ani v současnosti zdaleka ne všichni evropští členové NATO vydávají na obranu slíbená dvě procenta. Když se nota bene ukazuje, že i to je málo.
Když Trump nešetřil své blízké spojence Kanadu s Mexikem, nebude šetřit ani evropské státy. Příklad Mexika, kdy na poslední chvíli odsunul cla o měsíc výměnou za nasazení vojáků proti drogovým kartelům na jižní hranici, navíc ukazuje, že v celé celní válce nepůjde zdaleka jen o ty tolik skloňované tarify, ale i jiné faktory.
EU by měla být vstřícnější
Že se na cla a vše co s tím bude spojené musíme připravit a nachystat nějakou reciproční odpověď, je jasné. Nicméně EU by měla být schopna nabídnout i nějaké vstřícné kroky, protože je velmi pravděpodobné, že uvalením cel jednání neskončí, ale teprve vážně začne. Ursula von der Leyen už nabídla zvýšení odběru amerického plynu a ropy a najde se i spousta dalších položek, leč v Německu se zase mluví o obnovení alespoň části Nord Streamu a dovozu ruského plynu. A dělá se z toho podpora mírovým jednáním o Ukrajině.
Navíc se Evropa dlouhodobě proti takovýmto externím šokům sama oslabuje regulacemi a byrokracií, která firmy, jež budou čelit clům, zatěžuje miliardovými náklady. Ukázkovým příkladem je vlekoucí se jednání o miliardových pokutách za emise pro automobilky při nesplnění cílů v prodeji elektromobilů. Nechat v platnosti tyto sankce, když na auta s největší pravděpodobností dopadne americké clo velmi tvrdě, je projev notné zabedněnosti. Snad se nyní evropští politici alespoň probudí a začnou hýbat a dělat, co je potřeba.
Problém vyjednávání s Trumpem je i ten, že hlavní země Unie jsou značně politicky nestabilní. Německo čekají volby a složité skládání koalice a francouzský prezident Macron je momentálně ve velmi slabé pozici. A ono nepůjde jen o čistý obchod, ale i o politiku a obranu, kde bude Trump nutit Evropany sáhnout do peněženky a nakupovat zbraně. Nejlépe samozřejmě u amerických zbrojařů.
