POMO

Atmosférické lokace opuštěné vesnice v horách Kalábrie jsou zde dějištěm filmu, který nám z příběhu ukazuje spíše to, co nepotřebujeme vidět než to, co vidět chceme. Nemluvě o do prázdna vyšumívajících dějových podnětech, které ho mají někam posunout. Samotné nahé těla mladých lesních bohyň, vylezených z díry v kopci nestačí, když nevíme co představují, jaké následky můžou mít pro lidi, proč některé z nich ignorují a jak likvidují ty ostatní. [Sitges FF]

Teenagerky konečně nečumí do mobilů, ale naopak dávají volný průchod svým emocím - řvaním, ochutnáváním své krve a hraním si na smečku šelem. V lese, ve kterém zrovna pobíhá záhadný tvor a občas se v něm vyskytne mrtvola jejich spolužačky. Tato premisa zní daleko líp, než co z ní (logicky) mohla upéct tak mladá režisérka. Holčičí emoce jsou procítěné a Summer H. Howell hraje dobře, ale motiv “zběsnění” její postavy po ochutnání krve mrtvého divočáka vyšumí do prázdna, konflikt lesní smečky s religiózním konzervatismem obyvatel v čele s místním knězem není dostatečně využitý a samotné vraždy jsou natolik v pozadí, že na ně v průběhu filmu zapomínáme. [Sitges FF]

Na malý nezávislý thriller o jednom z nejvíce znepokojivých, reálných témat, dobrý. Ale stejný konflikt už jsme viděli mnohem působivěji a filmařsky delikátně udělaný v páté epizodě Too Old to Die Young N.W. Refna. Budování expozice před klíčovým zvratem je zde lepší než naložení s nim. Scéna, která má pak šokovat nejvíce, zas tolik nešokuje a její vyřešení, u kterého jsme napětím neměli dýchat, režisér úplně obejde. A obávám se, že ho obejde ne proto, že by chtěl být originální ale proto, že nevěděl, jak ji udělat lépe. [Sitges FF]