Réžia:
William WylerScenár:
Harry KurnitzKamera:
Charles LangHudba:
John WilliamsHrajú:
Audrey Hepburn, Peter O'Toole, Eli Wallach, Hugh Griffith, Charles Boyer, Fernand Gravey, Marcel Dalio, Jacques Marin, Roger Tréville, Moustache (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Jedna z nezapomenutelnych komedií šedesátých let, příběh o vyznamném padělateli obrazů, jeho krásné dceři a zloději, ktery není tím, čím se zdá, a kde se všechno točí kolem sošky Celliniho Venuše. Padělatelem a to geniálním, je elegantní Pařížan Charles Bonnet, nabízející často uměleckym galeriím vzácná umělecká díla, jeho dcerou půvabná Nicole, pokoušející se zabránit otcovu zneuctění a zlodějem sympaticky Simon Dermott, ve skutečnosti detektiv, specialista na zločiny z uměleckého světa. Všechno začíná v okamžiku, kdy se Bonnet nechá přemluvit k zapůjčení a vystavení Celliniho Venuše. Jenže před podpisem pojistky má být dílo odborně prozkoumáno. To by však znamenalo odhalení pravdy, neboť i Venuše je padělkem. Nicole se rozhodne, že sošku z muzea uloupí dřív, než k tomu dojde. O pomoc požádá Simona, kterého přistihla v otcově sídle a považuje jej za zloděje. Ve skutečnosti je Simon detektivem, specialistou na zločiny ve světě umění. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (299)
Kdo by to byl řekl, že spojení dvou zcela nevinných slov, jakými jsou odborná expertíza, vyvolá u dvou počestných padělatelů, pardon občanů, takový šok, že :-) Lupičská oddechovka made in W. Wyler se snovým hereckým obsazením, tj, křehkou kráskou (byť už to zdaleka není ta „naivní holčička“ z Roman Holiday, ale životem otřískaná dáma-její herectví dostává další rozměr) s roztomile předstíraným nevinným výrazem, která rozsvítí každý snímek- A. Hepburn coby počestnou dcerou Nicole a sympatickým (příležitostným) zlodějem P. O’Toolem resp. S. Dermottem. Třetím do party je zde H. Griffith coby otec Nicol, vášnivý to umělec a sběratel, ochotný (bez nároku na honorář) zapůjčit širší veřejnosti i největší klenot své sbírky. Nebo je to všechno trošku jinak? Vše vypadá tak jednoduše a nenuceně, že jeden dostane hroznou chuť rozdělat si taky sadu barev resp. vzít do rukou kladivo a majzlík a podělit se světem o nového (dosud neobjeveného) van Gogha resp. Michelangela. Ostatně kvalitního umění není nikdy dost a že z toho i „něco málo kápne“ je příjemný to bonus a koneckonců i spravedlivé uznání (vašich) kvalit, nemyslíte? Navíc ta pověstná chemie mezi ústřední dvojicí tu funguje spolehlivě a k tomu návdavkem bonus v podobě chytrého (v rámci žánru) scénáře resp. nenucených dialogů, které netahají za uši, nedělají z diváka vola a ještě (po)baví (jemně) inteligentním humorem. [malá ochutnávka – „Fascinating. What’s your growth factor?“] Zdá se to jako celkem prachobyčejná věta, že? Souhlas, jenomže ústy „ohromené“ (E. Wallachem) A. Hepburn, to dostává další rozměr, mající za následek upřímné cukání v obou koutcích vašich úst. Nevím jak vám, ale mně tohle (občas) ke spokojenosti stačí. Už pouze kvůli faktu, že zcizení Venuše (narozdíl od „kradení Dagmary“) si milerád kdykoliv zopáknu. Tam i pouhopouhá prvotní projekce je o jednu více, než by bylo zdrávo, že Jaroslave?! 80% ()
Herecka Audrey Hepburn bola symbolom nielen krasy, ale vo viacerych pripadoch /Odpoledni laska, Snidane u Tiffanyho ...../aj nesmierneho talentu, ktory proste nebolo mozne prehliadat. Rovnako je tomu aj tu. Pribeh je o vyznamnom podvodnikovi, ktory ma za ciel ukradnut Venusu. Zrucna rezia Williama wylera, dokonaly herecky vykon Hepburnovej a pribeh, ktory drzi pokope : to su siilne stranky tohoto filmu. A ja sa rad tymto filmom necham unasat. 95 % ()
Audrey Hepburn byla skutečně výborná herečka. V současnosti už moc takových není. William Wyler je obecně velmi oblíbený režisér. Já mám na něj takový lehce rozporuplný pohled, některé jeho filmy se mi líbily, jiné zase ne. Tento bych zařadil někde mezi. Příběh není úplně nudný a místní ochranka muzea je skupinka velmi vtipná, tudíž jsem se jednou, či dvakrát skutečně zasmál. Nějaké nadšení však nepociťuji, tudíž čtyřhvězdičková a vyšší hodnocení jsou mi záhadou. Já film vidím pouze jako klasický film 60. let. Pravda, je jeden z těch povedenějších. Bohužel jsem nedávno viděl Temného rytíře, který povstal a tak nějak podvědomě se neubráním srovnávání nesrovnatelného, takže se to na hodnocení projeví rovněž. Dále bych filmu vytkl to, že Peter O´Toole měl zbytečně moc modré oči. Film se ani příliš netrefil do mého vkusu. Za zmínku stojí pouze ta, buďme milí a řekněme, nepravděpodobně se vyvíjející závěrečná loupež. Zbytek filmu je lehce o ničem a skrývá v sobě zbytečně moc romantiky. Slabší 2*. ()
Vůbec jsem nemohl věřit tomu, že jsem film až do dnešního dne ponechal bez hodnocení, přestože jsem ho viděl už několikrát. Taková ostuda... Poprvé jsem snímek viděl v době, kdy mi tuším ještě nebylo ani deset, přesto mě už tehdy bavil, a to se s postupem času nikterak nezměnilo. Ústřední dvojice byla skvělá, Calvera byl ve svém štěku výborný a příběh byl navzdory své jednoduchosti a naivitě krajně zábavný. 4*+ ()
TV/// Obsazení 9/10 Děj 8/10 Hudba 7/10 Efekty 7/10/// +modrooký Peter O´Toole a půvabná Audrey Hepburn, i v dnešní době zábavné a koukatelné -snad je to jen delší než by mělo být/// Možná se dnes už nebudete smíchy válet po zemi ale přesto je to příjemná podívaná, která nestárne a nenudí. Ne všechny dřívější filmy jsou tak koukatelné. Celou dobu jsem se potutelně usmíval a čekal jak to dopadne./// Celkem 77%/// ()
Galéria (100)
Zaujímavosti (20)
- Sochař, o kterém je ve filmu řeč a který údajně sošku Venuše vytvořil, se jmenuje Benvenuto Cellini a žil v letech 1500–1571. Byl to italský zlatník, sochař a spisovatel, který se stal známý svými manýristickými kovovými sochami na přechodu renesance a baroka, šperky a mincemi i knihou „Vlastní životopis“. (sator)
- Po tom, ako sa Nicole (Audrey Hepburn) prezlečie za upratovačku, Simon Dermott (Peter O'Toole) povie: „To je ono. Tentoraz necháme Gevinchyho oddýchnuť.“ Hubert de Givenchy bol osobný módny návrhár Audrey Hepburn. (TheRoller)
- Kulaté kapesní zařízení, kterým se jeden z hlídačů muzea připojuje do zdi, jsou speciální mobilní muzejní „píchačky“, které strážnému dotvrzují, že byl opravdu na kontrole všech kontrolních míst v daném objektu. (sator)
Reklama