Obecná škola

Snad jen právě Obecná škola byla láskou na první pohled, jinak byla moje cesta k dalším kouskům Jana Svěráka (myslím Tmavomodrý svět a Kolja) lehce trnitá. Svěrák ve své celovečerní prvotině představuje vzácné a opojné období politické svobody krátce po konci druhé světové války, na které nostalgicky vzpomíná jeho otec Zdeněk. V průběhu jednoho školního roku je nejčastěji v jedné rozjívené chlapecké třídě, která platí za nenapravitelnou, dokud se v ní coby nový třídní učitel neobjeví (prý) bývalý odbojář a partyzán Igor Hnízdo. Nejen ve třídě je tak najednou naděje, že mnohé bude lepší. Otec Svěrák s dialogy čaruje. „Spoléhám se na to, že když budu dávat cihlu k cihle, tak klenba vznikne sama. Baví mě právě to zdění, to vyhledávání pravých slov,“ prohlásil v jednom z nespočtu pozdějších rozhovorů scénárista. Se synem zachytili neopakovatelnou poválečnou atmosféru, dali vyniknout mnoha výtečným hercům a lidem za kamerou (kouzelná hudba Jiřího Svobody a stejně skvělá kamera F. A. Brabce) a předložili nám nesmrtelný vyprávěčský skvost, který je milý, nutí k zamyšlení (i když pochopitelně mohl být odvážnější) a je plný humorných situací. (28.09.2019)

(2x) ,,Jmenuji se... Igor Hnízdo!" Zajímavý, odlehčený pohled (nejen) na poválečné školství v Čechách. Kde víc než opravdická škola kluky baví hra na střílení z tanku a víc než příroda je fascinují mimo jiné zbraně, není divu ani nad zhroucením učitelky. Film obsahuje od počátku mnohé dnes již zlidovělé hlášky, přesto však působil na mne první půlhodinu trochu rozvláčně, vše nastupuje do těch správně rozjetých kolejích až s příchodem Jana Třísky coby Igora Hnízda. Teprve jeho přítomnost coby učitele - bývalého válečného hrdinu posadila s otevřenou pusou nejen neposlušná děcka ve třídě, ale určitě i spoustu diváků. Stejně jako o rok starším Vracenkám nechybí filmu vedle historického aspektu i ten nadčasový, skrytý například v tvrdém výchovním režimu, kterého je přes všechny výhrady v krajných případech zapotřebí přece jenom i dodnes (ve filmu ho symbolizuje nejen nechvalně proslulá rákoska, ale sesilňuje ho i vojenská uniforma učitele Hnízda se skrytou pistolí v opasku), ale třeba i v poznání, že není radno vždy před dětmi mluvit o každém nebezpečí ve velkém (,,Jenom je na to upozorníte, chtějí si všechno vyzkoušet."). Ve filmu se rodí typická poetika Svěrákovych filmů, i když přece jenom teprve rodí a zpětně navazující film Po strništi bos mi přijde v tomhle směru mnhomem víc propracovaný. Ale uličnictví a toulky Edy Součka a spol. jsou z tohoto filmu vedle postavy Igora Hnízda rovněž nezapomenutelné. Na celovečerní debut vynikající kousek! (90%) (21.07.2018)

Nádherný Svěrákův film s neuvěřitelnou vnitřní silou a navrátilcem Janem Třískou. Ačkoli jsem v době, kdy se tento snímek odehrává nežil, cítil jsem příjemné až nostalgické pocity z toho, jak skvěle se Svěrákovi podařilo načrtnout dobovou atmosféru. Příjemný příběh z počátku těží hlavně z příjemných hlavních postav, jejichž charaktery nejsou černobílé, ba naopak kříčí do světa svou barevnost. Každičká postava má co nabídnout a dokáže diváka zaujmout. Když přestanou bavit životní osudy jednoho hrdiny, ihned je vám podstrčen druhý a stejné je to i z dějem. Široká škála témat pohybujících se od obyčejných klukovin, které rozveselí každého muže při vzpomínce na mladá léta, přes problémy v rodině středního věku, až do melancholického stáří plného vzpomínek. Každá životní etapa je tu reprezentována určitým vzorkem obyvatelstva a typem herců. Obrovským kladem je fakt, že tvůrci nekoncipovali snímek jako dobové svědectví, ale používají historii jen jako kulisu, ve které rozehrávají příjemné drama, které pohladí po duši. Ani nemohu uvěřit, že tenhle snímek byl stvořen již před více jak patnácti lety, narozdíl od jiných tuzemských děl vůbec není omšelý a překvapuje svou 100% funkčností. Jednotlivé složky nejsou vyčpělé a dokonce i ten Svěrák starší je tu snesitelný. Úchvatná komedie a nejspíš i nejlepší - či jeden z nejlepších -film od začátku 90. let. [TOP 19/15 88%] (11.05.2007)

Obecná škola představuje předčasný vrchol tvorby Honzy Svěráka, který si hned zpočátku nasadil laťku tak vysoko, že už ji přes veškerou snahu mohl později jen podlézat. Svěrákovi se povedlo sestavit skvělý štáb i ideální herecku sestavu a vyždímat z nich to nejlepší. Výborně pracoval s nostalgií po ztraceném dětství a účinným sentimentem, který přitom není přeslazený nebo falešný. Otec mu napsal věrohodné, atraktivní postavy, se kterými se divák může bez problémů stotožnit. Šťastnou ruku měl režisér i při výběru dětských představitelů, všechno mu šlape jako švýcarské hodinky. Je v tom kousek dětské naivity a klukovského šibalství a především úžasná retro atmosféra. Nemám důvod být skoupý a nadělím 95 % celkového dojmu. Jan Tříska sice natočil řadu výrazných rolí, ale do srdcí diváků se navždy zapsal jako svérázný učitel Igor Hnízdo. (29.12.2018)

Kromě abstraktního pocitu deja vu vlastní minulosti mi film nic nenabídnul. Jo, taky nás zajímaly kalhotky naší fešné němčinářky na základce, ale odpověď jsme se nikdy nedozvěděli (nosila džíny). Taky jsme odmontovávali blatníky, lízali v zimě zábradlí apod. - ale to jen pod vlivem tohoto filmu. A školník nám to dal vždy pěkně spapat. Tudíž z jistého druhu pomstychtivosti dávám průměrné hodnocení :-) A Igor mi byl protivný no jejej (02.05.2012)