Maurice

James Wilby, Hugh Grant a Rupert Graves vytvářejí zajímavý trojúhelník, anebo spíše dva páry, které jsou na svou dobu docela odvážné. Hlavně se ale ukazuje, že tohle jsou herci, kteří se nebáli, a že ani tvůrcům filmu nechyběla odvaha. A je to dobře. Snímek funguje a i dnes je velmi silným romantickým dramatem. (26.09.2017)

tento styl romantických filmů nemám moc rád, ale dostal jsem na něj typ, tak jsem se na něj podíval a tím jsem se aspoň ve svém mínění utvrdil. Je to na stejné brdo jako Zlomená hora o přemáhání své orientace v sobě. Na druhou stranu má však velmi dobrou výpravu a kostýmy. Příběhem mě však nedostal a je to červená knihovna jak vyšitá a není ničím vyjímečný. Mě to jednou stačilo a už nikdy více - 2 hvězdičky musí stačit. (08.12.2011)

Jeden z případů, kdy film předčí předlohu. Opominutí určitých částí a vyzdvižení jiných příběhu velice prospělo. Právě na tomto filmu je znát, že autor předlohy Forster byl silnější v psaní mužských postav a režisér to velice dobře dokázal zúročit (na rozdíl od podivné postavy Lucy v předchozím Pokoji s vyhlídkou). Scéna s "dopadením" a následným odsouzením Risleyho, která je napsaná pouze ve filmovém scénáři, je velice vhodným pověstným kamínkem, který rozpoutá lavinu netušených následků - v tomto případě (proti knize) daleko věrohodnější "obrácení" Cliva Durhama k "normálu" z důvodů nikoliv fyziologických, ale kvůli obyčejnému strachu ze ztráty politické kariéry, odsouzení společnosti - ze ztráty všeho, čím se jeho rodina pyšnila. Maurice i Alec svůj strach překonají. Oproti předloze je ve filmu dovedena do důsledku symbolika otvírajících a zavírajících se oken, počínaje scénou, kdy Maurice navzdory dešti otvírá s neadresnou touhou okno, přes moment, kdy Alec (jako mnozí pohádkoví hrdinové) vyšplhá, byť zcela realisticky po žebříku do Mauriceova pokoje, aby ho (vlastně) zachránil, až po závěrečnou scénu, ve které sluha Simmons a posléze Clive zavírají nejen okna, ale i okenice jakoby na obranu před pokušením vnějšího světa. (Simmons je proti knize daleko výraznější a realitu otevřeněji chápající postava.) A způsob, jak se Annie přitulila k svému muži Cliveovi, mi připomněl daleko slavnější scénu Liz Taylor a Paula Newmanna v Kočce na rozpálené plechové střeše. Zvláštní, i v tom filmu byla mužská postava poněkud na štíru se svou sexualitou. Náhoda? Kdoví. A pořád mě udivuje, že se z trojice prakticky začínajících herců Wilby - Graves - Grant pouze ten poslední stal skutečnou hvězdou. (31.05.2009)

Velice působivá dobová homosexuální romance. James Ivory se nesnaží vyprávět nic prvoplánově skandálního, ostatně opakovaně prokázal, že Forsterovým románům rozumí a dokáže je bravurně převést do filmové podoby. Film stojí z podstatné části na výborných hereckých výkonech tehdy začínajících neznámých herců (kromě Jamese Wilbyho a Hugha Granta je třeba zmínit i Ruperta Gravese v menší, ale neméně důležité roli). Pochvalu zaslouží také výprava, kostýmy, kamera a hudba (90%). (03.12.2007)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Film plný emocí, byť jsou skrývané a jen občas vyplují na povrch, působivé je takové to dusno jakoby před bouří... Forster věděl, o čem píše, dal dvěma ze tří hrdinů naději a Ivory to skvěle natočil. Herecké výkony - zejména Jamese Wilbyho, Hugha Granta, Ruperta Gravese, ale i Simona Callowa (tentokrát v malé roli profesora) jsou skvělé. (25.02.2007)